Češka na Ukrajině: Na frontě je to horší a krvavější, slepuju táty od rodin, aby vůbec přežiliŽádná fotka, ani video nedokážou zachytit, co se děje na ukrajinském bojišti, říká 21letá Karolína, která odtud právě přijela. Realita dalece předčila její očekávání, připravená na ni nebyla. Je horší, intenzivnější, krvavější. Těžko sdílet zkušenost, kdy tělo zažívá takový stres, že se žaludek svírá a nutí člověka zvracet, aby ze sebe dostal hnus, kterého je svědkem. „Když to vidíte a v mém případě medičky na to šaháte a jste toho součástí, tak se to nedá vůbec přenést,“ přiznává dobrovolnice z projektu Phoenix, jež na frontě „slepuje“ vojáky a převáží je do nemocnice. Aby zachránila jejich životy, riskuje ten svůj. „To, že někdo krvácí, má amputovanou nohu a my ho zachráníme, že neumře táta od rodiny, je to něco, co je možná i trochu návykové, ale smysl v tom vidím.“ 00:00 Návraty domů 01:06 Proč odjela na Ukrajinu a co čekala 03:00 Jak se vyrovnává s tím, co vidí 04:58 Způsob fungování 08:01 Nejtěžší zážitek 10:40 Komunikace s Ukrajinci 11:20 Specifika bojové medicíny 12:19 Zraněný český dobrovolník 13:18 Vznik projektu Phoenix 16:02 Podpora ze Západu 17:33 Vystoupení z anonymity 19:55 Návrat na frontu