Někdy to sousedovo myšlení člověk nechápe. Příklad - sousedka z vedlejší zahrady bouchla vrátkami, na to reagoval náš pes štěkáním. To vyprovokovalo sousedku - přišla k našim vratům a zabušila na ně s křikem na psa: "NEŠTĚKEJ!" No, co asi hlídací pes udělá...? Teď už je naštěstí klid. Nervního psa nemáme, nervní sousedka se uklidnila.
Nedávno jsem šla do Kauflandu - pán, tak 45, ramenem si přidržoval telefon u ucha a s kýmsi mluvil. Procházel obchodem, vybíral zboží do koše - a telefonoval. Prošel pokladnou, zboží narovnal zpět do koše - a telefonoval. Pak jsem ho viděla jak prochází parkovištěm - stále telefonoval! Není to už úchylka??
Před lety jsem se snažila pomoc kamarádce. Sehnat náhradní bydlení, odbornou pomoc atp. Ona však pořád věřila, že se její psychopatický manžel zlepší. (Naštěstí nepoužívá fyzické násilí.) Teď, v důchodovém věku, už nemá sílu něco řešit. Od sousedek slýchá: "Paní, vy máte tak milého manžela!" - a pak pláče do telefonu, že mě tenkrát měla poslechnout...
Autorka článku má poněkud ziealizované představy. Pominu babičky, které o hlídání vnoučat nechtějí ani slyšet. Babičky, které svá vnoučata milují, jsou ochotné hlídat - ALE trvale, jako další zaměstnání?? Hlídání malých dětí je náročné nejen fyzicky, ale hlavně psychicky, kdy je nutné být stále ve střehu. A babičky většinou už mají nějaké své neduhy, bolesti a opravdu touží po klidu a odpočinku, což s malým dítětem dost dobře nejde. Mluvím za sebe i své kamarádky - hlídací babičky...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jen 28 lidí? To mělo být aspoň 28 naplněných letadel!