Spíš než kůň, je to dokonalý osel.

Nevíte někdo při těchto cenách o bytečku o obytné ploše 1/2 metru čtverečního?

Že by musel být v blízkosti Metra nepovažuji za důležité.

Prostě je to tak, že ti komunističtí prezidenti byli nám, lidu nejbližší a nejmilejší.

Od Klémy, přes oba Toníky, až jsme toho cíle dosáhli opět s Péťou a Pavlem, co měl včera svátek všech svých jmen.

To já, člověk nadprůměrné inteligence a vzdělání se mám bavit, zdravit či dokonce snad děkovat někomu, kdo vykonává a sedí za kasou na tak podřadné pracovní pozici?

Ano, bylo to od ní nezodpovědné, protože strážnící skutečně mají na starosti důležitější věci, jako je třeba nasazování botiček, nebo focení a dokumentování špatně parkujících vozidel a s tím spojenou agendou týkající se vybírání pokut.

Ale já si po tom loku kvalitního tuzemáčku nemohu pomoci.

---a navíc to skutečně dokáži provést tak, že to může býti chápáno jako jistý a pro mnohé posluchače umělecký přednes.

Nejen v prodejnách jsou ti pancharti tak nevychovaní a mohou za to jejich matky o výchovu nedbající.

Já zpravidla, což se stává poměrně dosti často, když mne manželka doma k nevydržení prudí, tak s připraveným baťohem na zádech se odcházívám odreagovat procházkou přírodou.

Zvláště oblíbené mám jedno místečko, kde u jednoho stolku se dvěma lavicemi rád sedávám, neboť je odsud překrásný výhled do okolní krajiny.

Jenže poblíž je nějaké pískoviště, houpačky a nějaké prolézačky a tak tu často sedávají většinou nějaké ženštiny, které když zde usednu a z baťohu si lahvové vytáhnu, otevřu a chci vychutnat jak to pivíčko, tak cigaretku, tak i chvilky klidu, tak ony se v tu chvíli tváří většinou poněkud nevraživě.

Nemluvě o tom jak odpudivě reagují, ba i mezi sebou brblají, pokud si ještě předtím z kapsy, kde ji trvale nosívám, vytáhnu placatičku rumíku z které ještě předtím než pivíčko popiji si trochu loknu, a poté odříhnu.

Jenže parchantů, které tam s sebou přivádějí, a kteří tam poblíž na tom hřišti řádí a k neuvěření hlučně pořvávají, že člověk trochu klidu nemá, si vůbec nevšímají.

Ale tohle vše přehlížejí místo toho aby se jejich výchově a nabádání ke slušnému chování věnovaly,...a žádnou ohleduplnost a úctu k okolí nemají a neprojevují.

Jsem přesvědčen, že stará lidová moudrost říkající "škoda facky která vedle padne" je pravdivá, a měla by být uplatňována i v dnešní době.

A tak se posléze zpravidla vracím domů ještě naštvanější a následné domácí hádce, mnohdy i pár fackami doplněné prostě nedokáži předejít.

To já, když se obě tato uskupení do Poslanecké sněmovny a nevylučuji i do vlády dostanou, budu skutečně opravdu radostí skákati.

Z vlastní zkušenosti potvrdit, že matky výchovu a to nejen v prodejnách a u stánku se zmrzlinou často zcela zanedbávají a proto ti pancharti jsou dnes tak nevychovaní.

Já zpravidla, což se stává poměrně dosti často, když mne manželka doma k nevydržení prudí, tak s připraveným baťohem na zádech se odcházívám odreagovat procházkou přírodou.

A zvláště oblíbené mám jedno místečko, kde u jednoho stolku se dvěma lavicemi rád sedávám, neboť je odsud překrásný výhled do okolní krajiny.

Jenže poblíž je nějaké pískoviště, houpačky a nějaké prolézačky a tak tu často sedávají většinou nějaké ženštiny, které když zde usednu a z baťohu si lahvové vytáhnu, otevřu a chci vychutnat jak to pivíčko, tak cigaretku, tak i chvilky klidu, tak ony se v tu chvíli tváří většinou poněkud nevraživě.

Nemluvě o tom jak odpudivě reagují, a mezi sebou brblají, pokud si ještě předtím z kapsy, kde ji trvale nosívám, vytáhnu placatičku rumíku z které ještě předtím než pivíčko popiji si trochu loknu, a poté odříhnu.

Jenže parchantů, které tam s sebou přivádějí, a kteří tam poblíž na tom hřišti řádí a k neuvěření hlučně pořvávají, že člověk trochu klidu nemá, si vůbec nevšímají.

Ale tohle vše přehlížejí místo toho aby se jejich výchově a nabádání ke slušnému chování věnovaly,...a žádnou ohleduplnost a úctu k okolí nemají a neprojevují a Jsem přesvědčen, že stará lidová moudrost říkající "škoda facky která vedle padne" je pravdivá, a měla by být uplatňována i v dnešní době.

Tak se posléze zpravidla vracím domů ještě naštvanější a následné domácí hádce, mnohdy i pár fackami doplněné prostě nedokáži předejít.

A v oněch dobách před pádem komunismu navíc existovala ještě i jakási mezigenerační solidarita.

Naše babička starající se o zásobování naší rodiny měla přesné plány a vždy a včas věděla, ve který den bude co a kdy kam z tehdejších skladů velkoobchodů dovezeno.

V naší ulici na jednom rohu křižovatky u které jsme poblíže bydleli byla prodejna Masny, na druhém Potraviny, na třetím Mlékárna a na posledním provozovna Restaurace a Jídelny. A navíc vedle nás v domě ještě prodejna Ovoce-Zelenina.

Takže ránko si vzala stoličku a vyrazila před příslušnou provozovnu a zde si pěkně pohodlně usedla na onu stoličku a čekala až příslušné očekávané zboží bude přivezeno a za pult vyloženo, aby byla jedna z prvních která si vybere to, co měla na zpracovaném písemném seznamu uvedeno.

Podobně tomu bylo, jak jsem při koukání z okna našeho bytu jako děcko vídával, i u řady dalších babek jí podobného věku, které se také podobně o zásobování rodin svých potomků staraly.

Takže z mé zkušenosti se nestály mnohahodinové fronty, ale tyto pamětnice tak pohodlně onen čas proseděly a v tomto kolektivu si tak kromě pohodlně a příjemně stráveného času na čerstvém ranním a dopoledním vzduchu ještě vyměnily mezi sebou řadu zajímavých drbů, které v těch dobách kdy ještě nevycházely deníky jako je nyní Blesk a podobné, nebyly tak dostupné a takto trávený čas byl pro všechny ony stařenky velice přínosným.

No, v kostele nebude kněz možná proto, že bude v tu dobu bulvárně zdrovna kázat kdesi v jakémsi pajzlu hospodském, jako to před časem v Praze Na Břevnově předváděl tenhle kazatel, co "Voko vorlí" si říká.

Myslím, že pro tohohle ... je snad i vajec škoda.

Takže chudáci učitelé budou nuceni tvořiti každí pololetí školního roku literární díla, ba možná cosi jako romány o jednotlivých panchartech neposedných a jejich přístupu ke každému ze studovaných školních látek?

No tedy potěš Pánbýček, kam až jsme to v době digitalizace dospěli.

Nebuďte takový škrt, co obrací nejen každou korunu, ale i oči v sloup!

Prostě berte na vědomí, že všechno zdražuje a i ti světští komedianté musí z něčeho žít a náklady hradit.

A tak šup, šup vyprázdněte peněženku a užívejte si života a poutí, vždyť i vzhledem k tomu co se ve světě kol nás děje nevíte sám, co za pár dní může nastat.

A tak buďte rád, že si ještě můžete života a lidové zábavy užívat.

To též dělám podobně, a vždy mne zahřeje u srdce příjemný pocit, že jsem trochu ušetřil.

Jen škoda, že tímhle se i mně zvyšuje rozpočet společných nákladů za elektřinu ve společných prostorech.

To je důsledek těch změn, co jsme si vycinkali klíčky na podzim roku 89´.

Jak se pamatuji tak na školní nástěnce jsme měli z Rudého práva vystřižený titulek, kde soudruzi nám slibovali "Poručíme větru, dešti".

A věřím, že pokud by tehdy nebyli lidé unáhlení a ponechali soudruhy u moci, tak věřím, že by ten svůj slib bývali byli splnili a mohli jsme si nyní žíti jako v socialistickém ráji, ... a to včetně počasí

Na ty Vaše deprese ale na rozdíl od těch hiců jsou prášky, a ty by Vám mohly pomoci

Promiňte, ale to má jistou logiku.

Přeci si ten člověk co to udělal, nebude cosi svého ničit na svém pozemku.

Milá paninko, člověk prostě musí být za všech dob řádně flexibilní a situacím se uměti přizpůsobit.

Já sám nezapomenutelné vzpomínky z dětství, kdy z Rudého práva mi místo nějakých dětských pohádek čítal po večerech než jsem usnul můj dědoušek, který byl v jejich tehdejším závodě všech pracujících zakládajícím členem stranické ZO, kde byl příkladným budovatelem, který zajistil mému tatíkovi šikovné místečko, kde byl slušně placen, moc se nenadřel a v duchu rodinné tradice měl i funkci pokladníka tamní ZO.

A já díky tomu všemu měl každou noc překrásné sny, neboť cosi podobného jsem od nich měl slíbeno i já.

Proto jsem hned, jak jsem se v první třídě číst naučil, tak hned jsem pročítal Sebrané spisy Vladimíra Iljiče Lenina, které byly na čestném místě naší knihovny.

A dík tomu jsem si získal respekt téměř celého učitelského sboru díky čemuž jsem měl vždy výborné známky a hodnocení.

Jenže holt přišly ty události podzimu roku 89´ a ty sliby nemohly už být naplněny.

Jenže tatík nezaváhal a z tamní ZO demonstrativně vystoupil.

Ale protože mu chyběla určitá politická angažovanost, tak časem se zapojil do OF a pozděj se stal i členem ODS a spolu s dalšími vystoupivšími členy tehdejší ZO ten závod zprivatizovali a jak bylo tehdy určitou tradicí tak i oni také ten už skutečně jejich závod jak se říkalo "vytunelovali" až téměř ke krachu přivedli, ale díky všelijakým známostem z minulosti jej stihli šikovně prodat zahraničnímu zájemci.

A tak pro naši rodinu se splnilo to, o čem se psávalo v článcích Rudého práva, že jednou se nádherně budeme mít.

A tak věřím že Rudé právo nám nelhalo