Nebydlím sice daleko, ale ostravák nejsem a na Emě jsem nikdy nebyl. Dosud (téměř 70 let) jsem žil v dojmu, že halda bývá buď z hlušiny (vytříděný odpad po dobývání uhlí, obvykle kamenivo se zbytky uhlí), nebo ze strusky (odpad nebo druhotná surovina po zpracování železných kovů v hutích). Výraz "uhelná struska" jsem nikdy neslyšel a nevím, co znamená. Jsem hloupý já, nebo autorka článku? Vzniká snad při zpracování uhlí nebo důlní rubaniny nějaká struska?
Vypadá to, že rušení papírového "velkého techničáku" je nesmysl, pokud na portálu dopravy nepůjde dohledat všechny potřebné údaje o vozidle. Vyhledal jsem tam sice výrobce, VIN, barvu, typ motoru, palivo, najeté km, termíny a výsledky STK, a mnoho dalších údajů, ale třeba rozměry auta či rozměry kol a pneumatik při variabilním provedení vozidla jsem nenašel. V papírové variantě to všechno je v kolonce "další záznamy". Bude se to do elektronické varianty doplňovat dodatečně, nebo jak to později zjistit?
Autor chce naznačit, že běžný starý zámečnický sekáč vyrobený např. z oceli 19 132 je potřeba ohřívat od cca 570 °C na kalicí teplotu do vody cca 790 °C rychlostí max. 200 °C za hodinu, tedy více než hodinu a do 550 °C ještě pomaleji? Celková doba ohřevu majzlíku bude činit několik hodin? Tvrdím, že odborníkům to obvykle tak dlouho netrvá. Ani vesnický kovář nepoužíval na nástroje neznámé oceli s náhodným složením. Opakované použití vodní kalicí lázně je jednoduše vysvětlitelné bez hledání v encyklopediích. Proč by se měla pro každé kalení obměňovat? Kalením se nijak dramaticky neznehodnotí, spíše se pouze znečistí okujemi. Olejové kalicí lázně se také neobnovují po každém kalení. Staré sekery, sekáče, apod. většinou nebývaly cementovány, protože tloušťky cementačních vrstev se pohybují obvykle v desetinách mm, takže cementovaná vrstva by po několika málo broušeních zmizela. Cementováním rozhodně nedochází k vytvrzování, pouze k sycení povrchové vrstvy uhlíkem, po kterém následuje kalení, aby toto tepelné zpracování mělo smysl. Nitridování se podle mých zkušeností používalo snad jen výjimečně. "Optimální teplota 720-900 °C" rozhodně nezasahuje do oblasti bílého žáru. Takže zase článek plný nepravdivých tvrzení, vytvořený nesmyslým slepením několika nesouvisejících vyčteninek autorem, který o nástrojích, materiálech a tepelném zpracování nemá ani ponětí. Je strašné, co si dnešní novinářské atrapy dovolí napsat a vědomě tak mást nezasvěcené čtenáře. Omlouvám se, nejsem kalič, kovář ani nástrojař a své argumenty z praxe poněkud zjednodušuji z důvodu nedostatku prostoru.
Prosím odborníky o vysvětlení (nebo odkaz), jak souvisí svítivost žárovky (jednotka kandela - cd) a teplota (chromatičnost) jejího světla (jednotka Kelvin - K)? Nemohou mít 2 žárovky o stejné svítivosti rozdílné teploty světla? Svítivost žárovky v [cd] se v e-shopech nedovím, spíše udávají světelný tok v lumenech [lm]. Vysvětluje to Pepa v čase 01:30 až 02:05 správně? Prodávají se třeba 2 konkrétní žárovky 8,5 W, obě E27. Jedna má podle prodejce světelný tok 815 lm, barva světla studená bílá (chromatičnost 6500 K), druhá má nepatrně odlišný světelný tok 806 lm, barva světla teplá bílá (chromatičnost 2700 K). Už se v tom (zvláště po Pepově vysvětlení) začínám ztrácet. Děkuji za jednoduchou a srozumitelnou odpověď.
Rozhodně nemíním tento recept shazovat ani zesměšňovat, docela klidně a rád bych si na tomto pokrmu pochutnal. Nesnáším "kuchaře", kteří naprosto přesně vědí, co do kterého pokrmu patří a co ne a proto se k podobným argumentům nesnížím. Každý ať si vaří z čeho a jak mu chutná. Já i většina mých známých ale raději vaříme obvyklejší čistě koprovou omáčku, nebo obvyklejší čistě kedlubnovou omáčku, čistě fazolovou omáčku, kedlubnové zelí, apod. a nemícháváme několik omáček dohromady. Omáčky většinou raději okyselujeme citronovou šťávou. Ale proti gustu žádný dišputát, každý co mu chutná. Mám raději recepty s uvedením ne počtu kusů, ale objemového nebo hmotnostního množství (lžičky, g, kg, apod.), protože 1 kedlubna může mít hmotnost třeba 0,4 kg, nebo klidně třeba 1,5 kg. Analogicky to platí i o cibuli, bramborách, hlávkách zelí, atd. Uznávám ale, že stejně většina z nás amatérů často určujeme množství některých ingrediencí od oka a podle vlastní chuti.
Nesvařuji a proto se spíše ptám odborníků, kde je pravda. Němečtí přejímači v naší firmě nesnášeli a tvrdě kritizovali mimo jiné, když na svařenci byla stopa po zapálení oblouku mimo svarovou plochu a rychlém přesunu oblouku do místa svaru, kde obvykle zůstává viditelná čára. Jako laik předpokládám, že pro konstrukční oceli třídy 11 523, 11 375, apod. to snad není příliš významné, u legovaných ocelí už by prý hrozily mikrotrhlinky v místě zapálení oblouku. Jak je to doopravdy? Děkuji za názory a za vysvětlení.
Citace z článku: "... zakončení je provedeno magnetickým držákem, ve kterém následně můžete měnit bity potřebné pro vrtání."
Jsem šťasten, že jsem se alespoň v téměř sedmdesáti letech dozvěděl toto "moudro". Jaký jsem to býval hlupák, když jsem pro vrtání celý život používal vrtáky a pro šroubování bity.
Nemám osobní zkušenost s bruskami, pouze jsem slyšel od odborníků o jejich nedokonalosti (vůle, atd.). Považuji za důležitější spíše informace a vědomosti o ručním ostření, o různých typech (roztečích) řetězů, k nim příslušných pilníků a přípravků, doporučovaných úhlů, apod. Jenže těchto informací a videí od odborníků i výrobců se dá vyhledat mnoho, takže tady by si Pepa ani neškrtl. Proto natočil to, co natočil, a honorář je jistý. Podotýkám, že jsem amatér a nemohu ani nechci nikomu své názory vnucovat.
Pan Tomáš říká vlastně pravdu a proti skládanému prkénku nemohu v podstatě nic namítat. Ale doma máme původní starou sadu obyčejných kuchyňských nožů, kterými krájíme (maso, zeleninu, ovoce, pečivo, ...) na vyřezaném lipovém "prasátku" nebo na bukových prkénkách teprve cca 45 let. Nepozoruji dramatický úbytek nožů, ani nedochází k jejich extrémnímu otupení. Nůž mnohonásobně více ubývá a ničí se při jeho nesprávném ostření nebo nesprávném použití (nevhodné brousky, nevhodné postupy ostření, otevírání konzerv, zavařenin, atd.). Takže obyčejné nože vydrží prakticky na celý život i bez tohoto jistě optimálního skládaného prkénka. Snad mě naše nože přežijí. Samozřejmě nekrájíme na talířku, skleněné odkládací desce, plechu, atd., to dělá jen barbar. Na takové krájení je možno trvale vyčlenit nějaký "odepsaný" či "jednoúčelový" nůž. Je na zváženou, zda má význam si skládané prkénko pořizovat, zvláště když jen málokdo má pro výrobu vhodné suroviny a vybavení. Skládané prkénko je jistě vhodné pro profi provozovny, pro běžnou domácnost je to diskutabilní. Ale proti gustu ...
Vy dva mudrlanti, odkdy je chlorid sodný kyselina, jak tvrdíte v čase kolem 10:35? Dále jsem se nedokázal dívat. Od doby mé základní školní docházky už uplynulo mnoho desítek let, ale tehdy jsme se učili, že chlorid sodný (NaCl) je sůl kyseliny chlorovodíkové (HCl) a je obecně nazýván solí kuchyňskou nebo jedlou (pro potravinářství), ve znečištěném stavu také solí posypovou (na silnice). Takže buď se v oboru chemie vynořily zcela nové poznatky a my jsme se to tehdy učili špatně, nebo vy dva blábolíte cypoviny. Zatím ale se můj názor spíše shoduje s informacemi z wikipedie i jiných zdrojů. Nebo mi snad něco důležitého uniklo?
1. Nekuřáci u sebe zapalovač mít nebudou, mnozí kuřáci na bicyklu asi také ne. Návod platí jen pro některé kuřáky.
- Málokdo u sebe mívá propisku.
- I když někdo u sebe propisku a zapalovač má, kdo si chce propisku zničit?
- Volný šroub takto povolím, utažený těžko.
- Nikdy takto šroub nedotáhnu.
Když jedu na kole někam dál, mívám u sebe alespoň nejzákladnější vercajk. Volný šroub snadněji povolím třeba víčkem od piva, klíčem, apod. Návod fakt pro blbce. Ještě by to autor mohl zkusit třeba se svíčkou, nebo s pečetním voskem. Možná to někdo běžně nosí po kapsách.
Neznám osobně ani toho žáka, ani napadeného učitele, ani tuto školu, takže tyto konkrétní faktory nejsem schopen posuzovat či hodnotit. Je však evidentní, že naše školství je obecně v mizerném stavu, když vím, co se na středních školách učí a také kdo a jak učí. Zcela jistě existuje mnoho vynikajících škol i učitelů, ale také mnoho neschopných či všeho schopných. Také žáci (a mládež obecně) jsou dnes jiní, než před padesáti lety. Pozor, nemyslím si, že jsou horší! Ale je jiná doba, jiný svět a také jiní lidé, vyžadující jiné postupy a jiné přístupy.
Ať už této smutné události předcházelo cokoliv, vražda nikdy není řešením a nelze ji ničím omluvit.
Čest památce učitele a jeho předčasně ukončenému životu. Upřímnou soustrast pozůstalým.
Takto bych "ohnul" trubku doma, když to neumím a nemám žádné vybavení. Takto se nikdy trubky ohýbat nemají a když už, snažil bych se takové "ohyby" zamaskovat a nikdy v životě by mě nenapadlo předvádět takovou příšernost na netu. Na trubkách přece nesmí zůstat ty zlomy, podle nejzákladnějších učebnic má být trubka naplněna suchým pískem, popř. kalafunou atd. Nehrej si na odborníka a konečně uznej, že jsi fušer (havíři říkávali cyp) a že rukama moc dělat neumíš. Čím se živíš? Za takové paskvily ti přece nikdo s fungujícím mozkem nemůže platit!
Že Pepa v některém z předchozích videí nezná rozdíl mezi šroubem a vrutem jsem překousl a považoval za trapné přeřeknutí. Ale když na začátku tohoto návodu uvádí, že je třeba zkosit hrany na kulatině, aby na to náběh závitníku pěkně šel, to už je vrchol amatérismu, blbosti a cypovin. Vnitřní závit se tvoří závitníkem, vnější závit na kulatině se tvoří závitovým očkem upnutým ve vratidle!!! A tu sadu závitníků a oček dle videa bych nekoupil ani za 5 Kč. Všimli jste si té vůle mezi očkem? Nejsem velký odborník, ale Pepa by měl natočit video, kde bude klečet na struhadle a se sepnutými dlaněmi prosit řemeslo o odpuštění za to, že ho tak przní. A taky by se mohl naučit česky, ty jeho vočka, voleje atd. trhají uši!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Závit se nemá upínat do tvrdých čelistí svěráku, pečliví opravdoví řemeslníci upínají pomocí měkčích vložek (hliník, tvrdé dřevo, plast, ...), nebo přes našroubované matice. Kdo tento způsob odjehlování používá často, odjehlovač má, umí ho používat a nepotřebuje videa od nějakého cypa. Kdo odjehluje výjimečně, ten má a umí používat pilníky a nebude si kupovat neefektivní zbytečnosti za několik stovek.
1 odpověď