Přestaňte házet zodpovědnost na pacienty,je jich hodně, kteří prevenci nepodceňují,ale přesně jak píší výše, dává se najevo,že vlastně obtěžujete,když vám nic není. Naopak,pokud vám něco je a vy potřebujete spicialistu,tak ty čekací doby jsou naprosto neuvěřitelné.
Takže většina lidí,pokud ještě mohou,tak denně dolezou do práce a čekají na ten vymodlený termín, protože,co si budeme,kdo si může dovolit být doma na neschopence,jen protože je mu zle a protože čeká na termín za pár měsíců.Loupne se tabletka na potlačení bolesti a jde se makat.
Za to může to,jak je to zde nastavené a ne že se to bude globálně házet na pacienty,to by vám šlo!
A takový agresivní alkoholik co vás o službě kopne takovým stylem že máte otřes mozku nebo na vás vytáhne nůž,těm váš ničím neohrožuje?kuřák co si přes zákaz na nadstandartni zapálí a podpálí postel taky ne?
To je daleko vzácnější situace, než několikrát denně dřít u obézního člověka...kopanec do břicha jsem samozřejmě vyfasovala také,dokonce přesná trefa do transplantované ledviny,ale stále to jsou ojedinělé situace, hezký den!
Stejně tak jako kuřáci, alkoholici, lidi, co nechodi na preventivní, na pohled stihli lidé, co nemají správný poměr tuku a svalů, protože jim chybí přirozený pohyb atd.... Pořád stejná písnička.
Jenže ten alkoholik a kuřák neničí zdraví vám jako ošetřujícímu personálu,jako ten,kdo je morbidně obézní a ničí vám svou váhou záda.
Docela by mě zajímalo,odkud se "šéfka" právě vrátila,z Marsu?
Tak dlouho jim trvalo, než rozdělili zdravotní a sociální sekci, která za mě dobře fungovala a teď to zase chtějí dávat dohromady?Na co nutriční specialista?
Stejně seniorům nacpou ty chemické nutridrinky, přitom stačí zdravý selský rozum...nenutit je jíst v určené časy jako ve školce,nekomentovat,že to "zase nesnědli" jak malé děti a nedávat jim obrovské porce,jen při pohledu na čtyři obří knedlíky a flakotu masa se drobné čtyřicetileté stařence zhoupne žaludek.
Jídlo má vypadat hezky a být ho přiměřeně a jak se všude chlubí individuálním přístupem ke klientům,tak třeba v oblasti jídla (v jakém čase) tu možnost lidé nemají.Ted by to stejně nešlo, protože paní " šéfka" asi zapomněla,že za ty peníze,už to vlastně děláme pouze proto,že tu práci máme rádi a další personál je dlouhodobě v nedohlednu...
To je tady zase chytráků....opatřila jsem se ve čtrnácti měsících, druhý a třetí stupeň...měla jsem na sobě takové to tričko s plastovým zvířátkem,co se tenkrát hojně nosilo.Dodnes mám jizvu přes celé levé rameno( 3.stupeň) i přes to,že mi byla nabídnuta plastická operace,odmítla jsem,na zbytku těla se to v průběhu růstu zahojilo,to byl druhý stupeň,už 38 let s tím žiju a prostě to ke mně patří.Byla jsem tenkrát tři měsíce v nemocnici,od hlavy až k patě v obvazech,dostala několik transfúzí.K našim se chovali,jako kdyby to udělali schválně,přitom já byla strašně neposedné dítě,ani chvíli na místě . Rozhodně by mě nenapadlo, jim to vyčítat,je to prostě hned. Rodičům přeji pevné nervy,dřív alespoň nebyl internet, kde se to hemžilo "odborníky" na výchovu a malému brzké uzdravení a hlavně bez následků.
Všechno je o lidech,jsem pečovatelka s desetiletou praxí.Svou práci miluju,hlavně právě u těch nejvíc potřebných, ležících a to mají ode mě maximum, protože si ho jednoduše zaslouží a vím,že když jsem ve směně,tak jsou na mě zcela odkázání a bezbranní...pak je tu druhá sorta klientů, kteří jsou relativně soběstační a naším cílem je tu soběstačnost podporovat ,ale to se vždy obrátí proti nám,pokud chceme,aby si klient umyl hrníček,aby si použité kalhotky hodil do koše,to je pak velké zle,klienti nás mají za služky.Setkala jsem se dnes s rodinou,jejich maminku máme všichni v práci rádi, protože je skvělá,ale rodina k nám dnes přišla,asi pět kousků,ani jeden nepozdravil a po mě hodila paní balíček s teplakama a houkla: označit.Ono by dobré chování mělo být ze všech stran,ale pečovatelka, pečující o jejich blízké,je pro některé příbuzné obtížný hmyz. Já osobně se raději nadřu s ležícím, ochrnutým klientem, kterého vykoupu, obléknu,namažu, přesunu ho do lůžka,kde ho napolohuju,aby neměl proleženiny, než s někým,kdo je relativně schopný,ale chce pouze posloužit . Máme u nás asi tři perfektní rodiny,které s námi spolupracují, pobavíme se,řeknu jim,co mamka potřebuje donést a normálně,bez problémů fungujeme a ta spolupráce je úžasná.Kontroly jsou u nás neustále,ale samozřejmě,když je někdo hajzl a hojí se na starých lidech,tak ta kontrola to nemusí odhalit, bohužel.Nejake psychotesty by se dělat měly,s tím souhlasím , protože ani pro mě není výhra pracovat s někým,kdo sociální cítění nemá.
Než zpřísnění vzdělávání bych raději při pracovních pohovorech zájemců o práci v soc. službách, dal udělat psychologicky profil daného zájemce. Kvalita vzdělání nezaručí, že člověk má potřebnou dávku empatie a kladný vztah k pomoci seniorům. A v neposlední řadě to chce mít spokojené zaměstnance. To věděl už Baťa, že nejlepší zaměstnanec je ten spokojený. Vím o čem mluvím, 32 let jsem pracoval v domově pro seniory. Tohle je opravdu velké téma, a dlouhá léta byly soc. služby mimo zájem vládnoucích a legislativních garnitur. Takže teď tady čeká ještě spousta práce...
Naprosto přesně vystiženo.Souhlas.
Všichni,kdo hájí morbidně obézní lidi,s tím,že za to nemohou,by si měli vyzkoušet práci ve zdravotnictví,nebo sociálních službách. Před šesti lety jsem nastupovala s naprosto zdravými zády a péče o ležící,obézní lidi,kteří se cpou, bez ohledu na všechny,co se o ně starají způsobila,že v práci všichni necháváme zdraví,mě čeká operace ploténky.Takze,za mě,ať si každý dělá co chce,dokud neohrožuje svou váhou zdraví lidí, kteří se o ně starají.Dakeko raději se budu starat i štíhlého kuřáka,než o člověka,který váží třikrát víc než já, protože ten kuřák mé zdraví nijak neohrožuje.
Tak tomu říkám podpora mladým rodinám a motivace ke zvýšení porodnosti v ČR. Myslím zvýšení porodnosti u lidí s pracovními návyky. Já šla do práce na půl úvazku,když měl syn jeden rok,ale hlídala mi tchýně,každý tu možnost nemá a jesle stály více,než jsem si v práci vydělala, upozorňuji, jediné jesle,v našem údajném velkoměstě Hradci Králové.A mimochodem, dodneška toho lituju,že jsem nebyla doma déle.
Pracuji v domově pro seniory a nejhorší pro ně nebylo nakazit se covidem.Nejhorsi pro ně bylo,že neviděli měsíce své blízké, protože výjimku ze zákazu návštěv měli pouze ti, kteří byli v terminálním stádiu.Psychicky šli všichni strašně dolů, protože,my se můžeme snažit jak chceme,ale logicky,jejich děti a vnoučata jim nikdy nahradit nemůžeme. Žádná, drastická úmrtnost s covidem nebyla, alespoň ne u nás. Spíš to vzdali kvůli stesku,spousta lidí s demencí prostě nepobere,proč za nimi přestali chodit jejich blízcí.Ptali se na to několikrát denně.
Fandím Dánsku,dva roky jsem v sociálních službách dělala,co se po mně chtělo.Jsem očkovaná, tímto nezahujuju diskuzi o ovcích,já jsem očkovaná,protože jsem chtěla a měla jsem jednoduše strach,že se nakazim při dvanactihodinovem přímém kontaktu s nakaženými klienty.Ale už toho mám po těch letech dost,na další dávku nejdu a pokud to mám chytnout,tak si tím projdu,ale ta mediální masáž už nezabírá na nikoho v mém okolí,hezký den všem.
Nečetla jsem názory,ale za mě,já si taky připadám diskriminována,rok a něco jsem byla covidu vystavena,když jsem se starala v rámci své práce o nakažené seniory,nikomu ten strach nepřeji,každé ráno stát před pokojem,kam za chvíli musím jít a přemýšlet,jestli jsem se vážně dobře ustrojila,o frustraci často dementních,těžce nemocných lidí,kteří nevěděli,co se děje, nemluvě,když nás takto viděli,měli strach a potřebovali,logicky, sociální kontakt.Dlouho jsem váhala,ale nakonec, díky tomu,kde pracuji a jak to klienty semlelo,jsem se očkovat nechala a co z toho mám?Vůbec nic,stále jsme byli dlouhou dobu stourani v nose, respiratory nosíme nejdéle tě všech,a když si ho na chvíli sundáme,tak je problém,takže když to shrnu,50 antigenních testů,několik PCR testů, očkování ne tolik známou vakcínou a nic z toho
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zbytečně promarněné tři minuty čtení naprostého nesmyslu.Naporcujete kuře,dáte ho do mrazáku, případně rovnou celé,již uvařené jídlo z něj.To musí být teda mňamka.