Hráli jsme , co by divizní tým, proti Zbrojovce Český pohár. První půli jsme měli haluz, skončila 0:0, mohli jsme dokonce i vést. Do druhé půle nastoupil v týmu soupeře Kuki, dělal si námi co chtěl, tři góly dal sám, jeden vypracoval, a kdyby pak nezačal hrát na krásu a parádičky, tak jsme dostali deset. Nikdy předtím ani nikdy potom jsem nehrál proti skvělejšímu fotbalistovi. Neskutečně převyšoval technikou, rychlostí, zpracováním, nejen nás, ale i všechny své spoluhráče. Dodnes si považuji za čest, že jsem byl s takovým hráčem na jednom "place".