Bohužel z toho radost mít nebudou. Je to opět hlavně o přístupu lidí. V Číně je rozvoj technologií mnohem rychlejší, protože ho lidé aktivně nebrzdí – naopak jsou otevřenější změnám a ochotní přijímat nové věci. U nás je ale spousta lidí stále závislá na svých starých kouřících autech a bojí se vykročit do budoucnosti. Chybí tu větší otevřenost k inovacím a odvaha opustit zažité zvyklosti. K tomu navíc přispívá i obrovská míra byrokracie, kterou si z velké části vytváříme sami – místo abychom si cestu vpřed ulehčili, často si ji zbytečně komplikujeme. V tomhle směru má Čína výrazný náskok.
Měl by být zaveden zákon, který stanoví, že z jedné země nesmí pocházet více než 20 % dodávek strategických surovin – pokud je to za daných podmínek reálně proveditelné. Cílem je omezit závislost na jednom zdroji a zvýšit odolnost vůči geopolitickým nebo ekonomickým otřesům. Výjimky by měly být možné pouze v případech, kdy neexistuje jiný dostupný nebo realistický dodavatel dané suroviny.
Podle dostupných informací není vhodná ani jedna varianta nákupu. Proto by byla lepší případná spolupráce v rámci Evropy na zajištění potřebného vybavení byla nejlepším řešením. Stíhačka F-35 se ukazuje jako nevhodná volba z důvodu vysokých pořizovacích i provozních nákladů, složité integrace do stávající infrastruktury a závislosti na americké technologii, což omezuje suverenitu provozu. Izrael jako možný dodavatel rovněž není ideální volbou, pravděpodobně kvůli geopolitickým a strategickým omezením či nekompatibilitě se spojeneckými standardy.
Jako příklad ne zcela funkčního nákupu lze uvést kontrakt české vlády z konce roku 2019 na osm kusů izraelských radarů Elta EL/M 2084 MMR kategorie MADR. Přestože tato dohoda měla zajistit modernizaci protivzdušné obrany, radary stále nejsou plně funkční a Česká republika je nadále závislá na zastaralých sovětských systémech. To poukazuje na rizika spojená s podobnými akvizicemi a potvrzuje důležitost spolupráce s evropskými partnery, kteří by mohli zajistit nejen kompatibilitu, ale i dlouhodobou udržitelnost provozu a servisu vojenské techniky.
Samozřejmě, že se dá vyhrát a pokud by se Ukrajina dřív zaměřila na likvidaci ropného a plynového průmyslu bylo by to snažíš. Pokud Ukrajina zlikviduje tento průmysl Rusko přijde o zdroje. Rusové sami sesadí Putina. To, že se Rusko rozpadne je už téměř jisté nebude to hned, ale přijde to menšiny, které teď ve velkém posílá do války si ty následky brzo uvědomí.
Uvědomte si následky. Ten člověk týral divoké zvíře a inspiroval tisíce lidí na internetu týrat další zvířata. To co nám přídě roztomilé je pro divoké zvíře stres. Dám příklad: Běžné týrání v ČR
Husy jsou po generace zvyklé jíst v přírodě potravu bohatou na proteiny. Když je lidé krmí chlebem, lupínky či praženou kukuřicí, vyvinou se jim zdeformovaná křídla a ztrácejí schopnost létat. Také se stanou agresivními a žebrají od návštěvníků potravu.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Opravdu si myslíte, že přehrada něco zásadního vyřeší? To je bohužel časté nepochopení toho, k čemu přehrady primárně slouží.
Jejich hlavní funkcí je zadržování vody pro užitné účely – tedy zásobování obyvatel, zemědělství nebo energetiku. Aby ale mohla být voda skutečně využitelná, nesmí kapacita přehrady klesnout pod určitou hladinu. A právě v tom je háček: při suchu se s vodou musí šetřit, při povodních zase není vždy možné ji rychle a bezpečně upustit.
Ano, přehrady mohou částečně pomoci při povodních díky určité retenční rezervě. Ale ta rezerva není nekonečná – přehrada není nafukovací vak, který si „přizpůsobíme“ podle potřeby. Je to nástroj, se kterým je třeba dlouhodobě hospodařit, což není vždy slučitelné s krizovým řízením v době extrémních srážek.
Praha je dobrým příkladem – přehrady v povodí existují, ale přesto jsme tu v minulosti opakovaně zažili ničivé povodně. Samy o sobě tedy přehrady problém neřeší.
Co ale podle mě dává smysl – a trochu se o tom mluví méně – jsou suché poldry. Například jsem narazil na řešení, kdy byl uprostřed pole v nížině vybudován jednoduchý násyp – suchý poldr. Na první pohled to vypadá zvláštně, ale funguje skvěle. Zasahuje už v místě přívodních toků, a tím výrazně omezuje vznik bleskových povodní. Navíc je levnější, šetrnější k přírodě a snadněji realizovatelný i v menších lokalitách.
Neříkám, že přehrady nemají své místo. Jsou to technicky fascinující stavby. Ale neměli bychom na ně pohlížet jako na univerzální lék. Potřebujeme kombinaci opatření – od přehrad přes poldry až po lepší hospodaření s krajinou. Beton sám o sobě nám