Velmi zajímavé postřehy! Jen k těm buchtám - v němčině je mají taky "die Buchteln" - třeba v tomhle speciálním buchtovém kiosku ve Vídni: Odkaz vloni jsem je otestovala - jsou povidlové a ještě polité vanilkovou omáčkou. A když máte rád kavárny - vřele doporučuji tuhle mezigenerační kavárnu
kousek od Stephansdomu: Odkaz 1
Zkuste se na to podívat z perspektivy ranních ptáčat. Když se odmalička sám od sebe budíte okolo čtvrté, tak je Váš biorytmus dost jinde. Jeden příklad za všechny: když jste na cestách, tak v hotelu jsou snídaně běžně od osmi, ale doma snídáte v šest. Když řešíte oběd s kolegy, máte hlad okolo 11, ostatní by šli až ve dvě. A večer? Jít na akci, která začíná v 19 h? To už má ranní ptáče půlnoc. Jenže vysvětlujte tohle sovám, které mají v 19 h skoro "ráno". Nevysvětlíte. Já se za 44 let života potkala možná tak s pěti ranními ptáčaty, naprostou převahu v mojí sociální bublině - a to opravdu nežiju na pustém ostrově - jsou sovy.
S tím placením kartou to v Česku není až tak hrozné - kartou platí 59 % viz průzkum zde Odkaz 1
Předpokládám, že se jen špatně vyjádřila, protože homosexualita opravdu není "etnikum" viz tato věta: "Na jednu stranu se dnes v každém velkém snímku ukazují homosexuální vztahy, což souvisí i s tím, že musí být zastoupeno každé etnikum. A na druhou stranu se děje pomyslný lynč na lidi, kteří tak v soukromí žijí. Já doufám, že je to něco, co už pomalu mizí."
Škoda, že v textu není informace o velmi zajímavé knize "Narodili se, aby přežili", která se věnuje Ance a dalším dvěma ženám, které porodily a jejich děti se zachránily. Autorka knihy Wendy Holden byla před pár lety v Praze. Dcera Anky a další dvě "děti" velmi zaujalo, kolik různých šťastných náhod napomohlo k jejich záchraně. Jedna z těch náhod se odehrála na nádraží v Horní Bříze u Plzně, kde v dubnu 1945 místní pomohli Ance a mnoha dalším lidem, kteří tam na pár hodin zastavili. Ač byl přísný zákaz pomáhat uvězněným, tak místní pomohli a zorganizovali velmi rychle potravinovou pomoc. Dcera Anky a další dvě "děti" jsou zde na snímku na nádraží v Horní Bříze: Odkaz 1
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
To je zajímavé, jak jste najednou empatický vůči jedné skupině obyvatel, ale vůči jiné žádnou empatii nemáte. Čím to je, že Vám starší lidé tak "leží v žaludku", zato pro matky s dětmi máte tolik pochopení?