Zajímá mě, jestli pobyt v léčebně ( několik měsíců) je považován za pracovní neschopnost. To platí zaměstnavatel ( 14 dní) a pak sociálka, tedy daňoví poplatníci? A kdo se té paní 4 měsíce staral o děti? Někdo by se třeba rád šel léčit, ale nemůže si to dovolit.

Jak si může někdo dovolit vyškrtávat věty z knihy, ještě k tomu od věhlasného autora ? Kdo rozhoduje o tom, co je a co není vhodné ? Co autorská práva ? Nebudou se za chvíli některé knihy pálit jako za Adolfa H. ?

Peníze na odměny, které rozdělí ředitel, to je velký problém. Ředitel dá svým kamarádům a loajálním přisluhovačům. Těm, kdo chtějí třeba něco změnit, inovovat výuku, těm, kdo si odváží něco kritizovat, těm nedá nic.

Jsem učitelka. Normálně větráme během hodiny tak 2x krátkodobě intenzivně. Kdo v tom zase hledá problém??

Koho dnes zajímá volební model? Mě tedy ne. Mě zajímá, jak se vláda postará o lidi, kterým povodeň vzala vše.

Když dovolím žákům (průmyslovka) ,aby si na mobilu našli třeba vzoreček ( matematika), polovina z nich si hledá něco úplně jiného. Hned jdou na sociální sítě, jsou na nich závislí. Takže nelze povolit při hodině mobil.

Jsem středoškolská učitelka matematiky v Ústecké kraji a nedostala jsem přidáno už 5 let. Jsem v max. tarifní tabulce, takže nedostanu přidáno už nikdy. Do důchodu to nějak doklepu, ale musím si přivydělávat jinde, abych měla alespoň průměrný důchod po víc než 40 letech práce.

Učím matematiku na střední škole. Nefér ze strany žáků a hlavně rodičů je, že chci, aby se naučili středoškolskou matematiku. Například zlomky, procenta, obsahy a objemy a podobně. Ze základní školy přijdou na střední (nechápu, že udělali zkoušky) žáci, kteří nechápou ani ty zlomky. Tak co tam s nimi pak máme dělat? Učit je na střední škole sčítat a odčítat?

Jsem učitelka všeobecně vzdělávacích předmětů na SŠ a podle tohoto článku mám hrubého přes 54 tisíc. Mám 4 roky do důchodu, tedy max. v tarifní tabulce. I s příplatkem za tridnictvi jsem takový plat NIKDY neměla.

Zase lži a dezinformace. Autor to období socialistického bydlení zažil? Já ano.

Žáci s " poruchami chování" by neměli rušit výuku "normálních" žáků. Když jsem nastoupila do 1. Třídy v roce 1970, měli jsme ve třídě jednu takovou holku co běhala, křičela, prostě vyrušovala. Do týdne byla ve zvláštní škole a byl klid.

Ještě že jsem většinu památek stihla se svými dětmi před 25ti lety. Dnes bych na to neměla. Skoro bych řekla, že je to vstupné do národní památky národní ostuda.

Mnoho studentů VŠ studium nedokončí, studují často jen kvůli statutu studenta. Měli by jít pracovat a ne jen využívat stát, který jim platí zdravotní pojištění, rodiče mají daňovou slevu, využívají různé další slevy a výhody. S takovým přístupem dnešních "sněhových vloček" se z toho srabu nikdy nevyhrabeme.

POSLANCI evropského parlamentu berou obrovský plat a za to vymýšlejí takové bohapusté nesmysly? Kéž bychom z té šílené EU vystoupili. Když vystoupila Británie, všichni prorokovali, jak to bude pro ni ekonomicky hrozné. A vida - nic hrozného se neděje, jenom nemusejí poslouchat ty nesmysly z Bruselu.

To přirovnání kapesneho dětem s důchodem je nesmyslné. Děti si na to kapesné 40 let " nespoří" že svého platu.

Je mi 60 let, do důchodu přes 4 roky. Ale i za cenu krácení penze půjdu do předčasného hned, jak to půjde. Než to zrušej úplně a dostanu ještě míň. Pracuji přes 40 let a už toho mám dost.

Jsem připojena na internet kvůli práci. Pripojit jsem se MUSELA za kovidu kvůli práci, jsem učitelka. Ale ČT nesleduji, rozhlas neposloucham. Nic platit nebudu. NEBUDU.

Také se nestýkám se svou matkou. V dětství mě mlátila, nechávala mě klečet v koutě s vařečkou nad napřaženýma rukama i před návštěvou. Nechci s ní mít teď ( je mi 60 let) nic společného. Je jí skoro 90, ale je mi to jedno.

Nesmyslné lži. Do školní jídelny jsem chodila v letech 1971-1983. ZŠ+SŠ. Žádné smradlavé táci nebyly, jídlo nám nikdo nenutil. Většinou to bylo dobré a za symbolickou cenu.

Měla jsem odvahu změnit práci v 59 letech. Mezilidské vztahy už jsem nemohla snést. Šikana od šéfa. A polepšila jsem si. Mám sice méně peněz, ale klid a pohodu. Nicméně se těším do důchodu.