Jj, mám pocit, že Francouzi jsou právě ti, kteří klidně tu čistonosoplenu do svého slovníku dají, jen aby měli vlastní výraz. Je to tak správně, či nikoli? To asi rozhodne jen historie. A ano, je více cest, kterými se lze ubírat. Každá schytá kritiku i chválu. A za dvě, tři generace se budou naši potomci, již zcela zvyklí na nějaká pro nás v současnosti nová slova, divit, o co jsme se tu přeli -) Díky za fajn názory a kultivovanou diskusi.

"Viděl jste například v cizině někdy nápis na obchodu v češtině..." - V češtině snad jen v příhraničních oblastech. Polsko, Německo. A jiné jazyky, než domovské, pak samozřejmě v turistických letoviscích. Nejčastěji angličtinu, ale byla k vidění i ruština. A upřímně, není se těm obchodníkům co divit. Přeci jen například turečtinu či arabštinu moc turistů nezvládne. Češtinu prakticky ne, snad jen s ěnjakou řídkou výjimkou v místě, kde jsou velké koncentrace Čechů (Chorvatsko). Přeci jen je to ovlivněno množstvím turistů a kupní silou. A jinak mám češtinu také rád. Ale nebráním se nasávání cizích slov a pojmů. Nevadí mi, když se užívají. Vadí mi, když se nadužívají. A samozřejmě mi vadí prznění češtiny leckdy příšernými větami. Typově "došlo k nárazu do stromu" či nadužívání slova realizace/realizovat ("došlo k realizaci zalesnění"). A například e-shop mi nevadí, na ten jsem si zvyknul.

Himlajs - zapomněl jsem připojit, že pravdu máte v tom, že je nemálo případů, kdy lidé použijí cizí slovo naprosto zbytečně, protože má svůj český ekvivalent, o stejné délce, stejně obsahově vypovídající. A velice často si ti lidé myslí, jací jsou světáci a neuvědomují si, že to zní naopak směšně. Ano, bezesporu jsou takové případy.

Milý Patriku. Oslovujte, jak je vám libo, nevypovídá to nic o mně, vypovídá to o vás. Vyhovuje-li vám Swartz (což není z žádného jazyka, ale budiž), Schwarz, Black, Negro, Nero či Fekete, poslužte si. Jelitem jsem nerad, jsem spíš na jitrnice nebo ovárek s vejmrdou, ale jde-li o jelito, které svět neviděl, zní to už zajímavěji. Převzatá cizí slova v určitých dobách zažívala značnou nevoli v přijetí do češtiny a dnes už leckdy ani nevíme, že jsou původem cizí. Tak to bylo a tak to i do budoucna bude. A těch slov, psaných čistě anglicky (či jiným jazykem) zase vůči celkovému objemu tolik není. I ten manager se převážně (nekomunikujete-li s cizinci) píše manažer. Shop se používá hlavně ve smyslu e-shop, je to přeci jen jednodušší, než psát elektronický obchod. Používají to zajisté i obchody třeba na výloze, počítají třeba s kolemjdoucími zahraničními turisty, pak to má opodstatnění. No a jsou slova, která prostě český ekvivalent nemají. Kdo ví, třeba jednou mít budou. Zatím ale holt musí zůstat anglikanismy, germanismy aj. A jestli se ustálí v originální podobě či českém přepisu (jako třeba ten manager vs. manažer), je už jen otázkou zvyku a vývoje. Protože ustrnutí je pro jazyk vražedné, resp. sebevražedné. Škoda vaší tendence k používání lehce útočných metod. Nebýt toho, nepovídalo by se s vámi špatně.

Vlny s navracením původních, ryze českých slov, případně s nahrazováním cizích slov ryze českými, už v historii byly. Stačí vzpomenout někdejší snahy obrozenců. S tím, jak jde svět kupředu, stále vznikají nová slova, pojmy, pojmenování. A čeština buď musí vymyslet vlastní, svébytný výraz, nebo to cizí slovo prostě "vcucne", přijme ho, jen ho přepíše českými znaky. Chybou není ani jedno, stejným způsobem si musí poradit každý jazyk, každý se tak rozvíjí. I čeština dala světu pár slov - robot, houfnice, pistole... No a jiná zase vzala za své. Normální evoluce. Spíše bych napsal, že světový není ten, kdo zbytečně používá cizí slova. Třeba jen proto, že si právě myslí, že tím je světový. Pak s vámi souhlasím.

To ne. Ale museli občas vysvětlovat, že jsou opravdu manželé, i když mají doklady na různá jména.

Je opravdu pech, že o krásách češtiny píše člověk, který ji znatelně neovládá. A zdaleka nejde jen o interpunkci. Zaujala mě také vaše věta "Nechápu, jaký význam má vývoj světa na náš krásný jazyk". Inu, odpověď je jednoduchá - vývoj světa náš krásný jazyk obohacuje. Pokud s tím nesouhlasíte, vygumujte ze svého slovníku všechny "nečeské" výrazy, zapomeňte "nečeská" slova. Jen upozorňuji, že z vašeho příspěvku tím poměrně dost pojmů zmizí.

Nechcete v češtině nic cizího? Máte představu, kolik slov, pojmů, výrazů by tak muselo zmizet? Nejste potomkem poštmistra Sýkory z F. L. Věka (myslím tu postavu, nikoli Jiřího Sováka)? Razíte také slova jako knihovtipník, sestromuž, chřípoprach či spěšnoved? No, hurá do toho. Třeba z toho bude sledovaná televizní švanda.

A vlastně nemusí jít o Lam Li či o Indy. Stačí, když třeba někdo napíše "Kde jsi nabral takové názory?" A podepíše se Saša Petrů. Nebo třeba René Janů. Chtěl-li bych reagovat, musím koncipovat "bezpohlavní" odpověď, neb nevím, zda mi to píše žena či muž. Proto je to dobré vědět.

Při osobním setkání je to samozřejmě v pohodě, to mě ani nenapadlo, že by někoho napadlo, že by mě to napadlo. Jde mi o psaný text, který tvoří poměrně velkou část mé profese. Představte si, že zde v diskusi mi napíše Lam Li (zcela si jméno vymýšlím...) "A proč si to myslíš?" V tu chvíli fakt nepoznám, zda jde o ženu či muže a tudíž nevím, jak mám dotyčnou osobu oslovovat. Nebo uvidím u filmu seznam tvůrců a je tam třeba opět Scénář: Lam Li. Budu-li chtít pak třeba napsat pochvalu, nevím zda psát, že "scenárista odvedl skvělou práci", nebo "scenáristka odvedla skvělou práci". Tudíž si toto musím nejdřív zjistit. A třeba zjistím, že Lam Li je nová verze AI, i to je možné. Když jsem pracoval na jednom projektu, byli mými partnery i lidé z Indie. Také jsem občas podle jména nepoznal, zda mě kontaktuje žena či muž (nebylo to po telefonu), a to se pak hůř odpovídá, když nevíte, jaký rod máte použít. Takže asi tak na vysvětlenou. A vskutku mi, Mariko, netřeba podsouvat jakési "nalepování všech svých očekávání, která mám od žen." Jednak je to zbytečně útočné, potom též značně předsudkové (opravdu jen minimum věcí se pohybuje v relaci černá-bílá), a nakonec nesmyslně paušalizující ve chvíli, kdy o mně naprosto nic nevíte a vytváříte si názor. Fakt zbytečné.

Rozumný názor. Jen u prvního bodu bych byl shovívavější k párům, které pracují či žijí v cizině. Znám jeden takový a v oblasti Perského zálivu skutečně mívali problémy. A bohužel, ač odpůrce přechylování, v podstatě souhlasím i se čtvrtým bodem. Jednak proto, že by to mnoha lidem znělo nelibozvučně, neb to -ová je prostě v uších uloženo. A důležitá je sledovanost. A pak také proto, že bez přechylování by se muselo s dialogy výrazně víc pracovat, aby byl jasný kontext, zároveň by to muselo pasovat "do huby" původním postavám a mohlo by tak být obtížné zachovat plný obsah. V psaném textu to jde ošetřit, v tomto případě ale mnohem hůře. Takže s tímto bodem vyslovuji souhlas, ale bolí mě to -)

Tak zrovna ve vokativu udělá dle mého mnohdy větší neplechu to přechylování. Když budete na letišti vyhlížet zahraniční návštěvu a budete volat "Liová!", tak slečna Li možná vůbec nezareaguje. Stejně tak může být zmatená ta Němka Fischer.

Pro přírodu! Nestrašte dalšími pohlavími či nepohlavími a osobnostními identifikacemi. Zadělal jste mni na neklidný spánek -)) A díky za kultivovanou diskusi!

Dle mého je to extrémně osobní věc. Hranici vnímání libozvučnosti má každý nastavenou jinak. Ano, neměly by se zdvojovat samohlásky, takže jste v podstatě dobře napsal tvar Onová. Stejně tak by tedy bylo lepší Winehousová či Aguilerová. Sporné by to bylo třeba u Mariah Carey, neboť Carová už by vedlo hodně jinam. Dalším faktorem je, kde se daný člověk pohybuje. Pokud je doma v mezinárodních vodách, nepřechýlená příjmení mu přijdou normální. Dále má podle mne silný vliv doba, v níž žijeme a v níž jsme věci a jména vnímali. Třeba Suzi Quatro moji vrtsevníci vždy měli takto. Ale kdo o ní nikdy neslyšel, nepřijde mu Quatrová nijak úchylné. Možná už dnes spousta mladých vůbec neví, kdo je Yoko Ono. Koho nezajímá sport, vůbec nebude znát Serenu. Kdo je zvyklý se dívat na zahraniční sportovní kanály, přijde mu Williams naprosto přirozené, kdo sleduje české, přijde mu zcela přirozené Williamsová. Strašně to samozřejmě ovlivňují média, ta velice často dokonce utvářejí to, jak budou lidé různá příjmení vyslovovat. Problémem prostě je, že to pravidla nijak závazně neřídí a řídit nebudou. Možná by bylo optimální, kdyby bylo jasně kodifikováno, že se cizí příjmení nepřechylují, nebo naopak, že se vždy (!) přechylují. To ale dle mého nikdy nenastane, takže články na toto téma vždy získají hodně komentářů -)

To samozřejmě vím. Sáhnul jsem k extrému, kdy třeba někomu začne vadit, že není na první dobrou jasné, zda jde u těchto jmen o ženu či muže a s tím přechylováním začne. Možná mě to napadlo proto, že se bojím, že by to mohlo přijít. Samozřejmě by to byla jazyková zrůdnost vysokého kalibru, v tom se shodneme, čemuž jsem rád. Nicméně osobně třeba to Nanniniová se mi už dost přibližuje k tomu Pinková -)

Ono u Smetany (proč nevyskloňovat) je to jaksi popudlivější téma, neb se jedná o Češku. Když od toho odhlédnu a sáhnu po cizím příjmení a vynechám pro mne osobně extrémy, jako třeba Yoko Onoová, tak už to možná tak popudlivé není. Třeba Anita Ekberg. Čeština si vypomůže skloňováním křestního jména. Mně osobně nezní nijak zrůdně psát s Anitou Ekberg, viděl jsem Anitu Ekberg. Ano, přiznávám, že jsem ovlivněn profesně a možná i proto mi to nezní nijak hrozně. Nezatracuji ty, kteří zvolí tvar Ekbergová. Jen tvrdím, že tomu člověku tím měníme jeho jedinečné příjmení. Vás v cizině také ponechají jako Zbyšek Brož, maximálně jako Zbysek Broz, protože nebudou mít jak napsat háčky. Psal jsem ujž jinde - kdyby v nějaké zemi byl ustálený zvyk dávat k mužským jménům příponu -blb (samozřejmě by to neznamenalo to, co u nás), nechtěl bych tam být Cernyblb. Ale zpět k naší Smetánce -) Prostě to nezatracuji. Zvolila si příjmení Smetana, asi k tomu měla nějaký důvod. Zatratil byste ženu, se kterou byste chtěl žít, jen proto, že by se také chtěla jmenovat Brož? Každého volba. A jazyk, tedy čeština, se s tím musí umět popasovat. I v cizině nemusí být u českého jména a příjmení na první dobrou jasné, zda jde o muže či ženu. Ale nic vám kvůli tomu k příjmení nepřidají.

Omlouvám se, ale nerozumím. Psal jsem o přechylování cizích ženských příjmení v češtině, nikoli o nepřechylování v cizích zemích.

Zadejte si třeba do googlu to přechýlené jméno (v uvozovkách, ať je to přesný výraz) a budete překvapená, jak časté to je. Soukromě dodávám - bohužel.

Ano, někdy je nemožné na první dobrou zjistit, zda se jedná o ženu či muže (zůstaňme raději jen u těchto dvou pohlaví). Přesto jsem příznivcem toho, jim příjmení neměnit. Já bych také uvítal, aby mě v cizině nepřejmenovávali. Holt si v případě, že nevím, musím zjistit detaily. Ale zdůrazňuji, je to můj osobní postoj, nevnucuji, nepřesvědčuji -)

Na mne působí skutečně spíš jako článek o přechylování obecně. Ale uznávám, že jsem z toho článku vzal jen část. Protože z genderové lingvistiky mám trochu osypky. Je to ryze soukromý pocit, nikomu ho nevnucuji, stejně jako to mé nepřechylování, ať si každý zvolí svou cestu. Ale snahy o to, aby všechny výrazy byly minimálně "obourodové", mě míjejí. Bohužel bych se zároveň nedivil, kdyby na tom někdo založil svou živnost a získal i slušný grant. A vymýšlel by ženské varianty na slova v mužském rodě a naopak. K tomu bych jen poznamenal, že doby vymknuta z kloubů šílí -)