Máte velmi rozumný pohled na věc. Nicméně i tak může nastat zádrhel právě proto, že děti mají vlastní psy. Znám to od kolegyně, která měla hlídat psa svojí mámy asi 2 měsíce (operace, rekonvalescence a pak lázně). Domácí pes "vetřelce" prostě nesnesl, už po týdnu kolegyně sháněla jiné řešení.
Psy si běžně hlídáme navzájem. My máme 2, jedná dcera 3, druhá 1. Všichni psi napříč rodinou se znají. Vždy, když přišel nový pejsek, seznamujeme, socializujeme. Troufám si říct, že v tomto ohledu jsme všichni zkušení a zodpovědní pejskaři. Ale samozřejmě, nikdy neříkej nikdy.......
V příbuzenstvu mame obdobny případ
A můj názor je jednoznačný , poku dceři na rodičích záleží , pak at jim ho dopřeje a udělá jim na sklonku života radost . Pokud nejsou dementní , tak jim jakýmkoliv vysvětlováním jen řekne :
Už jste staří, brzo umřete, proto seďte na židli a v klidu koukejte z okna.
Vidím na vlastní oči , jak ti příbuzní se psem ožili a jak mají další nový smysl života a je jim přes 80 a jde o vlčáka
Postoj článku je sobecký
Není to sobecké. Máme celý život německé ovčáky, muži je 65, mně o kousek méně a víme, že naše Baira, které je 14, je naše poslední NO. Má už velké problémy se zadníma nohama, jak je to u těchto psů běžné a my máme někdy co dělat, abychom jí zvládli dát takovou péči, kterou potřebuje. Nejde o peníze, zatím si nákladnou péči můžeme v klidu dovolit, ale fyzické síly ubývají. Baira má 35 kilo a jen zvednout ji u veterináře na stůl, je už fuška. Nedovedeme si to samé představit třeba za 10 let. Pejsek potřebuje pohyb, péči. Miluju ovčáky a právě proto je Bairinka poslední. Sobecké je, pořídit si pro vlastní potěšení takového psa a nemoci mu dát, co potřebuje. Uz jsme se rozhodli, že bude starší a menší pejsek z útulku, kterému dáme v budoucnu domov. A jednou - obě dcery jsou pejskařky, nikdy by našeho psa nedaly pryč.
Než jsem si poprvé objednala na Temu - což bylo předminulý týden - dala jsem si hodně práce se zkoumáním těch pár kousků, které jsem si objednala. Našla jsem si je na českých eshopech a dokonce je objevila i v kamenných prodejnách. K mému překvapení, i když už mi to před tím několik lidí říkalo, jsem našla úplně ty samé výrobky, dokonce i ve stejném balení. Jediný rozdíl byl v tom, že např. na celofánovém sáčku byl nalepený štítek s českým textem. A v tom, že ta věc stála u nás v akci pětinásobek toho, co mě na Temu. Evidentně v našich obchodech jede ve velkém přeprodávání a hlavně nastřelení ceny. Jsou to drobnosti na zahradu, do bytu, nic velkého, ale rozdíl několika set korun. Tak co pak zvolit? Jednoduché.
Složité to opravdu je, protože řada těch tzv. uprchlíků zde pracuje za podprůměrný výdělek, tedy svým způsobem kazi ceny práce a berou svým způsobem práci Čechům
Práci Čechúm??? Děláte si legraci? Jsem personalista - u některých firem je spousta míst, která se měsíce/roky nedaří obsadit. Češi to dělat nepůjdou nebo vydrží pár týdnů. Kdyby naráz skončili všichni Ukrajinci, kteří tyto práce dělají, byli bychom v pr....
To ovšem platí, pokud máte nějaký příjem, ze kterého se sociální odvádí (typicky HPP), nebo nemusí odvádět (důchodce, student). Pokud takový příjem nebo osvobození není, tak se musí odvádět sociální z DPP.
To vůbec není pravda. Pokud máte jen DPP (třeba u 10 firem) do 10 tisíc a nic jiného, jste povinen zaplatit pouze zdravotní v minimální výši a nic jiného. A máte doma necelých 100 tisíc měsíčně. Sociální není povinné. Nejste pojištěný nemáte nárok na nemocenskou a ta doba se vám nepočítá do odpracovaných let pro důchod. Toť vše. Jo, ještě z každé dohody 15% srážková daň.
Nezlobte se,ale způsob jakým jste to popsala, a především závěr vašeho komentáře je prostě divný. Ten závěr vlastně odporný. I já jsem věnovala domácnosti podstatně více času než manžel, protože to tak bylo pro rodinu ekonomicky výhodnější.I když na hubu jsem tedy rozhodně nepadala. Ale ten způsob jakým popisujete vaši komunikaci je vlastně smutný. Možná to tak na mě jenom působí ale "musím tě pochválit protože nejsi d.. a nenadáváš, že jdu pozdě,to na mě působí jako by s vámi manžel jednal bez úcty, jako s nějakou svou podřízenou. A to že se sama pochválíte,že nejste svině,protože ho vlastně neobtěžujete s rodinným životem,tak to mně vyrazilo dech. A to jsem starší ženská,která je vdaná přes 40 let. Vážně vám to připadá v pořádku?
Popsala jste to přesně tak, jak to cítím i já. Akorát jsem to na rozdíl od vás neuměla vyjádřit. Vloni jsme oslavili 40. výročí, kdyby se mnou muž takhle mluvil, bylo by mi hodně smutno. A to nejme žádní upjatý manželata, jezdíme na fesťáky, chodíme s kamarády na pivo, a hokej, na fotbal atd. Ale jako s nějakou onucí spolu navzájem tedy nejednáme.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Jak jste přišla na to, že jsme skončili ve 14 hodin? Jsem babička, ale je mi 60, děti chodily do školky a školy už po revoluci. Školka byla do půl pátý a leckdy jsme měli co dělat, abychom stíhali. Muž vodil většinou ráno, já vyzvedávala. Když bylo potřeba, operativně jsme to upravili. Dneska je školka do půl šesté. Když je snaha obou, jde to sladit, vidím to v rodinách obou dcer.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
No víte, ona se ta zodpovědnost dá "provozovat" i jinak. Tak nějak vic srdcem. Už máme dcery dospělé a jsme už i prarodiče. Manžel byl, kromě dvou let, kdy byl bez práce, vždycky ten, kdo nosil domů víc peněz. Ale nikdy jsem se nemusela doprošovat, aby zajel do školky, školy, něco zařídil nebo nakoupil. Zrovna tak to nemusel on, tak nějak nám od začátku přišlo, že jsme na všechno dva. Asi i proto jsme v pohodě zvládli to nehezké dvouleté období, kdy jsme vše táhli jen z mého příjmu. Nemám problém zajet s autem do servisu a můj muž nemá problém uvařit nedělní oběd apod. A naše holky to mají podobně.
Ta rezignace už měla být, nejen o ní uvažovat. Ani ne za to pochybení, ale za to mlčení, pak lhaní a hloupé výmluvy. Myslím, že veřejnost by schroupla, kdyby se zachoval jako chlap a řekl, že se zachoval hloupě a nemorálně, že se omlouvá a stydí. Neplácali bychom ho po ramenou, ale alespoň bychom jím nepohrdali. Ale přiznat chybu a stydět se za ní, to se v českých politických vodách nenosí. Bohužel.
Tedy u vás bych bydlet nechtěla. Asi bych chcípla. Máme v baráku termostat na 20 stupňů přes den a v noci 16-17. V ložnici už asi 20 let netopíme a máme neustále pootevřené okno. Krásně se spí. Jen ve velkých mrazech ho přivřeme. Jakmile jsem v přetopené místnosti, mám pocit, že se uvařím. Je nás doma 5 a nikdo s tím nemá problém. Slečna dcera by se asi divila, kdyby její kapesné a peníze třeba na školu v přírodě šly na doplatek tepla a ona by seděla doma. Že to puberťák není schopný pochopit, to bych brala, ale manželka ? To už je na pováženou. A půjčku si neberte. Proč? Vy jste měl snahu s tím něco dělat. Ať si na doplatek našetří manželka.
Ona už ale tančila v soutěži BAILANDO/omlouvám se,jestli jsem to napsala špatně/ Tím pádem má už zkušenosti,naučila se tyto tance,ví jak držet tělo, ruce,pata,špička apod.Proto je dobře,že vypadla,ostatní začínají od píky.Já držím palce mladinké,štíhlé Darje.
To má možná výhodu, ale to by mě ani tolik nevadilo. Mě vadí její vystupování. Ta dokonalá dokonalost. Mám ráda bezprostřední lidi, kteří jsou emoční, citoví. Neumím to přesně vyjádřit, ale pro mě je paní Kubelková trochu jako stroj. Přesně ví, co říct, jak a kdy to říct. Má vše absolutně pod kontrolou, aby to působilo co nejlépe. Je krásná, chytrá, o tom žádná, i mně se hodně líbí. Ale "lidsky" je pro mě mnohem výš Eva Adamczyková a Darija. A na vítězku této řady bych dala obě. Jedna je oheň a vichřice dohromady a druhá éterická elegance.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vážená paní, obávám se, že nevíte nic o sebevrazích a už vůbec nic o jejich pohnutkách a důvodech. Ale hlavně ! buďte tomu rada. Až budete vědět, může se pak stát, že budete souzena stejně černobíle a ukvapeně jako teď sama soudíte. Nevnímejte to prosím tak, že bych Vám chtěla přát něco zlého. Pouze vezměte na vědomí, že nemůžete znát všechno a že jsou na světě věci, nebo problémy, o nichž nic nevíte. A opakuji, Buďte za to ráda. Nesuďte, ať nejste sama souzena.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ne, o sebevrazích nic nevím. Ale mám ve svém blízkém okolí několik lidí, kteří bojují s takovým neštěstím a hendikepem ve svém životě, že u nich bych i něco takového ospravedlnila. Ale oni bojují, bojují kvůli svým rodičům nebo kvůli svým dětem. Bojují i když někteří z nich vědí, že nemohou vyhrát. Nesoudím ho, jen jsem vyslovila svůj názor. A ano, nikdo nemůže znát všechno, ani vy.
1 odpověď