Vy všichni, co tady žvaníte nesmysly. Je rozdíl mezi chronickou (dlouhodobou) nemocí, na kterou je západní medicína krátká, protože se pramálo pídí po příčině a "léčí"(spíše potlačuje) doživotně pouze příznaky, čímž krmí s vaší vydatnou podporou farmaceutický průmysl, který si spokojeně mlaská a pak je tady urgentní medicína, která řeší náhlé příhody, úrazy atd...a sem spadá i případ Jardy. Takže proč nevyužít aspoň jednou, či párkrát za život v naléhavém případě lékařskou péči - notabene, když si celý život platím zdravotní pojištění?

Dříve, než vypustíte jedovaté sliny, byste se mohli hlouběji zamyslet....ale vlastně ne, raději polkněte pilulku...proč se namáhat?

nejlepší silonky jsou žádné silonky....

Tenhle článek už tu byl, všichni, kdo chtěli, už se k němu pravděpodobně vyjádřili. Budete sem dávat pořád ty stejné články?

Jako u blbečků na dvorečku....

Přesto stručná a jasná reakce - podepisuji vše, co napsal pan Korec, ať už se to týká vlků či medvědů na Slovensku.

Podepisuji každé slovo pana Korce!!!

Už jsem se k tomu vyjadřovala několikrát a nezbývá, než to zopakovat.

Nejodpornější škodnou je právě homo sapiens, který ve své bezbřehé tuposti a nadutosti ničí a likviduje vše živé a jako jediný exemplář likviduje naprosto brutálně i svůj vlastní druh! To žádné zvíře nedokáže.

Proto čím více poznávám lidi, o to raději mám zvířata. Máme se od nich co učit!

Jsem z téhle lidské rasy opravdu čím dál tím víc znechucená za její tupost a z toho pramenící krutost...

Na film už se těším...smrt je součástí života a je potřeba ji vnímat jako něco přirozeného a ne ji vytěsňovat ze života...nikoho nemine...sama mám zkušenost blízké smrti a všechno, co už o tom bylo napsáno a zfilmováno, mohu jenom potvrdit...není čeho se bát

Obdivuhodné...

Dojemné setkání dvou velkých hlasů....

Něco neuvěřitelného!

Neumím si představit, kdybych šla kolem, že bych nechala někoho ležet v jízdní dráze - byť by to byl třeba pes. Odporní, bezohlední, sobečtí lidé dnešní doby.

Ono se ale všechno každému jednou vrátí. Je mi z těch lidí, kteří mohli udělat minimum a neudělali nic, na blití....

Já osobně bych uvítala takových osobitých, vnímavých, přemýšlivých, inteligentních Exemplářů jako je Jarda Dušek, daleko víc!!! Díky, Jardo, jsi blízký mému srdci....

Tak tohle jsou ty osudové okamžiky, nad kterými nemáme žádnou moc.

A nezmění na tom nic ani tyhle nenávistné, krvelačné komentáře.

Nikdy nevíte, co se může stát. Zanechte těch nenávistných projevů - neb co vysíláme, také si do života přitahujeme....to už byste mohli vědět...Něco jiného, když někdo ubližuje záměrně a vědomě, ale tohle snad byla nehoda...aspoň doufám

Takhle vypadá uražená ješitnost - i ženy ji mají a zároveň je to známkou jisté nevyzrálosti. Holt královna krásy si myslela, že je pupkem světa. Její nitro dost pokulhává za jejím zevnějškem....Nic nového pod sluncem....Je to lekce pro oba...

Pan Fiala si opravdu žije ve svém vlastním mikrokosmu naprosto odtržen od reality...

No, čím dál, tím líp...neklamný důkaz toho, že nikdy, ale opravdu nikdy nevíte, s kým máte tu "čest"!

To je příklad, jak lze smysluplně využít čas pro radost svoji i ostatních...krásné

Bylo by lepší, kdyby si pan Hřebejk nechal své politické názory pro sebe a věnoval se svému řemeslu. A to platí pro všechny tyhle "umělce", kteří vystupují jako osvícenci v otázkách politického dění. On čas ukáže, kdo tady byl užitečným idiotem....

Proboha! Jenom to ne ! To se nesmí stát!

..jo, jak si to kdo nastaví v hlavě, podle toho žije! Za mě dobrý!

Tihle "lidé" by potřebovali ochutnat svou vlastní medicínu - myslím, že to jediné by je "vyléčilo"...

...zatím jeho nejsympatičtější vystoupení...

S divokými prasaty se v lese setkávám celkem pravidelně. Dvakrát jsem měla tu čest potkat bachyni s malými "trestanci" - to jsem měla trochu nahnáno, ale dopadlo to dobře - upřeně se na mě zadívala, já zůstala stát a čekala jsem, co bude. Otočila se a odešli opačným směrem.

Každý den chodím na dlouhé procházky se psem lesem a naposledy jsme se stali součástí třígeneračního stáda - řekla bych tak 20-ti členného, které se před námi vynořilo z lesa a neustále nám křížilo cestu sem a tam, jako by se nechumelilo. Dělali, jako by nás neviděli a přitom jsem měla pocit, že jsme na společné vycházce. To bylo krásné. Možná, při četnosti našich procházek o nás už dávno vědí a považují nás za obyvatele lesa - a hlavně vědí, že jim od nás žádné nebezpečí nehrozí...

Neznamená ještě, že když teď někde došlo k ojedinělému napadení, že je to normou a je potřeba vyvolávat v lidech strach.

Nevíme, co tomu předcházelo a já nevěřím tomu, že by vás jakékoliv zvíře v našich podmínkách bezdůvodně napadlo...V naprosté většině se člověku raději vyhne nebo uteče, protože ví, že ho v mnoha případech od něho nic dobrého nečeká...