Darovala jsem někomu za života a ti, co na mě kašlou, ať se pak stydí, jací byli a o co přišli.

Právě tuto situaci prožívám se svou dcerou 😢

Je to těžká situace.

Kdo nezažil, nepochopí.

Ja chtěl jen poukázat na tento fakt a že bohužel takových případů může přibývat. Děti dost možná hodně ovlivněné sociálními sítěmi ale i rodiči přílišné rozmazlování. Sestra dělá ve školce a nevěřil bych kolik násilí je už v tak malých dětech... kluk strčil jineho kluka pod kola auta protože se mu nelibilo co řekl, naštěstí se nic nestalo, ale kde se to v nich bere už v tak ranném věku.

Taky by byla zajímavá otázka proč to vůbec plánovala? Jestli za tím byla šikana atd. Tím chci jen upozornit na fakt že co se dnes děje na školách je otřesné. Šikana kombinovaná s kyberšikanou a případným nabádáním k sebevraždě je něco fakt otřesného. Což jsem osobně svědkem nebyl ale známá ano.

Né že bych její chování schvalovat to v žádném případě aby se toho někdo nechytal.

Ale jde o fakt že takových narušených dětí může přibývat kvůli útisku šikaně atd. a chtělo by aby s na školách s tím něco dělalo. Protože pak se stane neštěstí jako na FF a zase se budeme bavit o tom jak jsou střelné zbraně špatné (nebo chladné zbraně) a přitom jsou prvopočátky naprosto někde jinde.

Husákovy děti jsou ty které se narodili v době kdy byl Husák jako prezident. Ty roky vám vůbec nesouhlasí. Husák byl prezident od roku 1975 až do roku 1989. Kolik je dnes člověku který se narodil v roce 88 nebo 89, a kolik let má do důchodu? Příště než napíšete hloupost tak si zjistěte kdy se narodili takzvané Husákovi děti.

Jiste a zivit ho bude kdo.

Paní Lucie muže požádat soud o zvýšení alimentu.

Paní Lucie si muže najít levnější bydleni.

Paní Lucie si muže najít lépe placenou práci nebo ještě jednu práci

Nebo zažádat o střídavou péči a děti by byly pul měsíce u svého otce a paní Lucie by měla menší výdaje na obživu svých dětí

To záleží případ od případu. Já mám zase právničku kamarádku a najít čas na jakékoli koníčky (natož intenzivní) pro ni během studia bylo náročné hodně. Netvrdím, že je to nemožné. Na druhou stranu ale každý přistupuje ke studiu jinak, každý je jiný a někdo je prostě ten typ, že intenzivní koníčky při škole nezvládá. Místo toho je rád, že se stíhá aspoň vyspat. Já jsem se třeba kvůli studiu musela vzdát svého oblíbeného tance, který jsem dělala 7 let, jelikož se ukázalo, že bych ho se školou a později i brigádou absolutně nestíhala, pokud bych nespala víc než tak půl hodiny denně. Oproti tomu mám kolegu ajťáka, který k náročné práci plné přesčasů a třem dětem stíhá x volnočasových aktivit, zato se ale za poslední roky plně vyspal stěží několikrát. A to taky není ideální. I když samozřejmě nevíme, jak přesně to měl se studiem respondent.

Rodiče na jednu stranu chápu, že nechtěli syna pustit do rizika a chtěli pro něj dobré zázemí. Nicméně pokud on do toho rizika byl ochotný jít a třeba se i kvůli tomu odstěhovat (což se na základě článku bohužel nedozvíme), nepřijde mi úplně fér, že mu v tom bránili. I kdyby mu to nevyšlo, aspoň by si nějakou dobu žil svůj sen a spolu s tím by získal větší samostatnost i cennou životní lekci v jednom. Třeba by pak na to malování nezanevřel, akorát by si v mezičase udělal školu a pak by se k němu vrátil, poučený z chyb, které udělal předtím.

Že může začít studovat malířství dnes, s tím plně souhlasím. Jen mu k tomu chybí motivace, kterou musí najít, pokud chce svůj problém vyřešit.

Dokážu si dost dobře představit, že pokud musel přinejmenším 5 let (a možná více, pokud má doktorát) studovat velice náročnou školu, při které je čas na jakékoli koníčky zanedbatelný (navíc s brigádami), mohlo to v něm to původní zapálení nenavratitelně pohřbít, i pokud bylo opravdu silné. Tím spíš, pokud měl v sobě hořkost z přístupu rodičů už od gymnázia, jak píše. Uvedl, že už od prvního ročníku gymnáziu maloval méně a méně a během třetího ročníku na univerzitě přestal malovat úplně. V rámci několika let může vyhasnout i hodně silná ambice, zvlášť při stresujícím studiu, a člověk se pak i k těm naučeným principům po tak dlouhé době těžko vrací. Upřímně ho chápu.

Nevím, ze které části článku vyplývá, že čekal, že ho rodiče budou živit. Podle všeho věřil, že se malováním dokáže uživit sám (což nemožné není), i když to nepíše explicitně. Naznačuje to hlavně část: „Pořád jsem poslouchal, že malovat si můžu ve volném čase, ale že to není práce. Není to něco, co by mě mohlo uživit. (…) Moje představa o životě podle nich nedávala smysl. (…) Hodně jsme se o tom hádali…“

Čekal, že se bude živit sám malováním, ale podlehl tlaku rodičů a lituje toho. Je to pochopitelné. Rodiče neví vždycky všechno nejlíp.

Jistě, paní Vendulko, jistě chcete odčinit, co napáchal vás otec Hora, předseda MO KSČ.

Tak to Vám tedy vůbec nezávidím. Naši notáři si dělají co chtějí. Mě před 2 roky( teď to bude v pátek), zemřel otec, a notář se mě a mému bratrovi, jakožto jediným právoplatným dědicům ani neozval. Jak je toto možné v našem právním státě mě není vůbec jasné. Vždyť i kdyby nebylo co dědit, tak si myslím, že notář by měl mít povinnost dětem tuto věc alespoň OZNÁMIT.