Olympijské zlato je jediné, co Djokovićovi chybí. Pokud nechytne nerva, tak Nadala jasně přejede. Ale i tak je krásné, že se na olympiádě završí jedna z největších tenisových rivalit všech dob. Djoković je komplexnější, ale paradoxně se bude hrát na kurtu, který je Nadalovým svatostánkem.

Ale poslanci přece nebrání podpořit více kandidátů, ale na té občanské petici s desítkami tisíc podpisů. Chce-li ale jít přes poslaneckou nominaci, kde stačí 20 poslanců, tak si jako poslanec vybere jednoho a všechny ostatní může podpořit jako občan na té občanské petici.

Prosté srovnávání délky projevů taky asi není na místě. Kashcheeva dostala cenu za kategorii, která se obecně nepovažuje za hlavní (nebo spíš většinu lidí vůbec nezajímá), takže patrně měla méně režií přiřazeného času, zatímco Peková dostala cenu za nejlepší herečku v hlavní roli.

Já jsem taky spoustu těch věcí zapomněl a jsou zbytečné. Jenže člověk zapomíná. I schopnost rozlišovat balast se tímto učí. Až se budeme učit jen to "podstatné", nebudeme mít schopnost rozeznávat balast, a to "podstatné" budeme zapomínat také.

Pokud je to kladeno tak, že by pojišťovna měla zaplatit 100 milionů fakticky ze státního rozpočtu za zde neschválený lék, který má jen pravděpodobnou úspěšnost pro jednoho pacienta, kterému se proplácí léčba symptomů, tak by mi to připadalo jako hodně popírající princip veřejného zdravotnictví. Kolik seniorních pacientů s různými typy rakoviny a jiných nemocí má mnohem prověřenější typy léčeb a jsou ponecháni postupnému umírání, protože se jedná o léčby v zahraničí, které jsou mimo mantinely nákladů, které pojišťovny mohou proplácet. Anebo pokud ti lidé, chtějí žít, tak si na to musejí shánět soukromé peníze (také v nemalých částkách, byť ne stamilionech). Tak to je a příběhy o nenažraných manažerech pojišťoven (aniž bych zpochybňoval některé platové excesy) s tím mají pramálo společného. Nemocné dítě je jakýsi impuls na první signální dobrotivých lidí, kteří jako nahrazují stát. Ale nenahrazují. Stát prostě musí být funkční. Já chci veřejné zdravotnictví, ale proplácet stamiliony z veřejného pojištění za individuální nejistou léčbu, která není ani schválená patřičnými mechanismy, mi jako funkční nepřijde, když pak spoustě jiných lidí se prostě potřebné léky také neproplácejí. Může se to zdát být hnusné, ale nepřijde mi život geneticky poškozeného dítěte cennější než životy spousty jiných lidí, kterým se léky také neproplácí.