Jedna cesta je někdy pocitově delší nebo kratší, než druhá. V mém případě to ovlivňují faktory: Jak se člověk vyspal, jaký má za sebou den, s kým v autě jede, jakou hudbu poslouchá, jak moc se baví se spolujezdci a celkově v jakém je člověk rozpoložení. Vlastně je to stejné, jako v jakékoliv jiné situaci. Čas se někdy vleče a někdy utíká rychle.
Tolik frustrace v jednom textu jsem dlouho neviděl. Já vídám v MHD dost slušných a ohleduplných lidí napříč všemi generacemi a taky občas nějakého toho ignoranta. Že by byli puberťáci nějak horší, než dřív si nemyslím. Jsou jiní. Jako jsme byli my a generace před námi. A to bývá hlavní příčinou mezigeneračních soubojů - neschopnost přijetí faktu, že každá generace dospívá v trochu odlišném světě, v kombinaci s depresí z vlastního stárnutí. Chtělo by to změnit mindset na obou frontách.
Nástroje, které využívají AI umí být opravdu skvělé. Jen je potřeba je umět používat a nebrat je jako něco, co za nás obratem udělá práci, kterou pak vydáváme za svojí. AI umí podpořit lidskou kreativitu, s AI můžeme ruku v ruce posouvat své vlastní hranice. Jen tyto nástroje musíme umět správně uchopit. Před rokem by mě nenapadlo, jak moc budu v rámci své práce s AI kooperovat. A práce rozhodně nemám méně. Určitě ale dosahuji lepších výsledků.
To se mi zdá jako zásadní nepochopení principu stíracích losů…
Zákazník zná údaj o emisním nákladu, celkovém výnosu na emisi, podíl z výnosu určený na výplatu výher a obvykle i vyčíslenou pravděpodobnost na libovolnou výhru (např. 1:35). Logicky např. Sazka nemůže emisi stáhnout poté, co se prodají losy s hlavními výhrami (což může být teoreticky v den vydání emise), protože by to ekonomicky nefungovalo :)
"Temu prodává nekvalitní výrobky pocházející z Číny"
....napsal někdo, kdo viděl Temu jen z rychlíku. Důvod, proč jsem tam nakoupil pro pracovní i soukromé účely už stovky věcí je, že u drtivé většiny z nich kvalita vysoce převyšuje cenu - posuzuji podle stavu našeho trhu, kdy za stejnou třídu produktu zaplatíte mnohonásobně více.
Článek je velmi demagogický.
Ačkoliv jsem mileniál, v tomto se ztotožňuji se zetkaři. Telefonování jen v případě opravdové potřeby (rodina nebo událost, kterou je opravdu potřeba řešit ihned). Problém mám především s tím, že mnoho lidí (i mé, ale typicky spíše starší generace) mají dojem, že díky existenci telefonu jsem tu pro kohokoliv 24/7. Ale já si vyhrazuji právo na tom telefonu nebýt, případně být jen pro lidi, pro které chci.
Ono je důležité, za jakých okolností lidé pijí. Stres, smutek, deprese, únik z reality, z každodenní všednosti? To jsou ty nejhorší důvody. Ale i občasné pití v rámci zábavy je důležité mít pod kontrolou. Člověk by měl mít záklopku. Smysl takzvaného “opití se pod obraz” jsem nikdy nepochopil. Za naprosté tabu považuji opilost v přítomnosti dětí nebo v těhotenství. Alkohol ze světa asi hned tak nezmizí, stejně jako jiné drogy. Ale sakra lidi, když už to k životu potřebujete, tak s rozumem!
Dneska mobily, dříve něco jiného. Tak do 12 let jsem drtivou většinu volného času trávil venku a do čtení mě máma musela hodně dokopávat, měl jsem zábavnější věci na práci. Ono obecně to čtení se dětem nejeví jako moc atraktivní činnost, mám pro to pochopení. Někoho to nakonec chytne, někoho ne. Já jsem si našel cestu ke čtení až někdy ve 20. Sám. Když už mě nikdo do ničeho nenutil.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mrmlalové budou pořád. Záviset svět na těchto lidech, tak ještě lezeme po stromech.
1 odpověď