Mým názorem je, že každá škola by měla psychologa zaměstnávat.
Žáci na 2. stupních jsou školou už více poznamenáni a psycholog by jim mohl pomoci.
Školy nedělají nic pro psychickou pohodu dětí.
Nebo ať ministerstvo změní osnovy... určitě bych přidala do hodin péči o duši,debaty,besedy o emocích ve třídách mezi třídním učitelem a dětmi.
Každý učitel by měl projít nějakým výcvikem nebo kurzem.
Dále by škola měla dětem poskytnout podporu a motivovat je k tomu ať vyjadřují svoje názory a hlavně strachy a obavy,dále spolupracovat s rodiči(smutné je že ne každý by měl o to zájem).
Ne všude jsou relaxační zóny,tam by mohlo školství a naše ,, ctěné ministerstvo" zainvestovat.
Děti se hroutí s dosavadní nastavení jim přestává dávat smysl.
Tady vidíme a slyšíme ten generační vzorec,který se táhne staletí.
Už jen věta:,,Je to moje dítě,tedy si s ním můžu dělat co chci."
Jako by se jednalo právě o ten telefon nebo tablet.
Slyším v tom projev moci a přivlastnění...
Nebavíme se o věci,ale o živé osobě...o duši,kterou chceme potrestat.
Až se muži této paní nebude líbit její chování(nebo naopak),tak si dají pohlavek nebo výchovnou facku.
Protože k tomu bych to mohla přirovnat,no ne?
A v čem se to potom bude lišit od výchovné směřováno k dítěti?
Vůbec...ale vůbec si neuvědomujeme,jak stejné tyto na první pohled rozdílné situace jsou do p....e jedno a to samé.
No nevím...
Otázkou je,jakým způsobem ho paní provokuje?
Člověku můžou ujet nervy,ale facka se mi zdá hodně.
Ale reakce odborníka je, se mě osobně zdá, přehnaná.
Hádky se dají řešit jinak.
Buď má paní úžasnou schopnost dlubat do vosího hnízda nebo ze slepoty omlouvá mužovo chování ... a to větou,kterou si násilné chování protějšku omlouvají všechny slepé oběti...,,Já za to můžu."
Jo, článek je trochu zbrklý. Nebo možná vyvolal takové emoce proto, že se v něm celkem dost lidí poznává? 😅
Neurol předepisuje lékař a Ne zrovna pro srandu králíků.
Neurol se nepředepisuje na nějaký splín.
To si paní asi mohla uvědomit.
Lidé, kterým je tato medikace předepsaná musí projít vyšetřením od obvodního lékaře po psychology a psychiatry.
A navíc... článek není zbrklý- ale názor paní je nevhodným způsobem prezentován.
Ale taková paní zřejmě je.
A ještě jedna věc...
Milá paní,nemáte vůbec tušení kolik vnitřní síly mají v sobě lidé,kteří se potýkají s obtížemi vyžadující uklidňující léky.
A to,že vy to nechápete,vám nedává právo urážet lidí.
Podle mého názoru máte také nějaký psychický problém,když jste schopna vystupovat takovým opovrhujícím způsobem.
Zkuste v sobě najít vnitřní sílu k odkrytí vlastní opovrženosti.
Ráda bych věděla,jestli měla paní nějaké psychické problémy,že bez zamyšlení vyblila tento článek.
Jestli někdo sáhne po antidepresivech,tak je to v případě že prozatím nezná nebo nezabírá jiné řešení.
Každý má svůj recept. Antidepresiva mají pomoci z akutního stresu a úzkosti,aby se člověk dostal trošku do klidu a aby se mu do těch procházek a jiných aktivit chtělo.
Z vlastní zkušenosti vím, že Neurol je uspávadlo a jsou situace kdy je tento prášek záchrana.
A u psychických problémů je spánek velmi důležitý.
Brala jsem ho výjimečně,jako poslední možnost,než jsem se naučila pracovat s panickou atakou.
Všechno má svůj čas,každý jsme z jiného těsta a záleží na úhlu pohledu.
Ale autorčin pohled na věc je na mě až příliš soudící.
Podívejte se, to je opravdu úhel pohledu. Že své zkušenosti a to co vidím i okolo u svých přátel. Jakmile se někdo rozvede po nějakým tom desetiletí. Tak už si na stálo nikoho nenajde. A nebo určitě ne ve stylu, hned se k sobě nastěhujeme. Já se rozvedl jednou a v životě už se neožením, protože to co bylo potom mi za to nestojí. A souhlasím s panem Hampalou. Pokud je ve vztahu respekt, tolerance a hlavně komunikace. A chuť společně budovat dál, tak to není iluze ale perfektně fungující partnerství. A jestli tam je ta láska. Ty chemické procesy atd...😆. To už po těch letech ani být nemůže že jo.
A jak můžeme vědět, že láska se vším všudy nemůže být i po letech?
My ji nezažili-lépe řečeno - jsme to neuměli.
Kdysi se té komunikaci ve vztazích moc nedávalo a lidi spolu zůstávali protože tak nějak museli.A byli nešťastní.
Věřím, že když člověk začne makat na sobě,na svých potřebách,na svém dobrém pocitu,na pravdě k sobě i k druhým,na zpracování sebehodnoty a strachu...tak se to uvolní a vznik závislostních vztahů bude o to menší.
A teď si představme, že tohle umí i náš protějšek - to by byla balada- nemyslíte?
Protože jak mohu tvořit hluboký vztah, když neznám svou hloubku?
A ano,my lidé se bojíme samoty,je to velký strašák.
Ale když cítím,že to mezi mnou a partnerem zkrátka neladí,tak i když budu vztah držet na sílu,nebudu se v něm cítit dobře.
Raději budu sama,než zažívat toxicitu a žít v iluzi, protože kdysi se to tak dělalo...
Každý máme svou cestu ,každý máme své vlastní tempo růstu na pomyslné spirále.
Ale tam kde jsem já,nemusí být protějšek.
Tak nač to držet a přežívat.Ze strachu samoty?
Já jsem vztah založený na vzájemné úctě a láskyplné komunikaci nezažila. Když se vyskytl problém,tak jsem byla hned konfrontována protějškem a vlastní hodnotu jsem nemohla vyjádřit ani dát najevo.A proč? Protože jsem si myslela, že když budu držet hubu a krok,tak to bude lepší. A když jsem sebrala odvahu a začala komunikovat,narazila jsem na těžký odpor (a to patřím mezi lidi, kteří umí a jsou ochotni zdravě komunikovat).Tomu se říká nekompatibilita...
Smutné,ale do budoucna velmi výživné...👍
Záleží na úhlu pohledu...
Ukončila jsem 15 letý vztah.Kdybych žila minulými vzorci,zřejmě bych v tom vztahu přetrvávala i nadále.Dvě děti,společných 15 let.
Posledních pět let mě v tom vztahu držely právě ty věci,kterými se řídili naši rodiče, prarodiče...Ale byla jsem nešťastná.
Chci víc než jen přežívat, protože kdysi se to tak dělalo.
Uvědomila jsem si, že já takhle žít nemusím.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tyhle diskuze nechápu,jedni nevěru obhajují,pro druhé je to masakr...
Žádný člověk není povinnen cokoliv po druhém vyžadovat nebo druhého přizpůsobovat svým potřebám.
Pár znamená dva...mluvit,mluvit,mluvit...
Pokud člověk cítí v čemkoli nenaplnění,měl by to partnerovi říct.
Jenže my si myslíme, že všechno půjde samo, že se naše požadavky vždy splní,aniž bychom pro to něco udělali sami.
Pokud mám málo sexu,prvně to řeknu partnerovi, zkusíme SPOLU najít nějaké řešení.Tak je to i s osamocením a podobnými problémy...
Pokud SPOLU lidé nenajdou řešení ke spokojenosti obou,potom by měli ze vztahu odejít a neubližovat si.
Být nevěrný a ještě to obhajovat a rochnit se v tom,je vědomé lhaní a dělání z partnerů blbce...
To by neměl nikdo nikomu způsobovat.
1 odpověď