Tak jste nám popsal, pane autore, koho budete volit. Na to stačila věta holá, ten zbytek známe také. Otázkou je, koho nám strany nabízejí a co je to za spolky, když mezi sebou vyberou právě takové kandidáty k zasahování do našich životů. Za čirý cynismus považuji dnes už rčení: "politika je umění možného". Ona válka je také možná a vůbec nejsme neskromní, když chceme to nejlepší a ne to možné. Obrátím vaši pozornost jiným směrem. Některé strany jsou totalitní ve svém principu. Pozná se to podle toho, že mají svou odnož pro nezletilce. Ještě známá je Hitlerjugend, Komsomol, u nás ČSM a SSM a dnes Mladí ODS a Mladé Pirátstvo. Domnívám se, že od takových stran se ničeho kloudného nedočkám.
No, pane Štětko, ono je nejtěžší začít u sebe. Nedokázali ti zastánci demokracie vybrat mezi sebou někoho lepšího, (věrohodného, s jasnou vizí, s ohledem na "obyčejné lidi", s technickým rozhledem, s uměním sestavení priorit, s jasnou znalostí ekonomických souvislostí), než jsou tvrdošíjní vůdci? Ukazuje se, že nedokázali (v Čechách o tom může vyprávět). Pak budou mít, přesněji řečeno: prohrají volby ve střetu s těmi tvrdošíjnými, jak říkáte. Vzdychání a fňukání prostě nefunguje.
Vyhlásit nějakou koalici v den státního svátku, který připomíná obnovení české státnosti, ztracené na Bílé Hoře a znovu nabyté po dlouhém úsilí mnoha lidí, kteří riskovali nejméně uvěznění (té době říkáme Národní obrození), mně přijde vesrze nepatřičné, prostě hloupé, jasně podtržené ztrátou sebekritičnosti, což už je diagnóza.
Co je umění řešili teoretikové umění dávno před vznikem umělé inteligence. Přidržím se (volně) popisu V. V. Štecha: Umění předchází silný prožitek, někdy dosti intimní, který je každý, za určitých okolností, schopen předat dál. Štech uvádí tenhle příklad: Dělník (kopáč), který pracuje někde daleko od rodiny náhle načrtne na zapářené okno maringotky několika tahy tvář své ženy. Každý v tom jeho ženu pozná a také pocítí, jak moc mu chybí. Ve vypjaté situaci i dělník, který v galerii snad nikdy nebyl, dosáhl na to, čemu říkáme uměmí. Někteří lidé jsou schopni prožitky sdělovat častěji, dokonce je to živí, někteří tuhle schopnost spíše nemají. Na uměleckých školách se studuje řemeslo (nejen pro malování obrazů), nikoli schopnost prožitku. Ve světle uvedeného je tahle diskuse prostě o ničem.
Víte, pane Čermáku, s velkým sebezapřením jsen dočetl až do konce.
"Během posledních plus minus sto let zde vznikla společnost, která nejvíc posunula svět k lepšímu, a zároveň je nejvíc názorově otevřená a tolerantní. Nejméně znásilňuje lidi, kteří jsou její součástí. Západní demokracie přežily své turbulence i nehody, ale neměly žádnou fatální havárii." Vaše slova. Jestli dvě světové války nejsou "fatální havárií", pak už nevím, v co vlastně věříte. Na příkladu fotbalu je to snad pochopitelné: Ani klub Zelený, ani klub Modrý, ale dobrý fotbal je ten cíl. V Čechách je opravdu problém volby politického uskupení. Je to tím, že lidé, kterým říkáme elity, odešly po r. 1620, 1938, 1948 a 1968. Tu Bílou horu uvádím jen pro představu, že trvalo téměř 200 let, než vyrostly nové elity a začalo něco nevídaného, čemu říkáme Národní obrození. Moderní sociologie hovoří o elitách secondhandových, nebo dokonce pubertálních (dávno před nejmenovanou koaliční politickou stranou). Představitelé Evropy se zatím proslavili jen tím, že nařizují přechod na jiné zdroje energie, (který už dávno měl být), ale bez znalosti možností fyzikálních a technických způsobem, který je spíše riskantní, než šetřící životní prostředí. Důsledky zpřeházeného žebříčku hodnot, které dopadají na "obyčejné lidi" vedou ke štěpení společnosti. Nikdo z politiků nepohlédne do očí zdrceným rodičům, jejichž dítě nepřežilo teroristický útok. Nezdá se mně, že zrovna tohle posouvá svět k lepšímu. Zatím jste předvedl jen propagandu let minulých, pravda, s opačným znamémkem.
Lidstvo si naštěstí jam namířených proti sobě kope více a tím se ty jámy začnou eliminovat. Stačí, aby pár dní nefoukalo a nesvítilo slunce a všichni s umělou inteligencí budou (po rozpadu el. sítě) tak nějak ve výpadku. (Člověk bez potravy pár dní vydrží). Pak také postačí, aby někdo získal novou zkušenost, třeba z nějaké sofistikované technologie a prostě to nepověsil na internet, z lenosti, nebo s úmyslem získat výhodu. Takže zůstaneme u rozesílání nevyžádaných reklam, to snad stačí.
"Vláda se konečně rozhodla, že je potřeba, aby lidem někdo řekl, jak se ve skutečnosti věci mají." Vaše slova pane Coufale. Chcete říci, že situace v ČR dospěla tak daleko, že lidé žijí v jakési nevědomosti a je třeba, aby rozdíl mezi skutečností a sděleními státních (např. veřejnoprávní televize a rozhlas), ale i soukromých sdělovacích prostředků někdo placený opět státem ukázal a případně vyložil, jak je to správně? Co dělají tiskoví mluvčí ministerstev a vlastně všech organizačních jednotek státu? Zatím jsem si povšiml, že pan plukovník trpí nemocí z povolání, která se projevuje vybraným slovníkem.
Tak tady máme "zabedněnce" a zdá se, že i "odbedněnce". Jenže, jsou už to všichni, nebo je ještě pár lidí mezi těmito póly? Co dělají ti ostatní? Dost možná chodí do práce, aby mohli vychovávat své děti, dali jim co nejlepší vzdělání a užívali s nimi hezké chvíle, kterých není mnoho. Tihle lidé ví, že odtajnění archivů už je živé nezastihne, řešit lze jen otázky řešitelné a zcela jistě nemají ambici cpát se do politiky. Tak z každého excesu těch, kteří to tu řídí nechytnou na první našlápnutí a řeší, jak minimalizovat škody, které klepou na dveře.
Víte pane Malý, ta strašná škola, kde osnovy byly základem života, vychovala inženýry, kteří postavili takovou věc, která se jmenuje JE Temelín. Úplně od začátku (tedy od výkovku tlakové nádoby) na zelené louce. Dnes se dohadujeme, kdo provede dostavbu, když: vedle stojí funkční vzorek, dokumentace je k dispozici. Dvě české vysoké školy se po léta držely v padesátce evropských vysokých škol. No, už tam nepatří. Když dítě dělá, jen to, co ho baví, ztratí úctu k ostatním oborům, k jiné práci jiných lidí. Přestane pracovat i na sobě, což je cesta do pekel. Dnes platí, že cesta k pokroku vede přes ovládnutí dvou oborů místo jednoho. Jak to dítě nezvyklé pracovat udělá, opravdu nevím.
Vaší snaze brání jiný, zatím chválihodný děj, kterým je migrace. Pokud v nějakém sídelním celku s přibližně 1 mil. obyvatel přibude 200 tis. lidí, vzroste zatížení čistírny odpadních vod o pětinu a to je nad všemi technologickými mezemi. To nepochybně sníží kvalitu povrchové vody dále po toku. Nehledejte v tom extrémismus, xenofobii a kdovíco ještě, je to obyčejná bilance hmoty.
Pane Holube kontrolní otázka: Čiperný sedmdesátiletý stařík vyrábí auta, která jsou tak drahá, že je nikdo nekupuje. Vydělá si ten stařík na vyšší důchod? Víte, řízení státu je komplexní věc. Začíná to dostupným bydlením, pak místy ve školce, pak dobrým vzděláním, které je základem rozvoje nových technologií, pokračuje to výkonným zdravotnictvím a končí to péčí o staré a nemocné. Samozřejmostí je diverzifikace výrob a díky technologické vyspělosti schopnost uchytit se na každém trhu. Bez infrastruktury nic z toho nebude fungovat. Pokud kdokoli nedohlédne dál, než k excelovské tabulce výpočtu odchodu do důchodu, nemá ve vládě co pohledávat a je jedno je-li to spolek vládnoucí, nebo spolek opoziční.
Víte, ono to umění je tak nějak bez lidí. (pro vážné zájemce doporučuji teorii umění např. V.V.Štech - Dohady a jistoty) Hýbe se to, je to velké, má to snad šokovat, ale prožitek autora, který obratně, s neotřelým vtipem a dobrým řemeslem tlumočí dál, tam nevidět není. Je to všechno takové - z jednoho vrhu.
Co když obě strany jen mírně ustoupí? Výplet pod oblouky se provede podle starého mostu - snad nebude takový problém to přepočítat. Jeden most s tímhle výpletem už máme (Troja), takže tohle je oživení nové konstrukce se kterými se rotrhl pytel i zachování původního vzhledu. Jo a tu kůlnu na Hlavák fakt ne, to si Praha opravdu nezaslouží. To už na Výtoni postavte třeba Goldengate.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
My lidé vypadáme tak nějak stejně. Najednou potkáte sice stejně vypadající, ale "šmrncovní" ženskou (ženy "šmrncovního" chlapa) a bojujeme, při slušném vychování s tím, jestli se ohlédnout, prostě ještě jednou zažít něco velmi příjemného. Z nového "Kulaťáku", pokud se toho dožiju, bych utíkal, ani bych se neohlížel.