Pro mě je Milan Knížák typ umělce, kterých je dnes mnoho. Hledají originální výraz, koncept, diskutují o umění, ale chybí jim základní řemeslná dovednost. To je něco, čím se dnes trochu opovrhuje. Ale podívejme třeba na Neo Raucha nebo Michala Rittsteina - v tom nejlepším co udělali, byli brilantní, protože, mimo jiné, ovládali a ovládají řemeslo.

Lidé mají strach se vyjádřit 😀 😃

Popravdě když jsem viděl volební řeč některých kandidátů - koktali, drmolili, došlo mi, že jedině Hřib, který svůj projev přednesl se svojí typickou chladnokrevností, je přesně ten typ chlápka, kterej může úspěšně kormidlovat v dnešních politických vodách. Arogantní sebejistota, značná dávka drzosti, to jsou přesně ty vlastnosti, které dnes do křesel vynášejí mnohé politiky. Když jsem viděl jak si svého času sociální demokrati zvolili Hamáčka, říkal jsem si, to myslí vážně? A taky to podle toho dopadlo. Smiřme se s tím, že lídři nebývají příliš sympatičtí lidé. Nebo si někdo myslí, že kdyby v čele ANO stál Karel Havlíček, tak by je někdo volil?

Bylo by zajímavé vidět, jak by pan Klaus uspěl v přímé volbě.

Teda, to se až člověk diví, kolik tu máme trumpistů. Jestli ono to trochu není:Já vždycky s vítězem !! (ať je to kdokoli) 😀 Řekl bych, ze možná polovině zdejších diskuterů byly ještě včera nějaký volby v Americe ukradený :-)

Vyborný článek, byť pochopitelně relativně stručný. Pomíjí např.

outlaw country a umělce, kteří tento žánr povýšili do zcela nových dimenzí například Willieho Nelsona, Krise Kristoffersona nebo Dolly Parton a Emmylou Harris. Na konci také došlo k drobné chybě: Jaro je píseň Fešáků (Jindy Šťáhlavského) a Červená řeka Greenhornů

Jsem netušil, že devadesátiletý František Mertl, špičkový malíř, figuralista, žijící většinu života v Provence, je kamarád Petra Pavla. Jak se na obrazovku dostane takový tele jako Kulidakis je mi záhadou. Neusiluje snad Prima o určitou serióznost?

Stojí za to občas navštívit twitter Jana Zahradila. Běžně se to tam hemží havlistama, libtardama, dvousvetrovou Pekarovou a tak podobně. Nevím, jestli by takhle měl vypadat slovník vrcholného politika.

Kalousek je jedinej profesionální politik, kterého má dnes smysl volit. Žádný Stanjura, Schillerová nebo nedej bůh někdo z SPD, Stačilo a podobný bandy.

je to stejně paradox. V osmdesátých letech se tehdejší velmi pragmatická ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová snažila zbavit všemožných bývalých kolonií, které Británii ještě zbyly. Jednalo se především o ostrovy v Karibiku, kterým se už tehdy se říkalo závislá území, nebo britské zámořské teritorium. Peníze přitékaly ve směru z Londýna, nikoli naopak a to se jí pochopitelně příliš nelíbilo. Pokoušela se tedy přiživovat všemožná referenda, v nichž by se obyvatelé vyjádřili pro samostatnost. A co se nestalo? Ti nebozí obyvatelé, drancovaní imperialistickou Británií se rozhodli, že zůstanou nadále poddanými. Aby taky ne, když jim Londýn po desítky let dorovnával ztrátový rozpočet. :-)

Nevím no. Kdyby tady Babiš už neseděl osm let ve vládě, řekl bych, že lidi chtějí tuhle vládu klepnout přes prsty za některé její kousky, ale tohle je spíš národní alzheimer 🙂

Jack White to zavedl také. Mnoho lidí opatření uvítalo a ti kteří ne, na koncert nepůjdou

alkohol podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoli množství 🙂 (Jiří Brdečka)

Nositelé Nobelovy ceny přijedou až do Prahy, aby s nimi mohl Daniel Stach udělat hodinový rozhovor, hvězdy stříbrného plátna poskytnou 5 minut on-line 😀

Četl jsem v létě a bez váhání bych knihu označil za nejslabší ze všech, které Nesbø napsal. Samé klišé, umělý konstrukt. Naopak za jeho nejlepší knihy považuji Krev na sněhu a Půlnoční slunce, protože tady asi nejvíc a nejlépe vystoupil z hranic žánru oznacovanych jako thriller a potom román Lovci hlav, kde mě bavila zápletka a humor, byť značně temný.

Zaorálek je jedno z mnoha neštěstí české politiky

Němcová si dovolila kritizovat Írán !!! To nemůže žádného opravdového Čecha nechat chladným. 😀 😀 Jak říkal můj soused, možná jsem blbec, ale když se rozhlédnu kolem, připadám si jak Isaac Newton.

Krise jsem měl rád především jako muzikanta a písničkáře, kterému se podařilo přivést na svět mnoho skvělých písní, ač sám nebyl mimořádným kytaristou nebo zpěvákem. Ale to druhé je věcí názoru, protože i když nevládl velkým rozsahem, emoce které dokázal svým hlasem vyvolat, byly, alespoň pro mě, mnohdy silnější než u zpěváků a zpěvaček, kteří si jeho písně půjčovali. A bylo jich nepočítaně, od Elvise přes Janis Joplin, Johnnyho Cashe, Willieho Nelsona, Glena Campbella až po Tinu Turner, Michaela Jacksona nebo Norah Jones.

Přemýšlel jsem, kdo všechno u nás zpíval jeho skladby. Vzpomněl jsem si na tyto umělce: Michal Tučný, Vítek Tučný, Jan Vyčítal, Tomáš Linka, Mirek Hoffmann, Pavel Brümer, Pavel Bobek, Naďa Urbánková, Josef Laufer, Milan Chladil, Pavel Žalman Lohonka, Wabi Daněk, Robert Křesťan, Zdeněk Kalina, Karel Gott. V jedné slovenské předrevoluční show si Kristoffersonovu Help me make it throught the night zazpíval i komik a moderátor Ivan Krajíček pod bizarním názvem Kto má zvislé kolená. Spočítat, kolik amerických zpěváků a zpěvaček mělo v repertoáru nějakou kristoffersonovku je téměř nemožné, ale překvapilo mě, že vedle Janis Joplin, Elvise Presleyho, Willieho Nelsona, Johnnyho Cashe, Kenny Rodgerse, Glena Campbella, Gordona Lightfoota, Johna Denvera, Boba Dylana a celé plejády country zpěváků a zpěvaček sáhli do Kristofferonova repertoáru i Tina Turner a Michael Jackson.

V kterém čase přesně neudržel nervy na uzdě? Asi jsem to propásnul