Žádné dítě neodchází z dětského domova jen s 20 tisíci a každé může setrvat v domově dokud nedodělá školu. Navíc má možnost po odchodu získat pravidelnou měsíční dávku cca 18 tisíc,pokud bude dál studovat. S mnohými zůstáváme v kontaktu i po jejich odchodu. Sdílené bydlení nesoudím,jen je otázkou úspěšnost klientů po nuceném odchodu odtud. Jestli to jen neprodlouží o pár let to,co je popisováno při odchodu z DD, a sice riziko neúspěchu. Kompetence si osvojují již v dětském domově, jsou rozvíjeni ve všech oblastech potřebných pro jejich úspěšný život. U některých se to podaří,u jiných ne. Rozdíl je v podstatě v jediné věci - jestli chtějí a jsou ochotní se rozvíjet.
Zneužití nespočívá v procesu přiznání dávky, ale v jejím využití. Kam jdou peníze z rodičovského příspěvku, příspěvku v mateřství, příspěvku na péči- opravdu dítěti nebo osobě zdravotně postižené?! Anebo na cigarety a alkohol, případně na jiné drogy rodičům těchto dětí. Nikdo to již nekontroluje, ani to v podstatě nelze. A příspěvek na bydlení ve výši 15 tisíc za 1+KK, když tržní nájem místně obvyklý je 11 tisíc za 2+1, to taky trochu smrdí zneužitím, resp. umělým navýšením. Článek je značně tendenční, bez hlubší znalosti problematiky.
Článek míří na 1. signální soustavu zavistivých Čecháčků. Pracuji s odsouzenými, což jsou většinou lidé že sociálně slabých rodin. Proto vím, jaké dávky pobírají a za co. Také se dlouhodobě zajímám o problematiku pěstounské péče, takže na rozdíl od autorky vím, že jiná je odměna pěstouna pečujícího o cizí dítě a v tzv. příiuzenské péči. Taky vím, jak lidé pobírající dávky žijí. A věřte - neměnili byste. Že platí přemrštěné částky za bydlení, je pravda. Ale romská rodina s pěti dětmi prostě levnější nájem nesežene. Na jejich chudobě pak vydělávají "spořádaní" investoři...
Je hrozně jednoduché narodit se v dobré rodině a v dospělosti mít dobrou práci. Ale strašně těžké narodit se do sociálně slabé rodiny, mít rodiče bez vzdělání, na dávkách, a přetnout tento začarovaný kruh. Každého, kdo z takového prostředí pochází, a žije slušně, byť na dávkách, upřímně obdivuji.
Podle toho,co píšete,tak nevíte. Setkal jsem se s madam,která byla odsouzena k 50 hodinám veřejně prospěšných prací-její první práce v 38 letech. Odpracovala půlku a pak se rozhodla,že to radši odsedí. Nechápete? Já také ne. Ale dávky na děti pobírala celý život. To je ale spravedlnost,že? Vážně víte o čem mluvíte.
Článek mě doslova nadzdvihl ze židle. Již přes rok pomáhám jedné mladé rodině menšinového etnika z Kladenska a za celou tu dobu nedostali od státu ani korunu. Přišli o bydlení a dvě malé děti byly umístěny v dětském domově. Otec pracuje za minimální mzdu, nikdy nebyl na dávkách, matka je opět těhotná. Její rodiče ji doma nechtějí a jeho rodiče žijí v městské ubytovně, pět lidí v jedné místnosti, takže si ji přehazují jak horký brambor, občas oba přespí venku. Nabídla jsem matce, že s ní zajdu na ÚP vyřídit dávky životního minima, protože sama to nezvládala vyplnit. Jak to dopadlo? Klepala jsem se ještě dvě hodiny poté, co i na mě úřednice na hmotné nouzi doslova řvala, jestli vím, že zneužívání státních dávek je trestné a že dotyčná nevykazuje známky bezdomovectví, tudíž nedostane ani korunu. Předtím jsem jí poskytla čisté oblečení, což byla asi chyba. Když jsem úřednici v dobré víře řekla, že jsem jim darovala nějaké peníze na jídlo a že si to u mě odpracovali, tak jsem byla poučena, že každý obnos se musí zdanit, doslova i pětikoruna! Ještě nutno dodat, že naši romští spoluobčané těžko shánějí podnájem, což se na jednu stranu nedivím, ani oni se nediví. Když už se jim konečně podařilo podnájem sehnat, tak jsem je poslala na ÚP si požádat o příspěvek na bydlení. Jenže na ten mají nárok až po třech měsících, kdy doloží zaplacené nájmy zpětně. Kdybych jim teď nepomohla a nepůjčila na dva další nájmy, tak jsou opět na ulici. I kdyby mně to neměli z čeho vrátit, tak toho nelituju, jen aby dostali zpět děti, které tolik milují, a věřím, že dětem bude lépe u rodičů než v ústavu.
K plošnému zneužívání dávek opravdu dochází. Váš případ je přesně ten problém. Na ty co to opravdu reálně potřebují je systém nefunkční,protože je zahlcen podvodníky. A o tom,kde jim je lépe bych dokázal vést diskusy.
Dobrý den, pracuji jako sociální pracovnice s pěstouny a musím říci, že uvedené informace o dávkách pěstounů nejsou pravdivé. Jsou nepřesné, zavádějící, zbytečně dramatické. Např. odměna pěstouna je stejná dávka jako příspěvek při pěstounské péči, ale jednu dávku dostává pěstoun - cizí osoba, a druhou pěstoun - příbuzný. U příbuzenské pěstounské péče je dávka nižší. Ani jeden z našich pěstounů si nežádal o příspěvek na automobil. Příspěvek při převzetí dítěte je jednorázový. Nějak chybí informace o povinnostech pěstounů. Každý pěstoun musí spolupracovat s doprovázející organizací. Každé 2 měsíce rodinu navštěvujeme, kontrolujeme děti a když se nám něco nezdá, řešíme to s OSPOD. Každý půlrok píšeme zprávu o spolupráci s rodinou a o tom, jak pečují o dítě. Každý rok musí pěstouni splnit vzdělávání 24 hodin. Vzdělávání společně plánujeme a dohlížíme, aby opravdu přišli. Témata jim nabízíme taková, jaká potřebují. Pokud to podle Vás pěstouni dělají v rámci rodiny "pro peníze", věřte mi, že to nemají zadarmo...
A otázka na praktika: Co se stane pokud pěstouni neplní?! Vůbec nic,protože není jak je donutit.
Už jsem na to odpovídal, OSVČ si nemohou zvolit výši odvodů, jsou stejně jako u zaměstnanců vypočteny z výše výdělku. Nemohou platit méně, mohou si jen platit víc. To se ale nevyplatí a tak mají OSVČ i nižší důchody. A zaměstnanec neodvádí více, jen ve statisktikách se do odvodů záměrně a hlavně špatně započítává i odvod zaměstnavatele za zaměstnance.
Většina OSVČ vám práci odvede a v podstatě každý se ptá, jestli chcete papír a tím pádem řádově o menší desítky procent více celkem, anebo papír nepotřebujete a pak "bez daně" je to i o 30% méně. A zde je ten hlavní problém, v podstatě práce na černo, která se nejen nedaní, ale také z ní nejsou odvody. To je ten rozdíl, který na který jsem poukazoval - peníze na ruku.
Výše odvodů u zaměstnanců záleží na výši mzdy, je určena procentní sazbou. Většina OSVČ platí pouze minimální odvody i když měsíční příjem mají klidně i 100 tisíc. Zaměstnanci tak mají jistoty, živnostníci pak zase více peněz za stejnou práci hned zůstane v ruce. Každý ma volbu jdstli chce důchod,proč bych měl za rok odvést na soc.pojisteni ročně 100 tisíc a mít důchod jako ten co odvedl 36 tisíc. Týká se těch,co si platí minimum,to jsou ale skoro všichni.
Dobrý den.
Nejde o to posuzovat zaměstnance z hlediska kvality jejich lidství nebo profese. Z principu rodinu nemůže nahradit žádná nepřirozená instituce. U děti v těchto zatížení se střídá každý den mnoho lidi. Nikdo z nich tak nemůže vytvořit prostředí, které je stabilní a umožní jeho přirozený rozvoj. Vámi popisována fixace na dětský domov je jen důkazem, v jak těžké situaci se tito lidé ocitají i v dospělosti, kdy se vrací do k lidem, ale stále jenom do institutu. Opuštěné dítě má tendenci se vždycky přimykat k někomu kdo jej přijme. Je to životně důležitá strategii pro jeho přežití, ale tato vlastnost je mu později přítěží. Takový člověk je dále oslaben ve své sebedůvěře, je sám cílem zneužívání anebo ve své obraně zneužívá druhé. Ve společnosti se mu funguje s obtížemi a námahou mnohonásobné vyšší než běžní lidé. Jsou také více nemocní a dosahují nižšího vzdělání a i jejich děti mají horší start do života.
A ptáte se na moji osobní znalost této problematiky. Moje odpověď je: Ano, mám násobné osobní zkušenosti s lidmi, které rodiče odložili, opustili a kteří prošly kojeneckými ústavy dětskými domovy. Znám jejich život osobně a individuálně. Vím s čím se denně (a myslím opravdu 24 hodin za den) potýkají a co je trápí a jak těžké překážky musí v sobě denně překonávat. Potřebuji k tomu další pomoc i v dospělosti. I to je cena, kterou je nutné započítat do srovnání s dětskými domovy.
Na závěr: nejsem pěstoun, ani terapeut ani žádná neziskovka. Jsem sám rodič a mnohonásobný děda. Ale jsem také ekonom, mám sociální cítěním a schopnost vnímat běžný život.
Doporucul bych zjistit si vice o detskych domovech dnes a ne pred 50.lety v dobe kritik prof. Matejcka. Dnes se uz nestrida mnoho lidi a jsou i dalsi rozdily.
Kazdy je vice ci mene vazan na blizke osoby v detstvi a je to koren co drzi a posiluje a nikoli pritez.
Znalost zvenci neni zcela plnohodnotna.
A co se tyce drahych ustavu a levnych alternativ jako ekonom jiste vite,ze statidtika je veda o matamatickem zpracovani dat tak, aby vyslo co potrebuji. A verte je to v tomto pripade presne tak
Dobrý den,
zakázáno mluvit podle mne není. I vy sám jste napsal co jste chtěl. Ostuda naší společnosti, rozuměj české (ale i v dalších slovanských zemích), je že vůbec ještě existují kojenecké ústavy a dětské domovy. Jsou to předražená a nelidská zařízení. Pěstounům je třeba přidat. A to tolik, aby se o toto poslání hlásilo tolik lidí, mezi kterými by pak mohl probíhat náročné výběrové řízení. Já osobně bych jim rozdělil alespoň polovinu toho co stojí zmíněná zařízení.
Druhou polovinu bych ale nejdříve investoval do práce s prostředím odkud tyto děti přicházejí. I tady stát ušetří. Z mnoha rodičů se stanou nakonec i daňový poplatníci a na dítě pak nebude třeba vynakládat žádné prostředky z našich daní. Vyděláme na tom všichni.
A ano, jsou tací, kteří v dítěti vidí tzv. živou peněženku. Upřímně .. takových dětí je dětí ještě stále u svých vlastních rodičů veliké množství. Rozhodně mnohonásobně více než ve všech jmenovaných ústavech.
Jsou země, kde to umí. Jen my si to nechceme připustit a hledáme různé konspirační teorie o tom, jak se tam s dětmi obchoduje.
Nevím, jak moc znáte problematiku a jak dokážete opravdu posoudit "předraženost". Reálně jsou náklady na dítě v dětském domově nižší než je tomu v případě pěstounské péče. Jen v různých studiích neziskových organizací jsou jaksi některé náklady na péči o dítě v pěstounské péči zamlčeny, vytěsněny, neuvedeny.
Informace o dětských domovech jakožto nelidském místě je také velmi nepravdivá. Znám mnoho dětí, které se do dětského domova po odchodu vrací, pochlubit se, poplakat si apod. Prostě protože to je jejich rodina. A kdyby ty tety a strejdové byli tak špatní, asi by se nevracely. S ostatním co píšete v podstatě souhlasím.
Abych nebyl jen kritický vůči pěstounství, jednoznačně souhlasím s nevýhodami ústavní péče, ale v současné době neexistuje dostatečný počet alternativních řešení, až budou, můžeme začít zavírat dětské domovy. Znám mezi pěstouny i mnoho těch, kteří o děti svěřené pečují opravdu úžasně, ale věřte takové děti najdete i v dětských domovech. Navíc dětské domovy jsou pod kontrolou mnoha institucí - ČŠI, zřizovatel, ombudsman, státní zástupci.
Pokud by paní redaktorka chtěla napsat článek, který opravdu píše o skutečném stavu, nabízím jí kontakty na lidičky, kteří se problematikou opravdu zabývají, ať už z řad dětských domovů, pěstounů, sociálních pracovnic apod. Tento článek se pravdy jen dotkl v některých svých odstavcích, ale realitu nevystihuje.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vážený pane Tauši, vůbec nevíte o čem mluvíte. Výjimky mezi řediteli a dětskými domovy. Děti v DD neumí nakupovat, neumí se dotýkat. To je strašný blábol. Co vůbec víte o naší práci? Odsuzujete na základě své zkušenosti, aniž byste se alespoň pokusil získat více informací. Degradujete naši složitou a náročnou práci na základě individuální zkušenosti a paušalizujete na celý systém. Styďte se. Je mi velmi líto, co si myslíte a velmi mě trápí, že tento svůj pohled podsouváte společnosti. Nevím, zda uvádíte mylné informace z nevědomosti, nebo jste jen užitečný bl..c.
Mauglí a Oliver Twist - to už není hodno mého komentáře.
Zároveň si dovolím vyzvat autora tohoto pořadu, ať dá prostor také jiným názorům. Pokud byste hledali někoho vhodného, obraťte se zrovna v současné době do dětských domovů Moravskoslezském kraji, kde právě teď "rukama" pomáhá v povodních postižených zařízeních se svojí Hromovou Partou. Tam je vidět, co děti z ústavní péče dokážou narozdíl od mravokárců. Kde sedí pan Tauš a paní Laurenčíková - v teple a pohodě.
Nepoužívám to slovo rád, ale protentokrát udělám výjimku: Hamba vám.