Ve skutečnosti je to přibližně od té doby, co se na Facebooku začaly dávat lajky. Způsob debaty, kdy se průběžně hodnotí různá jednotlivá vyjádření vytržená z kontextu a podle toho se řečníci pomyslně vyhazují od řečnického pultíku, nevede k přijímání kvalitních rozhodnutí. Dalším stupněm bylo, když se podle lajků začal různým lidem zobrazovat různý obsah.

Normální je, že si každý odpřednáší svoje, často komplexním způsobem, ostatní na to podle potřeby zareagují a nakonec se hlasuje. Neumím si představit, jak by se třeba dalo cokoli přijmout v parlamentu nebo i na schůzích různých spolků, kdyby se postupovalo tak, jako je dneska zvykem na sociálních sítích. Jenže dnes tento styl zahrnuje čím dál větší část "normálního" života, protože si lidi z pohodlnosti navykli přesouvat jej do sociálních sítí.

Systém, ve kterém se nemocnému krátí příjmy, nebyl dřív u dobře zaměstnaných lidí obvyklý. A nemluvím o době komunismu, ale třeba za První republiky. Myšlenka byla taková, že nemocný člověk má vyšší náklady než zdravý, takže některé zaměstnanecké nemocenské pokladny vyplácely člověku plnou mzdu a ještě příspěvek na mimořádné výdaje. Takové pojištění ovšem neměl každý. Bylo to u dobrých zaměstnavatelů jako Škodovky apod. pro kvalifikované zaměstnance.

Netuším, jak se takový systém bránil proti zneužití. Zřejmě se tehdy tolik nepodvádělo v těch vrstvách, kterých se takové pojištění týkalo.

Zajímavé, jak si Rusové neustále promítají na ostatní situaci, která je u nich doma. Takže kdyby Medvěděv chtěl mír, Putin ho nechá zlikvidovat. Případně kdyby chtěl mír Putin, tak ho nechá zlikvidovat někdo jiný z té party. Medvěděv si myslí, že v USA je to stejné, přestože Američani dávají na pomoc Ukrajině sice nejvíc ze všech zemí, ale přesto jenom liknavě a nedostatečně, a ne 30% svého veřejného rozpočtu jako Rusko.

Navíc Kennedyho zastřelil idiot, který předtím emigroval do Sovětského svazu a Rusové po atentátu do USA urychleně odeslali dokumentaci, kterou si na něj vedli (ačkoli zpravidla nic z práce svých tajných služeb neodtajňují), jak byli vystrašení, aby to nebylo na ně.

Ono to spíš vypadá na bourání jezů a ne přehrad v tom smyslu, jak je chápeme my. Zřejmě nějaká chyba v překladu technické terminologie. A vliv jezů na ochranu před povodněmi je sporný nebo žádný.

Efektivně vzato je způsob volby amerického prezidenta hlasování po státech a každý stát pak hlasuje počtem hlasů odpovídajícím jeho velikosti.

Vzhledem k tomu, že USA se jmenují Spojené státy a nikoli například Americká republika, způsob volby prostě odráží fakt, že jde o federaci a ne o unitární stát. Volitelé jsou jenom způsob, jak se to dalo efektivně zúřadovat na konci 18. století. Kdyby se to dnes hodilo do počítače bez jakékoli obřadnosti, výsledek by dopadl stejně. Mimochodem, sbor volitelů ani nezasedá jako celek. Ve skutečnosti se volitelé v rámci každého státu sejdou v daném státě, sepíší dokument o tom, kolik hlasů daný stát dává pro kterého z kandidátů a tento dokument se v několika exemplářích různými posly (pro případ, že by se některému z poslů v 18. století něco na cestě přihodilo) doručí Kongresu. V Kongresu se pak jenom slavnostně přepočítají hlasy.

Každý stát si taky v principu může určit, jakým způsobem svůj počet hlasů rozdělí. Klidně může svůj počet hlasů rozdělit poměrně podle hlasů voličů v rámci daného státu pro jednotlivé kandidáty, ale většinou to státy dělají způsobem "vítěz bere vše", protože tak ve federaci nejvíc uplatní svůj vliv.

Tak snad když je to napsané v podmiňovacím způsobu, tak to je konstatování faktu, za jakých podmínek se dá nad Ruskem vyhrát, a ne sen.

Ve skutečnosti by to zvládla dokonce i Evropa sama (myšleno ne EU, ale koalice evropských zemí za tímto účelem). V Evropě je půl miliardy lidí oproti ruským asi 140 milionům v Rusku a HDP na hlavu je v Evropě násobně vyšší. Dosavadní náklady na podporu Ukrajiny byly směšné a v podstatě je evropští obyvatelé přímo ani moc nepocítili. To, co se projevuje, je rozkolísání trhů a s tím spojená spekulace. Rusové do evropské ekonomiky nepřispívali ničím zásadním, co by se nedalo pořídit za světové ceny i jinde.

Snem je ovšem, že by skončila nynější slaboduchá politická kultura, která řeší úplné pitomosti, jako kdyby to bylo to nejdůležitější, a nechává opravdu vážné věci (jako je ruská expanze, ale ne jenom ta, například i zanedbávání energetických zdrojů) vyhnít.

To je přece úplně normální. Jinak by ty jaderné síly neměly smysl...

Je málo známé, že vůbec nejvyšší stupeň pohotovosti jaderných zbraní v Rusku proběhl za Jelcina v roce 1995. Přitom panoval úplný mír po Studené válce a představitelé Ruska veřejně výhrůžky do médií nepronášeli.

Stalo se to tak, že v Norsku vypustili takzvanou sondážní raketu. To je raketa, která míří do vesmíru, ale nikoli na oběžnou dráhu, nýbrž jen přibližně kolmo vzhůru a pak spadne zpět. Pro některé experimenty ve vesmíru to stačí a je to podstatně levnější než vynášet náklad na oběžnou dráhu. Tyhle starty se pochopitelně hlásí, protože by je jiné země mohly považovat za útok. V Rusku to vyhodnotili jako pokus o odpal jaderné střely k oslepení ruských družic včasné výstrahy a uvedli do chodu přípravu na odvetný úder. Následně se zjistilo se, že to Norové Rusům řádně nahlásili, ale tam to někdo zašantročil...

Technická poznámka: S Rakušany jsme byli v jednom státě 25 let za Přemysla Otakara II., krátce za Rudolfa I. Habsburského a Albrechta I. Habsburského. S královstvím Uherským (a tedy i se Slováky) jsme byli krátce za Václava III., pak kontinuálně od Zikmunda Lucemburského až po Ladislava Pohrobka a pak počínaje Vladislavem Jagellonským až do rozpadu Rakouska-Uherska. Případně také za Matyáše Korvina, který válčil s Jiřím z Poděbrad a nějakou dobu spoluvládl na Moravě jako český král s Vladislavem Jagelonským.

S Rakouskem jsme se znovu spojili až při nástupu Ferdinanda I. Habsburského roku 1526 a dál jsme měli kontinuálně (vyjma krátké epizody Friedricha Falckého) společné panovníky jak s Uhrami, tak s Rakouskem. Takže i při zohlednění 25 let Přemysla Otakara II. to nevyváží pozdější panování Zikmunda Lucemburského a Jagellonců jak na českém, tak i na uherském trůnu a tedy se Slováky jsme ve skutečnosti byli o několik desítek let déle než s Rakušany.

Pokud to manažeři dělali v soukromých firmách, tak nepřiváděli k dluhu stát. A pokud někdo zadlužoval stát, dovoluji si podotknout, že to po něm chtěli voliči. Bohužel, je to tak.

O značku OK nemůžete přijít. Vychází totiž z imatrikulace českých letadel. Na počátku byla konference, která jednotlivým státům přidělila volací značky pro rádiový provoz. Zemím původního Rakouska byly často přidělené značky začínající na O (jako Österreich). Na Československo připadla řada OK-OM.

Když se pak upravovala otázka imatrikulace letadel, rozhodlo se, že bude založena na stejných pravidlech jako radiové volací značky (takže když se letadlo v radiostanici hlásí jako OK-XYZ, má i na trupu napsáno OK-XYZ).

Po rozdělení Československa si Česko vzalo řadu OK-OL a Slovensko si vzalo OM.

Výskyt písmen OK ve vizuálu ČSA nebo v různých sloganech jako "Fly OK, fly ČSA" se jen snažil upoutat pozornost na fakt, že letadlo má imatrikulaci začínající na OK. Netuším, co by nějaká zahraniční společnost s vizuálem ČSA dělala. Nechávala by si svoje letadla zaregistrovat v Česku? Protože kdyby si třeba Lufthansa s imatrikulací začínající na D (Německo) nebo KLM s imatrikulací začínající na PH (Holandsko) namalovaly na směrovku velké OK, už by v tom nebyl ten vtip.

Tak ona existuje křesťanská poučka: "Udeří-li tě někdo v jednu tvář, nastav druhou." Papež František zažil vojenskou diktaturu v jeho rodné Argentině a zřejmě se mu tento přístup osvědčil, tak ho teď uplatňuje i jinde.

Ale oproti tomu existuje historka, kterou vypráví Sv. Augustin: Skupinu pocestných přepadnou lupiči. Mezi pocestnými je i voják a ostatní ho žádají, aby jim pomohl se bránit, protože je na to odborník. Voják ale říká, že je křesťan a že jeho povinností je se nebránit. Poučení z toho plyne, že povinností vojáka bylo především bránit svoje spolucestující, protože křesťan sice má nastavit druhou tvář, když je napaden, ale v žádném případě nemůže nastavovat tvář jiných lidí. Což se tedy bohužel běžně děje, že někdo, kdo má možnosti pomoci alespoň svým vlivem či penězi, místo toho poučuje oběť násilí, že se nemá bránit.

Musíte se na zahradě nechat zavalit takovým způsobem, aby to nešlo s rozumnými náklady odstranit...

Byl jste na vojně?

Všimněte si, že já to nepoužívám a píši normálně Rusko. Ale zároveň chápu, proč to lidi dělají.

Zajímavé je, že i Rusové své zdroje přisypávají do války postupně. To je věc, která se často vytýká západní pomoci Ukrajině, ale Putin si počíná dost podobně.

Například, kdyby chtěl, může do války okamžitě poslat asi 200 tisíc vojáků základní služby, kteří se místo toho vzájemně šikanují někde v kasárnách. Zatím to neudělal, protože i ruská společnost má svoje meze, které se Putin bojí překročit.

Rusko má stále potenciál svoji vojenskou přítomnost na styku s NATO posílit, ovšem za cenu výrazné militarizace společnosti, což škodí ekonomice. Matematika je neúprosná: I kdyby se USA po zvolení Trumpa z Evropy stáhly, pořád je tu půl miliardy obyvatel oproti asi 140 milionům v Rusku (z nichž část se ještě musí starat o Sibiř). HDP na obyvatele taky máme podstatně vyšší, takže by nám stačila násobně nižší mobilizace našich zdrojů, abychom s Ruskem udrželi krok. Rusko by se stalo takovou Severní Koreou ve větším provedení. Jižních Korejců je asi 2x víc než těch severních a mají nesrovnatelně vyšší HDP na hlavu. Severní Korea sice zastrašuje, ale zjevně si na přímý útok na jih netroufá, protože jinak by už to dávno udělali. Jihokorejci jsou na tom v poměru populace oproti Severokorejcům hůř než Evropa versus Rusko (asi 3,5x víc) a přesto jim jejich ekonomika umožňuje držet vojenskou paritu. Takže ekonomicky bych se toho nebál. Jediné, co nás oslabuje, je zdejší obrovská ruská pátá kolona a účinná ruská informační válka, zatímco nepředpokládám, že na Jihokorejce Kimova propaganda nějak zvlášť působí...

Začínám mít pocit, že věta "video není vhodné pro děti" se používá proto, aby tam děti klikaly a zvyšovala se sledovanost 🙂

Zřejmě máte na mysli, že správný Čech je protestant. Jinak by nedávalo smysl, proč by měl být poměr Čechů k Římu jako k někomu, kdo je chce vyhladit.

Jenže z Čechů hlásících se k nějaké organizované formě křesťanství je zdaleka nejvíc katolíků. A ani ten Řím (spíš Vatikán) už není, co býval, protože k řadě tradičních protestantských církví má spíš shovívavý postoj, jako že se časem nějakou formou do katolické církve vrátí...

Jen taková poznámka - Židé se do Palestiny začali stěhovat ještě za Osmanské říše. Antisemitská Evropa jim připadala horší než islámské Turecko. Bohatí si kupovali pozemky sami, chudým je často opatřovala nějaká nadace. Tehdy rozhodně nemohli předvídat, že se pak Osmanská říše rozpadne. Palestina se následně stala mandátním územím, což znamenalo, že dle Spojenců nebyla schopná řídit si svoje záležitosti sama a ihned, nýbrž se předpokládalo, že bude potřebovat přechodné období než se osamostatní. Tím, že zmizela osmanská správa a zároveň neměla Palestina být něčí (třeba Britskou) kolonií "na věčné časy", vytvořilo to situaci, kdy začalo extrémně záležet na tom, kdo tam bude vládnout a komu, až mandát pomine.

Za Osmanské říše byli obyvatelé organizovaní do takzvaných milletů, což se překládá jako národy, ale ve skutečnosti šlo o náboženství. Takže ve městech existovala čtvrť islámská, křesťanská řecká, křesťanská arménská, židovská a tak. Na venkově to byly třeba jednotlivé vesnice. Každá ta skupina měla svoji vlastní samosprávu, která se zodpovídala muslimskému sultánovi. Britská mandátní správa ovšem takový systém nedokázala dál udržovat, takže začalo být zřejmé, že po osamostatnění budou existovat samostatné státy židovský a muslimský. Výsledek známe.

Pro srovnání například sousední Libanon byl francouzským mandátem a po pádu Francie v roce 1940 (na rozdíl od Britského impéria, které v té době nepřestala být velkou říší) se místní obyvatelé museli rozhodnout sami a rychle, takže vytvořili mnohonáboženský stát s přesnými pravidly, který až později rozbily zásahy zvenčí.

To by mě tedy zajímalo, jak se definuje podezřelý nákup zbraní. Pokud se někdo rozhodne střílet IPSC kombinaci, tak to jsou minimálně 3 zbraně, a pokud navíc bude chtít závodit ve více divizích, tak těch zbraní můžou být i násobky. A střeliva na tréninky se spotřebuje taky hodně (ačkoli pokud to někdo myslí opravdu vážně, tak si spíš kupuje komponenty a přebíjí sám). Nebo se bude sledovat, zda měl dotyčný zlý výraz v obličeji?

Podle mě je nemožné všechny tyto masové vrahy předem odhalit. Na druhou stranu, jestli dobře počítám, tak jsme tu měli od roku 1989 tři případy mnohonásobné vraždy šíleným střelcem z populace, kde mají zbrojní průkaz stovky tisíc lidí.

Držení palných zbraní bylo u nás legální pro všechny obyvatele kontinuálně od husitských válek až do německé okupace (což se třeba nedalo říct o mečích, které byly v některých obdobích vyhrazené urozeným lidem).