Hodnocením rizik hledám a nastavuji si hranici mezi možností a přijatelností. Mezi efektivitou výroby a zdravím/bezpečností/množstvím a závažností úrazů. Mezi pomalostí a hazardem. Mezi adrenalinovým zážitkem a invalidním vozíkem. Mezi odvahou a hnědým proužkem v kalhotách. Mezi strachem a opatrností. Mezi srdcem a rozumem. A třeba i mezi svobodou a přežitím. Každý to máme jinak. Každý máme ten práh jinak vysoký. Vaše mudrování "co když..." směřuje na extrémní stranu na stupnici: "Darwinova cena, hazard, zbytnělé sebevědomí, odvaha, reálný odhad, opatrnost, zvýšená opatrnost, strach, připosra(že)nost".

Asi jste si mě spletl -- když mi tykáte -- s někým jiným, možná s někým z té své psychiatrie, tam jsem však nikdy nebyl. Nevím, kam vás zařadit.

Žádná ironie. Naprosto seriózně. Živím se jako bezpečák. Tam je základní metodou posuzování a hodnocení rizik a hledání a nasazování opatření k jejich odstranění anebo snížení. Nehledám vinu. Hledám možné příčiny. Než se do něčeho pustím, vyhodnotím rizika. Chci předjet auto. Mám tam dost místa? Pojedu dostatečně rychle? Vidím dost daleko? Nebude to klouzat?...

Jestli to projde cenzurou. Přepište z -> n: Odkaz  

Oko za oko a budeme slepí všichni.

To ovšem nerozporuji. Jen přidávám jeden aspekt, jeden úhel pohledu. ... Já prostě chci mít právo šlápnout na hada bosou nohou, ...ukázat, jaký jsem borec, když se svezu na střeše šaliny, pochlubit se, že jsem vlezl na okraj propasti atd. atp.

Nešťastný příběh. A složitý. Napadá mě však ještě jeden aspekt: Známe rizika. Víme, jací jsou ti vyznavači, co se od nich dá čekat, čeho jsou schopni pro své přesvědčení, a přesto je někteří budou dráždit jako hada bosou nohou. A často se najdou takoví, kteří to zkoušejí znovu. Podobně jako ti, kteří lezou na střechu šaliny, stoupají na tenký led, olizují zmrzlé zábradlí, fotí se okraji propasti, zkoušejí blbosti z Tiktoku, nechávají si píchat ledaco do těla anebo volí Spolu (nebo dosaďte podle svého).

A s českým překladem (titulky) to mají na Aero_et.news.

Jasně. Stačí titulek, abyste si utvrdil ten jediný správný názor.

Ti se slabším výsledkem se nechlubí anebo si vymýšlejí.

U nás, pro změnu, zemřel politický odsouzený. Předevčírem pan Vladimír Kapal. Čest jeho památce a mír jeho duši.

Nic takového, co se pokoušíte mi podsouvat, jsem nemyslel ani nenapsal, trombónku. 🙂

Když chceme někoho pošpinit, je i budova špatná (tedy k účelu vhodná). Mám se pohoršovat nad tím, že když jsem v Jihlavě na zámečku měl bydlet jako vysokoškolský student, jen proto, že ten barák kdysi využívala hitlerjugend? A kolik jiných by se našlo. Mám oplivávat zámek v Panenských Břežanech kvůli tomu, že tam kdysi bydlel rajchsprotektor? Atd. atp.

Možná o sebevraždu. Zhruba dva týdny před smrtí si nechal vpravit tzv. vakcíny proti chřipce a covidu zároveň. Příčina smrti mohla být jedním z vedlejších účinků.

A neznaje používání přechodníku, napsal to nesprávně. (On jeda, ona jedouc, ostatní jedouce.)

Kdepak, ty panely se musí na noc zakrývat, aby nepřetěžovaly síť.

Pustili ten článek poněkud opožděně. Pravda, zaset můžeme. Nelze však počítat s tím, že něco efektivně vyleze. A vyleze-li, že vyroste tak, aby to stálo za to. Za chvíli bude potřeba rýt, nechávat rytí na jaro je ... takové divné a nepříliš vhodné a užitečné. A hnojit semeny – poněkud drahý špás.

"Žádnýho feťáka bych nezachraňovala..." -- To vypadá skoro jako nabádání k něčemu trestnému. Neposkytnutí pomoci. Ať je tím nešťastníkem kdokoliv. Nepřísluší nám, abychom soudili. V takovém případě třeba rovnou odsoudili k smrti.

Ačkoliv článek upřesňuje ten nešťastný příběh, nadpis může navádět k tomu, že nesprávně provedená první pomoc je trestně postižitelná -- a tedy odrazovat lidi od provádění první pomoci v obavě z toho, že budou potrestáni za něco, co udělají nesprávně. Smutné a nešťastné!

Nina má pravdu. Vzhledem k tomu, že zde komunismus nikdy nebyl (jen socialismus), tak Konečná v komunismu nežila. Ani nikdo jiný. Podsunul jste Nině něco, co nebyla prohlásila, abyste ji mohl napadnout.