Mám doma chlapce v pěstounské péči s psychiatrickou diagnozou. Je skvělý, milý, šikovný, i když má své limity. Ale bez léků by to nešlo, skončil by v ústavu. A mít na starosti bez léků takových třeba deset - nemyslitelné. Neříkám, že to všude dělají dobře, ale tyhle naivní rady od stolu jsou k ničemu. Pan redaktor, který napsal takový zavádějící titulek, by měl jít s autisty aspoň na měsíc pracovat než se začne vyjadřovat.
Aby paní neměla vlastní děti, bylo její rozhodnutí, to nemůže házet na nevlastní dceru. Čekat vděk od dětí se nevyplatí ani u vlastních. Já mám 4, z toho 2 nevlastní, a miluju je všechny. Ale počítám s tím, že je srdce mohou táhnout časem jinam. Tak si teď užívám jejich lásku a ony tu mou. Chápu, že paní v článku to mrzí, ale snad se taky starala z lásky a ne kvůli vděku. Třeba to časem bude jinak.
Jsem pěstoun 2 chlapců, jejich matka je vážně zanedbávala a asi i bila. Docházela tam sociální pracovnice, stále dokola ji učili se o děti starat, matku alkoholičku s IQ 60, s alkoholovou demencí. Až když mladšího potřetí nechala v Klokánku, začlo se něco dít. Když už byli u mě, nutili ji i děti do styku, ze se třeba polepší. To se děje denně, že i týrané děti se vrací rodičům, protože právo biorodiny je nade vše a práva dětí nikoho moc nezajímají. Proboha, čemu se diví?
To je sice moc pěkné, ale jak novelou zajistíte psychology na terapeutickou pomoc a dětské psychiatry, kterých je v republice pár, je mi záhadou. Na psychoterapie nebo pomoc psychologa se čeká měsíce, přidáte peníze doprovodkám, urychlíte přípravy. Ale že byste tím nalákali víc zájemců, to asi těžko.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Hezky napsané. V médiích, v proslovech slavných, ve filmech se o pití alkoholu mluví jako o běžné normální věci. Ale tak to není. Normální je nepít.
1 odpověď