Větší nesmysly je těžko vymyslet.

Nesmysl. Kdyby si Kolumbus stanovil hranici, kam až chce doplout, dostal by se tak nejvýš za Azory. Nikdy ne do Karibiku. Kdyby Werner von Braun nesnil o kosmu, nikdy by jeho raketa nedopravila Amstronga na Měsíc. Obecně platí, že lidská představivost nezná hranice a to je dobře pro lidstvo i po člověka. Osobní hranici můžeme mít v hmotných přáních (na co kapsa stačí), v osobních dispozicích psychických, či fysických, ovšem i zde to platí podmíněně. Zkuste porovnat výsledky na příklad v lehké atletice v roce 1938 a dnes. Základem průvodce autentickým životem by neměla být pasivita. Já sám jsem invalida s perspektivou, že dožiji na vozíku. To mi nebrání, abych řídil vlastní auto, mám najeto přes 200000km bez nehody z vlastní viny. Pohyb per pedes jsem nahradil pohybem zprostředkovaným a řečeno po brněnsky: "de to". Zkrátka, nestahovat kalhoty když brod ještě není vidět. Tož tak.

Kdybyste myslel, nemohlo by vám uniknout, že jsem se vyjádřil k metodě, příspěvku, nikoliv k Rusku.

Jeví se mi to jako slátanina příspěvků jiných autorů, bez vlastního přispění autora.

Nejsem troškař a mít zašifrovaný telefon není pro mně vada. Mají-li členové vlády zašifrované telefony jako služební, je to OK. Zarazila mně však informace, že ho pan Rakušan dostal darem od soukromé osoby. Je-li to pravda, pak je tu důvod k zamyšlení. Od koho, proč a k čemu? Jeví se mi, že se odpovědi od pana Rakušana jen tak nedočkáme. Nebo se mýlím?

Já bych to nechal na Slovácích

No vida. Jaké další překvapení nám pan president přinese příště? Důchodce poškodil, v OSN projevem nikoho neoslnil. Možná objeví perpetum mobile.

Jako pamětník mohu potvrdit, že táta z těch zásilek UNRRA přinesl domů dvě asi tříkilové krabice sardelového másla. Měli jsme to na chleba dosti dlouho. Zpočátku to i chutnalo.

Nic nového pod sluncem. Táta měl doma skvělou motorku, Jawa Ogar 350. Občas mně posadil před sebe na nádrž a svezl. Netušil, že jsem odkoukal, jak se motorka řídí Mně bylo 11 let a byl jsem pověřen pečovat o čistotu toho stroje, což jsem pečlivě vykonával asi rok. Našlápnout jsem ho uměl, jak se řadí rychlosti jsem věděl, no nezkuste to. Jako zkušený jezdec na bicyklu jsem nepochyboval, že motorku zvládnu. Čas oponou trhnul, táta byl v práci, letní den v plném lesku. Motorku jsem vytáhl před garáž, našlápl a jedem. Projel jsem naší ulicí, přejel další a oklikou se vrátil domů. Paráda! Netušil jsem, že událost naší sousedce neunikla. Druhý den, když táta byl doma, vše mu barvitě popsala. Výsledek - paráda. Tušíte jaká? Nicméně, láska k motorce mi vydržela až do věku, kdy jsem mohl požádat o řidičský průkaz. Jak proběhlo přezkoušení z pravidel silničního provozu si již nepamatuji. Přezkoušení z jízdy proběhlo tak, že na opuštěné ulici zkoušející policista položil pár dlažebních kostek a to se projíždělo slalomem. Adepti přezkoušení mohli použít vlastní stroje, které jim tátové přivezli. Přišla řada na mně. Elegantně jsem slalom absolvoval tam i zpět. Komisař uznale pokýval hlavou, vypsal mi řidičák a přidal lístek s pokutou 20 Kč. "Jsi černoch, to je bez debaty". To byly mé řidičské začátky. Ptáte se kdy? Psal se rok 1958. Kde? V Brně Obřanech.

Samozřejmě nesouhlasím s ruskou agresí na Ukrajině. Vulgární komentáře k této válce neberu, nejsou hodny soudného člověka. O bojích v "separatistických" územích mi od počátku chybí jakákoliv ověřená informace o postojích místního obyvatelstva. Jsou proruské, nebo proti? V boji na nepřátelském území to může mít podstatný vliv na výsledek. Poznatky z II. světové války nejen z Ruska, ale i na př. z Francie a konec konců i ze Slovenska či tzv. Protektorátu jsou toho důkazem. Snímek poničeného domu, nebo matky plačící nad mrtvým dítětem je jistě emotivním dokumentem, ale svědčí jen o krutosti války a to je vše. Brání-li Ukrajinci "svá území", které v souladu s tím mají za své i zde žijící obyvatelé, pak útočníci nemají šanci na úspěch. Maximálně se z nich stanou okupanti. Tedy, rád bych věděl, jak to je. Informace které na našich médiích jsou k dispozici, nejsou z tohoto hlediska úplné a proto je nemohu brát jako objektivní. A to je škoda. Nebo záměr?

Děkuji za reakci. Jsem dědeček věchejtek, bylo mi třiaosmdesát. Mockrát jsem padl na hubu, ale šel dál. Pomocná ruka - můj dědeček říkal, hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji na svém pravém rameni. Tož tak. Srdečně zdravím.

Všechno je relativní. Stalo se mi neštěstí. Dobíhal jsem vlak, zakopl, upadl a vlak mi ujel jednu nohu. Neštěstí? Jak se to vezme. Měl jsem štěstí, že mi neujel obě, nebo že mně nezabil vůbec. "Máš li málo, frkáš. Máš li mnoho, brkáš. Máš li jmění jen tak tak, spokojen nejsi nikterak". Napsal kdysi K. H. Borovský.

S níže uvedenými kritikami souhlasím, není k tomu co dodat. Nechápu, proč toho potenciálu nevyužije KSČ. Jsou skutečně tak neschopní, nebo je to jen brloh zastrašených králíčků? Nebo měl pravdu V.I.Lenin když napsal: "Revoluce, která si nedovede uhájit to co vydobyla, si nezaslouží nic jiného, než být zardoušena".(Stát a reoluce)

Jak prosté. Na MO nefunguje dlouhodobě systém vnitřní kontroly. Když říkám dlouhodobě, myslím tím dobu od roku 1989 dodnes. Ať byl ministrem kdokoliv. Základním principem teorie řízení jsou tyto prvky: Plánování, organizování, operativní řízení a kontrola. Kontrola průběžná a systematická, na všech stupních. Pokud není, jsou za to odpovědní ministři. Ti bývalí i ta dnešní. Nikdo jiný. Že podřízení pracovníci organizace chytračí s cílem na věci vydělat, není nic nového a neznámého. Čím méně kontroly, tím víc prostoru po šmejdy. Ostatně, soudím, že se tak děje nejen na MO.

Nihil nuovo sub sole. Kdysi mně poslali na služební cestu z Brna do Prahy. Podle tehdy platného zákona bylo možno tuto cestu provést letadlem ČSA. Proč to nevyužít? Odlet z Brna v 7 hod. ráno, záležitost v Praze jsem vyřídil do 11 hodin a co teď? Letenku jsem měl na spoj v 6 hodin večer. V kanceláři u Kotvy mi letenku vyměnili na čtyři odpoledne, autobus na letiště odjel za chvíli a byl jsem na Ruzyni. Maje platnou letenku, nechal jsem se odbavit a usedl v kavárně s výhledem na letiště. Přišel čas a ozvala se výzva k nástupu do letadla. Stařičký IL 14. Zahučel jeden motor, pak druhý zařval jako lev a po chvíli ztichly oba. Čas běžel, čtyři pryč, pátá odbila, v šest mi odletěl původní spoj. V půl osmé nám sdělili, že Brno pro mlhu nepřijímá a že nás odvezou na nádraží na vlak. Odjezd z Prahy v pět ráno. Příjezd do Brna kolem deváté. Hic salta!

Bohužel, nikoliv.

T 600.Jezdil jsem s ní jako řidič během vojenské základní služby v roce 1958 Rok výroby 1951.Prostorná, pohodlná, rychlá. Spotřeba nikdy neklesla pod 13 l/100 km., průměr bylo 16 a víc Jeden spádový karburátor Solex, půl metru dlouhé sací potrubí. V zimě nefungovaly vestavěné kanály horkovzdušného topení od motoru, musel jsem mít přídavný rozmrazovač čelního skla. Pro první studený start ráno bylo nejlepší nalít trošku benzinu pod vzduchový filtr. Pak to šlo. Pokud vím, později se do těch motorů montovaly karburátory dva, ale s tím jsem žádnou zkušenost neměl.

Mnoho emocí, žádná fakta. Kde je doloženo, že: a) byl opilý b) že vpadl z auta ? Kdo to viděl, kde jsou svědci, kde je tato info čímkoliv doložena? Plivat nenávistné blafy v době, když ví, že si to může bez rizika dovolit, je skutečný projev hrdinství??

Posmívat se umí každý blbec. Průzkum vesmíru je stále v plenkách a těch karambolů bylo a bude jistě víc. A nejen ruských

Jen bych rád věděl, kdy a čím ty F16 Zelinskyj zaplatí.