Sadistické popravy jsou jistě snadno omluvitelný prostředek k upevnění moci... To připomíná hodného krále Lávru.
O příslušnosti k národu v dané době nerozhodoval jazyk.
Vláda Habsburků nebyla dobou temna, jak jsme se učívali, ale zvláštním požehnáním také ne; už kvůli tomu, že nemalá část intelektuální elity odešla do exilu, a vynucené katolizaci.
V lecčems to autor popisuje objektivně, nepřesnosti v detailech (i absíci, k nimž jsem patřil, procházeli přijímačem) pomiňme. Celkově ale jeho blogu chybí nadhled - vojna (pro mne v půli osmdesátých let) obnažovala neefektivitu řízení, mrhání lidským potenciálem, ponížení a degradaci jedince na poslušného, málo myslícího tvora, který umí "držet hubu a krok". Ač jsem i já na vojně potkal kluky, s nimiž bych se jinak nesešel a kterých jsem si vážil, nemohlo to překonat svíravý pocit hnusu, přežívající v podobě černých můr i daleko do civilu. Z vojny neodcházely trosky, ale pro potřeby režimu "srovnaní" mladí lidé, přičemž řada z nich přišla o ideály a někteří si odnášeli šrámy a jizvy, které výrazně poznamenaly jejich další život. Pro ilustraci uvádím vzpomínku z jedné spontánní diskuse cca tří desítek záklaďáků: Probíralo se, co by se stalo, kdyby skutečně došlo k válce. Jedna skupina viděla řešení v tom, že by bylo nutné odzbrojit velitele a zvolit si vlastní velení, druhá skupina to viděla stejně, jen by vojáky z povolání pro jistotu zneškodnila. Už z toho je snad patrné, proč nemám rád vytěsňování negativních vzpomínek na vojnu a chlapácké vzpomínání na dobré historky (byť i ty jsem zažil). Povinné vojenské službě pro dnešní mladé, popř. povinnému brannému výcviku pro všechny mladé dospělé bych se nebránil (a to nejen kvůli aktuální mezinárodní situaci), leč musela by být organizována úplně jinak, než zažívala moje generace.
Michal Komárek je sprostý, brutální lhář. Testy nikdy nemohou obsáhnout veškeré cíle výuky - i proto mají školy k dispozici školní část zkoušky - jsou ale odbornou veřejností přijímány jako názor ověřující studijní předpoklady; jsou kompetenční. Jsou také hrází před úplnou nivelizací ověřování výsledků vzdělávání. Odkaz 1
Něco věcného, nejen pro p. Zlámalovou: Odkaz 1
Petr Šabata se ke školství vyjadřuje věcně a umí postihnout jádro věci, to nebývá u novinářů časté. Pro kritiky, kteří jsou schopni kromě svého názoru vnímat i argumenty, přidávám jeden komentář z Fb (z kterého jsem si dovolil vystavět blog): Odkaz
Demagog a lhář. Omlouvat by se měl pouze za sebe. O věcné diskusi z jeho strany nelze mluvit, argumentů vyslechl dost. Jedna ze starších věcných reakcí na tvrzení o tom, že škrty neomezí výuku, viz zde: Odkaz 1
Výtvory AI jsou ale většinou dobře poznatelné, viz autentické "žákovské" práce: Odkaz
I otrlé letité kantory, k niž se počítám, počínání ministra Beka a celá vládní vzdělávací politika zaskočila tím, jak protikladná je tomu, co daná oblast potřebuje, i vlastním předvolebním vyhlášením. Nynější koalice dělá hodně pro to, aby vydláždila cestu k moci pro Babiše. To je ještě horší důsledek než ty, které blog popisuje.
"Zakazování umělců se znovu vrací do módy a znovu se tak děje ze zdánlivě bohulibých příčin."
Pokud je pro autorku dlouhodobá podpora agresivního a nedemokratického režimu a neschopnost se distancovat od imperiálního válečného tažení a válečných zločinů jen "zdánlivě" bohulibým důvodem, a pokud se snaží vést paralelu mezi dneškem a totalitou, kdy se opoziční nebo jen polemické názory do veřejného prostoru vůbec nedostaly, pak je její komentář dokladem nulové empatie vůči obětem putinovského Ruska (i těm domácím) a současně neschopnosti vnímat reálně svět kolem nás; třetí možností je snaha záměrně realitu zkreslovat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vážený pane Čabane, nevím, zda čtete tuto diskusi, nicméně alespoň touto cestou připojuji zásadní kritickou připomínky k těmto pasážím:
"Cermat tedy nadále produkuje jednotné přijímací testy, které rozhodují o budoucím vzdělání a uplatnění mnoha dětí, aniž by bylo zřejmé, jaké dovednosti vlastně testují. O úspěchu a neúspěchu, zprostředkovaně tedy o celé budoucnosti daného uchazeče, mnohdy rozhodují časový stres a jednotky bodů za nedůstojné „chytáky“, které se následně stávají předmětem bouřlivých a neplodných veřejných debat.
Stejně tak Cermat hýčká v podstatě zbytečný systém státních maturit, pro které stát ani po 13 letech nedokázal najít hlubší smysl například jejich provázáním s přijímacím řízením na vysoké školy."
3 odpovědi