Hodně pronajímatelů nechce ubytovávat lidi z ubytoven, i když třeba pracují. Je to takové stigma.
Tak nemůžou počítat s tím, že půjdou z ubytovny rovnou do zrekonstruovaného bytu či novostavby, to se musí postupně vystoupat z bahna... Na trhu je stále hodně bytů v původním celkem slušném stavu, u kterých majitel nemůže počítat s tím, že by mu tam šel bydlet doktor. Třeba nám se jeden takový 4+1 uvolní na jaře, a budeme zájemce filtrovat (nemakačenka a špindíry ani přes práh).
Nejdřív musí mít práci, to je základ.
A nebo, pokud nechceš chlapa, najdi si ženskou 🙂
Teď vážně, kdyby se domluvily dvě samoživitelky kámošky z ubytovny, co jsou na tom podobně, a pronajaly si byt společně, obě chodily do práce, dělily se o náklady a pomáhaly si vzájemně s dětmi, taky by to šlo... Ve dvou se to vždycky lépe táhne. Musí se chtít hledat řešení, ne jenom čekat s nataženou dlaní.
Krásný den. Myslíte, ze stejna situace by byla i kdyby zde skoncila pani s dětmi sama? Statečně by chodila do fabriky a vše radne platila?
Popsal jste případ dobre fungující rodiny, to je něco jineho. Vubec netusite kolik penez si sebou privezli, z jakeho prostredi pochazi a podobne. Kazdy pripad je jiny ale v cem se schodnem ze biznis s chudobou na ubytovnach je realitou a vymanit se z neho je fakt tezke. Uz jen to co pani popisuje kauce, najem dopredu, odmena realitce to vse kolikrat dela 50-70tis. A stat nevytvari alternativu.
Kdyby byla sama, nemohla by si dovolit byt 2+1 64 m2, musela by jít do menšího 🙂
"Myslím, že mají tolik svých starostí, že to ani nevnímají." Do práce nechodí, dle článku i muži zůstávají "doma", aby chránili ženy... Tak co celý dny dělají, nechápu. Nejvyšší čas tady ty dávky na každý prdnutí ve velkým okrouhat. To mělo být už dávno.
Tak co celý dny dělají, nechápu. - Co by dělali, další děti si dělají ;)
Zajímalo by mě, jak to zvládají Ukrajinci, kteří k nám prchli před válkou, a neberou žádné sociální dávky.
Pronajímáme byt UK, rodina se třemi malými dětmi, jedno dítě v MŠ, oba rodiče jako VŠ pracují jako dělníci v továrně, on na tři směny, a dávky neberou... Platí normální nájem a vždy včas, bez debat a nářků.
Pořád tam bude stejné množství administrativy. Protože budou vykazovat údaje za odloučené pracoviště. Ušetří za místo ředitele, ale zase zřídí místo zástupce ředitele, takže "z bláta do louže".
Ředitel velké školy má: Zástupce ředitele pro 1. stupeň, pro 2. stupeň, pro inkluzi, pro ekonomiku a provoz, dále personalistu, ekonoma. Ředitel malé školy má pouze jednoho zástupce ředitele a možná hospodářského pracovníka (tím nemyslím školníka), je na tu agendu sám, nemá prostředky na větší pomoc. Ale tabulek musí vyplňovat oba stejně, dotace žádají stejně, práci mají stejnou. Oba stejně bojují o každou korunu pro svoji školu, oba stejně hledají, kde se dá nějaká kačka vyškrábnout.
Sloučením několika malých škol do jedné velké s pobočkami bude mít ředitel k dispozici finance pro více zástupců ředitele. Sloučením několika malých škol do jedné můžou dvě malé školy ze sousedních obcí sdílet jednoho fyzikáře, nebo učitele informatiky.
Pokud dojde pouze ke sloučení pouze po administrativní stránce, a školy budou nadále fungovat v těch obcích, bude to výhodné pro všechny, úspora financí, větší efektivita v práci vedení škol.
Ředitelům malých obcí s touto administrativou pomáhá zřizovatel. Stejně tak jako s údržbou školy. A pokud administrativu jedné školy hodíte na školu druhou, stejně to budete muset někomu zaplatit. Tím, že spojíte školy po administrativní stránce, neušetříte nic. Je to zase jen další ze zoufalých nápadů.
Když chce ředitel školy získat dotaci z Programu rozvoje venkova (Ministerstvo zemědělství), např. na pořízení interaktivní tabule do třídy, nebo na výstavbu venkovní učebny, musí:
S většinou úkonů pomůže Místní akční skupina (v některých případech je lepší se nespoléhat), ale ZODPOVĚDNOST leží na tom řediteli, takže si to stejně musí důkladně nastudovat, jinak dotaci nedostane a musí pak najít peníze v rozpočtu školy.
Totéž platí o dotacích na školní asistenty, asistenty pedagoga, pomůcky, investice, atd., z několika různých dotačních programů, a každý má vlastní pravidla.
Pak musí řešit ještě běžné provozní záležitosti školy, a posílat pravidelné reporty na MŠMT.
Když jsem chtěla po řediteli školy vyplnit formulář, dopadlo to tak, že jsem si ho vyplnila sama a on to podepsal, po několika urgencích.
Ředitelé škol jsou administrativou přetížení. Přehodit tuto administrativu na obec je neefektivní, protože obec musí zaměstnat člověka, který se to naučí.
Není to ani tak o velikosti školy a počtu žáků, ale o vědomostech člověka, který to dělá. Pokud tyto záležitosti řeší osoba, která se v problematice dobře orientuje, zvládne "obsloužit" 2-3 malé školy, dělá jen CTRL+C a CTRL+V. Prostě 3x stejná dotace na interaktivní tabuli pro tři školy, sdílený školní psycholog pro tři školy, atd.
Jedna škola s jedním ředitelem a administrativou(fyzicky možno více objektů). Efektivnější. Dobré řešení, tedy pokud se pořádně dořeší. To samé se hodí i pro malé obce.
Přesně, efektivnější, pokud se to správně uchopí. Ředitel malé školy nemá k dispozici finanční prostředky, aby mohl zaměstnávat ekonoma, personalistu, sekretářku, atd., a všechno musí zvládnout sám, a k tomu ještě učit...
Tak pokud se jedná pouze o administrativní sloučení, malým školám to prospěje. Administrativní zátěž ředitele školy je obrovská, ředitel se musí orientovat ve všem včetně možných dotačních titulů, vyplňovat tabulky, reporty, atd., a nezbývá mu čas na pedagogickou činnost (a nebo zanedbává investice a dotace). Sloučení administrativy tří malých škol do jedné přinese větší řád v řízení škol a úsporu financí (za předpokladu, že se toho ujme kompetentní schopná osoba).
Kdo ví, co ti lidi dělali. Mne nedávno hnedle napadl muž, že jsem omylem zastavila před vjezdem na jeho zahradu, který nebyl označený. Ludi jspu hysteričtí a agresivní a reagují extrémně na drobné problémy. U nás se tak i zabili.
Nemuseli dělat nic, většina malých dětí jezdí na odrážedle, a někteří psi se z toho můžou za plotem zbláznit (a někteří psi vyvádí za plotem i bez odrážedla, stačí jenom projít). Kolikrát jsem měla strach, aby se ten pes nějak nedostal ven...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Kalamita jak na Sibiři, tři centimetry sněhu, u muzea čtyři... A solí se šetří, aby se na jaře mohlo říct, kolik jí zbylo...