Tedy nevím. Jsem účetní a nějak nechápu, na co bych potřebovala víc času. Oznámení o této změně posílali exekutoři na začátku října. Stačilo si to přečíst a prostě teď při zpracování říjnových výplat srážet těm, co mají 4 a více exekucí, tak, jako by měli přednostní. Nevidím v tom problém. 4 a více exekucí má ve firmách mizivé procento lidí. Já napříč sedmi firmami mám takového člověka jednoho. Spočítám ho prostě jinak a hotovo. Teď je v módě dělat problém ze všeho.
Pana Ptáčka jsem neznala, "zachytila" jsem jeho jméno v souvislosti s dětskou psychologií, ale to bylo vše. Teď jsem si přečetla několik jeho příspěvků z minulých let, viděla jsem i nějaké video s rozhovorem. Velmi rozumný chlap. Promiňte, ale až do jeho sebevraždy. Tou popřel vše, co do té doby vytvořil a snad jediné plus v mých očích je, že pomohl spoustě lidem. Kdyby byl sám, ještě to dokážu pochopit. Ale mít rodinu a 3 malé děti a přesně vědět, že jim způsobím celoživotní trauma, to už je silné kafe. Léčil podobné oběti, jaké teď sám se svých dětí "vytvořil", takže to, co udělal, je neodpustitelné. Mnoho síly celé rodině, je mi líto, co se jim stalo a že jim to způsobil milovaný člověk, který je měl chránit.
Když ona ta naše digitalizace je taková "nedovařená". Včera jsem se dozvěděla, že po 90 dnech od sepsání žádosti o důchod, leží moje papíry stále na Pražské správě sociálního zabezpečení a nebyly postoupeny na ČSSZ a tudíž se na ní vůbec nezačalo pracovat. Chcete to řešit on-line, nelze. Chatovací program je výsměch tazatelům, má předvolené otázky i odpovědi, takže se vlastně nic nedozvíte. Telefon bere automat a když se proklikáte na volbu důchody, po třech minutách vyzvánění vás vytípnou. Včera při dvohodinovém volání celkem 18x !!! Takže se v pondělí seberu a jedu na PSSZ osobně. Tolik k digitalizaci.
Já to mám tak, že pokud jdu na menší nákup, jdu do obchodu, který má samoobslužné pokladny. Je to rychlejší. Když toho nakupuju hodně, je mi to jedno, ale pokud jsou fronty u pokladen normálních, i s tím jdu na samoobslužnou. Nikdo mi nefuní na záda, nemusím stíhat nařízené vražedné tempo pokladní a pak rychle všechno házet do tašek nebo zpět do vozíku, abych pokladnu uvolnila dalšímu. Prostě u samoobslužné si volím tempo sama a navíc je tam skoro vždy volno.
Tedy, to je ještě šílenější návrh než ten původní. A jak zjistím, kolikátá firma jsem v pořadí s nahlášením? A až brigádník zjistí, že by měl u ostatních platit, bude chodit jen k té první a ty ostatní ostrouhají...........A co když u některé firmy skončí, jak se bude měnit pořadí? Jsem mzdová účetní, postupně zjišťuji, že sehnat mzdovku do firmy, která má hodně dohodářů, začíná být téměř nadlidský úkol. Některé zvažují ukončení, protože ta agenda naroste do obludných rozměrů. To vymýšli lidé, kteří snad v praxi nikdy v životě nebyli.
Je to legrace čist některé příspěvky. Článek je poloviční blábol, to ano. Ale podstatu problému vystihuje. Mám 4 vnoučata od dvou dcer. Každá je jiná a žije svým způsobem života. Oběma jsem hlídala, vždy po jejich žádosti nebo domluvě. Nikdy by mě nenapadlo, abychom přijeli jako delegace a točte se kolem nás. Nedělají to ani ony, když jedou k nám. Dost věcí, které dělají ve své výchově se mi nelíbí a jak já říkám, "skřípu zuby, ale mlčím", je to jejich život, jejich rodina a já se do toho nemám co plést. Ještě mám sama v živé paměti, když mi moje máma přikazovala, jak mám vařit, věšet prádlo, skládat pleny apod. Pokud se zeptají, ráda odpovím, ale spíš způsobem: "kdyby se to stalo mně, udělala bych to takhle...." Ptají se často, někdy na můj (náš) názor dají, někdy ne. Myslím, že tak by to mělo být. Já jsem se zase na oplátku od každé ze svých dcer naučila pár věcí, které by mě v mém věku nenapadly nebo už bych k nim tak nepřistupovala. A ejhle, ono to funguje a dobře. Naslouchejme si navzájem a nevnucujme si nic, jedině tak spolu mohou různé generace v pohodě vycházet. Tak jako my se svými dcerami a vnoučaty.
Teprve pojedeme, ale naše "zlodějská" domácí, ke které jezdíme už 12 let, nám už v březnu napsala předlouhý omluvný mail, že opravdu musí po těch letech poprvé zdražit a to o celých 10 procent. Pro nás za 9dnů/8nocí to dělá krutých 1.400,- navíc za ubytování 15 metrů od pláže s balkonem na moře a neskutečně laskavou, čistotnou a férovou majitelkou. A s místními fajn lidmi, kteří nás vždy po roce ve svých podnicích vítají jako staré známé. Příjemná zkušenost. A na náš dotaz z minulého týdne, jak je to s cenami v našich oblíbených plážových podnicích, byla odpověď - zdražili všichni, ale ceny, které nám poslali nás donutily k smíchu. Ten den jsme byli u nás v Praze v obyčejné restauraci mimo centrum na pivu a dali si i něco na zub. Došli jsme k názoru, že v Chorvatsku možná i ušetříme........
Můžete mi vysvětlit, proč máte potřebu tohle řešit? Nikdo nikomu nebrání, aby začal hrát tenis a dostal se na stejnou úroveň jako M.Vondroušová a jí podobné tenistky. Že nemáte talent? Tak na takové úrovni dělejte to, co umíte. Že nepracujete v oboru, který je tak odměňovaný? Tak přejděte do lukrativního. Prostě, je to o píli, pracovitosti, využití šance a velkém "sebeobětování". Otázka, jestli si to zaslouží nebo ne, je zcela nemístná, až urážlivá.
Je to o lidech. Na jedné i druhé straně. Dělám tuto agendu v jedné firmě 22 let. Nikdy jsme neměli mzdu stanovenou ve smlouvě, vždy jen mzdovým výměrem a dvousložkovou - základ + osobní ohodnocení. Ke snížení osobního ohodocení se firma uchyluje tak max. 10x do roka a to už musí být opravdu větší průšvih zaměstnance. A základní mzdu jsme za celou tu dobu nesnižovali nikdy, ani v té největší krizi.
Naprosto souhlasím. Za 30 let, co dělám mzdovou účetní, si za dobu, kdy trvá tato nesmyslná sleva, uplatňovali slevu na manželku pouze ti s vyššími platy. Jejich manželky si totiž mohly dovolit nepracovat. Ti, kdo počítají každou korunu a kterým by tato sleva pomohla, na ní nedosáhnou. I maminka na rodičovské si co nejdříve hledá brigádu, aby přinesla domů nějaké peníze, takže této rodině není nic platné, že rodičovská se nezapočítává.
Jsme na pobřeží v Jižní Dalmacii už týden. Všude je tu daleko méně lidí než kdekoliv v Praze. Pokud se vyloženě nesnažíte, i v restauraci není problém sedět s velkým odstupem. Všude desinfekce, čisto. Když jsem viděla obrázky z českých výletních míst, koncentrace lidí se nedá vůbec srovnat. Na pláži nás je 10 rodin na 100 metrů. Ideál. Jezdíme v červnu už 13tý rok, nemá to chybu. Ani letos. Naše destinace je malá, klidná. Lidi tady jsou milí a ochotní, celá ta léta. A ceny v podstatě stejné jako v Praze. Jídlo nevozíme, vše pořídíme tady nebo jíme v restauracích, není žádný velký cenový rozdíl. My na Chorvatsko nedáme dopustit, ale nikomu to nevnucujeme.
27
Sledujících
0
Sleduje
27
Sledujících
0
Sleduje
Tak to mě nechává úplně v klidu. Kolekce jsme nikdy nemuseli, na stromek jsme je nevěšeli a nikomu taky extra nechutnaly. Mívali jsme je doma, když byly děti malé a dostávaly se v práci. A dost často jsem figurky na Velikonoce měnila za čokoládová vajíčka. A teď máme 4 vnoučata a ani v jedné rodině dcer se kolekce nechytily....... Pečeme cukroví, vánočky, sladkého je až až.