Začala jsem podnikat po porodu první dcery... Obor který jsem vystudovala mi má nemoc nedovolila vykonávat tak jsem se začala věnovat tomu co jsem měla jako koníček. Zakázkové vyšívam a šíji ... Aktuálně mám třetího prcka a stále pokračují... Ikdyz covid mou práci málem zabil ... (Byla jsem závislá od pořádání různých festivalu, závodu akci výstav ap. Což bohužel nebylo .. ) ... Ale zatím se držím ...
Teď mně super matky ukamenují. Mám tři děti (ano to poslední má na rohlíky čas), ALE ani jedno nedostalo a nedostane v obchodě nic dokud se to nezaplatí. Pamatuji si jak jsem musela vysvětlovat příbuzným, že první dceři rozhodně ,,rohlíšek v obchodě,, dávat nebudou prostě to to dítě vydrží. Pokud chytne hysterák kvůli rohlíku tak co příště mu koupíte ferrari vystavené v nákupáku - pardon pojede se projet bez placení ? protože ho prostě teď chce ? ...
Sama jsem diabetička a stalo se mi, že mne postihla (a nejednou) ošklivá hypoglikemie - pro neznalé, jedná se o život ohrožují stav (na rozdíl od hysterického dítěte co nedostane rohlík) .. a ani jednou mne nenapadlo, že se v obchodě najím, vždy jsem zaplatila (i když předčasně, nákup jsem prostě opakovala až mi bylo lépe) a odešla jsem a najedla se po opuštění prodejny.
Nejspíš mě tu některé diskutující označí za lháře co chce být zajímavý, ovšem mám podobné zážitky z nemocnice jako popisuje autorka... po těch x hospitalizacích už se umím bránit a jak se říká s některými se nes...u ... Už ani nepočítám kolikrát jsem kde ležela (zkušenosti mám z několika nemocnic napříč ČR a to i soukromých - kde to kupodivu nebyl problém chovat se lidsky a slušně ... jo no za ty prachy co jsem tam nechala se není čemu divit ... ) .. nejdůležitější je vždy uklízečka, vrchní sanitářka a pak vrchní sestra ... na novorozeneckém ideálně ta co nemá vlastní děti ... na dětském opět taková co děti nemá ... když pominu nevhodné komentáře (vy nekojíte no to moment ... doplňte si dle libosti) ... tak na šestinedělí třískáme nábytkem jako bychom nemocnici bourali ap ... já vím je to o lidech, vždy se v kolektivu najde někdo na kopnutí do ... (je jedno jestli je to fabrika nebo špitál) .. ovšem jsou místa kde se snad tito lidé kumulují (stejný magnet je i studijní VŠ 😄)
Od půl roku života první dcery jsem OSVČ... Ano jelikož se narodila těsně po té co jsem dokončila vysokou tak jsem dostala rodicak .. dítě mám od té doby třetí (poslední aktuálně cca 3 měsíce) a práci jsem přerušila jen chvíli před a chvíli po porodu... Jde to když člověk chce ... Ano je to náročné je třeba hledat cestu jak v tom chodit ale není to nic co by se nedalo dělat ...(Ano pracuji z domu) ... Protože co si budeme povídat jen s rodicakem se opravdu vyjít nedá ... Gor když se například u dítěte objeví zdravotní komplikace (v případě první dcery atopický exem) a vyžadují nákladnou léčbu ... Ovšem jít na brigádu ? S maximem 300h by musela být placená zlatem aby se to nějak oplatilo ... Nebo by to člověk musel mít ,,za rohem,, aby neprojezdil majlant dojížděním ..
Mám za sebou jak porod ,,klasicky,, tak akutní císař tak i plánovaný.... je pravdou, že po druhém porodu jsem byla dlouho psychicky na tom špatně. Navíc to opětovně nedopadlo s kojením a bylo to pro mne velmi těžké (stejně jako u třetího, nesu to velmi těžce, mrzí mne to). Poslední porod byl plánovaný císař, jednak mám cukrovku, jednak vzhledem k průserům u č. 1 a č. 2 a jednak byl mladý pán koncem pánevním ... po posledním porodu jsem byla velmi rychle na nohách, přesto, že jsem se hrozně bála (prostě jsem nemohla pobrat to, že jsem u ,,toho vzhůru,,) jsem večer chodila (v pátek porod v pondělí jsem byla doma), bolesti mininální, až mne to překvapilo... nejvíce mne rozčilovaly drény, které jsem měla a musela všude nosit a moc jsem se nemohla starat o malého. Dokonce se paní dr. povedlo ,,odstranit,, původní velmi nevzhlednou jizvu.... bohužel mi po třech těhotenstvích zůstala diastáza, což mne velmi trápí ... je pravda, že mnohé dámy si nevidí ,,do huby,, jak se říká a dokáží jednou hloupou poznámkou ublížit .... jizva je velká a často zůstane bříško nebo se prostor různě zvlní, bolí, člověk se stydí ...
Mám to stejně. K tomu navíc z poloviny domu staveniště, tudíž opravdu není možné udržet 100% pořádek. Uklízím když je čas, děti mají dle věku své povinnosti ohledně úklidu a ty se dodržují. Když je třeba udělat něco náročnějšího (máme stropy 3m vysoko tudíž mi musí pomoci muj muž), nebo má dojet rodina uklízí se pořádně, ale ne že bych denně lítala s desinfekcí, jel tu imrvere vysavač a člověk si nemohl ani sednout na gauč, vzpomínám na to jak kdysi býval ,,obývák,, jen na okrasu a chodilo se tam o Vánocích a Velikonocích 😄. Navíc máme zvířata - hospodářská a dům zařízený ve stylu statku ze 20.tých let a žijeme trochu jinak než valná většina v paneláku. U nás bílé lamino a samo-vysávací vysavač nenajdete (to se dřív člověk přerazí o kýbl a gumáky v hale 😄) ... ono to není o lenosti ale o prioritách, které člověk má - taky je ,,bordel,, a ,,bordel,, pokud si děti hrají přece jim nebudu uklízet hračky - ale na druhou stranu, čistá koupelna, wc, nádobí, vynesené odpadky nebo čistá kuchyně to je základ ...
A dostanu čočku od zdejších ,,pedagogů,, a zaručeně lepších matek ... První dcera (akt. 7,5r ve 2 třídě), pracovat z domu jsem začala když ji bylo půl roku. Šiji a vyšívám (strojně) atd. Což je práce, kterou lze vykonávat i s dětmi. Musím tedy podotknout, že mám děti extrémně hodné a není problém, aby semnou byly v dílně. Dcerka nastoupila ve 3letech do školky. Půl rok ok, pak rozvod a stěhování do toho covid a uzavřené mateřinky. Když je otevřeli, přijali ji v místě kde jsem bydlela. Vše ok až na neustálé zdravotní problémy. Přišlo druhé těhotenství, tornádo a nucené stěhování ... nová školka, už jako předškolák chodila jak to šlo, já pracovala skoro do porodu a po něm cca po 14ti dnech jsem opět seděla za mašinou. Dcerku mi neustále vraceli, že má rýmu, že se škrábe ( je alergik atopik asma no zkrátka dílo - lékařské zprávy o neinfekčnosti nezabraly) nějak jsme doklepali školku, denně doučování a malá nastoupila do školy. Ovšem já byla už půl roku na ,,mateřské,, družina problém - jelikož jsme byli noví chtěla jsem aby se začlenila do kolektivu, když školka neklapla - malá vesnice chtěla jsem ať má kamarády, problém s tím, že jsem na mateřské a pracuji z domu byl i tam - věnovala jsem se mladší a chtěla jsem, aby starší si nenuceně vytvořila své vazby, jak ve školce tak následně ve škole jsem musela opakovaně vysvětlovat, proč chci aby tam dítě bylo ... holkám se věnuji stejně, teď mají malého brášku a jak to jen půjde jde dvouletá do školky, právě proto aby si vytvořila lepší sociální vazby, naučila se to co ji já naučit nedokážu... to přece není zločin ...
Když jsem čekala druhou dceru, praskl a ulomil se mi zub. Měla jsem to tehdy ,,za pár,, ovšem zubaře mám v Olomouci - bydlím u Břeclavi. Jsem diabetička a tak jsem měla pochopitelně strach jestli tam není nějaký větší problém, na pohotovosti mi po tel. řekli (tehdy i skrz covid) ať tam vůbec nelezu, obvolala jsem proto všechny zubaře v okolí vč. soukromých klinik - odmítli mě byť i ošetřit (nechtěla jsem to opravovat ale jen zkontrolovat jestli tam není problém) ... jediný kdo jako že ,,jo,, ale musela bych si nechat ten zub opravit - cena od 14ti tis. ... což je židovina neskutečná ... no tak mi zub opravovala moje dr 3 dny před porodem a stálo mě to jen 1500 ... ano dojíždím, dnes už i se třemi dětmi, k zubaři od Břeclavi až do Olomouce ... najít zde někoho se mi nepovedlo (nejsem milionář a zbytek nebere/končí/diabetiky a děti ne ap) ...
Dost lidí tu píše ják nemají lidé přebírat balíčky problém je, a to nezmiňuje článek, že to posílají zabaleno tak, že to pošta vloží do běžné schránky. Pokud má a valna většina lidí má takovou schránku co má otvor dost velky tak prostě balíček vloží a konečná... Taky mi to kdysi posílali už to bude několik let tehdy jsem jim musela pohrozit že to dám k soudu jestli toho nenechají, poslán doporučený dopis o odstoupení atd. ... Dokonce ikdyz jsem vyměnila telefonní číslo zkoušeli to dál a dál ... Aktuálně volali minulý týden vim, že za to ten pikolik na telefonu nemůže, ale poslala jsem je s rozběhem do patřičných míst..... Dokonce bývalý majitel mého aktuálního čísla patrně také kdysi něco odebíral a zbavit se jich mi trvá už 4roky (opět vše ignorují jakékoli SMS ohledně plateb za ,,imaginární,, zboží, někdy i volaji a vyhrožují).... Docela mne udivuje, to že takových stížnosti a nikdo s tím není schopen nic udělat ...
Absolutně netuším proč se z těhotenské cukrovky dělá taková kovbojka. Je to dočasné, po porodu zmizí a je třeba aby maminka myslela především na miminko a řídila se radami lékaře. Který se sichruje. To, že předepíše návštěvu diabetologie není katastrofa. Stejně jako není katastrofa test. Jsem DM I. na inzulínové pumpě akt. 36TT a to je teprv síla, říkala jsem si proč proboha jsou ke mě lékaři tak skeptičtí a kolikrát nevěří, že ač dodržuji dietu i léčbu ještě přísněji než chtějí - prostě hodnoty nejsou jak by oni dle tabulek chtěli a jsou kolikrát i hnusní ... přesně kvůli podobným maminkám, jednak hysterie kvůli měření, pak kvůli testu, následně kvůli dietě/inzulínu .. u druhé dcery se nepodařilo cukrovku ukočírovat a věřte nebo ne to opravdu nechcete ... Možná by bylo záhodno uvažovat o vzniku specializovaných pracovišť pouze na těhotenskou cukrovku/případně na těhotné diabetičky + by významně pomohlo kdyby se někdo zabýval problémy, které působí při kojení cukrovka po porodu .... je pěkné že vám laktační nacpe homeopatika a boržurky, nutriční tabulky, které nesedí - ale jinak pomoc žádná ...
Tak trochu paní chápu, hlavně to, že nečekala patrně tak šílené reakce od ,,kamarádek,,. Byla to totiž závist. Nic jiného. Sama mám dvě děti. Třetí bude za chvíli, ano k tomu barák, dobytek, zahradu a ano chlapa co je naštěstí normální (a to i přes to, že zažil to samé co tu některé, útočíc na autorku jak fňuká, že ony to a to zažil doma jako dítě ...). VŠ jsem dodělávala těhotná, pracuji kvůli své nemoci, která se rozjela v posledním ročníku VŠ z domu od půl roku věku starší dcery. Mladší má dnes 2roky. Některé ženy dokáží být totiž všetečné slepice, které se z nudy musí zabývat tím co má a dělá kdo doma a náležitě to rozebírat.... nechodím do dětských skupinek ani koutků, nemám na to mozkovou, časovou ani jinou kapacitu a ? stejně pomlouvají, ony prostě některé pomlouvat budou i kdyby se člověk stavěl na hlavu ....
Podotknu tu poznámku - kojení - jeden z pánu se tu dost hanlivě vyjádřil o ,,kojí tři týdny aby si nevytahaly prsa,, - vážený - kojení není samozřejmost, není to něco co jako pivo vytáhnete ze špajzu a věřte, že jsou mezi námi takové, které celý život bude mrzet to, že své dítě kojit nemohly ač chtěly a co jsem si od podobných hrdinů a hrdinek vyslechla by vydalo na knihu .... tak se prosím, jako chlap laskavě do hodnocení tohoto nepleťte ...
Nezmiňují o jaký typ jde. To je dost podstatný, ale už jsem si u těchto článků zvykla. Nevim co je ovšem horší jestli kontololor nebo takový jako můj bývalý manžel kterému má nemoc byla u zadní části těla... A to dokonce tak že mě několikrát nechal v takovém pruseru a těžké hypoglykémii, že nebýt lidí okolo dopadlo to hodně špatně... Hlavně že začátku kdy jsem se s nemoci učila žít.... A zvraty byly na denním pořádku... Vse má své meze ..
Všichni to tu svádíte na vládu a kdo ví co, ale co si já vzpomínám tak už pro moje rodiče byl lyžák dost drahá sranda ... poměrně dost spolužáků si to nemohlo dovolit.... jestli pak nebude chyba ještě někde jinde ... ano ani my bychom si nemohli lyžák pro dceru dovolit ... a to výbavu máme šlo by jen o zaplacení pobytu ...
Jsem tedy diabetik I. typu, nemocí jsem onemocněla v době studií na VŠ. Studovala jsem archeologii a těšila se na výkon povolání, byl to můj sen. Bohužel tehdy to nešlo. V posledním ročníku Mgr. studia jsem se rozhodla pro dítě a po dostudování a po porodu jsem šla na OSVČ a zcela v jiném oboru. Bohužel i když jsem se po letech zkusila do původního oboru - archeologa vrátit (zaléčená, na inzulínové pumpě se senzory) nebylo to přijato zrovna s nadšením a byla jsem brána jako přítěž ... Bohužel o cukrovce panují mnohé lži, lidi v ní vidí velký problém ... přitom jsou nemoci mnohem nebezpečnější a práci omezující než je právě cukrovka.... dokonce si mnoho lidí myslí, že diabetici I. jsou automaticky v invalidním důchodě .... bohužel vyvracet jsem to mnohým přestala ... nemá to cenu
Mno u prvního porodu byl (dnes již bývalý) manžel po celou dobu na chodbě a přišel až byla malá skoro venku. Už tehdy mi mělo dojít, že když není schopen mi být v těžkých chvílích oporou něco je špatně (jelikož komplikace po porodu u mne i i dcery ukázaly tak trochu jeho pravou tvář). Druhá dcerka - partner o tom že by u toho nebyl nechtěl ani slyšet, i přes to že jsem rodila 200km od domova a musel přijet a bylo vidět že se bojí, byl tam a pokud by nedošlo na akutní CS v celkové narkóze - byl by tam po celou dobu. O malou se staral po celou dobu po porodu a je pravda, že vztah maji uplně jiný a i my dva - nějaké tabu není, nestydíme se před sebou prostě jsou věci co bereme jako přirozené a normální. No co bych opravdu chtěla u třetího zažít je to vidět partnera šťastného jak poprvé vidí miminko tu chvíli kdy se ho poprvé dotkne .... protože to jsem už dvakrát jaksi ,,prospala,, ... doslova ... je to o lidech ... jako všechno ...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mno mám za sebou jak ,,klasiku,, dceři je 8let komplikace při porodu, po něm no zkrátka šílené, tak i dva císaře, jeden akutní a druhý plánovaný (vzhledem k předchozím komplikacím) a syn byl navíc koncem pánevním. Po prvním císaři jsem se cítitla hrozně - porod nepostupoval a já to fyzicky nezvládla, jsem ke všemu i diabetička když došlo na lámání chleba - už to bylo rychlé, uspat a šup ven ... ale psychika pracuje dodnes mám prostě pocit že jsem to nezvládla (mám zdravou cácorku 😄 2,5r) u třetího jsem od začátku řekla že cirkusu bylo dost a porod se naplánoval ... po posledním jsem večer byla na nohách v pátek se malý narodil a v pondělí jsme byli doma ... (kojit jsem vzhledem k předchozím zkušenostem ani nezkoušela) ... paradoxně - první dcera - atopik, astmatik, alergik věčně na hromadě - dvě mladší zdravé ...
1 odpověď