Vyhodili Vás, protože jste bez opory v reálných faktech šla proti svému šéfovi, který měl v ruce vypracovanou studii, že jeho řešení ušetří firmě peníze. Kdybyste systém zkusila a pak za ním přišla v klidu s důkazem, že ten Váš fungoval lépe (např. zpětná vazba zákazníků, nebo nižší počet obsloužených, ale vyšší obrat díky lidskému přístupu), popř. s návrhem, jak rozlišit rutinní konverzaci vhodnou pro AI (odpověď spočívá ve vyhledání faktů a zaboduje rychlost) a případy vhodné pro lidi (složitá situace a body za empatii a kreativitu), dostala byste prémie.

Jinými slovy autorka nikdy nezažila situaci, kdy se Vás nějaký blb už po páté zeptá, kdy bude druhé a vy zvažujete, jestli je přijatelnější popisovat veřejně sérii potratů a ukazovat grafy měření vaginální teploty za xy let "zkoušení", zatnout zuby a vyslechnout si 15minut vtipů na téma "kam se co strká, aby to vyšlo", nebo na něj agresivně vyjet ať už dá pokoj. Btw věřím, že stejně skvělé bude sdílení zážitků s natrženou hrází z porodu, problémů s laktací apod.

Běžný zaměstnanec nejprve musí odpracovat celý měsíc a počkat cca 1-2 týdny, než mu přijde výplata a majitel bytu chce, světě div se, nájem najednou a platbu dokonce předem. Běžná firma či živnostník také nejprve udělá práci, pak pošle fakturu, zpravidla s 30 denní splatností. Ale hostinský je chudák v kleštích kvůli 3 denní prodlevě při platbě kartou. 😅

Vyjasní, že takové chování není ok a pokud pána konfrotnuji s žádostí, ať přestane, nebo požádám o pomoc, tak je větší šance, že se tak stane. Standardní reakce okolí je totiž - vždyť se nic neděje, nic Vám neudělal, tak co chcete?!

To bych určitě ráda, ale před 10 lety, kdy jsem tou studentkou byla, bych neměla kam volat a řidič by mne poslal do háje. Dotyčný Vás (stejně jako diskutující tady) označí za hysterku, co šikanuje muže, neb Vám nic neudělal (ehm zatím) a dívání se není trestné. A to samé by Vám řeklo okolí (ať už řidič či třeba Policie, kam byste volala).

No a proto jsou podobné kampaně třeba. Aby bylo jasné, že podobné chování není ok a máte právo se ozvat.

Prosím o návod, jak si VŠ studentka, co má 50kg i s botama šarmem poradí s dvakrát tak starším a těžším chlapem, co jí nejprve 20 minut fixuje, úchylně u toho pomrkává, oblizuje si rty, sahá si na rozkrok v prázdném nočním buse a pak navíc cíleně vystoupí na stejné zastávce.

Neřešíte, protože Vám se to neděje. A neděje se Vám to proto, že nespadáte do prototypu vhodné oběti - křehká dívka, spíše stydlivá, co se nemá šanci bránit a jede zrovna sama, nebo se stejně bezbrannou kamarádkou.

Kdybyste měl 14let, vážil 50kg i s postelí a jezdil brzo ráno poloprázdným vozem MHD, zažil byste opakovaně setkání s 40-60 letymi muži, co na Vás upřeně civí, pomlaslavaji, dělají oplzlá gesta, občas si pomalu postupně přisedají blíž, občas si začnou sahat do rozkroku, občas vystoupí na stejné zastávce, občas Vám začnou popisovat, co by s Vámi dělali a vy nikdy nevíte, kam až jsou schopní zajít. Jediné, co je Vám jasné je, že jste sám a když půjde do tuhého, tak nemáte šanci ani utéct ani je přeprat. Super začátek dne, že? A pak Vám ještě chlap, co nemá páru, jaké to je, vmete, že to přece není skutečný problém a pokud na to upozorňujete, jen si koledujete o vysmech a zlehčování...

Jsem si tím jistá, protože jsem to jako VŠ studentka zažívala taky. Důvod, proč jste to neviděl Vy je, že útočník je možná úchyl, ale ne blb. Vybírá si obětí a situace,.kde je největší pravděpodobnost, že mu útok projde.

Tzn. nevybere si sebevědomou pět a třicítku, která se zvládne ohradit, ale nesmělou patnáctku, co celá vyděšená a zahanbená raději tiše vystoupí a uteče (přiznávám se, jako teenager jsem se prostě neuměla ozvat). Nesahá jí pod sukni viditelně, ale počká si na tlačenici ve dveřích. V plné tramvaji oplzlý návrh neřekne Vaší slečně či nahlas, ale přisedne si k ženě, co jede sama a pošeptá ho do ucha. Pokřikování poznámek je pro změnu klasika brzo ráno na opuštěné zastávce - osamocená žena a parta uchylů. Zírání 10minut v kuse a vystoupení na stejné zastávce se taky nestane v době, kdy s ženou jede přítel/kamarád, ale když je sama a nikdo jiný to nevidí tzn. je vyhodnocena jako vhodná, zranitelná oběť.

Ano, trefa - celý život jste prožil jako chlap, takže se Vám nic z toho nestalo. To ale neznamená, že to denně nezažívá někdo jiný - např. drtivá většina žen. Btw to, že nějaká instastar dá na síť svou lascivní fotku přece neimplikuje, že jiná žena, kterou potkáte v tramvaji, chce nebo nechce, abyste na ní dotíral.

Je vidět, že jste nikdy nebyl v kůži devatenáctileté studentky, co jede poloprázdným autobusem večer/brzo ráno na koleje a najednou přistoupí dvakrát tak starý chlap, má 2m, 150kg a fixuje vás nepřtržitě celých 20 minut pohledem, pomlaskává, sem tam si rukou upraví kalhoty v rozkroku a co chvíli si přesedne o trochu blíž...

To, že se něco neděje Vám - chlapovi, nebo byste to druhému sám neudělal neznamená, že se to neděje.

Stejně jako nikdo nemá právo jí nutit dítě bít, tak maminka nemá právo si z ostatních lidí dělat cvičební pomůcku. Ať chodí klidně bez bot, do toho je okolí buřt, ale pokud v obchodě strká do lidí a shazuje věci, tak ho tam nemůže brát. Btw omluva je v takové situaci jen pokrytectví - kdyby jí mrzelo, že ostatní obtěžuje, tak této situaci předejde a kluka tam opakovaně nebere.

Paragraf necílí na trestání lidí, co ztratili sto let starý papír, jehož kopie beztak leží na obci v archivu. Je to páka na stavebníky, co postavili či přistavěli na černo, aby nemohli tvrdit, že změny jsou povolené, jen se to na úřadě nedochovalo a za to může přece úřad a tudíž by je neměl pokutovat za černou stavbu. V takové situaci je úřad jednoduše vyzve, aby původní projektovou dokumentaci a povolení předložili. Logicky to musí být spojené s postihem v podobě pokuty. Jinak by díky tomu stavebník místo pokuty za černou stavbu vyfasoval jen tytyty v dopise za chybějící projekt a beztrestně odkráčel.

Škoda, že se autor neobtěžoval udělat si alespoń základní rešerše k tématu, než něco podobného vypustil. O pasport stavby si rozhodně nemůže vlastník nikde požádat - je to dokument, který si musí nechat vypracovat na vlastní náklady, pokud se původní projektová dokumentace ztratila (v praxi používání hlavně v situacích, kdy původní PD nikdy ani nebyla, ale už to tam stojí dvě generace a úředník Vám chce pomoct, takže místo kompletního povolovacího procesu a drahého porjektu od autorizovaného projektanta se to vyřeší jednoduším pasportem).

Neodstraňuje se, protože doteď byl systém nastaven tak, že celou akci zaplatí obec a pak to bude vymáhat po vlastníkovi. A malé obce prostě nemají jen tak bokem miliony či dva na každého hříšníka, co si postaví na černo. Zkuste v nějaké Horní Dolní říct, že místo nového chodníku,na který se místní těší pět let, raději zbouráte černou stavbu a pak to budete dalších dvacet let neúspěšně vymáhat.

Dobrý den, pravdivost příběhů z podcastu posoudit nedokážu, ale jako teenager jsem zažila hodně podobných situací. Ve čtrnácti letech jsem jako brigádnice roznášela letáky, ráno v pět hodin jsem šla ulicí, náručí plnou tiskovin. Proti mne vylezl z branky chlap cca 45 let, přistoupil čelek ke mne, položil ruce na prsa a se spokojeným oplzlým blbláním si "pomačkal". Pak bez jediného slova nasedl do auta a odjel. Zamrzla jsem, neschopná slova, pohybu, měla jsem hrozný pocit ponížení a studu. No, i kdybych vykřikla, stejně tam nikdo nebyl... Každý týden jsem pak měla úplně stažený žaludek, když jsem tam musela jít znova. V šestnácti jsem začala pracovat jako průvodkyně na Karlštejně. Za víkend jsem provedla hradem klidně 500 lidí a vždy se našel minimálně jeden prasák. A pozor, žádný osamělý zoufalec, co neví, jak oslovit ženu. Zpravidla tatík od rodiny, co s sebou měl ženu a děti ve školním věku. Oblíbené bylo otřít se o mne při průchodu dveřmi, které jsem držela, šáhnout mi na zadek během přesunů skupiny, nebo se zeptat na něco v expozici tak, abych přišla blíž, předklonila se či jinak natáhla a on se na mne mohl přilepit. Přisprostlé vtipy a dotazy na "nadstandardní" byly taky časté - např. vyjdeme z brány, otec dává dětem peníze, ať si u stánku koupí zmrzlinu, ony odbíhají, on se otočí na mne procházející kolem na průvodcárnu a utrousí, jestli bych nechtěla taky, že určitě umím dobře lízat... Znovu opakuji, bylo mi šestnáct, jeho dětem cca 10 let. K Vaší předestavě, že by okolí přece zasáhlo - dělala jsem tam celou střední, nikdy nikdo nezasáhl.

Je normální, když to chlap zkouší na ženskou někde na baru, ale ne v práci a z pozice nadřízeného, který má v rukou rozhodování o výši platu, odměnách, prodloužení smlouvy apod. To není žádná příroda, to je prasárna a vydírání.

Nebo to bude tím, že úplně jiný dojem z oné symboliky má muž, který pomlázku drží a den pro něj je hezkou procházkou po sousedech prokládanou dárečky (ať už jde o vejce, čokoládu nebo panáka) a úplně jinak to vnímá dívka, které rodiče pustí do pokoje (místo soukromí a bezpečí) ožralou chasu, co po pátém panáků (či v pubertálním hecu a snaze zaujmout) ztratila cit v ruce i soudnost a ona musí držet, nechat se bít a ještě za to poděkovat..

Jj, zeptat se pediatra, to jí totiž určitě nenapadlo... Tady "Linda", toto peklo u nás trvalo cca 2roky. Věřte, že rodiče těchto dětí vyzkoušeli úplně všechno. Poradenství placené i neplacené, kapičky, sirupiky, kdejaké ezo-hovadiny, nosítka, houpatka, hopsátka... Všechno k ničemu. Nejhorší je beznaděj, pocit že to nikdy neskončí a radilové jako Vy.