Také jsem přišel na možnost jak získat dárky, které krom trochy času mne prakticky nic nestojí.

Ke způsobu jak tyto dárky získat mne přivedlo tehdy před časem velice společnosti prospěšné zavedení EET, s nímž tehdy byla spojena atraktivní a v té době lidem milovaná lotérie "Účteňkovka".

Tehdy při venčení psíka jsem prakticky denně začal navštěvovat zadní prostory blízkého místního, rozsáhlého obchodního centra, kde jsem tehdy z kontejnérů za jednotlivými prodejnami vybíral účtenky které si nezodpovědní zákazníci neodebrali a obsluha prodejen je sem poté vyhazovala.

A večery jsem pak užitečně trávil tím, že ony podklady z účtenek jsem zadával i pod jménem blízkého příbuzenstva do oné lotérie.

Přitom časem, a to poměrně brzy, jsem tehdy zjistil že v oněch kontejnérech se často nacházelo různé velice nepatrně poškozené, či v různých slevových akcích neprodané, či jinak odepsané zbóží.

A tak jsem s sebou začal nosit velkou modrou IKEA-tašku a krom účtenek jsem začal shromažďovat tyto poklady, které mi pak sloužily k potěšení příbuzenstva a známých, čímž jsem si získal nejen jejich přízeň, ale i pověst laskavého a velice dobrosrdečného člověka.

A i když bohužel před časem, a s příchodem současné národu a prostému lidu nepřející vládní smatlanice byla tato lotérie zrušena, tak mé procházky se psíkem stále vedou do oněch prostor a stále jsou materiálně přínosné.

A věřte že takto jsem získal a ušetřil mnohem více, než činily mé výhry z oné lotérie a zároveň nadělil radost mnoha lidem svého okolí.

To byly doby.

Auta neměla bezpečnostní pásy ani airbagy? ...a přesto na zadním sedadle bylo veselo a né nebezpečno.

Postýlky a hračky byly barevné, natřené jedovatými, nebo aspoň pochybnými barvami a laky.

Na kole se jezdilo bez helmy.

Pili jsme vodu ze zahradních hadic a podobných pochybných zdrojů a né minerálku ze sterilních lahví.

Směli jsme ven, s jednou podmínkou, že budem do tmy doma. Neexistovaly mobily a nikdo nevěděl kde jsme, a co děláme.

Měli jsme modřiny, odřená kolena, někdy i vyražený zub, a i když došlo k nehodám a rvačkám, byli jsme si za to vini jen my sami.

Jedli jsme sladkosti, pili limonády s cukrem a přesto jsme neměli problémy s váhou, protože jsme pořád byli venku a v pohybu.

Dělilo se nás několik o jednu limonádu, kterou jsme pili ze stejné flašky… a nikdo neonemocněl, ani nezemřel.

Neměli jsme mobily, videa, počítače, natož internet…, ale měli jsme kamarády.

Směli jsme pěšky, nebo na kole navštívit kamarády i když bydleli značně daleko a tam zaklepat na dveře, a nebo bez zaklepání vejít do domu a hrát si s nimi. Ano a to i venku v tom nebezpečném světě a docela sami!

Jak to jen bylo možné?

Někteří třeba nebyli tak dobří, a když se jim nedařilo, tak si prostě zopákli ve škole jeden rok, ale nikdo kvůli tomu nebyl poslán k psychiatrům, či psychologům a každý dostal svou šanci.

Měli jsme volnost a čas na hraní, úspěchy, neúspěchy, úkoly...a učili jsme se s tím žít.

A je tady jen nezodpovězená otázka: „Jak jsme mohli tohle všechno přežít?"

Možná někdo z dnešních mladých řekne, že to musela být nuda!

Ale řekněte si sami, nebyli jsme šťastní?

Mne těší rozdávání dárků blízkým i širšímu příbuzenstvu a známým. A to nejen o Vánocích, ale i při jmeninách, narozeninách a dalších významných dnech.

A krom trochy času mne to prakticky nijak finančně nezatěžuje.

Ke způsobu jak tyto dárky získat mne přivedlo tehdy před časem velice společnosti prospěšné zavedení EET, s nímž tehdy byla spojena atraktivní a v té době lidem milovaná lotérie "Účteňkovka".

Tehdy při venčení psíka jsem prakticky denně začal navštěvovat zadní prostory blízkého místního, rozsáhlého obchodního centra, kde jsem tehdy z kontejnérů za jednotlivými prodejnami vybíral účtenky které si nezodpovědní zákazníci neodebrali a obsluha prodejen je sem poté vyhazovala.

A večery jsem pak užitečně trávil tím, že ony podklady z účtenek jsem zadával i pod jménem blízkého příbuzenstva do oné lotérie.

Přitom časem, a to poměrně brzy, jsem tehdy zjistil že v oněch kontejnérech se často nacházelo různé velice nepatrně poškozené, či v různých slevových akcích neprodané, či jinak odepsané zbóží.

A tak jsem s sebou začal nosit velkou modrou IKEA-tašku a krom účtenek jsem začal shromažďovat tyto poklady, které mi pak sloužily k potěšení příbuzenstva a známých, čímž jsem si získal nejen jejich přízeň, ale i pověst laskavého a velice dobrosrdečného člověka.

A i když bohužel před časem, a s příchodem současné národu a prostému lidu nepřející vládní smatlanice byla tato lotérie zrušena, tak mé procházky se psíkem stále vedou do oněch prostor a stále jsou materiálně přínosné.

A věřte že takto jsem získal mnohem více, než činily výhry z té lotérie

Jsem rád, že klobouky opět přicházejí do módy, neboť v rámci úklidu jsem před časem navštívil půdu našeho domku.

A zde po otevření dvířek jedné starší, zde odstavené skříně jsem nalezl poměrně značné množství oděvů po našem věkem pošlém dědouškovi.

Pravda bylo trochu obnošené, ale vzhledem k tomu, že obdobný styl opět přichází do módy, tak se hodí. A tak jsem hned v trochu ošuntělém svrchníku vyrazil tehdy na procházku městem.

A abych působil elegantně dozdobil jsem se i kloboukem, který děd zvláště rád nosíval na své lysé hlavě.

A jak letošní zima nebyla tak mrazivá, tak jsem se tak procházel a přitom na jedné z křižovatek, čekaje na zelenou na semafóru v davu spolustojících jsem na chvilku klobouček z hlavy sejmul a drže jej v ruce, jsem si druhou rukou kapesníčkem otíral trochu opocené čelo.

A jak jsem tak držel ten klobouček, tak najednou od spolustojících mi v tom kloboučku přistály nějaké drobné mince, ba dokonce i několik bankovek.

Takže úspora na ošacení a to, že člověk navenek takto vyhlíží se i v tomto ohledu určitě vyplatí.

A již se těším až se konečně ochladí a budu moci opět takto vymóděn do centra opět vyrazit a na nějakou tu korunu si díky tomu zase přijít.

Ale autore co kecáte, že všude stávaly fronty!

Jako malý chlapec si z těch let pamatuji, že v naší ulici na jednom rohu křižovatky u které jsme poblíže bydleli byla prodejna Masny, na druhém Potraviny, na třetím Mlékárna a na posledním provozovna Restaurace a Jídelny. A navíc vedle nás v domě ještě prodejna Ovoce-Zelenina.

A protože v oněch dobách existovala ještě i mezigenerační solidarita, tak babička starající se o zásobování naší rodiny měla přesné plány a vždy a včas věděla, ve který den bude co a kdy kam z tehdejších skladů dovezeno.

Takže ránko si vzala stoličku a vyrazila před příslušnou provozovnu a zde si pěkně pohodlně usedla na onu stoličku a čekala až příslušné očekávané zboží bude přivezeno a za pult vyloženo, aby byla jedna z prvních která si vybere to, co měla na zpracovaném písemném seznamu uvedeno.

A podobně tomu bylo, jak jsem z okna vídával, i u řady dalších babek jí podobného věku.

Takže z mé zkušenosti se nestály mnohahodinové fronty, ale tyto pamětnice tak pohodlně onen čas proseděly a v tomto kolektivu si tak kromě pohodlně a příjemně stráveného času na čerstvém ranním a dopoledním vzduchu ještě vyměnily mezi sebou řadu zajímavých drbů, které v těch dobách kdy ještě nevycházely deníky jako je nyní Blesk a podobné, byl takto trávený čas pro všechny ony stařenky velice přínosný.

Ale nějaká ta možnost bydlení se vždy najde.

Například naše SVB - Společenství volného bydlení, provozuje a poskytuje velice atraktivní a příjemné ubytování na svahu pod Barrandovským mostem.

Odsud je nejen překrásný výhled na i Bedřichem Smetanou obdivovanou Vltavu, a dále směrem na Braník, který mám spojen hlavně s chuťově nepřekonatelným a cenově zatím přijatelným 10. stupňovým zlatavým chmelovým mokem.

A ač v současné době je trochu komfort bydlení snížen trochu hlukem a prašností, tak jsme vděčni Magistrátu hlavního města Prahy, že konečně prosadil a pustil se do opravy za časů totálit a sociálizmu nekvalitně zbudovaného Barrandovského mostu, a máme tak jistotu, že nám na hlavu nespadne a budeme mít možnost zde komfortně a nízkonákladově žít snad ještě řadu let, kdy tady ani vodné-štočné platit nemusíme, neb v toku Vltavy i přes klimatické změny a období sucha je vody stále dosti.

A navíc je to jen pár kroků do oblasti centra Smíchovského vlakového a autobusového nádraží, kde člověk nějaký ten ještě využitelný nedopalek cigarety stále nalezne, a mnohdy i u zdejších bufetů a stánků se cosi k dojedení najde, co zde na dopravní spoje spěchající cestující nestačili zkonzumovat.

Prostě i přes současnou sviňsky složitou a inflačně nepříznivou dobu takový koušťíček ráje na zemi.

A pokud by někdo z vás měl problém s bydlením, či placením nájmu, tak za nějakou tu flaštičku chutné lihovinky vás mezi sebe rádi přijmeme.

Čtu zde řadu nářků, na ceny nájmů.

Ale vždyť i přesto se možnost bydlení vždy najde.

Naše SVB - Společenství volného bydlení provozuje a poskytuje velice atraktivní a příjemné ubytování na svahu pod Barrandovským mostem.

Odsud je nejen překrásný výhled na i Bedřichem Smetanou obdivovanou Vltavu, a dále směrem na Braník, který mám spojen hlavně s chuťově nepřekonatelným a cenově zatím přijatelným 10. stupňovým zlatavým chmelovým mokem.

A ač v současné době je trochu komfort bydlení snížen trochu hlukem a prašností, tak jsme vděčni Magistrátu hlavního města Prahy, že konečně prosadil a pustil se do opravy za časů totálit a sociálizmu nekvalitně zbudovaného Barrandovského mostu, a máme tak jistotu, že nám na hlavu nespadne a budeme mít možnost zde komfortně a nízkonákladově žít snad ještě řadu let, kdy tady ani vodné-štočné platit nemusíme, neb v toku Vltavy i přes klimatické změny a období sucha je vody stále dosti.

A navíc je to jen pár kroků do oblasti centra Smíchovského vlakového a autobusového nádraží, kde člověk nějaký ten ještě využitelný nedopalek cigarety stále nalezne, a mnohdy i u zdejších bufetů a stánků se cosi k dojedení najde, co zde na dopravní spoje spěchající cestující nestačili zkonzumovat.

Prostě i přes současnou sviňsky složitou a inflačně nepříznivou dobu takový koušťíček ráje na zemi.

A pokud by někdo z vás měl problém s bydlením, či placením nájmu, tak za nějakou tu flaštičku chutné lihovinky vás mezi sebe rádi přijmeme.

Jako žák, základní i střední školou povinný, jsem jezdíval o prázdninách za babičkou a dědou na Hory, které leží kousek od Nového Knína a přímo v názvu obce mají uvedeno jméno těchto přežvýkavců.

A tak, asi i z tradice a názvu, zde prakticky každý tato zvířata choval a já, aby si alespoň o prázdninách děda trochu odpočinul, měl povinnost k večeru obě tyto potvůrky chodívat pást.

A zde jsem potkával kamarády a podobně kozy se potkávaly s ostatními zdejšími kozami, které jinak moc mimo prázdniny nepoznaly, protože děda s nimi do této komunity prakticky nedocházel. A jak na tuto společnost kozy nebyly zvyklé, tak jsme občas zažívali dalo by se říci i kozí zápasy.

A díky za tenhle článeček, díky němuž jsem si na tyhle krásné doby dětství tak nějak vzpomněl a škoda, že něco podobného už nezažiji, protože to byly opravdu nezapomenutelné časy.

A těm dvěma kozám se dnes někam do kozího ráje omlouvám, že jsem jim občas dělal všelijaké naschvály. Ale vlastně i ony mně to občas šikovně vracely.

Já osobně si brikety vyrábímjiž léta a to tak, že vybírám ze žlutých kontejnérů prázdné větší PET flašky do modré IKEA-tašky. A když už jsem zde, tak z modrých kontejnérů na papír ty tašky doplním ještě staršími novinami a časopisy, co sem odloží pečlivě odpad třídící sousedé.

A neboť chodím pomáhat s úklidem sousedovi co má v obci truhlárnu, tak si odsud beru do kýble piliny a drobné tříšťky.

Navíc poblíž má i další soused prosperující autodílnu. ten mi nechává vyjetý olej a tak jej nemusí někam vozit k likvidaci.

No, a já pak těmi pilinami napěchuji ty PET-ky které tím olejem, včetně toho oleje co používáme i doma ke smažení zaliji.

A toto pak používám jako topivo v kamnech za chladných večerů. A věřte má to takovou výhřevnost, že to rozzáří odtahové roury od kamen, že večer ani žárovky rozsvěcet nemusím a při té záři si přečtu i ty noviny a časopisy co jsem vybral z oněch modrých kontejnérů.

A po přečtení pak ještě ten jejich papír pečlivě roztřídím podle kvality papíru, kdy část toho jemnějšího rozřeži na příslušný rozměr k využití toaletních potřeb na WC, část pak používám na podpal tříštěk v kamnech a zbytek odložím stranou. A když je toho více, tak ten papír sváži do balíků, které odnesu do Sběrných surovin z čehož ještě nějaká koruna kápne.

...jen škoda, že se plánuje to zálohování PET-flašek, ale snad i poté se nějaké řešení snad najde.

Bohužel i já se často setkávám s tím, že zejména matky, se výchově děcek příliš nevěnují a samy by si patrně nějaký ten pohlavek, ne-li přímo facku zasloužily.

Zpravidla, a což se stává poměrně dosti často, když mne manželka až k neuvěření a nevydržení prudí, tak s připraveným baťohem na zádech odcházívám se odreagovat procházkou přírodou.

A zvláště oblíbené mám jedno místečko, kde u jednoho stolku se dvěma lavicemi rád sedávám, neboť je odsud překrásný výhled do okolní krajiny.

Jenže poblíž je nějaké pískoviště, houpačky a nějaké prolézačky a tak tu sedávají většinou nějaké ženštiny, které když zde usednu a z baťohu si lahvové vytáhnu, otevřu a chci vychutnat jak to pivíčko, tak cigaretku, tak i chvilky klidu, tak ony se v tu chvíli tváří většinou poněkud nevraživě.

Nemluvě o tom jak odpudivě reagují, a často i mezi sebou brblají, pokud si ještě předtím z kapsy, kde ji trvale nosívám, vytáhnu placatičku rumíku z které ještě předtím než pivíčko popiji si trochu loknu a poté odříhnu.

Jenže parchantů, které tam s sebou přivádějí, a kteří tam poblíž na tom hřišti řádí a k neuvěření hlučně pořvávají, že člověk trochu klidu nemá, si vůbec nevšímají.

A tohle vše přehlížejí místo toho aby se jejich výchově a nabádání ke slušnému chování věnovaly...a žádnou ohleduplnost a úctu k okolí nemají a neprojevují.

A tak se zpravidla vracím ještě naštvanější a následné domácí hádce mnohdy i pár fackami doplněné prostě nedokáži předejít.

Nosit cosi tak užitečného do lesa považuji za plýtvání.

My totiž kousek za domkem máme totiž záhumeňku, kde pěstujeme rajčiny, šalát, uhorky a další zeleninu, a tak chodíváme se synky v období vegetační sezóny vykonávat velkou potřebu právě sem, čímž poskytujeme výpěstkům to nejlepší a čerstvé hnojivo co z nás vychází a které rostlinkám nabídnout můžeme.

Stejně ani toaletním papírem se nemusíme zabývat, neb na svahu podél cesty roste Lopuch větší (Arctium lappa), který poskytuje k tomuto hygienickému účelu ideální veliké a povrchem příjemné listy.

A dík tomu všemu máme tak překrásné výpěstky, že pokud s nimi na Farmářské trhy zajedu, tak mi lidé nakupující mohou ruce utrhat, jak chtějí jen ode mne nakoupit.

A navíc tím i šetříme na neustále se zvyšujícím vodném-štočném.

S výjimkou škaredého počasí, kdy nemůžem s tím jít na políčko, tak nám nezbyde než použít toaletu v domku.

Ale i v tom případě platí pravidlo, že pokud je v toaletní míse žluté, tak se nesplachuje, a splachuje se výhradně jen, a až když je tam hnědé.

Jen škoda, že manželka tento celý výše popisovaný systém dosud neakceptuje a stále zarputile bojkotuje.

Vždyť pokud by se do toho též zapojila mohli bychom mít celkové zisky a úspory jistě ještě mnohem a mnohem vyšší.

Jen jestli to nebyl Jablonský, nebo nějaký jemu podobný bavič, který byl bulvárním deníkem Blesk k tomuto inspirován?

Přestože to zvýšení penzí není nikterak nehorázně v\soké, tak jsem hluboce přesvědčen, že zejména všichni my mladí, máme všem těm co ony doby v produktivním věku prožili, a zejména současné generaci gerontů penzistických co závidět.

Vždyť nechť si vzpomenou na své mládí a svá produktývní léta za kterých jak si života užívali.

A skutečně vím o tom své i ze vzpomínek svých předků kteří ona léta pamatují a

Závidím,

že dokázali a měli možnosti značnou část svých pracovních dob prosedět, a mnohdy i proklimbat v pohodlí zasedacích místností na všech možných různých stranických, svazáckých, ROH, SČSP, Brigád sociálistické práce a bůhví jakých dalších všelikých tehdy svolávaných schůzích.

Závidím jim,

že když byli náhodou na pracovišti, tak je především zajímalo, kde jaký melouch zrobit, či co kde pokrást v duchu tehdejšího hesla "Kdo nekrade, okrádá rodinu".

Závidím jim,

že mnohdy za pěkného počasí se s všelijakými prápůrky a transpárenty chodívali v pracovních dobách procházet na čerstvý vzduch mimo areály závodů v rámci všelijakých tehdejších manifestací.

Závidím jim,

a nedokáži si představit, že cosi takového by mladí a další generace mohly zažít.

Vždyť s výjimkou součastné zodpovědné vlády vedené panem prof. Fialou, jim ostatní vlády dříve neustále a nehorázně zvyšovaly a valorizovaly důchody které způsobily svým způsobem i současný kolaps státního rozpočtu, který my mladí musíme ze svých daní hradit a přitom sami ani nevíme kdy, a zda se vůbec nějaké té penze dočkáme?

Ano, s titulkem lze souhlasit.

Zato výplody s nimiž tohle médium Honzík Cígler zaplavuje tragické bývají.

Čtu zde řadu nářků, na ceny nájmů.

Ale vždyť i přesto se možnost bydlení vždy najde.

Naše SVB - Společenství volného bydlení provozuje a poskytuje velice atraktivní a příjemné ubytování na svahu pod Barrandovským mostem.

Odsud je nejen překrásný výhled na i Bedřichem Smetanou obdivovanou Vltavu, a dále směrem na Braník, který mám spojen hlavně s chuťově nepřekonatelným a cenově zatím přijatelným 10. stupňovým zlatavým chmelovým mokem.

A ač v současné době je trochu komfort bydlení snížen trochu hlukem a prašností, tak jsme vděčni Magistrátu hlavního města Prahy, že konečně prosadil a pustil se do opravy za časů totálit a sociálizmu nekvalitně zbudovaného Barrandovského mostu, a máme tak jistotu, že nám na hlavu nespadne a budeme mít možnost zde komfortně a nízkonákladově žít snad ještě řadu let, kdy tady ani vodné-štočné platit nemusíme, neb v toku Vltavy i přes klimatické změny a období sucha je vody stále dosti.

A navíc je to jen pár kroků do oblasti centra Smíchovského vlakového a autobusového nádraží, kde člověk nějaký ten ještě využitelný nedopalek cigarety stále nalezne a mnohdy i u zdejších bufetů a stánků se cosi k dojedení najde, co zde na dopravní spoje spěchající cestující nestačili zkonzumovat.

Prostě i přes současnou sviňsky složitou a inflačně nepříznivou dobu takový koušťíček ráje na zemi.

A pokud by někdo z vás měl problém s bydlením, či placením nájmu, tak za nějakou tu flaštičku chutné lihovinky vás mezi sebe rádi přijmeme.

Bohužel i já se často setkávám s tím, že zejména matky, se výchově děcek příliš nevěnují a samy by si patrně nějaký ten pohlavek, ne-li přímo facku zasloužily.

Zpravidla, a což se stává poměrně dosti často, když mne manželka až k neuvěření a nevydržení prudí, tak s připraveným baťohem na zádech odcházívám se odreagovat procházkou přírodou.

A zvláště oblíbené mám jedno místečko, kde u jednoho stolku se dvěma lavicemi rád sedávám, neboť je odsud překrásný výhled do okolní krajiny.

Jenže poblíž je nějaké pískoviště, houpačky a nějaké prolézačky a tak tu sedávají většinou nějaké ženštiny, které když zde usednu a z baťohu si lahvové vytáhnu, otevřu a chci vychutnat jak to pivíčko, tak cigaretku, tak i chvilky klidu, tak ony se v tu chvíli tváří většinou poněkud nevraživě.

Nemluvě o tom jak odpudivě reagují, a často i mezi sebou brblají, pokud si ještě předtím z kapsy, kde ji trvale nosívám, vytáhnu placatičku rumíku z které ještě předtím než pivíčko popiji si trochu loknu a poté odříhnu.

Jenže parchantů, které tam s sebou přivádějí, a kteří tam poblíž na tom hřišti řádí a k neuvěření hlučně pořvávají, že člověk trochu klidu nemá, si vůbec nevšímají.

A tohle vše přehlížejí místo toho aby se jejich výchově a nabádání ke slušnému chování věnovaly...a žádnou ohleduplnost a úctu k okolí nemají a neprojevují.

A tak se zpravidla vracím ještě naštvanější a následné domácí hádce mnohdy i pár fackami doplněné prostě nedokáži předejít.

Jsem svým způsobem trochu introvert, a i díky tomu, že mám určitou vrozenou vadu řeči, neboť podobně jako náš všemi milovaný pan phhrrresident Hável trochu tzv. "hhrrráčkuji" a navíc z nervozity při vystoupení před více lidmi ještě dosti často kok-ktám.

Ale osobně mi to problém veřejně vystoupit nedělá.

Ten to dělá spíše mým případným poslucháčům.

Popisovaný problém mne netrápí.neb od dob zvyšování vodného-štočného přešla naše rodina na tradice našich předků a zavedli jsme koupací den vždy jen v pátek večer.

A krom finanční úspory to má i další efekty, které popisuji níže před koncem mého příspěvku.

Tehdy se prvá okoupou děcka, poté starká a nakonec, když si připustím trochu teplé, i já.

V týdnu si tak akorát opláchnem obličej, případně omyjeme ruce v práci, a děcka ve škole.

Vodu pak v týdnu necháváme ve vani a užíváme ji na zalévání WC, mytí podlah, schodů a k podobným technickým účelům.

A věřte, že kromě úspor na nákladech domácnosti to má i jisté vedlejší výhody.

Zpravidla v pondělí odpoledne, či nejpozději v úterý ráno, kdy jedu tramvají do a ze zaměstnání, tak i když je tento dopravní prostředek zaplněný, tak když nastoupím, pak během chvíle kol sebe mám dostatek prostoru a spolucestující dodržují diskrétní odstup.

Ba, někteří slabších povah dokonce po mém nástupu na nejbližší následné zastávce vystoupí, a raději počkají na další spoj jedoucí týmž směrem.

A tak zpravidla naleznu i volné místo k sezení a většinou jak přede mnou, tak za mnou a pochopitelně i vedle mne jsou po celou dobu mého cestování volné sedačky a tak se v dopravním prostředku mohu pohodlně roztáhnout.

A podobně je tomu i ve frontách u pokladen v různých těch zákazníky nacpaných všelijakých Súper- a Hýpermárketech, kde se na mne ostatní ve frontách u pokladen nijak příliš netlačí.

Trvám na ekologickém spálení mých tělesných ostatků...a to v kopřivách.

Já tedy jednoznačně čerpám informace z tisku, neboť už má babička, moudrá to žena mne učila, že "co je psáno, to jest dáno".

Je pravdou, že díky cenám které se i v této oblasti nehorázně zvyšují, se ke mně tyto informace dostávají trochu později, protože já pravidelně noviny a časopisy vybírám z modrých kontejnérů, kam je po přečtení odkládají moji pečlivě odpad třídící sousedé.

Ovšem jistým důvodem proč čerpám informace z tisku je i skutečnost, že tento materiál po přečtení pečlivě roztřídím podle kvality papíru s tím, že část rozřeži na příslušný rozměr a jako za mého dětství jej používáme k hygienickým potřebám vytírání vyměšovacího otvoru, další část pak použiji s přicházejícím chladným dobám k podpalu v kamnech. Zbytek pak odložím a když je toho papíru více odnesu do Sběrných surovin, z čehož i nějaká ta korunka kápne.