Lidi jsou nepoučitelní. Ať už se jedná o církev nebo o komunisty! Křesťané, islamisté, jiné církve nebo komunisté nejprve lidi zblbnou a potom je využívají. A vlastně zneužívají. A je hodně lidí, kteří to potřebují. A stím se nedá nic dělat. Ještě bych dodal, že to dělají i mnozí dnešní politici, aby se dostali ke korytu.
Zákazníci by měli ty hospodské a nebo obchodníky, taky trochu vychovávat. Je to drahé? Tak to nekoupím! To je má zkušenost z r.1972 z NSR. Nevím jak teď? ale tenkrát šetřili, že sem si z nich dělal srandu. Na to mi řekli, že su milionář s holým zadkem z bohatého východu. A měli pravdu. V práci museli makat, takže do hospody jsme chodili jen na jídlo a to na služební cestě. A to ještě domluvili cenu.
V drahé hospodě se nespalo! A tenkrát obraceli marku několikrát v ruce než ji utratili. A vydělávali jsme opravdu, na montážích, hodně. Doma bych si ty prachy nevydělal vůbec.
Létáme do vesmíru, chystáme se osídlit měsíc a asi i mars. Přesto, že osídlovat je může chtít jenom študovanej blbec. Co by tam asi chtěl dělat? A naši doposud krásnou planetu si ničíme maximálně vysokým tempem. Prostě lidi - jediná škodná na zeměkouli. Za těch osmdesát jedna roků, co tu su, tak ta naše příroda dostává tak na frak, od lidí, že žádná zářná budoucnost nenažrané lidstvo nečeká.
Dokud budou naši lidé hloupí, tak budou nadávat na drahotu, ale stále budou ty předražené věci kupovat. V r. 1971 sem pracoval vNSR v okolí Hamburku. A ti lidé se kterýma sem se znal, se moc rozmýšleli nad cenou, než marku utratili. Naši zákazníci sou asi pracháči protože koupí kdejaký předražený nesmysl. A potom nadávají jak je všechno drahé. Když jsme pitomci tak dobře nám tak.
U nás to asi nebude lepší. Mám 81 roků a když sem jako malý pomáhal prarodičům při žních, tak strniště bylo plné žívota, všelijací motýlci, můrky a různí broučci. Dnes se podívejte do strniště, mrtvo! Nic živého. Pořád politici říkají jak se musí zvyšovat výnosy, aby se všichni uživili, pořád je na práci málo lidí. Spíš to vypadá, že se lidi přemnožili, a rukama už se pracovat chce málo komu. Tak se spíš vytváří pracovní místa spíš zašívárny, kde se berou ty největší prachy.
V roce 1971 jsem pracoval v NSR. V jednom pultovém obchodě sem si šel koupit svačinu. Za prodavačkou v regále sem uviděl pěkné banány. Některé byly sice nepatrně otlačené, ale opravdu jenom trochu. Tak sem ji požádal o ty banány. Prodavačka vzala ten celý trs, ty co byly trochu otlačené a o ty sem měl právě zájem, odtrhla a vhodila je do odpadků. A podala mi,podle ní, ty dobré pěkně žluté. No já sem myslel, že dostanu infarkt. Bylo mi blbé říct ji, že sem chtěl právě ty zralejší, ale tak sem byl překvapenej, že sem raději držel hubu.
Těm co rozhodují už opravdu hrabe! Pokud bude chtít někdo někoho zabít, tak si múže vzít třeba klacek. Takže by se mělo zakázat všechno co se dá k napadení použít!!! Kterej vrah by si vzal k vraždění, malej kapesní nožík? Hlavně když můžou být mezi lidma střelné zbraně. Jenomže to je velkej kšeft a ten se bude těžko zakazovat.
V roce 1971 jsem pracoval na severu západního Německa. Jezdili jsme po montážích a stravovali se v hospodách. Můj první den v práci jsme poobědvali v hospodě a já, když mi při placení hospodský vracel drobné, tak jsem mu řekl to je dobré. Ten na mě zůstal hledět jako kdybych spadl z nebe. A moji němečtí spolupracovníci mě potom sjeli jak malého kluka, že takové novoty jim tam zavádět nebudu, že on si své vydělá a jim taky zadarmo nikdo nic nedá. A nakonec měli pravdu.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Jó byli jsme taky kluci. Dnes je mi 81 a když mi bylo 15, koupil otec Jawu 175. Samozdřejmě jsme ji s kamarády proháněli, když byl otec v práci "vlakvedoucí" po polních a lesních cestách. A když sem potom dělal řidičák, tak nebyl žádnej problém a cvičné jízdy jsem dělal jenom, když učitel potřeboval dálkovou z Rýmařova do Krnova. Řidičáky spolu semnou dělali i docela staří páni (v mém věku sem to tak viděl) a ti měli s tím ježděním dost problém.
1 odpověď