Poněkud přízemní teorie. Vyjde se z faktu, že v letech 1989 až 1991 e rozpadl socialismus ve státech RVHP. Pak se lokální selhání socialismu přepíše na selhání socialismu vůbec. Následně se na teorii Maxe nakydá plno moralismů. První chyba vědátora, že se lokální selhání socialismu rozšíří na socialismus vůbec je zjevná nepravda. Jiný typ socialismu v Číně pokračuje. Druhá chyba, že se při takto vykonstruovaném selhání vychází z předpokladu, že Karel Marx 19.století musel vědět všechno o 20. a 21.století, jinak se mýlil. Na každém velkém duchu politické ekonomie lze najít z pohledu 21. století "chyby". Dokonce snad již přítomná politická ekonomie rezignovala na vědu a vznikají různé ekonomické školy, jejichž trvání nepřesahuje desetiletí. To že Marx je citován a ctěn ještě po 150 letech je odborně něco unikátního. Snad větší jsou jen Archimédes či Ptolemaios jejich základní poznatky přetrvaly tisíciletí.
Průzkumy jsou dělány za určitých pravděpodobnostních předpokladů. Součástí průzkumu je i střední kvadratická odchylka. Pravděpodobnost však není jen střední. Místo zpochybňování počtů pravděpodobnosti je lepší uvést s jakou pravděpodobností se může vyskytnout konkrétní chyba, byť je třeba i 10% od konkrétní predikce voleb.
A nebylo by možná vůbec nejlepší 34 let a 7 volebních období po převratu konečně vybírat z nějakých kandidátů, kteří nekolaborovali s okupační mocí v žádném oficiálním smyslu? Nebo opravdu budeme ještě v roce 2030, 40 let po převratu, zase volit striktně mezi předsedy SSM, předáky PZO, studenty MGIMO, dětmi lampasáků a kariérními členy KSČ? Problém neni ani tak participace Pavla na autoritářském okupačním režimu jako to, že kdo na něm neparticipoval, neměl evidentně v porevolučním klimatu vůbec šanci uspět ve společnosti natolik, aby ještě o 30 let později mohl usilovat o nejvyšší společenské role - k těm patří být komunista s alibi.
Slovně je docela hezké nevolit kandidáta, který nekolaboroval se špatným režimem. V praxi ale žádný režim není ideální a dokonalý. Největší volební úspěchy pak mají ti, kteří před vítěznou volbou v podstatě neměli žádnou praxi a tak voliči srovnávali ideu nové strany z minulou praxí ostatních. 1920 ČSSD, 1929 Agrárníci, 1935 Sudeťáci, 1946 KSČ (KSČM), 1992 ODS a tak dále 2013 ČSSD, 2017 ANO, 2021 nová ODS. Ti co mají delší paměť jsou docela z politiky zhnuseni a raději vůbec nevolí. Nechtějí kolaborovat ani s jedinou, která má za sebou vládní praxi. Spíše než pronásledovat údajné či domnělé kolaboranty, měl by se asi měl upravit volební zákon, aby strany mohli kandidovat tak dvakrát a pak byly zrušeny. či pozastaveny, aby se otevřela cesta lepším demokratickým osobnostem.
Tomáš Etler má "kouzelný" způsob vytváření svých hodnot. Generála Petra Pavla domněle chce vynášet tím, že údajným protikandidátům podsunuje negativa, že byly komunističtí práskači. Je to tak hodnocení trochu naruby, jako Alenka v říši divů. Ta naopak chtěla podpořit sebevědomí druhých tím, že jim ukazovala jak jiní jsou na tom podstatně hůře. Že jim chybí třeba i jedna ruka. Tady spíše panu Etzlerovi chybí hlava. To by snad sebevědomí některého presidentského kandidáta mohlo podpořit k aktivní kandidatuře.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Ekonomie není věda, ale podivná hra na optimalizaci lidské hrabivosti, při které se smějí měnit pravidla i během hry!
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pokud ekonomie středního proudu je spojována výhradně principem minimalizace krátkodobého zisku, tak to dokáže i ta nejhloupější umělá inteligence. Morálně to lze pochopitelně pak nazvat srozumitelně, jako optimalizace lidské hrabivosti. Souhlasím i s velmi nízkém principu, že cena může být změna při každém jednotlivém nákupu (smlouvě) a tak se vlastně pravidla optimalizace mění neustál během hry. Spotřebitel pochopitelně spotřebovávanou hodnotu nemůže měnit tak rychle. Fotovoltaické panely vydrží 25 let, tepelná čerpadla 15 let. I bateriové systémy vydrží 5 až 10 let. Snadno lze tedy tvrdit, že v ekonomii spotřeby vše morálně zastará dřív, než doběhne doba životnosti materiálů. Ale nějak se nelíbí, z hlediska ekonomie, smířit s tím, že spotřebu odložíme na dobu až bude vyzrálá RUR podle Čapka.