Už po prvních dvou měsících války na Ukrajině bylo jasné, že ruské pozemní síly se k nám nikdy neprobojuji a bylo jasné, že jediné, čím nás může Rusko ohrozit, jsou balistické rakety. Dva roky se utrácí za výzbroj, která nám proti raketám k ničemu není a dnes, ejhle, se konečně přišlo na to, že nemáme protiraketovou obranu a nemáme prachy. Ale další finance nejsou protože dnes teprve začínáme řešit věc, kterou jsme měli před dvěma lety začít. Zvlášť 150 mld. za F-35, které budou v operační službě za deset let nám dnes citelně chybí. Přitom stačilo dokoupit k současným dalších 12 JAS-39 E/F a na Patrioty by bylo. A všechno by bylo v operační službě mnohem dřív.
Peníze by byly, kdyby se výzbroj kupovala za stejnou cenu, jako kupují všichni ostatní. Ale například transportní Embraer C-390 Millenium kupujeme za 293 mil. USD, ale Portugalsko, Maďarsko a Rakousko kupovali za polovinu. To se pak penízky rychle rozkutaleji. Zvlášť, když máte jistotu, že si toho žádná velká média nevšimnou.
Podle toho, jak rychle režim padl, museli být všichni aktéři dopředu domluvení. Na syrské frontě proti Izraeli jen politicky nepřijatelný, chudý a technologicky zaostalý Írán vystřídá bohatší, vojensky silnější a údajně demokratické Turecko. To ostatně Izrael za tažení v Gaze a jižním Libanonu ostře kritizovalo také. A pokud vím, tak rebelové se už s Ruskem domluvili, že si základny v Sýrii můžou ponechat. Rozhodně nejsme na konci syrské války a kdo ví, jestli se Asad za čas zase slavně nevrátí.
Vyměnit proiranskeho diktátora za pro turecké demokratické islamisty možná pro Izrael není žádná velká výhra. Turecko je vojensky daleko silnější než Írán, kritizovalo izraelský postup v Gaze a jihu Libanonu snad nejrozhodněji a pak je tu otázka, jak Izrael vysvětlí nutnost okupace části území demokratické Sýrie světové veřejnosti a nebude to vypadat jako paralela s tím, co dělá na Ukrajině Rusko.
Diplomat může silná slova volit v situaci 1. Když má prostředky k jejich naplnění. 2, Když má prostředky k odvrácení protiopatření druhé strany. 3. Když si je stoprocentně jistý, že s druhou stranou nebude muset už nikdy spolupracovat. A žádné takové eso Lipavsky v rukávu nemá a jeho výroky jsou jen hazardování s osudem země. Lipavsky, bohužel není diplomat, ale něco mezi svazáckým aktivistou a úplným tlučhubou.
Tak jestli se autor ohání dějinami a přitom napíše, že Maďaři jsou Rusům vděční za podporu proti Němcům, tak toho o dějinách moc neví (bitva u Vilagose, 1849). Já bych zkusil spíš podporu porovnat s tím, jaká je kde inflace, hospodářský růst/ pokles a jak jsou celkově oblíbené vlády, které pomoc prosazují. To budou asi mnohem pravděpodobnější příčiny poklesu podpory.
Mně Ludendoffovu jarní ofenzívu daleko vic připomíná ukrajinská ofenzíva u Kurska. Tam Ukrajinci dobyli strategicky naprosto bezcenné území za cenu zdecimování elitních jednotek a teď ho zase pomalu ztrácej a ztrácejí území i jinde. Což vedlo k zasetí pochybností o kompetentnosti vlastního velení mezi prostými vojáky. I další přirovnání trochu kulhají. Dohoda měla při odrážení ofenzívy větší ztráty než Německo, ale během roku 1918 přišlo na bojiště ve Francii dva miliony amerických vojáků, kteří umožnili přejít do protiútoku. Ty Ukrajina nemá. A Německo požádalo (3. 10.) strany Dohody o sdělení podmínek míru pod dojmem kolapsu makedonské fronty a vyhlídky na další válečnou zimu. Šířící se zvěsti o mírových jednáních pak spolehlivě rozložili morálku armády v poli. A ještě ke kolapsu makedonské fronty. Tam po lokálním průlomu srbských a francouzských vojsk, už neměli Bulhaři zálohy, kterými by postup zastavili a za deset dní kapitulovali. Kdo je dnes blíž situaci Německa a Bulharska v roce 1918 nechávám na vás.
K nevýhodám a komplikacím předchozích řešení bych přidal i nevýhody toho posledního zmíněného. Pokud by musela se statisíci vojáky střežit linii příměří jenom Ukrajina, tak nebude moct demobilizovat, tím nebude moct nastartovat hospodářství, vybrat dost daní a vojáky bude muset někdo živit. Ukrajina tak bude stále závislá na masivní finanční podpoře Západu a obyvatelstvo ji bude dál opouštět. Všechna řešení konfliktu už dnes připomínají kvadraturu kruhu, čas pro rozumné řešení je již dávno pryč.
Kromě nesmyslnosti celé akce a velkých ztrát, které během ní Ukrajina utrpěla, bych nastínil jedno riziko, které ještě nikdo nezmínil. Ukrajinská okupace toho kusu lesa a močálů v kurske oblasti může všem, kteří uz chtějí válku ukončit, posloužit k legalizaci ruských záborů na Ukrajině. Teď už můžou klidně říct, "Ukrajina má území v Rusku a Rusko na Ukrajině a jsou si kvit."
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Ukrajina hlavně potřebuje vyhrát mír a ne válku. Potřebuje se stát po válce prosperující zemí. A tato možnost každým dnem trvání války mizí. A vždy platilo, že pokud neexistuje možnost vnutit nepříteli svoje podmínky míru, musí se sáhnout ke kompromisu. Ukrajina přežije bez několika území, kde bydlí stejně lidé, které sama vyobcovala z národního společenství, snaží se je zbavit rodného jazyka, kulturní identity, občas i politických práv nebo i života, ale nepřežije bez generace dospělých mužů. A stačí jen jedna taková velkolepá ofenzíva, jako byla ta loňská letní a Ukrajinu už nemusíme řešit.