Jsem hluboce přesvědčen, že my mladí, máme Vám a všem co ony doby v produktivním věku prožili, tedy současné generaci gerontů penzistických co závidět.
Vždyť vzpomeňte na své mládí a produktývní léta za kterých jste si života užívali.
A skutečně vím o tom své ze vzpomínek předků kteří ona léta pamatují a
Závidím vám,
že jste dokázali a měli možnosti značnou část svých pracovních dob prosedět, a mnohdy i proklimbat v pohodlí zasedacích místností na všech možných různých stranických, svazáckých, ROH, SČSP, Brigád sociálistické práce a bůhví jakých dalších všelikých tehdy svolávaných schůzích.
Závidím vám,
že když jste byli náhodou na pracovišti, tak vás především zajímalo, kde jaký melouch zrobit, či co kde pokrást v duchu tehdejšího hesla "Kdo nekrade, okrádá rodinu".
Závidím vám,
že mnohdy za pěkného počasí jste s všelijakými prápůrky a transpárenty chodívali se v pracovních dobách procházet na čerstvý vzduch mimo areály závodů v rámci všelijakých tehdejších manifestací.
Závidím,
a nedokáži si představit, že cosi takového bychom my mladí a další generace mohli zažít.
Vždyť s výjimkou součastné zodpovědné vlády vedené panem prof. Fialou, jim ostatní vlády dříve neustále a nehorázně zvyšovaly a valorizovaly důchody které způsobily svým způsobem i současný kolaps státního rozpočtu, který my mladí musíme ze svých daní hradit a přitom sami ani nevíme kdy, a zda se vůbec nějaké té penze dočkáme?
Základem je se o auto starat.
Já mám Hjůndaje Akcént pocházejícího z minulého století a mám najeto již něco kol 30 tisíc a auto je furt jak nové a krom výměn kapalin, filtrů a jedněch gum stíračů jsem dosud nic neměnil.
Pravda je garážované a jezdíme jen když je pěkné počasí a setrvalý tlak vzduchu.
A před jízdou vše zkontroluji, dobiji batérii, případně dofouknu pneu na předepsaný tlak a rovněž i obsah tašky a kabelky manželky abychom s sebou nevozili zbytečnosti a nezatěžovali tak vozidlo, což má vliv jak na konstrukci, tak spotřebu paliva.
Při cestách já sedím na levé přední sedačce za volantem a manželka vpravo vzadu a to v zájmu rovnoměrného vytížení vozu, a i proto aby mi cestou nekecala do řízení. Škoda, že ty pozice nejde střídat, protože máme trochu ony sedačky na povrchu šoupané.
Po návratu z cest před uložením vozu do garáže jej pečlivě vyluxuji včetně prachu v motorovém a zavazadlovém prostoru, poté pečlivě omyji včetně podvozku zvenčí i zevnitř včetně všech oken a manželčiným fénem vysuším a poté navoskuji a vyleštím lak
A když zajedu do garáže tak zde auto vyhevéruji a v příslušných místech prahy podložím dřevěnými špalíky na které umístím polštářky tak, aby kola byla kousek nad zemí a pneumatiky se delším částem v místech styku s podlahou nezplacaťovaly. A tím i šetřím jak péra tak tlumiče pérování, které nejsou zatěžovány vahou vozidla.
Na kratší cesty např. za nákupy auto neuživáme, ale jezdíme MHD, které i dík zvyšujicim se cenám jízdného nákupními taškami řádně vytížíme.
Pokud se budete o vůz podobně starat vydrží vám, nejen spojka, celá léta
I naše rodina přešla na tradice našich předků a zavedli jsme koupací den vždy a jen v pátek večer.
A krom finanční úspory o zdravé pokožky to má i další efekty, které popisuji níže před koncem mého příspěvku.
Tehdy se ve vani prvá okoupou děcka, poté starká a nakonec, když si připustím trochu teplé, i já.
V týdnu si tak akorát opláchnem obličej, případně omyjeme ruce v práci, a děcka ve škole.
Vodu v týdnu necháváme ve vani a užíváme ji na zalévání WC, mytí podlah, schodů a podobným technickým účelům.
A věřte, že krom úspor na nákladech domácnosti to má i jisté vedlejší výhody.
Zpravidla v pondělí odpoledne, či nejpozději v úterý ráno, kdy jedu tramvají do a ze zaměstnání, tak i když je tento dopravní prostředek zaplněný, tak když nastoupím, pak během chvíle kol sebe mám dostatek prostoru a spolucestující dodržují diskrétní odstup.
Ba, někteří slabších povah dokonce po mém nástupu na nejbližší následné zastávce vystoupí, a raději počkají na další spoj jedoucí týmž směrem.
A tak zpravidla naleznu volné místo k sezení kde většinou jak přede mnou, tak za mnou a pochopitelně i vedle mne jsou po celou dobu mého cestování volné sedačky a já se v dopravním prostředku mohu pohodlně roztáhnout.
Podobně je tomu i ve frontách u pokladen v různých těch zákazníky nacpaných všelijakých Súper- a Hýpermárketech, kde se na mne ostatní ve frontách u pokladen také nijak příliš netlačí.
A další drobnou úsporu praktikujeme i na WC, kde se nesplachuje pokud je v toaletní míse žluté, a splachuje se až tehdy když je tam hnědé.
Byť naše rodina pocházela z nuzných proletářských poměrů, tak na ta léta s láskou vzpomínám.
A říkám vám, že člověk za každých poměrů musí umět se o sebe postarat.
Můj dědoušek, který mi po večerech čítal z Rudého práva a vyprávěl různé pohádky, se dík své angažovanosti tehdy stal zakládajícím členem stranické organizace v jejich závodě (tedy tehdy né ještě přímo jejich, ale všech pracujících) a proto zde byl významným a váženým budovatelem a i díky tomu zajistil svému synku, mému tatíkovi v onom závodě šikovné pracovní místečko kde se moc nenadřel a byl i v oněch dobách slušně placen.
Tatík měl díky němu a své zděděné angažovanosti kromě slušného pracovního místa kde se nenadřel i významnou pozici pokladníka tamní ZO KSČ.
A cosi podobného jsem měl od nich slíbeno i já.
Jenže holt přišly ty převratné události z listopadu 89´ a ke splnění toho slibu již dojít nemohlo.
A když bylo jasné, že je to nezvratné, tak tatík správně zareagoval a manifestačně z tamní jejich stranické ZO vystoupil, aby poté se spoluvystoupivšími soudruhy ten závod zprivatizovali (a stal se už skutečně a jen jejich majetkem).
A jak bylo v oněch 90-tých létech tradicí, tak i oni ten tehdy už skutečně jejich závod, jak se říkalo a bylo běžné tzv. "vytunelovali" a téměř ke krachu přivedli.
Naštěstí dík všelijakým předchozím známostem se jim podařilo ten už skutečně jejich závod ještě výhodně prodat zahraničnímu zájemci, dík čemuž máme furt penízků dosti a naše rodina i přes současnou sviňskou inflační dobu je zajištěna snad i pro budoucí generace.
My děckám žádné penízky ani o Vánocích nedáváme, a o vékendech místo courání přírodou a návštěv památek raději navštěvujeme ty moderní Hýper- a Supermárkety a různá obchodní centra.
Zde se děcka rozběhnou mezi regály, a ochutnají a požerou různé pochutiny, které jim ze sociálních dávek, na které se nějakou dobu spoléhat musíme, nejsme schopni dopřát.
Jen dbám na to, aby kolem papulek pak neměla děcka nějaké drobky a šmouhy, které by cosi o tom jejich stravování naznačovaly.
A domů se zpravidla vracejí tak přežratá, že mamina jim už žádné svačiny, obědy, či večeře chystat nemusí.
A navíc děcka vymyslela dalo by se říci bojovou hru, kde vítězem se stává ten, který různě pod čepičkami, svetříky, v nohavičkách a podobně šikovně pronese kol kas a pokladen co nejvíce zboží bez placení.
Děcka to zboží se snažila často zpeněžit na parkovišti nabídkou za výhodné ceny různým návštěvníkům. Ale to jsem jim vzhledem k rizikům striktně zakázal.
Jenže toho zboží získaného tou jejich hrou bylo tolik, že jsme nevěděli co s ním.
Nakonec se to vyřešilo, a vytvořili jsme takový rodinný mezinárodní maličký velkoobchód, a to zboží prodáváme k oboustranné spokojenosti majiteli Vietnamské večerky na rohu naší ulice.
Dík tomu děckám ani nějaké penízky, jako to takzvané kapsovné, dávat nemusíme.
Ba, děcka jsou tak zodpovědná, že pokud, a což se často stává, se dostaneme do finančních problémů, tak nám občas nějakou tou korunkou přispějí.
A tak se jistě naše děcka v životě neztratí, a na léta svého dětství budou vzpomínat
Nad pevně přidělanými víčky jsem se nějak nezamýšlel, až do doby kdy jsem v nějaké televizi slyšel pana Babiše, který říkal, že s tímto výmyslem nesouhlasí.
A tak od té doby s tím také nesouhlasím.
No, a pokud se týká v článku uvedených úspor vody, tak toto kromě toho, že jsme jako rodina navázali na tradice našich předků a zavedli jsme koupací den vždy a jen v pátek večer, tak úspory vody praktikujeme i na toaletě, kde je i pro případné návštěvy na dveřích oné místnůstky vyvěšena cedulka s důrazným upozorněním, že pokud v toaletní míse je pouze žluté, tak se nesplachuje!
A splachuje se až tehdy, když je tam hnědé!
Prosím o nezjiskovky se laskavě neotíejte!
Abych splnil sen své matinky tak jsem byl nucen vystudoval vysokou školu pedagógickou v dobách kdy platy učitelů ještě mizerné byly. A poté jsem byl jako oststní kolegové-učitelé též zoufalý z čeho, že budu vlastně žíti?
Naštěstí po létech potkal jsem překrásně módně oděného, ale jinak ne příliš vzdělaného spolužáka svého ze základky, kterou s obtížemi a s né příliš vzhledným vysvědčením tehdy dodělal.
A on pozval mne do kavárny. kde jsme mou situaci probírali a já stydě se, že ani na útratu nemám jsem se rozplakal
On však mne uklidnil a vytáhl portmonku tak nabitou bankovkami, že cosi takového jsem ještě nikdy neviděl a útratu za mne zaplatil a navíc se mi svěřil, že takové problémy s penězi nikdy neměl a nemá i díky tomu, že založil jistou nezjiskovku a od těch dob prakticky jen své zisky navyšuje.
A nabídl mi, že by mi zde jako člověku vysokoškolsky vzdělanému docela rád nějaké pracovní místo nabídl.
Po nějaké době váhání jsem tuto nabídku zvážil a toto místo přijal.
A díky tzv. nezjiskovce jsem od těch dob šťasten a bohat, neboť mé zisky i přes současné sviňské inflační doby stoupají až do nehorázných výšin, a násobně překonávají i v současné době neustále a nehorázně se zvyšující platy pedagógických pracovníků.
A zjistil jsem, že není třeba vzdělání nasávati, ale důležité je v každé situaci se řádně orientovati a na organizace nezjiskové od té doby nedám dopustiti!
Na tyhle reklamy se nemohu dívat i proto, že jsem v minulosti na jednu nalít.
V reklamě na Antirezin, která šla před časem v televizi jse a kde se říkalo, že "až to bude třeba znovu natírat, tak vy maminko tu už nebudete."
Tuhle barvu jsem proto koupil a natřel s ní střechu pergoly i kůlnu a za léta už je to oprýskané a rezavé, ale tchýně je tu furt a furt stále.
Abych splnil sen své matinky též jsem vystudoval vysokou pedagogickou v dobách kdy platy učitelů ještě mizerné byly. A poté jsem byl též zoufalý z čeho, že budu vlastně žíti?
Naštěstí po létech potkal jsem překrásně módně oděného, ale jinak ne příliš vzdělaného spolužáka svého ze základky, kterou s obtížemi a ne příliš vzhledným vysvědčením tehdy dodělal.
A on pozval mne do kavárny. kde jsme mou situaci probírali a já stydě se, že ani na útratu nemám jsem se rozplakal
On však mne uklidnil a vytáhl portmonku tak nabitou bankovkami, že cosi takového jsem ještě nikdy neviděl a útratu za mne zaplatil a navíc se mi svěřil, že takové problémy s penězi nikdy neměl a nemá i díky tomu, že založil jistou nezjiskovku a od těch dob prakticky jen své zisky navyšuje.
A nabídl mi, že by mi zde jako člověku vysokoškolsky vzdělanému docela rád nějaké pracovní místo nabídl, a abych si vše promyslel.
Po nějaké době váhání jsem tuto nabídku zvážil a toto místo přijal.
A díky tzv. nezjiskovce jsem od těch dob šťasten a bohat, neboť mé zisky i přes současné sviňské inflační doby stoupají až do nehorázných výšin, a násobně překonávají i v současné době neustále a nehorázně se zvyšující platy pedagógických pracovníků.
A zjistil jsem, že není třeba vzdělání nasávati, ale důležité je v každé situaci se řádně orientovati a na organizace nezjiskové od té doby nedám dopustiti!
Ona léta, pro mne jako příkladného žáčka a Pionýra základní devítileté a následně díky své angažovanosti i studenta a Svazáka střední odborné školy, se pro mne i díky tomu, že jsme se v čelních řadách zástupů těchto významných událostí účastnili, stala nezapomenutelnými..
A vybráni k této reprezentaci jsme bývali i díky tomu a protože, že jsme byli známi jako nejhlučnější třída oněch škol, a měli jsme pečlivě nastudována úderná hesla, která jsme právě zde v pravidelných rytmech provolávali a zároveň se tak i díky tomu vyhnuli nudnému posedávání ve školních lavicích.
A tak nejvíce nezapomenutelným se pro mne tehdy na pražském letišti stalo vítání jakého si pána s tmavomodrým potiskem jeho na hlavě pečlivě ovázaného bílého šátku, který jak jsme se dověděli byl velikým přítelem všeho československého lidu a kterým byl tehdy pro nás vzorem a kterým byl jakýsi Jásir Arrafat.
A stejně, ne-li možná ještě důležitější událostí se stalo naše značně hlučné vystoupení na Pražském hlavním nádraží, kterým jsme tehdy ve šťastném roce 1984 vítali čelní a vůdčí postavu Kórejské lidově demogratické republiky, soudruha Kim Ir-séna.
A je mým tajným snem a přáním, abychom s naším Klubem důchodců v budoucnu třeba ještě měli možnost a mohli zažít cosi podobného.
A třeba svými ručně v klubu malovanými prápůrky a s transparenty mávat, pokud by nás snad ještě za našich životů navštívil někdy v budoucnu jeho překrásný a vším kórejským lidem milovaný vnouček Kim Čong-un.
Já jsem zavedl jistou tradici, při níž seniórní široké příbuzenstvo a známé i vzhledem ke své časové vytíženosti navštěvuji zpravidla jen před a kol Vánočních svátku.
A zvláště pak nezapomenutelnou vzpomínkou se pro mne stalo před několika léty ono období, kdy tehdy zodpovědná předchozí vláda pod vedením pana Babiše prosadila v období Cóvidu mimořádný příspěvek k důchodům, známý jako tzv. "Rouškovné" ve výši 5.000,- Kč pro každého důchodce.
Tehdy jsem oněm návštěvám věnoval zvláště značnou péči a společně jsme dojemně bědovali cože nás to potkalo a co nás ještě může potkati. A v rámci oněch návštěv, než jsem je opustil a popřál krásné svátky, jsem u každého z nich pak zanechal prázdnou vánočně ozdobenou obálku se svým jménem.
A tehdejší Vánoce se pro mne staly nezapomenutelnými, zejména a i díky tomu, že pod Vánočním stromkem jsem pak nalezl prakticky všechny ony obálky, ovšem tentokráte již řádně naplněné bankovkami.
A věřte byly to tehdy jedny z mých nejšťastnějších a nejbohatších Vánoc jaké jsem i díky oné generaci navštívených gerontů kdy zažil.
Ano, knihy pod stromeček patří.
A jsem vděčen tomu, že ve většině měst vznikly ony tzv. "Knihobudky", které v období před Vánoci pravidelně obcházím a díky nim ekonomicky úsporně získávám vhodné a literárně hodnotné dárky pro široké příbuzenstvo a známé, čímž jsem se pro ně stal člověkem s pověstí velice štědrého.
Já tedy spíš než nějaký McDonald´s miloval stánky s chutnými a pěkně mastňoučkými buřtíky a klobáskami opékanými u stánků na Václavském náměstí.
A od těch, když jsem si na nich pochutnal, jsem vždy míval tak zamaštěné prstíky, že jsem se ani neodvážil sáhnout do kapsy kalhot pro kapesník abych si okolí kapes nepotřísnil.
A proto jsem poté vždy navštívil Dům módy v horní části Václaváku a zde jsem pečlivě a nenápadně oněmi prstíky zkoumal kvalitu a jemnost zde vystavených oděvů a látek až jsem měl své prstíky opět čisté a suché.
Takovej slušnej, pohlednej a milej pan ministr, který se stará aby lidi měli co by chtěli, a ke svým zaměstatncům by podobně jako při té loňské oslavě by snesl první, poslední.
...a Vy mu to chudáčkovi dáváte sežrat, jako by nestačilo, že chudáček přišel dokonce už i korýtko jakým byla jeho funkcička předsedy té jejeich prťavé straničky.
15
Sledujících
4
Sleduje
15
Sledujících
4
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Byť ještě nejsem gerontního věku, ba naopak jsem ještě poměrně mlád natolik, že dík chystané důchodové reformě, kterou pan prezident před pár dny podepsal, tak přesto stále ještě s určitostí nevím kdy, a zda vůbec se nějaké penze dočkám, tak si také příliš nestěžuji a jsem poměrně spokojený.
A proto abych měl v časech vyššího věku, kdy se budu muset ještě kamsi na šichtu belhati ještě dosti sil, využil jsem nabízených benefitů MPSV vedeného odpovědným ministrem Jůrečkem a tak nějaký čas si užívám života na sociálních dávkách.
Pravda nebylo úplně jednoduché všechny ty požadované papíry vyplnit a mnohokráte příslušný úřad navštívit, kde jsem povětšinou s neochotnými úředníky a zejména úřednicemi furt dookola jednat a vše zdůvodňovat a různými podklady dokládat musel
Ale nakonec se vše úspěšně zdařilo.
A byť ty sumy sociálních dávek nejsou nijak horentní, tak za ten komfort, že se mohu v postýlce zpravidla do poledne povalovat a na nějaký ten lahodný a chutný lahvový 10-ti stupňový Braníček, kterým si při televizi zpříjemňuji večery to také vystačí.
1 odpověď