Pokud by na mě namířil pistoli a řekl "uhni nebo umři", hádejte, co bych si vybrala. Sice umím skvěle kungfu, ale vsedě za volantem mi moc nejde.
Ono se ale o pistoli ani žádné jiné zbrani v článku nemluví, přičemž pokud by ji skutečně měl a vyhrožoval s ní té ženě, tak předpokládám, že by takovouto poměrně dost důležitou informaci média neopomněla zmínit.
A i se to v diskuzích pod staršími články o tomto případu opakovaně řešilo (než byly ty diskuze zpravidla po chvíli zablokovány 😄 ).
Upřímně, vzhledem k poměrům a trestní minulosti tohoto individua nemám žádné zásadní pochybnosti o tom, že ji skutečně znásilnil, ale na druhou stranu tato část příběhu s tím přesednutím a následným únosem pro (nejen) mě zůstává pořád záhadou.
Putin bude muset hrat s tim, s cim bude moci
Přesně tak.
A proto si myslím, že dokud bude mít možnost prodlužovat válku, tak ji raději bude prodlužovat než aby souhlasil s Ukrajinou v NATO.
Aby nemohl, jak píšete, "hrát" s touto možností (válku dále prodlužovat a eskalovat), musel by utržit zásadní vojenské porážky a vývoj války by musel směřovat jednoznačně k tomu, že Rusko válku prohraje.
A to je tím kamenem úrazu, o kterém se mluví v článku - takovémuto vývoji zatím nic nenasvědčuje, naopak jsou to spíše Ukrajinci kdo v současné době "tahají za kratší konec provazu" a Putin to samozřejmě ví a pokud se situace nezmění, bude to spíše on kdo si při vyjednávání bude klást podmínky.
Je to asi reálné, že se to dohodne na nejvyšších patrech - nakonec takový pokus tady byl ještě v jarních měsících roku 2022 po začátku invaze.
Ale moc šťastné řešení to není, protože to bude znamenat de facto vítězství Putina - byť ne takové, jaké si představoval. Nehledě na velmi špatný signál, který to vysílá, že bezdůvodná a bezohledná agrese může nejen projít bez trestu, ale také že si agresor může uhájit i určitý (územní) zisk z této agrese.
Znásilněním se rozumí čin, kdy pachatel donutí oběť násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti oběti.
Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví). Může jít tedy o soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží (např. orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, masírování penisu rukou, zasouvání prstů či vkládání předmětů do vagíny ženy), ale i pouhé osahávání ženy na prsou, ohmatávání genitálií muže či ženy apod.
Pro většinu lidí je znásilnění pouze "zásun" , ale zákon to vidí jinak, ačkoliv tuším, že se minimálně jednalo o "nové" podkategorii sexuálních útoků (tzv. nepenetrační techniky) kam by tento typ zneužívání a ukájení měl spadat.
Na kolik je pro dospívajícího traumatizující, když si s ním takto "hraje" pan vedoucí... je asi hodně individuální, ale rozhodně bych to nepodceňovala. To, co nám, dávno dospělým, přijde jako banalita, vidí a cítí puberťáci úplně jinak.
Jen si Vás dovolím doplnit, že ten nový trestný čin sexuální útok, který přibyl do trestního zákoníku v rámci té novely redefinice znásilnění, začne platit až od příštího roku.
Zatím se to stále posuzuje jako trestný čin znásilnění.
To by me zajimalo, jake polehcujici okolnosti se daji najit, aby to vysvetlilo nizsi trest u DOKONANEHO cinu, nez u pokusu.. 🤷🙄
Vždy je nutné individuálně posuzovat kvantitu a kvalitu jednotlivých polehčujících a přitěžujících okolností pro určení výše trestu.
Ale pokud jde o úvahy konkrétně o tom, jestli uložit podmíněný či nepodmíněný trest, tak tam se spíše než závažnost konkrétního činu zvažuje trestní minulost pachatele a šance že po odsouzení povede řádný život i bez výkonu trestu.
Pokud pak je pachatel bezúhonný, mimo spáchanou trestnou činnost vede spořádaný život, přizná se, projeví lítost a nějakou sebereflexi, tak tam jsou taková očekávání více na místě než u někoho,
kdo byl podmíněně odsouzen už několikrát a evidentně si z toho nevzal ponaučení a trestnou činnost páchal (či se, jako v tomto případě, jen pokusil spáchat) dál.
To vypadá na "dvě mouchy jednou ranou" 😄 - chytili chlípníka (který se v podstatě sám udal) a snad se jim podařilo vypátrat i ty podvodníky/vyděrače, kteří by tedy také zasloužili dostat "co proto".
Nějak nevěřím, že to dělali z nějakého ospravedlnitelného úmyslu "dát za vyučenou" chlípníkovi, ale jen se chytnuli této příležitosti kvůli zisku a příště oberou nějakého nešťastníka např. s falešným inzerátem na telefon (nebo cokoliv jiného).
S celým návrhem se dá souhlasit, jen to ublížení na zdraví považuju za nesmysl - to, že se někdo před mnoha lety popral v hospode (nebo kdekoliv jinde) přece člověka nemusí limitovat pro práci s dětmi (samozřejmě je něco jiného, pokud by se to ublížení nějak týkalo dítěte...).
Ono je to ale něco podobného ale i u ostatních trestných činů že ta nebezpečnost takého jednání může být opravdu různá a bylo by dobré to rozhodovat maximálně individuálně.
Třeba to pohlavní zneužití může být klidně i případ, kdy spolu mají nějakou formu pohlavního styku např. dva nezletilí spolužáci.
Nebo ještě flagrantnější je zneužití dítěte k výrobě pornografie, kde se samozřejmě může jednat o velmi závažné případy, ale stejně také i o to, že si dva mladiství, kteří spolu jinak mohou zcela legálně souložit, si zašlou navzájem nahé fotky.
Alespoň tak to chápu já, že smyslem toho registru je odfiltrovat potenciálně nebezpečné pachatele od těch, kteří sice nějakým způsobem porušili literu zákona, ale reálně riziko nepředstavují.
Pokud to však zamýšlí tak, že kdo chce pracovat s dětmi, tak je nutné aby měl čistý trestní rejstřík bez ohledu na to, co spáchal - už jen to, že jen porušení zákona samo o sobě je problémem přes který prostě nejede vlak, tak mohli jít cestou tzv. profesní bezúhonnosti, jakou v současné době mají policisté, lékaři, soudci atd. a, jak se říká, nevymýšlet znovu kolo.
Jinak já jsem určitě pro nějaké opatření, aby se nebezpeční lidé nemohli dostávat k dětem, ale mám obavu (která, zdá se mi, se čím dál tím více zhmotňuje), že tohle bude ve výsledku další paskvil této vlády.
Přijde mi, že máte dobré (podrobné) info - jste nějak zainteresovaný? :-)
Ale vůbec ne. 🙂
jen jsem si přečetl většinu článků, které byly k tomuto případu napsány a které zároveň prověřily a popsaly všechny okolnosti a skutečnosti daného případu ve finále podrobněji a lépe, než samotný rozsudek (ten jsem také četl - KS v Brně ho vystavil na svých stránkách, pokud byste si ho chtěl také vyhledat a přečíst, zadejte si do Google: "9 To 366-2023").
Mimochodem, ještě k té Vaší předchozí odpovědi, obávám se jestli jste při úvahách o použití dovolacího důvodu podle § 265b písm. h) tr. řádu nezaměnil hmotné a procesní právo.
To selhání odvolacího soudu spočívalo v chybném provedení důkazů (ať už jejich příliš jednostranném hodnocení ve prospěch pachatele či užití takových důkazů, které vůbec správně použity být neměly - např. užití úředního záznamu první výpovědi té dívky, přičemž později byla pořízena jiná procesně použitelná výpověď, a vzhledem k tomu, že k přečtení tohoto původního úředního záznamu nebyl dán podnět a souhlas ani od státního zástupce, ani od obžalovaného, soud tento úřední záznam použít nemohl), nikoliv chybně posouzeného skutku jako takového (či případně jiné věci zakládající hmotněprávní důvod dovolání, typicky např. porušení nějaké promlčecí lhůty atd.) což by šlo napadnout Vámi zmiňovaným dovolacím důvodem.
Nakonec mám za to, že i NS konstatoval v tom svém rozsudku o porušení zákona, že KS Brno v odvolacím řízení porušil zákon svým procesním postupem, nikoliv hmotněprávním posouzením věci.
No za mě - blamáž co do výsledku ano (žel to tak musí být!), ale beru to jako statečný, byť zoufalý, pokus advokáta, kterému není lhostejný osud klientky.
Jinak: jak už jsem psal v předchozí polemice s panem Dvořákem (určitě povoláním advokát/právník), podle mne měl zkusit dovolací žalobu NSZ i kdyby byla jemu hrozena blamáž, protože NS by byl prostě pod nepřímým tlakem, že může vyčarovat nemožné, jak už to nesčetněkrát předvedl a všem fundovaným pootvíral ústa. :-)
Ten advokát se měl "pokoušet" už v přípravném řízení u nalézacího soudu. Jak je možné, že už nalézací soud neměl vůbec žádné informace o tom, jak na tom ta holka je? V době rozhodnutí byla už 3 měsíce hospitalizovaná a tato informace se ani k nalézacímu, ani odvolacímu soudu evidentně vůbec nedostala. Sice zjistit tuto skutečnost měl už státní zástupce, ale zároveň se domnívám že zároveň nic nebránilo tomu advokátovi aby tuto informaci předal on sám.
Tu snahu s ústavní stížností nyní lze velmi přiléhavě popsat českým rčením "přijít s křížkem po funuse".
Souhlasím s tím, že se měl NSZ alespoň pokusit o podání dovolání pro procesní chyby odvolacího soudu (které nakonec NS i uznal v rámci Blažkovi stížnosti pro porušení zákona).
Dobrý večer. Omlouvám se za zdržení.🙂
Vaši otázku - lze odpovědět dvěma způsoby:
a) prakticky = citovaný případ,
b) formálně = dle zákonných kritérií.
Ad a) Protože ústavní stížnost podal právní zástupce oběti, který chce zkusit zrušit výrok krajského soudu na podkladě tvrzení, že se jí jako oběti jím nedostalo "satisfakce" vůči pachateli tím, že by byl potrestán přísně (vězením; zjednodušeně), aniž bych tušil, jak to bylo vůbec s náhradou škody a zda-li byla v trestním řízení uplatněna - předpokládejme že i) ne a za ii) ano, tak u i) by mělo jít o neoprávněného stěžovatele (u oběti), neboť nebyla účastníkem trestního řízení alespoň jako poškozená, v případě ii) by mohl ústavní soud zrušit rozsudek pouze v tom výroku, který by se týkal nároku o odškodnění - u nás v ČR je masově rozšířený nezákonný jev, že soudci odkazují oběti, kteří se v řízení přihlásí s nárokem na odškodnění na tzv. civilní soudy. Ale zpět: dle mého nemá ústavní stížnost žádnou šanci, leda že by Ústavní soud šel cestou protiústavní a vytvořil tak nové zákonné pravidlo vložené do trestního řádu, že i oběť může podávat odvolání a dovolání, není-li spokojena s výrokem o trestu u pachatele - což je totálně nebezpečná záležitost, byť samořejmě ten pachatel měl jít bez dalšího bručet.
Ad b) máte pravdu, uplatňuje se pravidlo reprobatio reformandi in peus, avšak o to více se využívá pravidlo povolení opravy ve prospěch pachatele (reformatio in maleus), tudíž přísnější trest, než byl vynesen v prvním stupni, by už dostat nemohl. Ať to zkrátím, v naše případě, KDYBY PŘECE JEN ROZHODL US TAK NEZÁKONNĚ, JAK JSEM N
Dobrý den,
děkuji za vysvětlení. Já jsem si říkal že to s tou ústavní stížností bude nejspíše jen blamáž, protože v souladu se zákonem ji vyhovět prostě nelze.
Ona totiž nemíří proti náhradě nemajetkové újmy (kterou přiznal už nalézací soud, Krajský soud v Brně ji nijak neměnil, protože nakonec její přiznání ani její výši nikdo nerozporoval, žádné opravné prostředky proti ní podány nebyly), ale čistě proti tomu výroku o trestu, přesněji řečeno proti té změně, kterou provedl odvolací soud, kdy původně nepodmíněný trest změnil na trest podmíněně odložený.
Ta obhajoba podobných individuí jsou vždy stejně absurdní pohádky...
Jinak (výjimečně) kvituji Novinkám, že navzdory politickému diskurzu zveřejnily národnost pachatele. To dneska bohužel není nejen automatické, ale dokonce kvůli národnosti pachatele v minulosti v jiném případu jistý ministr vnitra v přímém přenosu (nyní již) prokazatelně lhal.
Ale je jednoznačně dobře, že se o tom navzdory vládní propagandě píše.
zkuste v tzv. civilu napadnout rozsudek dovoláním s odkazem na nesprávně hmotně právní posouzení souzeného skutku - vás pošlou dopryč!, neboť skutková otázka/definice skutku je nezajímá (což je samozřejmě nonsens, ale takto si to nastavili od roku 2014).
Co se týče Vámi uváděného příkladu, ano, takto popsaný skutek nelze "doslovně" nalézt v trestním zákoníku, tudíž by Vaší definici vyhovovalo Vámi uváděný výklad právního posuzování, žel jde pouze o (sice) tzv. podřazování zevního skutku s předvídanými zevními skutky v zákoně, ale to, že by to např. soudce označil nikoliv jako krádež, nýbrž vraždu, tak to neříká nic o právním posouzení, jen chybně zvolené jméno pro skutek, který by NUTNĚ musel díky spisu do rozhodnutí vepsat, tudíž asi tak. Právo nedělá právem skutky, nýbrž vznik právně důležitých vztahů z nich vyplývajících.
Je ale pravdou, že u trestního práva je to obtížněji definovatelné, resp. vysvětlitelné (ono právní posuzování) než je u civilu.
Nicméně závěrem: ve výsledku je to jen akademická diskuse o jurisprudencii, protože ve skutečnosti se vychází ze zásady, co je napsáno v zákoně, je právní, a basta! :-)
Dobrý den,
vidím že Vy se v tom poměrně orientujete a i když je toto otázka asi trochu mimo původní téma tohoto vlákna, nedá mi to se Vás nezkusit zeptat. Předpokládám že jste právník nebo prostě někdo z oboru. 🙂
I kdyby ÚS ten rozsudek zrušil a vrátil KS v Brně k novému projednání, mohl by být pachateli uložen trest přísnější než původně dostal kvůli zásadě zákazu reformace in peius?
Totiž jediná možnost v našem trestním právu jak zpřísnit trest pachateli je (úspěšně) podaný opravný prostředek státního zástupce. Oběť opravný prostředek proti výroku o trestu podat nemůže (nebo tedy teoreticky asi může ve prospěch pachatele, ale nikdy ne v jeho neprospěch).
Když pak soud vyšší instance v rámci odvolání (či případně dovolání) zruší původní rozsudek a vrátí případ k novému projednání, tak pokud k tomu zrušení původního rozsudku nedojde na základě opravného prostředku podaného státním zástupcem v neprospěch pachatele, v novém rozsudku nemůže soud uložit přísnější trest než byl pachateli uložen v rozsudku předchozím.
A i v případě, že je rozsudek zrušen a vrácen k novému projednání Ústavním soudem, si nemyslím, že by tím mělo dojít k prolomení té výše zmíněné zásady zákaz reformace in peius.
Konkrétní okolnosti případu neznám, ale argumentovat že německé soudy jeho bratra za stejnou trestnou činnost do Tuniska nevydaly s tím, jakou pověst ohledně vyhošťování migrantů do zahraničí mají, to je opravdu chucpe.
O našich soudech asi můžeme mít názory různé a v mnohých případech také ne zrovna pozitivní, ale to co zvláště v poslední době předvádějí německé soudy v případech různých migrantů, to je občas opravdu za hranicí jakéhokoliv chápání.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Justice nezdivočela, jen trestá podle zákonem daných trestních sazeb. Plně souhlasím s tím, že jsou hodně vysoké (zvláště když se pachatel, třeba i zcela nevědomky, "vejde" do kvalifikace 3. odstavce toho §283, který právě výrobu drog postihuje), v případě lehkých drog vyloženě nepřiměřeně jejich škodlivosti. Ale pořád platí zásada „lex dura set lex“, tedy „tvrdý zákon ale zákon“ a soudci ty tresty nemůžou ukládat nižší jen na základě nějaké vlastní libovůle, když pro to nejsou splněna jasná kritéria.
Ať experti apelují na zákonodárce, aby snížili trestní sazby či upravili trestní zákoník (třeba rozdělili měkké drogy jako marihuanu do speciální, mírněji trestané kategorie). Pokud to udělají, soudy pak podle toho budou soudit.
1 odpověď