Klonování čehokoliv je ZCELA proti zákonům přírody. I jakkoliv unikátní zvíře, bytost, rostlina, cokoliv živého, má PLNÉ PRÁVO si zde život odžít a odejít a navždy zůstat tou jedinou, unikátní bytostí, rostlinou, živočichem! Dal Korcovi snad jeho pes souhlas s klonováním? Právo žít jako unikátní, jedinečná bytost by mělo být zakotveno v ústavě, listině práv a svobod všech. Nakolonovaný pes tímto nekalým činem ztratil svoji jedinečnost. Korec vědomě porušuje zákony přírody, tak se třeba bude jednou divit, až mu to matka příroda "omlátí a hlavu", což by bylo naprosto fér.
Kdybych mela penize a tu moznost, sveho pejska bych si naklonovala okamzite.
Kristina je nejen krasna. Libi se mi, ze to neni zadna uchichtana, radoby temperamentni rachanda, jak modelky jejiho veku byvaji, ale dustojna bytost. Ma klidny a prijemny projev a az dostane prilezitost, myslim si, ze ukaze svuj rozhled a inteligenci. Soucasne otazky novinaru ji to neumozni. Je pravda az moc stihla
Taky dělám modely společenských šatů, ale nesdílím názory na pokřivená kritéria top návrhářů. Aby šaty hezky vypadaly, musí mít modelka trochu boky a zadek, taky aspoň trochu prsa. Výška je žádoucí, to ano - jinak to na fotkách nevypadá tak působivě, ale chce to alespoň nějaké tvary.
Jenže návrháři se obávají, že tvarovaná modelka strhne část pozornosti na sebe, což je pro ně nežádoucí. Oni opravdu chtějí pohyblivý věšák na šaty. Proto těm holkám na přehlídky často dělají ty hrozné stažené culíky, či drdoly, mrtvolný make-up, plus motvolný výraz. Co je horší, děvčata mají krátkou kariéru, vezme jim to nejlepší léta mládí. Chytré jsou ty holky, které nepouštějí vzdělání a chystají se na život po modelingu a nemusí se pak poflakovat po bulváru a lovit hokejky, kopačky, či kreditky.
Velmi dobre napsano.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Článek je to užitečný, protože téma je vděčné a věčné. Je mi 65 let a asi před 2 lety jsem zdědila psa po rodičích. Byl to takový zahradní nevycválanec se kterým nikdy nikdo na cvičák nechodil. Navíc je to kříženec, který prý má v krvi teriéra a to se někdy nezapřelo. Bydlím sama v malém bytě ve velkoměstě, takže jsem si našeho Maxe, kterému tehdy bylo už 11 let, brala k sobě přece jenom s obavami. Oběma se nám hodně změnil život. Ten starý pes se ale v rekordně krátkém čase ochotně naučil spoustě nových kousků. Bez problémů se přizpůsobil novým podmínkám a já jsem ještě ani jednou nezalitovala, že ho doma mám. Prostě si to bez něj ani nechci představovat. Jenže. Co až tu jednoho dne nebude a mě už bude přes 70? Vzít si nové štěně? Bez plánu B asi ne. To by mi ho bylo líto. Maxe znám od malička a absolutně si věříme. Ale vzít si z útulku staršího psa s neznámou minulostí? Pořád nevím. Prosím, podělte se o své názory a zkušenosti. AHA momentů nemůže být nikdy dost. Děkuji.
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Rozhodne je treba mit plan B. Ale starsiho pejska z utulku bych se nebala. Lide provozujici utulek nebo kteri v nem pracuji jsou srdcari, urcite vam vhodneho pejska vyberou. S vasim soucasnym uz mate zkusenost, ze pes je schopen a ochoten se zmenene situaci obdivuhodne rychle prizpusobit. Ja mam dve 4 lete fenky. Je mi 55. Bohuzel nemam moznost planu B, cili vim, ze holky jsou posledni. V opacnem pripade bych si pejska z utulku vzala. Holky mam od stenatek, jsou uzasne, moje prvni psi. Ale rozhodovat se znovu, tak jedine z utulku, opustenyxh pejsku je hodne.
1 odpověď