Jak přežít tchyni...nemusí to být vždy ta, která je údajně zdrojem nepříjemné situace...rozumná tchyně, pokud pozvání přijme, nezasahuje vůbec do ničeho v rodině svého syna nebo dcery. Může se stát, že právě tchyně může mít pocit, jak u nich vánoce přežije. Někdy je fakt lepší na rovinu říci, že si svoje vánoce představuji jinak...doma, v klidu a tichu, aniž bych urazila...vidět se a chvíli svátečně posedět na krátké návštěvě může být mnohem lepší pro obě strany...
Moje tchyně si občas neodpustila poznámky typu...ta zelenina v bramborovém salátu je nějaká tvrdší, musíš jí pořádně rozvařit...fuj. Nebo...ten štrúdl je dobrý, ale proč tam dáváš tolik ořechů. Dělala jsem, že to neslyším, vůbec jsem nereagovala...ticho, jinak jsem věděla, že pokud se ozvu, začne nekonečná debata o tom, co je lepší a jak se to správně dělá . Mě bylo jako tchyni vždycky srdečně fuk jak a co si mladá udělá ve své domácnosti a byl klid., trápit se něčím, do čeho mi vlastně nic není, je zbytečné a nevyžádané rady či i ta nejjemnější kritika je nepříjemná věc...
To, že některá místa na těle mohou mít tmavší odstín než okolní kůže...to hlupáci nevědí, tak se stejně hloupě vyjadřují...co by říkali tomu, že si někteří lidé dokonce nechávají vybělit určitá místa...která ale většinu lidí vůbec nenapadnou...jako je třeba anální otvor, který též bývá tmavšího odstínu...
Nějak je mi nepochopitelné, že nějaký rodič dá dítě do vozíku tam, kde se ukládá nákup...je to za prvé tupé uvažování, že snad se nic nestane, když tam strčím chudáka dítě, když s ním musím na nákup a ani ho nenapadne, že vozík bude znečištěn. Ovšem v případě, že by si po někom podobném vzali zasviněný vozík, budou rozhořčeni. Vůbec nejde o to, že do vozíků vkládáme nákup v ochranných obalech, ale o ohledy vůči druhým nakupujícím i personálu obchodu...už tak stačí představa, jak zanesená bakteriemi, nečistotami jsou madla vozíku...nakonec větší dítě nemusí ve vozíku sedět, může chodit...pro ty, co by se rozčilovali, moje dítě v obchodě...pokud se mnou bylo...chodilo, jednou rukou jsem ho držela za ruku, druhou vybírala zboží, nic moc pohodlného, ale jde to, nenechávala jsem ho plést se pod nohy druhým či lítat po krámu...
Vůbec se těm lidem nedivím...vypískat a ještě vypráskat ty pokrytce, kteří dovedou leda někam přijet s křížkem po funuse, blbě blábolit a neuvědomovat si,že vlastně v těchto útocích mají i vlastní prsty - svou mizernou prolhanou poltiku. Zajímají je snad osudy vlastních občanů? Kdyby tomu tak bylo, nezaseli by do Německa tolik zla s tvrzením, že někomu pomáhají...pomáhají, ale islamizovat celou Evropu, dopouštějí, aby se lidé ve své zemi cítili jak nevítaní hosté, protože je ti, co tu nemají co pohledávat a vláda je pozvala, terprizují, vraždí, šíří násilí a strach. Tohle je fakt otázka času, kdy se po letech zdrženlivosti mohou lidé tak naštvat a obrátit svůj mohutný hněv vůči všem těmto viníkům....
Nikoho, kdo zažil něco podobného, nelze utěšit...ani slovy, ani dobře míněnou pomocí, nelze takovému člověku říci žádné slovo útěchy, který by opravdově zmírnilo bol v jeho duši. Krásně dojemně napsané vyznání matky, která zažívá tu nejhorší bolest, kterou může matka zažít...její dítě je pryč, nikdy se nevrátí...
24
Sledujících
1
Sleduje
24
Sledujících
1
Sleduje
Tak já tak trochu tu ženu chápu a chápu i ten její vztek...s tím tu mnoho z vás vůbec nesouhlasí...ale chce to se umět trochu vžít do jejích pocitů, kdy zbytečně a bez odezvy píše zprávy, protějšek mlčí, dělá mrtvého brouka...žena dostává radu, aby mu nepsala...co by tak poradili tomu muži - třeba aby si stěžoval, že je nespravedlivě stalkován, jinak nemusí mít žádnou odpovědnost? Takže chápu tu ženinu bezmocnost, její vztek jenž jí však ubližuje, ovšem poradil jí vllastně vůbec někdo, co má doopravdy v jjjí situaci konat kromě toho, že jí poskytují terapeutickou pomoc...
1 odpověď