Evropa už ji možná nepotřebuje, může si ji pořídit jinde a dráž, ale to ještě neznamená, že pro ni Rusko nemá odbytiště jinde (a za ty ceny...) takže i když k Putinovi sympatie nechovám, tohle ho prostě na lopatky nepoloží a zakuká na tom jen Evropa, která si holt zvolila sice morálně chvályhodné, ale ekonomicky nevalné jiné řešení, které ji opět (jako obvykle) posune díky nevyhnutelně vyšším výrobním nákladům do méně konkurenceschopné pozice. Tak to prostě funguje, a přírodní a ekonomické zákony ani sebevznešenější víra autora článku (tedy pokud tomu sám opravdu věří) nepřebije, i když si občas unijní a naši politčtí lídři zjevně myslí, že s tím třeba půjde nějak "vydrbat"
No, nechci se hádat, zpětně jsem si to nepouštěl, ale první záběr na české olympioniky byl na loď, kterou sdíleli ještě s dalšími týmy (byli v takové nějaké divné mezeře jako bývají na těchto výletních plavidlech při vstupu do podpalubí, resp. na krytou palubu) a mávali jen malými vlaječkami bez hlavní vlajky. Ale tým byl regulérně označen tou oficiální modrou cedulí jako Czechia (tedy C), a v této písmenné sekvenci byl také mezi ostatními zařazen (byli tam, myslím s nimi ještě Chorvati (Croatia) nebo jiná země s C-čkovým názvem. Ovšem vše prošlo bez absolutního povšimnutí či vysvětlení komentátorů, navíc to byl tak krátký několikasekundový moment, že bych se nedivil, pokud jim to úplně uniklo, až nějakou dobu poté oznámili, že náš čas teprve přijde k závěru - a to se také stalo, jenomže to už český tým plul na samostatné lodi a s vlajkonošem třímajícím velkou státní vlajku (takže v prvním záběru asi těžko šlo o moment, když vyplouvali, ledaže by jim tam ostatní týmy a jejich označení na modrých tabulích nějak podivuhodně naskákaly cestou 🙂 a navíc s označením Česká republika - zřejmě stejně zázračně transformovaným z Czechie), a také v poněkud nelogickém zařazení v abecedním pořadí (byť plusminus odpovídajícím ke konci abecedy podle francouzského pojmenování), avšak stejně nepatřičně (mezi abecedně řazenými státy) pokud by se bralo pořadí striktně podle francouzské abecedy. Tak nevím... Ale přinejmenším se měli komentátoři, kteří nepochybně sledovali stejný přenos o nějaké, pokud možno logické, vysvětlení této nesrovnalosti viděné určitě spoustou českých diváků pokusit
k tomu snad jen jedno: pokud se někomu zdá odměna za vítězství na Wimbledonu přehnaná - co mu brání v tom, aby ji zkusil získat sám - stačí k tomu přece jen naučit se hrát tenis a porazit všechny své soupeře, jak prosté, ne...? to, že sport (míněno profesionální sport) se už nehraje pro pouhou radost z vítězství jako v antickém Řecku (ale i tam získávali vítězové různé benefity, která jim jiní mohli závidět), ale nastavil si postupně pravidla jaká jsou je už jiný kapitola, ale za ně sportovci sami zase až tak nemohou
upřímně řečeno, nic proti Prazdroji, měl jsem ho (a pořád ještě mám) vcelku rád, ale pokud si mám zvolit, zda si za 70 - 80 Kč (dnes už vcelku běžná cena "plzně" v pražských restauracích) dát půllitr sice (většinou) slušného, leč dnes už spíše průměrného chmelového moku, nebo zajímavého piva, na které třeba člověk hned tak nenarazí - a často i výrazně lepších parametrů (jak chuťově, tak pocitově), je řemeslné pivko okamžitě preferovanou volbou - nehledě na to, že v této cenové relaci může mít našinec ne jedno, ale klidně třeba i dvě pěnivá potěšení této kategorie...
nejsem samozřejmě expert, ale už za válek minulých existovalo cosi jako protiponorkové sítě a bariéry, jednoduchá a účinná (ačkoli samozřejmě nikoli neproniknutelná) ochrana, která by asi i dronům plujícím v relativně malé hloubce dost zkomplikovala práci... Minimálně pro ochranu přístavů se svého času poměrně osvědčovala
takže radši ať se nevratně poškozují dál, že? No bezva! U něčeho, co lze vrátit plusminus bez větších následků zpět by nad tím člověk asi mávnul rukou, je každého volba co si chce se sebou počít, pokud tím neškodí ostatním, ale zrovna tento případ je ukázkovým příkladem, kam až může manipulace módními trendy vést - při vší úctě k tzv. transgerdem lidem je těch, kteří mají skutečně vážný důvod k tak razantnímu zásahu minimum oproti množství, které se k tomuto trendu hlásí, a když se pak časem rozmyslí, či zjistí, že to vlastně nebylo to, co si představovali, je už pozdě. A přinejmenším stejný počet odborníků, kteří se zasloužili o nevydání knihy a znemožnili tak přístup k dost užitečným informacím (se kterými si ostatně stejně tak každý může naložit podle svého vlastního uvážení), by určitě dokázal dát dohromady stejný (pokud ne vyšší) počet argumentů ve prospěch vydání zmíněné publikace. Ostatně co by Albatrosu - který jsem měl až dosud za poměrně slušné nakladatelství - bránilo vydat knihu i s nějakým příslušným vysvětlujícím komentářem? Když to šlo třeba i i fakt hodně kontroverzních počinů jako je třeba Mein Kampf, proč by zrovna Nevratné poškození mělo být ještě horším arcidílem než jiná, která napáchala mezi lidmi mnohem větší paseku?
to je sice (na první pohled) všecko hezké, ale v reálu: tím, že to vytroubili v předstihu oslavně do světa se ve skutečnosti uvedli jako totální trubky. Každý ekonom vám asi dá za pravdu, že pokud chcete něco výhodně nakoupit a svůj záměr oznámíte pěkně dopředu, dočkáte se nejspíše toho, že vám pro příslušný nákup pěkně nastřelí ceny - u zboží, jehož je docela kritický nedostatek jako je v současné době munice ani nemluvě... takže spíše než byť dobře míněný záměr pomoci kámošovi v nouzi ukázkový příklad diletantsky prováděné operace, která se zejména v takovýchto případech obvykle provádí mimo zájem veřejnosti (i - a to především - potenciálních dodavatelů). Takže munice pro Ukrajinu sice možná bude, ale rozhodně ne za tak výhodných podmínek, jak by se dala pravděpodobně sehnat i v aktuální krajní nouzi s trochou logického uvažování...
překlad článku je sice víceméně OK, ale ilustrační foto nezobrazuje el. úhoře, ale murénu, což je zcela jiná kategorie, a v Amazonce fakt nežije, doporučuji napravit, kolego strejda Google určitě dohledá nějaký nelicencovaný správný obrázek elektrického úhoře (mimochodem úplně správně je to paúhoř elektrický - Electrophorus electricus; Linnaeus). Tož tak...
no výborně! Takže i ukrajinská propaganda už se dopracovala do fáze, která prožívala svou zlatou éru za první světové (války), kdy se vojákům za nepřátelskými liniemi shazovaly ilustrované letáky poukazující prostřednictvím různých karikatur "dovádění" jejich manželek doma během doby, kdy zmínění nešťastníci mezitím cedí krev za císaře pána či krále (obě strany měly jejich obsah plusminus podobný). Takže nejen zákopové válčení je tu zpět, ale historie se opakuje doslova se vším všudy, jen v technicky modernější podobě...
Jednoduchá řešení v sobě vždy skrývají nějaký "drobný háček". Takže OK: hypoteticky přijměme tento jednoduchý systém - dle stejného pravidla by se pak teoreticky mohly vyplácet pojišťovací bonusy hubeným, anorektikům by systém měl v podstatě doplácet prémie. To by mohlo fungovat: čeho se chceme zbavit, budeme sankcionovat až dosáhneme kýženého stavu, to má logiku. A dál? Co s malými/vysokými, blonďáky/zrzavými/plešouny, nebo jinou cílovou skupinou? A pro katolíky/protestanty/Židy/budhisty/jehovisty atd. atd. byste tam něco, nějaký "jednoduchý recept" neměl? Trochu mi to nebezpečně začíná připomínat jisté "konečné řešení", které už tu kdysi bylo, ale to naštěstí nestačilo zafungovat v plném rozsahu
Kaufland, jak už bylo v řadě příspěvků zmíněno, obdobný postup "čekací kompenzace" nabízí už dlouhou dobu - ale přestal jsem ho využívat poté, co jsem zjistil, že odměnu "stěžovatele" odnášejí pokladní (systém prostě identifikuje kasu, kde "to drhne" a postižena je nakonec příslušná obsluha, která ovšem za nic nemůže, protože nestíhá odbavit zákazníky, kteří by se jinak rozdělili mezi uzavřené pokladny, kdyby se rozkrájela), které pak následně dostanou nespravedlivě mínusové body nebo nějaký jiný postih - na přímý dotaz mi nakonec přiznaly, že to funguje takhle. takže ano, nechte si klidně polaskat své ego tím, jak dostanete "od Lidlu" příjemný bonus, ale pomyslete trochu také na to, za jako cenu, a kdo to odkáče nejvíc. A skutečný původce - management, který tento zhůvěřilý systém vymyslel - to rozhodně není...
no, ve vší úctě: opravdu jste přesvědčeni, že Rusko už to má spočítané kvůli tomu, že Ukrajina opoznámkovala podle svého názoru dokument, který ovšem jaksi vstoupil v platnost ve znění schváleném účastníky summitu, a červeným vpiskám bude věnovat pozornost maximálně auditorium na internetu jako kuriozitě? Navíc se zmínkou v textu, že Lavrovovi se podařilo dosáhnout cíle se kterým do Dillí přijel? Vítězství ale vypadá asi trochu jinak...
nevím, jak je to se sháněním prý již nedostupných zásobníků pro CZ550 zmiňovanou v článku, ale při namátkovém zadání poptávky na webu se jich zdá být určitě ještě pár k dispozici, např. Odkaz 1
všechno fajn, ale jí se svým Volvem (S80, benzínový šestiválec, který ani moc hluku nenadělá) mám nabráno na ten dojezd přes 418 km (u elektromobilů ovšem jen "papírový", při pár svižnějších akcelerací na něj můžete zapomenout, a že jsme pár elektrik také na tesy měli) za tři minuty, a na tu cestu mám pak o 37 minut více času. Do města a lokalit s více nabíječkami v pohodě (pokud tedy mát správný čip a jsou od provozovatele ke kterému jste se upsali, což u pumpy řešit nemusíte) OK, proti tomu žádná, ale trnout na dálnici, jestli baterky vydrží ještě k té další vám vybaví nostalgickou vzpomínku na klasické spalovací motory zatraceně rychle, věřte mi, vyzkoušeno na lidech.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
stejná zkušenost (Praha-Brno) kolego, ale s vozítkem jinak docela slušné kategorie - Ford Mustang není zase žádné ořezávátko, takže poznámku o výběru nevhodného vozu zmíněnou ve zdejší diskuzi neberu - nicméně výsledek stejný, jen zbytkový dojezd v Brně snad ještě o něco menší, tuším, že to bylo něco přes 20 km, což je po zkušenostech s hustotou a obsazeností dobíjecích stanic fakt docela adrenalin. V druhé půlce cesty, kdy jsme se už doslova plazili s ohledem na maximální šetření baterie nás předjížděly a vytrubovaly kamiony, ale v tu chvíli nám to bylo vcelku fuk, modlili jsme se, abychom vůbec dojeli. Na druhou stranu některé elektromobily byly už celkem použitelné, ale za předpokladu zcela jiného typu jízdy, kdy je primární spíše dostat se od nabíječky k nabíječce a doplnit nějakou rezervu, než zvládnout cestu na jeden zátah jako se spalovákem.