Pak by to ovšem znamenalo, že jím o vlastní dítě ve skutečnosti vůbec nešlo a nejde...což považuji za zavržení hodné.

Primárně jde přeci o štěstí, radost a budoucnost vlastního dítěte.

Tedy ti, co ve skutečnosti nemají zájem o vlastní dítě, ať platí vše, ne jako jakýsi trest, ale z důvodu, že nemají zájem o štěstí, radost a budoucnost vlastního dítěte, kdy tuto roli musí logicky někdo zastoupit- nahradit.

Osobně nepovažuji NIC ohledně výchovy vlastního dítěte,,za otravné " jak rozepisujete, prostě to k tomu patří a jsem rád, že mohu být s vlastním dítětem v momentech, které utužují důvěru, vztah a vzájemnou vazbu.

Každá taková situace, je prostor, kdy Vás vlastní dítě sleduje,, hodnotí a učí se jak si počínáte, jak to či ono řešíte.

Tedy i tímto vychováte...

To, že takové ignorování vlastního dítěte především ubližuje a to velice samotnému dítěti je snad zcela jasné.

A takto to být nemá....

Když máme tu,,rovnoprávnost", dítě má mít oba rodiče.

Nepopiratelným faktem je, že otcům je cíleně upíráno právo na čas a možnost se podílet stejným dílem na výchově dětí.

Tuto skutečnost bohužel ve větším zastoupení podporují zejména ženy s vidinou pravidelného příjmu právě od otců,. kterým tak cíleně nejen z tohoto důvodu znemožňují vídat vlastní děti.

O tom jakým způsobem je následně vychovávají a jak obdržené peníze jsou užívány se dá diskutovat do nekonečna.

Pokud byl muž dobrý ženě aby s ni splodil dítě a jsou dobré i jeho peníze, má mít, minimálně stejný prostor o své dítě pečovat a vychovávat jej má-li o to zájem a náklady mají nést rodiče shodným dílem bez rozdílu příjmů.

Máme rovnoprávnost že? Nebo ne!?..

Pokud ve většině případech je svěřována péče o děti ženám, což je prostým faktem, nesou tedy ony podstatný díl viny za stav společnosti, neboť jsou to ony, kdo jí v těchto případech fakticky vychovává....

Tedy asi něco evidentně špatně je, že....

Mluví se zde o společenské prestiži osob jež sloužili či slouží této zemi v AČR.

Touto osobou jsem i já.

Zde si dovolím v krátkosti se podělit o svou zkušenost s ,, společenskou prestiží " osob sloužících své zemi.

Během rozpadu rodiny ( ne mou vinou)

Jsem státními institucemi konkrétně Soudem ( jež rozhoduje jménem republiky -mimochodem tě stejné, jež příslušníci AČR slouží, či sloužili) vnímán jako vrah a kriminálník, kdy takto jsem v péči o svou Dcerku vnímám i orgánem OSPOD a rozhodně nejsem sám - to je ta uváděna společenská prestiž v reálu?!.....

Tedy pokud někdo z politiků chce o něčem mluvit, měl by v první řadě znát skutečná fakta.

.