S Delonem jsem jel jednou v pařížském RER /větší metro/ někdy v r.1981-82. Ze Cité universitaire kde jsem během své stáže bydlel jsem cestoval do školy v Rueil-Malmaison. Po přestupu z linky B na linku C na stanici Chatelet les Halles jsem nenašel místo k sezení a tak jsem stál sám u opěrné tyče poblíž dveří. Na stanici Auber /pařížská Opera/ přistoupil dveřmi u mě Delon a chytil se za stejnou tyč kde jsem byl i já. Měl na sobě světle šedý látkový zimník a červenou šálu, černé kalhoty a boty. Vlasy měl tehdy černé jako havran. Do soupravy nastupoval vlevo ve směru jízdy a na příští stanici Charles-de-Gaulle-Étoile vystoupil vpravo ve směru jízdy. Během jízdy /asi 5 minut /stál u tyče naproti mě, vzpřímeně a bez hnutí brvy se upřeně díval do jedoho bodu mírně vpravo a nahoru ode mě. Po vystoupení z RER odkráčel důstojně velkou přestupní halou důstojně někam dál a my jsme pokračovali v jízdě na stanici La Défense. Byl to zážitek stejně jako později setkání s Messiaenem nebo J.Langlais či s paní Mitterandovou nebo Chirakovou. Vzpomínám.
Muselo to být úžasné. Sám jsem 2x cestoval z Chebu do Paříže na stipendijni pobyty,, poprvé v září 1981, na hranicích běhali u zastaveného vlaku pohraničníci ze samopaly a prohlíželi i spodky vagonů, podruhé lednu 85 a to už měli "jen"pistole. Na hranicích byl pruh holé půdy a vysoký ostnatý plot. Po důkladné prohlídce se vlak klidně rozjel, první zastávka v Německu byl Schirding. Bylo to velmi působivé divadlo a i celní a pasová kontrola byla značně nepříjemná.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Veronika Žilková je s prominutím potrefená, ale takových je bohužel v Praze víc..