To ovšem děláte zásadní chybu.

To snad neznáte to dávné, staletími prověřené rčení? "Věř, a bude ti přáno", nebo snad je tam dokonce "dáno"

Myslíte, že jediný kdo o všem rozhodne je Pánbýček?

...a že jich bude.

Také jsem přišel na možnost jak získat dárky, které krom trochy času mne prakticky nic nestojí.

Ke způsobu jak tyto dárky získat mne přivedlo tehdy před časem velice společnosti prospěšné zavedení EET, s nímž tehdy byla spojena atraktivní a v té době lidem milovaná lotérie "Účteňkovka".

Tehdy při venčení psíka jsem prakticky denně začal navštěvovat zadní prostory blízkého místního, rozsáhlého obchodního centra, kde jsem tehdy z kontejnérů za jednotlivými prodejnami vybíral účtenky které si nezodpovědní zákazníci neodebrali a obsluha prodejen je sem poté vyhazovala.

A večery jsem pak užitečně trávil tím, že ony podklady z účtenek jsem zadával i pod jménem blízkého příbuzenstva do oné lotérie.

Přitom časem, a to poměrně brzy, jsem tehdy zjistil že v oněch kontejnérech se často nacházelo různé velice nepatrně poškozené, či v různých slevových akcích neprodané, či jinak odepsané zbóží.

A tak jsem s sebou začal nosit velkou modrou IKEA-tašku a krom účtenek jsem začal shromažďovat tyto poklady, které mi pak sloužily k potěšení příbuzenstva a známých, čímž jsem si získal nejen jejich přízeň, ale i pověst laskavého a velice dobrosrdečného člověka.

A i když bohužel před časem, a s příchodem současné národu a prostému lidu nepřející vládní smatlanice byla tato lotérie zrušena, tak mé procházky se psíkem stále vedou do oněch prostor a stále jsou materiálně přínosné.

A věřte že takto jsem získal a ušetřil mnohem více, než činily mé výhry z oné lotérie a zároveň nadělil radost mnoha lidem svého okolí.

Jsem rád, že zde v diskusi jsme se, byť patrně značně rozdílného věku setkali, coby dva slušní lidé.

A i díky mému vhledu do řady společenských a ekonomických problémů jsem Vám patrně ještě i ve Vašem gerontním věku rozšířil obzory.

Ale musím uznati, že i Vy budete starším člověkem s určitým rozhledem, neboť skutečně jste správně odhadla, že v tuto chvíli nemám nic užitečnějšího na práci, a tak trávím čas na zdejších diskusích, neboť jako člověk mladší generace, patrně na rozdíl od Vás i díky chystané a vládou a Poslaneckou sněmovnou projednávané důchodové reformě nevím, zda a kdy se já sám nějaké té penze dočkám?

A tak jsem se rozhodl využíti benefitů nabízených MPSV a jeho příkladným vedením v čele s panem ministrem Jůrečkem a trávím tak nyní nějaký čas na sociálních dávkách, které zatím jakž takž pokrývají mé životní potřeby, čímž šetřím své fyzické síly, které budu ve věku patrně podobné tomu Vašemu, já potřebovati ještě v oněch časech, které nás mladší generace čekají, abychom byli schopni se ještě nějak došourati a došmantlati kamsi na pracovní šichtu.

Pí. či sl. Aleno Adamová, bohužel blíže neznám Váš osobní stav a proto i z vrozené a výchovou získané slušnosti jsem si zde při Vašem oslovení dovolil použíti před Vaším, nevím z jakého důvodů ve výše uvedeném příspěvku původně použité zdrobnělinky Vašeho jména i příjmení, obě ze zkratek osoby dámského pohlaví.

A tedy milá Adamová, nyní k věci doplním, že holt nejsem Vámi zmíněným voličem onoho uskupení, ale EET jsem považoval a stále považuji jako značná většina naší populace za přínosné, a pokud by se bývalo bylo rozběhlo až do dalších fází a postihovalo a vztahovalo-li by se na mnohem širší spektrum oněch všech těch živnostníků a rádoby podnikatelů, kteří krácením, šizením a tajením daňových povinností nás všechny obírají, pak by již dávno ony Vámi uváděné vstupní náklady které jsou a bývají při zavádění nových prospěšných daňových opatření běžné a potřebné, byly v současnosti pouhou marginálně vysokou částkou proti sumě příjmů kterou by nám bylo bývalo EET jistě přineslo, která by byla jistě bývala natolik vysoká a hórentní, že naše platy a příjmy by mohly býti bývaly být dávno na úrovni Německa, jak nám to nyní slibuje pan modro-fialový profesůrek, který jak ovšem doplňuje k tomu potřebuje ještě další čtyři roky, které bychom mu na základě jeho kňourání v mediích údajně měli poskytnout.

Ale faktickým a hlavním obsahem mého původního příspěvku není EET, či Účetňkovka, nýbrž to jak se mi podařilo dárky rozjasniti tváře mého příbuzenstva a známých a jakým způsobem lze tyto získati a radost tím kol sebe šířiti.

No fůj, ožužlanou, a papulkou oslintanou pecku si dávat zpět na lžičku kterou si nabírám další čerstvou porci kompotu? To je skutečně hnus.

Taktnější je nenápadně ty ožužlané pecky pusou vyflusnout do dlaně a poté šikovně lusknutím prstíků ty pecky odpálit někam do prostoru co nejdále od nás.

To byly doby.

Auta neměla bezpečnostní pásy ani airbagy? ...a přesto na zadním sedadle bylo veselo a né nebezpečno.

Postýlky a hračky byly barevné, natřené jedovatými, nebo aspoň pochybnými barvami a laky.

Na kole se jezdilo bez helmy.

Pili jsme vodu ze zahradních hadic a podobných pochybných zdrojů a né minerálku ze sterilních lahví.

Směli jsme ven, s jednou podmínkou, že budem do tmy doma. Neexistovaly mobily a nikdo nevěděl kde jsme, a co děláme.

Měli jsme modřiny, odřená kolena, někdy i vyražený zub, a i když došlo k nehodám a rvačkám, byli jsme si za to vini jen my sami.

Jedli jsme sladkosti, pili limonády s cukrem a přesto jsme neměli problémy s váhou, protože jsme pořád byli venku a v pohybu.

Dělilo se nás několik o jednu limonádu, kterou jsme pili ze stejné flašky… a nikdo neonemocněl, ani nezemřel.

Neměli jsme mobily, videa, počítače, natož internet…, ale měli jsme kamarády.

Směli jsme pěšky, nebo na kole navštívit kamarády i když bydleli značně daleko a tam zaklepat na dveře, a nebo bez zaklepání vejít do domu a hrát si s nimi. Ano a to i venku v tom nebezpečném světě a docela sami!

Jak to jen bylo možné?

Někteří třeba nebyli tak dobří, a když se jim nedařilo, tak si prostě zopákli ve škole jeden rok, ale nikdo kvůli tomu nebyl poslán k psychiatrům, či psychologům a každý dostal svou šanci.

Měli jsme volnost a čas na hraní, úspěchy, neúspěchy, úkoly...a učili jsme se s tím žít.

A je tady jen nezodpovězená otázka: „Jak jsme mohli tohle všechno přežít?"

Možná někdo z dnešních mladých řekne, že to musela být nuda!

Ale řekněte si sami, nebyli jsme šťastní?

Mne těší rozdávání dárků blízkým i širšímu příbuzenstvu a známým. A to nejen o Vánocích, ale i při jmeninách, narozeninách a dalších významných dnech.

A krom trochy času mne to prakticky nijak finančně nezatěžuje.

Ke způsobu jak tyto dárky získat mne přivedlo tehdy před časem velice společnosti prospěšné zavedení EET, s nímž tehdy byla spojena atraktivní a v té době lidem milovaná lotérie "Účteňkovka".

Tehdy při venčení psíka jsem prakticky denně začal navštěvovat zadní prostory blízkého místního, rozsáhlého obchodního centra, kde jsem tehdy z kontejnérů za jednotlivými prodejnami vybíral účtenky které si nezodpovědní zákazníci neodebrali a obsluha prodejen je sem poté vyhazovala.

A večery jsem pak užitečně trávil tím, že ony podklady z účtenek jsem zadával i pod jménem blízkého příbuzenstva do oné lotérie.

Přitom časem, a to poměrně brzy, jsem tehdy zjistil že v oněch kontejnérech se často nacházelo různé velice nepatrně poškozené, či v různých slevových akcích neprodané, či jinak odepsané zbóží.

A tak jsem s sebou začal nosit velkou modrou IKEA-tašku a krom účtenek jsem začal shromažďovat tyto poklady, které mi pak sloužily k potěšení příbuzenstva a známých, čímž jsem si získal nejen jejich přízeň, ale i pověst laskavého a velice dobrosrdečného člověka.

A i když bohužel před časem, a s příchodem současné národu a prostému lidu nepřející vládní smatlanice byla tato lotérie zrušena, tak mé procházky se psíkem stále vedou do oněch prostor a stále jsou materiálně přínosné.

A věřte že takto jsem získal mnohem více, než činily výhry z té lotérie

Pokud možno v takovém čase, abyste naštval sousedy.

Jsem rád, že klobouky opět přicházejí do módy, neboť v rámci úklidu jsem před časem navštívil půdu našeho domku.

A zde po otevření dvířek jedné starší, zde odstavené skříně jsem nalezl poměrně značné množství oděvů po našem věkem pošlém dědouškovi.

Pravda bylo trochu obnošené, ale vzhledem k tomu, že obdobný styl opět přichází do módy, tak se hodí. A tak jsem hned v trochu ošuntělém svrchníku vyrazil tehdy na procházku městem.

A abych působil elegantně dozdobil jsem se i kloboukem, který děd zvláště rád nosíval na své lysé hlavě.

A jak letošní zima nebyla tak mrazivá, tak jsem se tak procházel a přitom na jedné z křižovatek, čekaje na zelenou na semafóru v davu spolustojících jsem na chvilku klobouček z hlavy sejmul a drže jej v ruce, jsem si druhou rukou kapesníčkem otíral trochu opocené čelo.

A jak jsem tak držel ten klobouček, tak najednou od spolustojících mi v tom kloboučku přistály nějaké drobné mince, ba dokonce i několik bankovek.

Takže úspora na ošacení a to, že člověk navenek takto vyhlíží se i v tomto ohledu určitě vyplatí.

A již se těším až se konečně ochladí a budu moci opět takto vymóděn do centra opět vyrazit a na nějakou tu korunu si díky tomu zase přijít.

Ale autore co kecáte, že všude stávaly fronty!

Jako malý chlapec si z těch let pamatuji, že v naší ulici na jednom rohu křižovatky u které jsme poblíže bydleli byla prodejna Masny, na druhém Potraviny, na třetím Mlékárna a na posledním provozovna Restaurace a Jídelny. A navíc vedle nás v domě ještě prodejna Ovoce-Zelenina.

A protože v oněch dobách existovala ještě i mezigenerační solidarita, tak babička starající se o zásobování naší rodiny měla přesné plány a vždy a včas věděla, ve který den bude co a kdy kam z tehdejších skladů dovezeno.

Takže ránko si vzala stoličku a vyrazila před příslušnou provozovnu a zde si pěkně pohodlně usedla na onu stoličku a čekala až příslušné očekávané zboží bude přivezeno a za pult vyloženo, aby byla jedna z prvních která si vybere to, co měla na zpracovaném písemném seznamu uvedeno.

A podobně tomu bylo, jak jsem z okna vídával, i u řady dalších babek jí podobného věku.

Takže z mé zkušenosti se nestály mnohahodinové fronty, ale tyto pamětnice tak pohodlně onen čas proseděly a v tomto kolektivu si tak kromě pohodlně a příjemně stráveného času na čerstvém ranním a dopoledním vzduchu ještě vyměnily mezi sebou řadu zajímavých drbů, které v těch dobách kdy ještě nevycházely deníky jako je nyní Blesk a podobné, byl takto trávený čas pro všechny ony stařenky velice přínosný.

Ale nějaká ta možnost bydlení se vždy najde.

Například naše SVB - Společenství volného bydlení, provozuje a poskytuje velice atraktivní a příjemné ubytování na svahu pod Barrandovským mostem.

Odsud je nejen překrásný výhled na i Bedřichem Smetanou obdivovanou Vltavu, a dále směrem na Braník, který mám spojen hlavně s chuťově nepřekonatelným a cenově zatím přijatelným 10. stupňovým zlatavým chmelovým mokem.

A ač v současné době je trochu komfort bydlení snížen trochu hlukem a prašností, tak jsme vděčni Magistrátu hlavního města Prahy, že konečně prosadil a pustil se do opravy za časů totálit a sociálizmu nekvalitně zbudovaného Barrandovského mostu, a máme tak jistotu, že nám na hlavu nespadne a budeme mít možnost zde komfortně a nízkonákladově žít snad ještě řadu let, kdy tady ani vodné-štočné platit nemusíme, neb v toku Vltavy i přes klimatické změny a období sucha je vody stále dosti.

A navíc je to jen pár kroků do oblasti centra Smíchovského vlakového a autobusového nádraží, kde člověk nějaký ten ještě využitelný nedopalek cigarety stále nalezne, a mnohdy i u zdejších bufetů a stánků se cosi k dojedení najde, co zde na dopravní spoje spěchající cestující nestačili zkonzumovat.

Prostě i přes současnou sviňsky složitou a inflačně nepříznivou dobu takový koušťíček ráje na zemi.

A pokud by někdo z vás měl problém s bydlením, či placením nájmu, tak za nějakou tu flaštičku chutné lihovinky vás mezi sebe rádi přijmeme.

Jó a ještě jsme ty úspory na vodném-štočném rozšířili o to, že při splachování striktně dodržujeme pravidlo, že dokud je v toaletní míse žluté, tak se nesplachuje (tedy u nás kyblíkem nezalévá), ale zalijeme to až tehdy, když je tam hnědé.

Prostě takto jsme navázali tradice našich předků a věřte, že se skutečně vyplatí tyto staré a ověřené skutečnosti uplatňovat.

Promiňte, ale nyní kdy čtu váš starší příspěvek, tak patrně asi moc praktická a hospodárná žena nebudete-

I naše rodina zavedla koupací den vždy jen v pátek večer.

A všřte, žý krom finanční úspory to má i další efekty, které popisuji níže před koncem mého příspěvku.

V pátek se prvá okoupou děcka, poté starká a nakonec, když si připustím trochu teplé i já.

V týdnu si tak akorát opláchnem obličej, případně omyjeme ruce v práci, a děcka ve škole.

Vodu pak v týdnu necháváme ve vani a užíváme ji na zalévání WC, mytí podlah, schodů a k podobným technickým účelům.

A věřte, že kromě úspor na nákladech domácnosti to má i jisté vedlejší výhody.

Zpravidla v pondělí odpoledne, či nejpozději v úterý ráno, kdy jedu tramvají do a ze zaměstnání, tak i když je tento dopravní prostředek zaplněný, tak když nastoupím, pak během chvíle kol sebe mám dostatek prostoru a spolucestující dodržují diskrétní odstup.

Ba, někteří slabších povah dokonce po mém nástupu na nejbližší následné zastávce vystoupí, a raději počkají na další spoj jedoucí týmž směrem.

A tak zpravidla naleznu i volné místo k sezení a většinou jak přede mnou, tak za mnou a pochopitelně i vedle mne jsou po celou dobu mého cestování volné sedačky a tak se v dopravním prostředku mohu pohodlně roztáhnout.

A podobně je tomu i ve frontách u pokladen v různých těch zákazníky nacpaných všelijakých Súper- a Hýpermárketech, kde se na mne ostatní ve frontách u pokladen nijak příliš netlačí.

Hóóódně

Čtu zde řadu nářků, na ceny nájmů.

Ale vždyť i přesto se možnost bydlení vždy najde.

Naše SVB - Společenství volného bydlení provozuje a poskytuje velice atraktivní a příjemné ubytování na svahu pod Barrandovským mostem.

Odsud je nejen překrásný výhled na i Bedřichem Smetanou obdivovanou Vltavu, a dále směrem na Braník, který mám spojen hlavně s chuťově nepřekonatelným a cenově zatím přijatelným 10. stupňovým zlatavým chmelovým mokem.

A ač v současné době je trochu komfort bydlení snížen trochu hlukem a prašností, tak jsme vděčni Magistrátu hlavního města Prahy, že konečně prosadil a pustil se do opravy za časů totálit a sociálizmu nekvalitně zbudovaného Barrandovského mostu, a máme tak jistotu, že nám na hlavu nespadne a budeme mít možnost zde komfortně a nízkonákladově žít snad ještě řadu let, kdy tady ani vodné-štočné platit nemusíme, neb v toku Vltavy i přes klimatické změny a období sucha je vody stále dosti.

A navíc je to jen pár kroků do oblasti centra Smíchovského vlakového a autobusového nádraží, kde člověk nějaký ten ještě využitelný nedopalek cigarety stále nalezne, a mnohdy i u zdejších bufetů a stánků se cosi k dojedení najde, co zde na dopravní spoje spěchající cestující nestačili zkonzumovat.

Prostě i přes současnou sviňsky složitou a inflačně nepříznivou dobu takový koušťíček ráje na zemi.

A pokud by někdo z vás měl problém s bydlením, či placením nájmu, tak za nějakou tu flaštičku chutné lihovinky vás mezi sebe rádi přijmeme.

Prosím, přečtete si mou reakci na příspěvek pana diškutéra Vávlava Vaňka a zamyslete se, zda to třeba není trochu škoda.

Ale uvědomte si, že díky tomu se nikdy o Vás na zdejší stránky nedostane žádný podobně zajímavý článeček a diskuze.

Jako žák, základní i střední školou povinný, jsem jezdíval o prázdninách za babičkou a dědou na Hory, které leží kousek od Nového Knína a přímo v názvu obce mají uvedeno jméno těchto přežvýkavců.

A tak, asi i z tradice a názvu, zde prakticky každý tato zvířata choval a já, aby si alespoň o prázdninách děda trochu odpočinul, měl povinnost k večeru obě tyto potvůrky chodívat pást.

A zde jsem potkával kamarády a podobně kozy se potkávaly s ostatními zdejšími kozami, které jinak moc mimo prázdniny nepoznaly, protože děda s nimi do této komunity prakticky nedocházel. A jak na tuto společnost kozy nebyly zvyklé, tak jsme občas zažívali dalo by se říci i kozí zápasy.

A díky za tenhle článeček, díky němuž jsem si na tyhle krásné doby dětství tak nějak vzpomněl a škoda, že něco podobného už nezažiji, protože to byly opravdu nezapomenutelné časy.

A těm dvěma kozám se dnes někam do kozího ráje omlouvám, že jsem jim občas dělal všelijaké naschvály. Ale vlastně i ony mně to občas šikovně vracely.