Před dvěma týdny mi odešla do věčných lovišť lednice Zannussi, stará pouhých 43 let, kterou tenkrát kupoval tchán kvůli netypickým rozměrům v NDR. Garantovaná záruční doba byla 10 let, přežila tedy více než čtyřnásobek očekávané životnosti.
Ve sklepě mám funkční vysavač ETA z r. 1968. Řve jako tur, ale vysává. Na úklid auta pořád dobrý.
Mlýnek na kafe Philips, r.v. 1972, funkční.
V těch vykopávkách je minimum plastů, hodně kovu a (možná) předimenzované přívodní kabely. Pořizovací cena byla relativně vysoká a spotřeba také(odpovídající tehdejším technologiím).
Za posledních 10 let jsem kupoval: 3x pračku, 4x vysavač a 1x-2x ročně varnou konvici (ta se vyplatila, nikdy nepřežije záruku, tak mám už asi osmou zdarma).
Cena a spotřeba moderních spotřebičů byla (je) relativně nízká, ale výdrž echt mizerie. Vixlajvantu maximum (z toho svinstva jsou i převody), kov žádný nebo minimum.
Původní lednice 43 let chladila a mrazila, nic jiného neuměla - a taky po ní nikdo nic jiného nechtěl. Přívodní šňůra byla o 3m delší, než jsem potřeboval, 3,5m délky.
Sháněl jsem novou lednici, a zase byl problém s rozměry. Nakonec nezbylo než koupit jedinou, co pasovala a měla větší objem než příruční bar příležitostného opilce.
A tak mám, za drahé peníze, počítač, co má Wi-Fi, kvičí, když se v něm hrabu víc jak minutu, lze mu nastavit barvu osvětlení, má na dveřích displej a ovládá se aplikací v telefonu. Jo, a chladí a mrazí. V omezeném rozsahu lze nastavit, jak moc. Vypnout lze vyškubnutím přívodní šňůry ze zásuvky, jinak ne. A přívodní kabel je dostatečný, ani není moc napnutý, celých 47 cm!
Pokud jsou pravdivé záplavy článků o AI řízených robotech, tak bych si skoro vsadil, že za levnou výrobou budou daleko spíše automaty než ubohé dětičky, co živoří v nelidských podmínkách.
Co se mě týče, začínají mi silně lézt krkem manipulace typu "podporujte lokální prodejce, nakupujte tam a tam". Hodně to připomíná starší výkřiky jako "Buduj vlast, posílíš mír".
Je mi srdečně jedno, kdo a za jakých podmínek zboží vyrábí a jak ho dopravuje. To není moje starost. Nemám zákonnou povinnost se tím zabývat a necítím ani povinnost morální. To je povinnost toho, kdo nastavuje pravidla obchodu, což je stát, potažmo EU.
Je mi jedno, jestli je prodejce Temu, Amazon nebo Allegro, a je mi taky srdečně jedno, komu (a jestli) platí DPH. Stejně tak je mi to jedno při nákupu v polské Biedronce nebo v "českém" Kauflandu.
Udivuje mě sebevědomí lidí, kteří si osobují právo někomu vnucovat, co a od koho má nebo nemá kupovat na základě nějakých ideologií, ideálů či okamžitého hnutí mysli vydávaného za myšlenku.
Jestliže někdo vyrábí zboží, které dělá svinstvo, je to jeho problém, ne můj.
Velitel české armády by chtěl utajit místo pobytu a udělá to tak, že si nabalí kolegyni a nastěhuje se k politikovi, co ten barák koupil za 18 mega a kolem koho krouží bulvár.
Tak to je mistr utajení, jak má být. Profesionál každým coulem.
Když budu chtít znát něčí bydliště, zjistí mi to za pár kaček kdejaký exekutorský poskok, co si rád přivydělá. Je to jeho běžná práce.
Další díl seriálu "Hon na čarodějnice." Takhle začalo protikuřácké tažení. Napřed posun reklamního času, pak zákaz reklamy plošně a následně vymýcení skryté reklamy ve filmech a seriálech.
V kdejakém filmu či seriálu klaďasové (nejen) po těžkém dni přijdou domů, ani si nesundají boty, a jejich první starostí je zamířit do lednice pro pivo nebo do baru pro kořalku (zatímco záporák si zapálí). A skoro nikdy nechybí detail etikety, aby divák věděl, kterou značku ten klaďas pije.
Taková nenápadná, skrytá reklama. Chlast je in, čmoudění je out.
Jen by mě zajímalo, jestli v následujícím díle bude tou čarodějnicí spalovací motor nebo bílý hetero muž.
Namísto odkazu na výsledek hlasování bych uvítal odkaz na rezoluci o trvalé podpoře Ukrajiny, které se hlasování týkalo.
"Jsme pro trvalou podporu Ukrajiny? Kdo je pro?"
Takhle jednoduché to asi nebylo, ale zní to údernicky a byl by v tom čert, aby hádky v diskuzi nevydělaly pár grošů za zobrazené reklamy.
Zcela náhodně vybraný inzerát na pracovním portálu:
"Specialista dávek státní sociální podpory a dávek pěstounské péče, KrP
25 890 – 42 026 Kč/měsíc
Firma: Úřad práce České republiky (zaměstnavatel)
Místo pracoviště: Praha
Zařazení: administrativní pracovník, referent, úředník, administrativa, státní zaměstnanci
Vzdělání: vyšší odborné
Co od Vás budeme potřebovat?
vyšší odborné vzdělání nebo bakalářský studijní program..."
Ve zkratce - Nástup za 26 000 hrubého, maturita nestačí. No neberte to, že?
Kdo chce detaily, tak zde je odkaz:
Telefon ve skutečnosti vynalezl kdosi v SSSR.
Jeden konec drátu si strčil do pr..ele, druhý do ucha a voilá! slyšel ho..o. Jednalo se o měděný drát, který vznikl, když se dva Rusové tahali o kopějku.
Radio Jerevan: Po odstranění šumu se zjistilo, že oblíbený pokřik "Za stranu a lidi" zněl původně "Zas..aný náledí".
Já nerozumím tomu narůstajícímu sobectví mnohých rodičů a neochotě připustit, že oni a jejich děti nejsou bohové, kterým je třeba se klanět. A že jsou lidé, kteří se, světe div se, chtějí najíst v klidu a nerušeně a že ty rodičům libě znějící sladké hlásky jejich báječných andílků jiným lidem znějí jako vytí sirény při poplachu. Že roztomilé pobíhání, lezení po židlích a strkání do hostů může být vnímáno jako obtěžující těmi, kdo nevidí hravé andílky, ale nevychované spratky sobeckých rodičů.
Jestli je diskriminace omezit do restaurace vstup dětem, jak je možné, že je zakázán třeba vstup dospělých na dětské skluzavky?
Je to diskriminační? Řekl bych že ano. Tak pojďme jezdit na dětských skluzavkách. Ony to sice nevydrží, ale naše ego vyhraje. Protože - já chci.
A v tom to je. Já chci, heslo dnešní doby. Bez ohledu na ostatní, já chci a vy se přizpůsobte.
A ono to funguje. Agresivní menšiny si vynucují svoje "já chci", vyhrávají. Ale bude to fungovat jen do té doby, než se najde někdo ještě agresivnější a řekne taky "já chci". A myslím, že to budou potomci těch, co teď to "já chci" předvádějí.
Když mi bylo asi tak dvanáct let, patřil jsem k "víkendové" partě děcek vybavených vzduchovkami Slavia. Víkend co víkend každý z nás vystřílel krabičku diabolek (500 ks) na modřínové šišky na stromech vzdálených asi 20m od verandy, tzn. na cíle ve výšce, proti světlu. Úspěšnost byla velmi slušná, i za větru. Následně jsme přešli na přemnožené hraboše a úspěšnost byla ještě vyšší.
Později se nám dostala do rukou belgická malorážka Bayard a víceméně neomezená zásoba munice .22LR. Střílet s ní na šišky už nebyla výzva, tak přišly pomeranče na 100m, zátky od piva na 50m zavěšené na provázku ve větru i střelba na pohyblivé cíle. Pokládali jsme se za docela slušné střelce.
Pak mezi nás přišla dívčina a "z voleje" tu rozkývanou zátku trefila 9x z deseti pokusů. Připadal jsem si jako blbec, dokud se nesvěřila, že dělá biatlon.
Jestli tohle v nějakých třinácti letech svedla holka s malorážkou vkleče bez podpory, co by asi svedla s poloautomatem a optikou ve dvaceti? Navíc navyklá střílet udýchaná po běhu? To by se cíl musel klátit jak topol ve větru, aby minula, a v tom případě by zcela určitě vypálila znova. Času tam bylo víc než dost.
Podivení experta proto docela chápu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pokud je hotovost přežitek, tak platba kartou také. Platba kartou není jedinou možnou formou bezhotovostního platebního styku. Při platbě kartou vstupuje do smluvního vztahu další strana, která na tom vztahu parazituje. Jedné straně vztahu poskytuje výhodu na úkor strany druhé, ale parazituje na obou. Bezhotovostní platební styk lze realizovat i bez tohoto parazita. Správněji, bez dalšího parazita.
Platba v hotovosti nepotřebuje prostředníka vůbec, jsou pouze dvě strany, které spolu obchodují.
Bezhotovostní platba potřebuje banku na obou stranách. To už do smluvního vztahu vstupuje třetí strana. která je ale z podstaty věci nezbytná.
Při platbě kartou se do vztahu dostává parazit, který fakticky generuje zisk tím, že jedné straně smluvního vztahu část peněz vezme, druhé (podstatně méně) přidá a rozdíl si ponechá.
Rozumím neochotě obchodníků živit parazity.