"Jde prostě jenom o to, že systém v České republice není příliš nápomocný v tom, aby žena, chce-li, mohla skloubit svoji práci a péči o dítě."
Aby žena mohla být dobrou matkou, od toho je tu rodina a ne "systém". Tedy v první řadě manžel, v druhé řadě pak ostatní příbuzní. Pokud není nikdo, je na ženě, aby si potřebnou pomoc sehnala formou soukromé nadace/sponzora/mecenáše.... Pokud jej nesežene nebo odmítá, je to její volba. Hodit vinu za vlastní rozhodnutí na systém je alibismus.
Všechny české vlády už léta místo sledování zájmů České republiky dělají politiku naplňující zájmy někoho jiného. Tu Brusele, tu podnikatelů v různých oborech, prostě kdo co u vlády prolobuje.
Kupříkladu, místo 800 miliard vyhozenych během 20 let na podporu solaru, které k záchraně planety nepřispěly vůbec ničím, mohli nechat přestavět všechny uhelné bloky na superkritické jako jsou Ledvice. A ještě by jim hooodně zbylo. Výsledek by byl zvýšení efektivity o 50%, reálné snížení emisí CO2 o 50%, peníze utracené doma a ne poslané do zahraničí, prodloužení využitelnosti zásob uhlí až někam k roku 2050, snížení vlivu povolenek, stabilní energetická soustava, ...
Euro není pro nás výhodné, protože vztahy mezi ČR a Eurozónou nevyhovují kritériím optimální měnové oblasti. Stačí si o tom něco přečíst. Tato kritéria se bohužel až tak moc netýkají běžného života prostých občanů. A proto je to tu samý kovaný ekonom, jemuž pro přijetí Eura stačí skončení směny peněz na dovolené nebo jakási idea získání národní prestiže přijetím této měny. A zároveň ignorují křiklavé příklady nevhodnosti takového kroku jako například totální předlužení Itálie a Španělska nebo faktický bankrot Řecka.
To je zase sbírka chytráků, co nemají nejmenší ponětí o tom, jak funguje banka. Jak funguje hypotéka. Jak se počítají úroky, splátky. Co jsou náklady, výnosy, zisk, daně. Nemají ponětí o ceně peněz, ceně kapitálu. Ale všichni svorně mají banky za novodobé loupežníky.
Nejsmutnější na tom je fakt, že řada z nich tu hypotéku má.
A není to prostě tím, že námi přidaná hodnota končí s velkou mírou někde jinde? Kupříkladu automobily jsou jistě výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Ale více jak 90% aut se vyveze a ta hlavní část přidané hodnoty skončí v kasičce mateřského koncernu, protože auta se prodají v síti jeho dealerů. I kdybychom všechna ta auta celá navrhli, vyvinuli a vyrobili od plechu až po palubní počítač, tak stejně nakonec hlavní část přidané hodnoty skončí někde jinde, dokud ty firmy nebudou vlastnit celý řetězec až ke koncovému zákazníkovi.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zapomeňte na to, že jde někomu o zákazníky. Na jejich prospěch kašlou úplně všichni. Myslí jen na to, jak k nim to průběžné měření dostat. A proč? Protože při dnešním podílu občasných zdrojů energie v síti je rozdíl v odchylce mezi modelem jednotlivých denních grafů odběru a průběžném měření na výstupech do distribuční sítě, že to nikomu nevychází. Náklady na řízení sítě i náklady obchodníků rostou a jim nevychází byznys plány. A proto potřebují měření ve stejném intervalu jako měří obchodní systém na trhu s elektřinou. Časem to bude znamenat přechod na SPOT pro všechny s průběžným měřením, protože už jim nikdo dlouhodobý tarif nenabídne nebo bude nevýhodně drahý.
1 odpověď