Tak tento problém je špičkou ledovce celého českého zdravotnictví.
Systém nemocenských pojišťoven, který vznikl v roce 1885 a patřil k nejlepším na světě, fungoval za mocnářství, 1. republiky, války, komunistické éry a ještě na počátku devadesátých let. Pak začal upadat nejprve pozvolně, pak čím dál tím strmněji. Není jen jeden faktor tohoto pádu, ale je jich celá řada. Systém nedocenění lékařské a sesterské práce je určitě jeden z důkežitých faktorů, protože znamenal odliv zdravotníků ze systému, do zahraničí nebo do jiných oborů a vedl k snížení zájmu studia medicínských a zdravotnických oborů. Strýčkování při obsazování vedoucích a lépe placených pozic , kdy se do čela týmů dostávali jiní než ti nejlepší , byl také velmi významný. Další faktor je zavádění demokracie do zdravotnictví, které velmi oslabilo efektivitu medicínské práce. Za Českého království ani za 1, republiky v zdravotnickém systému žádná demokracie nebyla. Pacienti byli povinni řdit se pokyny lékařů, nebyli vystavováni nesmyslnému rozhodování se o problémech, kterým nerozumí a tím bylo často jejich rozhodnutí špatné (pokud se zeptáte malého dítěte s horečkou 40 stupňů s těžkou angínou, jestli chce injekci penicillinu, která mu zachrání život, vždycky řekne, že jí nechce.). Za komunistické totality pochopitelně žádná demokracie ve zdravotnictví nevzkvétala. V celé kráse se pak tato demokracie ukázala při covidové pandemii, kdy o léčbě , pandemických opatřeních a vakcinaci rozhodovali herci, zemědělci a pekaři a není podstatné zda opatření a léčba byly správné nebo ne.
Během druhé světové války bylo popraveno mnoho lidí za schvalování atentátu na Heidricha. Pro nás Čechy to bylo smutné, ale z pozice vládnoucího okupujícího Německa pochopitelné. Přes to bych schvalování jakéhokoliv atentátu považoval za odsouzeníhodné, amorální , a to bez ohledu na jeho politickou sympatizaci.
Bezva výhra, ale základní dezinfomace je, že hokej byl odpor vůči Rusku. Nebyl, byl to odpor vůči Sovětskému svazu , stalinismu a leninismu.
Světová hokejová organizace naopak zvažuje zařazení Ruska do mezinárodního klání. Já jsem v Rusku nebyl , ale moji kamarádi (i z voličů 5-k) , kteří tu zkušenost měli, hovoří o Rusech jako o milých pohostinných lidech.
Dnes už žije málo lidí, co si pamatuje válku. Brno byly Sudety, tedy Německo a řadě lidí by se to tak líbilo. Nakonec by to ale pro lidi jako takové neznamenalo velkou změnu. 60% - 50% , vždy někdo souhlasí a někdo nesouhlasí. Nikdy se nelze zavděčit každému. Válkou se ale nedá zavděčit nikomu (nemyslím válku daleko 1000 kilometrů, ale válku opravdu). Každý slyší jen to, co chce. Někdo slyší, že Putinovu touhu po moci uhasí až Atlantický oceán, nekdo slyší, že Putin po "osvobození" kozáckého Donbasu chce válku zastavit tam, kde je.
V roce 2006 hrozil absolutní kolaps zdravotnictví a tehdejší ministr Ráth provedl reformu, která měla před 90 bodů a kromě asi 3 bodů se na ní pak shodli všichni. To jak se dál ubírala jeho politická a společenská kariera s tímto nesouvisí. Ti lidé, kteří ale zdravotnické problematice rozumí , dodnes toto pozitivně kvitují. Současné zdravotnictví je ale ještě v hoší kondici, než bylo v roce 2006. Ve srovnání s okolní úrovní , od období vzniku tohoto sytému veřejného zdravotního pojištění v roce 1885 v Českém království i přes První republiku, 2.válku a pak i totalitní období, bylo na podstatně lepší úrovni než v okolních zemí. I za totality (kdy zde chyběly některé moderní technologie, ale kvalita lékařů je dostatečně substituovala ) patřilo české zdravotnictví k absolutní špičce této planety. Od doby, kdy se do pevného koncepčního systému, kdy lékař rozhodoval díky svému vzdělání za pacienta, se začala dostávat americká demokracie, která představuje jeden z nejhorších zdravotních systémů vůbec. Nejde o kvalitu nebo nedostatek současných lékařů, ale o ztrátu více než sto let staré fungující koncepce, která se bortí jako domeček z karet. Demokracie ve společnosti by ale neměla znamenat anarchii . A to je přesně to, co se nyní v našem zdravotnictví děje, co se v roce 2006 přibrzdilo, ale teď se znovu rozjíždí na plné obrátky. Dnes si nějakou záchranou brzdu představit neumím. Asi si musíme zvyknout, že to , co tu dobře fungovalo v podstatě od konce středověku, tu asi už nikdy fungovat nebude.
No ta písnička (Kapitán Minařík) o nechutných páscích, co si do úst strkají mrvu a chléb , byla už v té době naštěstí považována za parodii. Ale to je úsměvné. Vázací akt s Stb byl ale neodmítnutelný. Skaut verbující pro Stb se totiž odkryl a ohrozil tak organizaci, takže tady byl obrovský tlak i s možnou fyzickou likvidací ( to se nakonec stalo mé sotva 18-leté spolužačce). Vstup do KSČ se odmítnout dal, ikdyž si tím člověk opravdu nepomohl. Vstup do služeb Stb byl neodmínutelný a ani nepřinášel výhody pro informátory. Jen jim přestaly být prováděny repese. Výhody měli skuteční členové, rozvědčíci, důstojníci. Informátoři byli pěšáci , za kterými stojí velitel s pistolí. Jsem rád, že jsem tohle rozhodnutí nemusel nikdy podstupovat a podařilo se mi se štěstím odmítnout i členství v KSČ.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Demokracie je prioritou , ikdyž spadlo několik domů a těch osob , kterých se katastrofa týká je doufám většině normálních lidí upřímě líto.