Nyní vědcové bádají nad tím, k jakému etniku vlastně patřil Aris Toteles.

Premiér Starmer pronesl celostátní projev. Expremiér Sunak pronesl projev okresní. Radní Hopkins z obce v hrabství Lancashire pronesl pouze projev. Je to stále a všude stejné: město Brno zakoupilo autobus pro 50 cestujících, Město Kyjov autobus pro 35 cestujících a vesnice Velká Lhotka pořídila jen autobus.

Dovolím si připomenout, že nejjemnější prostředek na utírání zadku popsal již počátkem 16. století François Rabelais ve svém slavném románu Gargantua a Pantagruel. Gargantua po vyčerpávajícím dlouhodobém hledání a zkoušení objevil, že tím nejjemnějším a rozkoš působícím prostředkem je jemně ochmýřené kachňátko.

To já se zase rozhodl, že tam nepudu. :-)

Umění být moudrým spočívá v umění vědět, čemu nevěnovat pozornost.

(William James)

Bezohledná neomalenost od té holky a puberťácká reakce od kluka.

Pane Bártku, obávám se, že jste se také trochu připletl do propagandy - pro změnu té ukrajinské. Výrok o tom, že propaganda z lidí blbce nedělá, ale že na blbce cílí, je výrokem G. B. Shawa. A o Rusku se nezmínil. To jen vy jste si tento citát poněkud tendenčně poupravil; jen jste ho trošku vycpal vatelínem, že se to "nadarmo neříká".

Buďto fake nebo jen naprosté šlompáctví při zacházení s mateřským jazykem. Přidám další perličku z článku: "Evropu zaplnilo mraky běženců, od solidárních neziskovek...". Evropu možná zaplnilo město, moře, kuře, stavení, třeba i Lomonosovovo motokolo, ale nikdy mraky čehokoli. 🙂

Máte částečně pravdu, nebyl předsedou vlády Československé. Byl však od srpna 1946 do listopadu 1947 předsedou sboru pověřenců na Slovensku, což v té době byl vládní orgán Slovenské národní rady - jednalo se tedy o orgán moci vládní a výkonné. Připomínku pana Dubského považuji za správnou.

...a klidně by při tom ještě mohl seškrabávat z chodníků vyflusnuté rozšlapané žvýkačky po závislých nekuřácích...

Bezohlednost je rodná sestra hlouposti, tak jako je Sana rodná sestra másla. Jsou něco jako siamská dvojčata: jednu bez druhé nepotkáte.

Informaci o cenových poměrech v Peci pod Sněžkou jsem vzal na vědomí. Chápu i rozmrzelost návštěvníka. Co ale naprosto nechápu, je to, jak dokázal rozmačkat papírovou účtenku. To je hodno zápisu do té slavné knihy rekordů. Papír můžete zmačkat, zmuchlat, pokrčit, potrhat a kdovíco ještě, ale nikdy rozmačkat. Dnes asi neusnu.

Nehodlám zde diskutovat s generály po bitvě. Mám však téměř už zuřivou připomínku k nepřestávajícímu označování pachatele toho hrůzného činu jako "střelec z fakulty". Už jsem to zde zmiňoval asi před týdnem. Ve všech médiích jako by jeli podle nějakého pokynu Miniaturního sterstva vnitra či co, v němž je zakázáno používat označení "vrah". No tak pokud je termín "vrah" unappetitlich, používejte alespoň termín "pachatel", prosím. Ten "střelec z fakulty" - to je jak žena z domácnosti, bublinky ze sodovky, traktorista ze statku... atp.

K silvestrovským petardám se nemíním vyjadřovat. Ale, promiňte, začínám být alergický na označování pachatele zmiňovaných hrůzných činů jako "střelec z fakulty". Doposud v jakémkoli článku v médiích, či ve vysílání TV jsem nezaslechl termín vrah. Stále jen "střelec z fakulty" - skoro jako název zaměstnání či co. Pekař ze Žabovřesk, instalatér z Tuchlovic, řidič z autobusu, střelec z fakulty... Naše mateřština má pro tyhle zrůdy zcela přesné pojmenování: vrah. Nebo to slovo snad psavci z médií považují za neslušné, jako např. "smrkat"?

Zvítězíme do posledního muže...

Pan Ziegler by v padesátých letech byl výtečným cenzorem - nejspíše nositelem hrdého vyznamenání "Nejlepší pracovník v oboru". Takových vykladačů umění, po jejichž "dobrozdání" nastupovaly zákazy, pamatuji habaděj. Není to sice z oblasti filmových pohádek, ale uvedu příklad plakátu ke II. celostátní spartakiádě, jehož návrh předložil skvělý grafik Adolf Zábranský: rozjásaní cvičenci mávají stuhami v barvách naší trikolóry a ty stuhy se při svém vlání ve větru všelijak křižují. A jeden z tehdejších Zieglerů na tom plakátě vypozoroval, že vlastně autor jest buržoazním provokatérem, nejspíše tyjícím z žoldu západoněmeckých revanšistů, neboť zrovna červené stuhy na tom plakátě se kříží tak, že vytváří římskými číslicemi XII. A dvě z těch stuh přeškrtávají jakésí ústřední politické motto. Suma sumárum - ten zločinec výtvarník nám podsouvá připomínku XII. Všesokolského sletu, jenž by za jiných okolností se konal. Inu, na závěr bych jen připomenul výrok slavného pana kardinála Richelieu: "Nechte toho nejnevinnějšího napsat šest vět a já v nich najdu něco, za co ho lze pověsit." Panu Zieglerovi by možná stačily i věty tři.

Dnes už ty ajfouny jsou tak chytré a nadupané všemi i nejneužitečnějšími službami, že bych se nedivil, kdyby si dítě pořídily díky nějaké aplikaci ve svém ajfounu. Prostě bez jakýchkoli postelových prostocviků. A až displej bude sloužit zároveň jako varná deska, na níž lze v kastrólu uvařit zelí, nebude zapotřebí kuchyní. :-)

Kujme pikle, kujme pikle

obvyklé i neobvyklé

kujme pikle, pikle kujme

snad se pikle s piklí ujme.

Budeme pikliti

Za královské tititi

Kujme pikle, kujme pikle,

správná pikle lidi zvikle.

Kujme pikle, pikle kujme,

spekulujme, intrikujme.

Lepšího nic není

nad pořádný piklení.

(...jak pravili klasikové...)

Hoj, ty Štědrý večere,

ty zákeřný spratku!

Co ty ses nám navyváděl

neseriózních zmatků:

Dědečkovi punčocháče,

babičce zas trenky,

což byl dárek pro tatínka

od tetičky Zdenky.

Maminka si k róbě vezme

tatínkovu šlajfku,

v kočárku si Zuzka dudlá

dědečkovu fajfku.

Já zas dostal ve skleničce

marmeládu z uhlí.

Zkrátka všem nám u těch dárků

rysy v tváři ztuhly.

Jeden kouká na druhého

jak zmatené tele.

Příště tě i s tvými dárky

pošlem do … háje!

V závodě mezi trpělivou, systematickou želvou a potrhlým zajícem fandím odjakživa želvě.