Mým názorem je, že každá škola by měla psychologa zaměstnávat.
Žáci na 2. stupních jsou školou už více poznamenáni a psycholog by jim mohl pomoci.
Školy nedělají nic pro psychickou pohodu dětí.
Nebo ať ministerstvo změní osnovy... určitě bych přidala do hodin péči o duši,debaty,besedy o emocích ve třídách mezi třídním učitelem a dětmi.
Každý učitel by měl projít nějakým výcvikem nebo kurzem.
Dále by škola měla dětem poskytnout podporu a motivovat je k tomu ať vyjadřují svoje názory a hlavně strachy a obavy,dále spolupracovat s rodiči(smutné je že ne každý by měl o to zájem).
Ne všude jsou relaxační zóny,tam by mohlo školství a naše ,, ctěné ministerstvo" zainvestovat.
Děti se hroutí s dosavadní nastavení jim přestává dávat smysl.
Tady vidíme a slyšíme ten generační vzorec,který se táhne staletí.
Už jen věta:,,Je to moje dítě,tedy si s ním můžu dělat co chci."
Jako by se jednalo právě o ten telefon nebo tablet.
Slyším v tom projev moci a přivlastnění...
Nebavíme se o věci,ale o živé osobě...o duši,kterou chceme potrestat.
Až se muži této paní nebude líbit její chování(nebo naopak),tak si dají pohlavek nebo výchovnou facku.
Protože k tomu bych to mohla přirovnat,no ne?
A v čem se to potom bude lišit od výchovné směřováno k dítěti?
Vůbec...ale vůbec si neuvědomujeme,jak stejné tyto na první pohled rozdílné situace jsou do p....e jedno a to samé.
No nevím...
Otázkou je,jakým způsobem ho paní provokuje?
Člověku můžou ujet nervy,ale facka se mi zdá hodně.
Ale reakce odborníka je, se mě osobně zdá, přehnaná.
Hádky se dají řešit jinak.
Buď má paní úžasnou schopnost dlubat do vosího hnízda nebo ze slepoty omlouvá mužovo chování ... a to větou,kterou si násilné chování protějšku omlouvají všechny slepé oběti...,,Já za to můžu."
A ještě jedna věc...
Milá paní,nemáte vůbec tušení kolik vnitřní síly mají v sobě lidé,kteří se potýkají s obtížemi vyžadující uklidňující léky.
A to,že vy to nechápete,vám nedává právo urážet lidí.
Podle mého názoru máte také nějaký psychický problém,když jste schopna vystupovat takovým opovrhujícím způsobem.
Zkuste v sobě najít vnitřní sílu k odkrytí vlastní opovrženosti.
Ráda bych věděla,jestli měla paní nějaké psychické problémy,že bez zamyšlení vyblila tento článek.
Jestli někdo sáhne po antidepresivech,tak je to v případě že prozatím nezná nebo nezabírá jiné řešení.
Každý má svůj recept. Antidepresiva mají pomoci z akutního stresu a úzkosti,aby se člověk dostal trošku do klidu a aby se mu do těch procházek a jiných aktivit chtělo.
Z vlastní zkušenosti vím, že Neurol je uspávadlo a jsou situace kdy je tento prášek záchrana.
A u psychických problémů je spánek velmi důležitý.
Brala jsem ho výjimečně,jako poslední možnost,než jsem se naučila pracovat s panickou atakou.
Všechno má svůj čas,každý jsme z jiného těsta a záleží na úhlu pohledu.
Ale autorčin pohled na věc je na mě až příliš soudící.
Toto je zvláštní pojetí.
Když jsem k muži vzhlížela,ranil mě.Misto aby se pro mě obětoval, ubližoval mi.
Když to bylo poprvé, mé vzhlížení upadalo.
Prošli jsme si krizemi.
Když se dívám pozpátku na naši vyspělost,ta nebyla.Byly jsme stále dětmi,když jsme dovolili aby to takto dopadlo.
Nevím,jestli to jde spravit.Ale vím, že můžeme růst a možná i dozrát do bodu,kdy to tak budeme cítit.
Je to těžké dilema,které vám nezávidím. Ať už první či druhá možnost bude pro vás životní zkouška.
Je třeba si dát čas a podívat se s odstupem na obě možnosti.Jak už tady někdo reagoval,Je to váš život.
Pokud se rozhodnete sdílet a být po boku manželovi,přeji oběma hodně síly a hlavně lásky.
Pokud se rozhodnete odejít,nemůžete se dívat a být ovlivňována názory druhých,protože vás to může srazit na kolena.
Už z článku je znát vaše vina,kterou cítíte...což je v této situaci pochopitelné.
A pokud od manžela odejdete,budete zřejmě muset s tou vinou- ne žít,ale pracovat s ní,aby vás nepohltila!
Ale žít s někým,abych se necítila vinna,je taky ne moc správná varianta. Ať už vám manžel dal v minulosti oporu,určitě to nedělal ve smyslu ,,něco za něco".
Ať už bude vaše rozhodnutí jakékoliv,přeju vám mnoho a ještě jednou mnoho sil a štěstí.
🍀🍀🍀❤️
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tyhle diskuze nechápu,jedni nevěru obhajují,pro druhé je to masakr...
Žádný člověk není povinnen cokoliv po druhém vyžadovat nebo druhého přizpůsobovat svým potřebám.
Pár znamená dva...mluvit,mluvit,mluvit...
Pokud člověk cítí v čemkoli nenaplnění,měl by to partnerovi říct.
Jenže my si myslíme, že všechno půjde samo, že se naše požadavky vždy splní,aniž bychom pro to něco udělali sami.
Pokud mám málo sexu,prvně to řeknu partnerovi, zkusíme SPOLU najít nějaké řešení.Tak je to i s osamocením a podobnými problémy...
Pokud SPOLU lidé nenajdou řešení ke spokojenosti obou,potom by měli ze vztahu odejít a neubližovat si.
Být nevěrný a ještě to obhajovat a rochnit se v tom,je vědomé lhaní a dělání z partnerů blbce...
To by neměl nikdo nikomu způsobovat.
1 odpověď