No jo, on u soudu pak skoro každý brečí, jak hrozně "nechtěl" a jak je mu/jí to "líto". Ale nutil je někdo překračovat rychlost/pít za volantem/vjíždět do zákazu (viz přejeté dítě na odrážedle v Brně) atd.? Od toho jsou pravidla. A spousta lidí je všude - nejen na silnici - všelijak překračuje a překrucuje. A když se pak něco stane, to je údivu.
Prozradím vám tajemství.
Fyzickými tresty vychovává slaboch. Ono totiž dokázat dítě vychovat BEZ bití je daleko větší výzva.
K čemu vlastně chcete dítě vychovat? Aby až na něj zařvete, že nemá strkat prsty do zásuvky, nebo dostane po ruce, zkusilo příště totéž, až se nebudete dívat? Aby poslouchalo, protože se bojí nářezu, nebo aby vědělo, co a proč? Nebo máte dojem, že koho rodiče bili za kouření, v dospělosti nekouří? Kdo dostával facky za sprostá slova, v dospělosti sprostě nemluví? Kdo dostával na pedel za záchvat vzteku, se v dospělosti nikdy nerozčílil? Prosím vás...
Kdo vychovává dítě moudře - vede jej, ukazuje cestu, nastavuje pevné mantinely a dokáže být důsledný, má velice brzo samostatné dítě, které v podstatě nemusí hlídat, (trestat a fackovat nebo třeba manipulovat, vyhrožovat), jen korigovat, protože to dítě zná přesně důvody, proč něco ano a proč něco ne. Facka není důvod. Jeden z mnoha příkladů - dceři od miminka vysvětluju, že v MHD jsme tiše a v klidu sedíme, abychom nerušili ostatní, nám by se taky nelíbilo, kdyby tam někdo křičel. Opakovala jsem to pokaždé, když zvýšila hlas. Kolem 1,5 roku začala chápat a já to v podstatě nemusím připomínat. Má 4,5 a podezření na ADHD. Mladší (2,5) totéž.
A navzdory všem těm kecům, jak "vás to nepoznamenalo" - nevím, koho tím chcete opít, ale mě určitě ne. Ono vás to v hloubi duše samozřejmě bolí, že vás maminka nebo tatínek, lidé nejbližší, tloukli, že vám nerozuměli, nevyslechli vás, samozřejmě, že byste měli zdravější sebevědomí, sebeovládání, vztahy a kvalitnější život. Ale přiznat si to je těžké. Držím palce. :-)
Kdo neumí nastavit dítěti hranice bez fyzického trestu a manipulace, měl by se nad sebou zamyslet. A taky nad svým životem, nad svými vztahy. Jak je zvyklý jednat s partnerem, partnerkou, rodiči, sourozenci, lidmi za kasou, na úřadě, v MHD. Dokáže se postavit sám za sebe? Ovládat svůj vztek? Je empatický? Je se svým životem spokojený, nebo nadává na všechny a na vše kolem sebe?
Mě (1992) ani mého muže (1966) nikdo nebil a dokážeme spolu vždy jednat s respektem, neshody vyřešit v klidu. Máte to i vy všichni?
Bití dětí opravdu kvalitní život nedělá. A vědí to dobře i ti, kteří to obhajují, jen je to tak moc bolí (ať už byli biti, bili děti, nebo obojí), že to radši v sobě zase honem udusí.
Rozhovor poměrně pěkný, zajímavé informace, i když mi to připadá spíš jako takové hledání senzací než vyprávění o běžném životě.
Ale tedy, pardon, vylévat polévku do záchoda? 😄 To se nedivím, že civěli, já bych civěla taky, měla jsem dojem, že to snad každý ví, že se to dělat nemá. A je trošku ostuda, že teď si budou někteří myslet, že to je v Česku normální.
Jak zaznělo "menstruační chudoba", úplně mi to připomnělo, jak jsem se asi třikrát přimotala do nějaké internetové diskuze o tom, že by někde někdo dostával hyg. potřeby zdarma, a VŽDYCKY se našlo nemálo chlapů, kteří naprosto vážně a ublíženě namítali: "Tak to je bezvadný. A co dostanu zadarmo já??" 😄 Ale to je taková klasika. Jako taková ta hra na slova u psychologů. Porod bolí - zkus si někdy kopanec do koulí. Ženy musí zvládnout menstruaci - no a my zase vás, když ji máte. Jsem unavená z péče o děti a domácnost - unavená, a to přitom ani nechodíš do práce. Atd. Atd.
Komentáře pod tímto článkem jen ukazují, jak palčivým problémem výchova v našich končinách bohužel pořád ještě je. Díky Bohu, že se prolamují ledy a čím dál více lidí učí sebe i svoje děti větší empatii, sebevědomí a schopnosti převzít zodpovědnost za svoje rozhodnutí a svoje činy a řešení situací a konfliktů bez urážek, křiku, vyhrožování a manipulací. Taky na sobě pracuju. Měla jsem štěstí, že aspoň máma byla na svoji dobu hodně pokroková (nebila mě, jednala se mnou jako se sobě rovným a zároveň s přirozenou a nepřekročitelnou autoritou, kterou mi díky partnerskému přístupu nikdy nenapadlo rozporovat), já to jen rozvíjím dál.
O tom totiž výchova je - je to cesta a práce na sobě. Není vina dětí, že se chovají jako děti, je chyba rodičů, když na tohle chování neumí dospěle zareagovat. A tak se v tom snažím zlepšovat. Obecně by život měl být o nikdy nekončící péči o svůj vlastní rozvoj. Stejně tak vztahy. :-)
Tady je vidět, kdo je jaká generace. Mně je jednatřicet, a je mi upřímně - ale upřímně, asi nejupřímněji ze všech upřímných upřímně - jedno, kolik genderů na světě existuje. Neohrožuje mě to, neobtěžuje mě to, nezajímá mě to. Jde to úplně mimo mě. Je mi fuk, jaký má kdo gender, je mi fuk, jestli je někdo gay či lesba, je mi jedno, jestli někdo chodí na takový Pride, makový Pride, stejně jako je mi úplně fuk, jestli vy zde diskutující preferujete romantiku, pouta, horký vosk nebo misionáře po tmě. Jediný, co mě zajímá, je, jestli všichni, kdo ten sex provozují, ho provozují dobrovolně, jestli nikoho jejich partner(ka)/máma/táta nemlátí, netýrá, jestli společnost násilí nebagatelizuje. A to právě řeší ta úmluva.
Vám všem v diskuzi bych doporučila totéž. Netýká se vás to - neřešte to. Všem kolem vás se uleví.
Já bych doporučovala, aby děti spaly od narození ve vlastním domě. A pokud by se náhodou chtěly fyzicky nebo citově přiblížit rodičům, normálně bych je propleskla. Co se mají co děti dožadovat přítomnosti rodiče, nedej bože v noci, kdy rodiče potřebují od soumraku do svítání souložit, a ne aby je obtěžovaly nějaké dětské noční můry nebo snad potřeby jejich dětí.
Některých diskutujících a jejich dětí je mi fakt hrozně líto. Musí být těžké žít ve světe plném citové deprivace...
Všechny hemzy zpomalených zapšklých jedinců, kterým se stýská po socíku, kdy se na inteligenci plivalo, a kteří nemají páru, o čem mluví, bych shrnula do jedné odpovědi.
Když jste věděli, že je to tak strašně jednoduché a výhodné, proč jste nevystudovali a nešli touhle cestou taky?
A pokud vám to někdo v mládí zatajil nebo znemožnil, není nic jednoduššího, než si dálkově toho "zbytečného bakaláře" levou zadní udělat, a pak se taky můžete mít jako prasata v žitě? Ne? Ne??
A proto jsem nikdy nepochopila snahu stěhovat děti co nejdřív do vlastních pokojů, v Americe dokonce od narození... únosy dětí z pokojíčků, které rodiče zjistí až ráno, děti vypadené z oken, spadené ze schodů, udušení kojenců... 😕 Je mi to strašně líto, nikdy nevíme, co děti napadne, když jsme u toho, natož když jsou samy...
Klasický sedánek českých inteligentů, kteří sice z biologie, fyziky a chemie měli trojky a čtyřky, protože "to nikdy v životě nevyužijí", práce s informacemi se u nich rovná nule, stejně jako kritické myšlení, ale samozřejmě všemu rozumějí lépe, než stovky vědců z celého světa. Je úplně jedno, jestli jde o covid, kojení nebo oteplování. Švejci z diskuzních vláken tomu od monitoru rozumějí nejlíp. Vědce i lékaře by měli v ideálním případě všechny vyházet na ulici. Švejci si poradí i bez nich.
Kojení není jen o výživě, má obrovskou spoustu dalších funkcí. Dítěti pomáhá zvládat stres, záchvaty vzteku, strach, nemoc, horečku... Často v nemoci stačí dcery nakojit a horečka klesne. To stejné třeba s růstem zubů. Kojit tříleté dítě přece neznamená kojit ho neustále, ale když je třeba. Klidně i jen párkrát týdně, jednou týdně... Brzkým odstavem je to znemožněno.
Starší dcera už se dávno sama rozhodla, že kojení stačí jen večer (asi tak dvě minuty), ale po několika měsících měla nedávno den, kdy jí bylo fakt na nic, nevyspaná, ukňouraná... poprosila o mléko, po 30 sekundách ho pustila a najednou byla samý úsměv. Takhle vypadá to "kojení velkých dětí", které některým způsobuje pupínky a panické ataky. Dcera má 3,5.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
"Tak s pánem Bohem, já už poběžím..."
"..."
"Tak s pánem Bohem! Já už poběžím!"
"..."
"Tak s pánem Bohem!"
"No s pánem Bohem, dyk už ste zdravil!"
"Ale já opravdu odejdu!"
"A kdo vám brání? Jděte si po svejch, člověče!"