Hnus k zblití. Z 200 Kč na 30 tisíc?
Neskutečný.. 🙁
Je mi těch lidí líto, to snad chápete.
Kdyby šlo uhradit původní dluh plus třeba nějaký úrok, ok, ale toto?
Ale to mohli, ale neudělali. Měla jsem paní, která tu původní exekuci měla asi na 1.500,-Kč, když jí asi po roce doručili první obsílku. Dělala mrtvého brouka, pak se přestěhovala a myslela si, že je to tím vyřešeno. No, nebylo. Po letech jí to dohnalo. Mně už je po letech praxe líto jen těch lidí, kteří do toho spadnou, ani neví jak. Třeba tím, že paní po smrti manžela zdědila obří dluhy. Vůbec o ničem neměla tucha. A splácí a splácí a splácí. A dluh jí pomalu předbíhá. Té je mi líto.
Ubližují si lidi sami, že se nechají vtáhnout do exekucí, jestli s věřitelem komunikuju, nabídnu splátkový kalendář atd, nedostanu se do takovéhle svízelné situace. Tam skončí většinou lidé, kteří na výzvy nereagují, dělají, že se jich to netýká a těší se, že to vyšumí.
Přesně. Ti, co se "zašijou", nekomunikují, nesplácejí a myslí si, že se na ně zapomene, ti teď brečí a nadávají. A ti právě mají z té tisícovky těch dvacet tisíc. Všechno marný, marný. Vidím to ve mzdové účtárně za ty léta už poněkolikáté. Ještě z 200,- pokut (to jsou snad nějaká devadesátá léta) platí 25-30 tisíc. Nepřebírali poštu, když jo, tak si to přečetli, vyhodili. Až je to dohnalo. Na nikoho se nezapomene......... Ti, kteří se starají, platí, ale nenechají to dojít do takových obludných částek.
Vy to počítáte a částky přidělujete věřitelům ručně? Já jako mzdová jsem měla dříve třeba dlužníků s exekucemi a někteří z nic měli více než 4, někdo i 10 exekucí. Přednostních i nepřednostních a některé exekuční příkazy měly stejné pořadí. A některé již nabyly právní moci, jiné ještě ne, ačkoli již byly v pořadí, tzn. Vypočítanou srážku správně rozdělit mezi věřitele, něco odeslat, něco zatím deponovat. Umíte si představit toto počítat bez pořádného mzdového programu. Jde o to naprogramování. Vy vůbec nemáte šanj o složitosti.
Mám šajn o složitosti. Dělám to 35 let. Můj rekordman byl s 23 exekucemi, neustále se přelévalo pořadí. Není to o ničem jiném, než o správé evidenci. Ani ten nejlepší program vám nespočítá dobře exekuci, když jí tam blbě zadáte. Podělit věřitele a deponovat srážky bez právní moci je snad normální běžná agenda kolem exekucí. Nemyslím si, že jste nějaká výjimka.
Tedy nevím. Jsem účetní a nějak nechápu, na co bych potřebovala víc času. Oznámení o této změně posílali exekutoři na začátku října. Stačilo si to přečíst a prostě teď při zpracování říjnových výplat srážet těm, co mají 4 a více exekucí, tak, jako by měli přednostní. Nevidím v tom problém. 4 a více exekucí má ve firmách mizivé procento lidí. Já napříč sedmi firmami mám takového člověka jednoho. Spočítám ho prostě jinak a hotovo. Teď je v módě dělat problém ze všeho.
Kde máte jediný důkaz, že muž o kterém je řeč, nebojoval, tak jako hrdinové z Vašeho okolí ,kteří bojují ? A soudíte, protože píšete .:"Promiňte, ale až do jeho sebevraždy. Tou popřel vše, co do té doby vytvořil ....Dále píšete.: "Ale mít rodinu a 3 malé děti a přesně vědět, že jim způsobím celoživotní trauma",.. Jak víte, že ten člověk "přesně věděl" co způsobí ? Byla jste s ním ve chvíli, když se rozhodl vzít si život ? Víte něco o tom proč to udělal ? Odsoudila jste někoho koho vůbec neznáte - (což jste zmínila) a vynesla jste rozsudek bez jediného relevantního důkazu. A přitom vyslovujete lítost rodině...Takový projev soustrasti musí ženu, která právě přišla o manžela, dost potěšit.
Evidentně máme každá svůj pohled. Odlišný. Jen drobnost - soustrast neslouží k potěšení pozůstalým. A ani to nejdokonalejší projevení soustrasti nemůže být náplastí na bolest, kterou ženě manžel způsobil. Tím je pro mě tato diskuze uzavřena.
Pana Ptáčka jsem neznala, "zachytila" jsem jeho jméno v souvislosti s dětskou psychologií, ale to bylo vše. Teď jsem si přečetla několik jeho příspěvků z minulých let, viděla jsem i nějaké video s rozhovorem. Velmi rozumný chlap. Promiňte, ale až do jeho sebevraždy. Tou popřel vše, co do té doby vytvořil a snad jediné plus v mých očích je, že pomohl spoustě lidem. Kdyby byl sám, ještě to dokážu pochopit. Ale mít rodinu a 3 malé děti a přesně vědět, že jim způsobím celoživotní trauma, to už je silné kafe. Léčil podobné oběti, jaké teď sám se svých dětí "vytvořil", takže to, co udělal, je neodpustitelné. Mnoho síly celé rodině, je mi líto, co se jim stalo a že jim to způsobil milovaný člověk, který je měl chránit.
Zase vyhozených 20 mil. Zvlášť, když sami přiznávají, že není na vyléčení a je otázka, zda je vůbec aspoň na zlepšení stavu
Je to snad vyhozených vašich 20 milionů? Se svými penězi si můžu dělat, co chci a kdyby to té rodině mělo jenom dát naději, stojí to za to. Těch 25 tisíc lidí, kteří uvažují podobně a mnozí další, kteří přispěli i na jiné sbírky ve mně vzbuzují naději, že tak morálně bezcenných, jako jste vy, je opravdu menšina. Užijte si své peníze a třeba se jimi uduste.
Kde Vaše dcera žije? My žijeme v Jeseníkách:)) A moje nejkrásnější vzpomínky jsou spojené s momenty v dětství na Švýcárně, na běžkování s rodiči, tenkrát stála ještě i Alfrédka, s Ovčárnou, dobou, kdy jsem dělala jako studentka lyžařskou instruktorku....
V Krkonoších. Kousek od Pece pod Sněžkou. Dělala tam instruktorku od 15 let. Každý rok tam byla déle a déle, až jednoho dne dala sbohem Praze a usadila se tam natrvalo. Instruktorku dělá pořád, už 24 let. Je tam nádherně.
I mně paní pisatelka i vy mluvíte obě z duše. Zažila jsem snobskou svatbu na Kampě v historickém sále, kde byla nuda, málo jídla, ještě méně pití, protože prostory byly drahé jak šlak....zábava, atmosféra nula. A pak jsem taky zažila svatbu v kempu u řeky Nežárky......a to byla ta nejlepší svatba na světě. Do té doby jsem snila po takovém tom modelu "svatba v exotice na pláži, šaty od návrháře", ale po této jsem úplně změnila názor. Byl pronajatý celý camp, po obědě se všichni převlekli do pohodlného, protože novomanželé a část kamarádů byli orientační běžci, takže se běžel takový srandaběh. Taky se tam peklo prase a jeden host byl Skot, v kiltu a hrál na dudy. Byly tam kamarádi, spolužáci, sestřenice a bratranci z pátého kolena, babičky, prababičky, děti i psi. Každý něco dovezl - ten kýbl pomazánky, ten plechy štrůdlu, ten naložené maso na gril. Nebylo to nóbl a bylo to úžasný. I teď to píšu a usmívám se. Po víc jak dvaceti letech.
Tak takhle podobně by měla vypadat dceřina svatba. Všichni jsou sportovci, lyžařští instruktoři, lezci po horách, záchranáři. Žijí na těch horách a tu volnost a přírodu chtějí mít i na svatbě. Budou tam všechna naše vnoučata (berou se po 8 letech společného života), všechna naše zvířata a všichni z příbuzenstva, kdo se na takovou svatbu budou cítit a koho tam chtějí mít. Přeju jim, aby se taky po spoustě let při vzpomínce na svatbu, usmívali. My sami měli svatbu skromnou (neměli jsme tenkrát peníze), je to už 40 let, ale taky na ní vzpomínám moc ráda. Měli jsme tam celé fotbalové mužstvo, za které tenkrát muž hrál a byla spousta legrace - takový "okresní přebor". Je na co vzpomínat.
Nedávno jsem byla na takové “narychlo” uspořádané malé svatbě, konala se na chalupě rodičů novomanželů, a byla daleko krásnější a pohodovější než opulentní, rok dopředu plánovaná svatba.
Mluvíte mi z duše. Když vidím ty kýčovité svatby za statisíce, kde vám svatební agentka vnutí kolikrát šílené věci, mám z toho kopřivku. Moje ségra měla před mnoha lety svatbu na zahradě na chatě, uvařili jsme vanu guláše, nakoupili 10 kilo špekáčků a nějaký "zobání", zapálili táborák a byla z toho svatba jako z pohádky. A teď se moje dcera plánuje vdát na horské louce, kde je jen vybydlená stará chalupa, postaví se 3 teepee, vezmou se děti, psi, každý něco přinese a bude to krása. Mladí mají jedinou podmínku, kdo přijde v obleku a kravatě, jde domů. Moc se s mužem těšíme.
Máme to za sebou a vůbec nic složitého za chvilku hotové a vyřízené
Tak to buďte rádi. Pomáhala jsem pár maminkám (jsem účetní), které jsou samoživitelky a mají problém doložit vše, co po nich státní sociální podpora vyžaduje, třeba ohledně alimentů. Skoro nemají šanci. Není to pro všechny jednoduché. A pokud ještě na druhé straně přepážky sedí úřednice, která se moc neorientuje, je to peklo. Až když začnete být nepříjemní a zvýšíte hlas a začnete jednat trochu "odborně", tak se začnou snažit. Zkušenost z Prahy. Bohužel ne jen jedna.
Maštalíř,Hofman,Stivínová,Etzler byli hodně dobří a i docela věrohodní. Ale na Burešovou s Klusem nemá nikdo. Ti dva jsou v současnosti naši nejlepší herci a k tomu skvělí zpěváci. ZOO forever!!!😁😁😁
PEVNĚ VĚŘÍM V TĚŽKOU IRONII. Ačkoliv, ještě jsem nesebrala tu odvahu, abych se podívala alespoň na část nějakého dílu ZOO. Jen upoutávky mně dostatečně stačily.
Když ona ta naše digitalizace je taková "nedovařená". Včera jsem se dozvěděla, že po 90 dnech od sepsání žádosti o důchod, leží moje papíry stále na Pražské správě sociálního zabezpečení a nebyly postoupeny na ČSSZ a tudíž se na ní vůbec nezačalo pracovat. Chcete to řešit on-line, nelze. Chatovací program je výsměch tazatelům, má předvolené otázky i odpovědi, takže se vlastně nic nedozvíte. Telefon bere automat a když se proklikáte na volbu důchody, po třech minutách vyzvánění vás vytípnou. Včera při dvohodinovém volání celkem 18x !!! Takže se v pondělí seberu a jedu na PSSZ osobně. Tolik k digitalizaci.
Tak určitě. Povinné je jak zdravotní, tak sociální pojištění. Pak není divu, že se zbytečně zasahuje do věcí, které fungují, když je o tom tak malé povědomí.
Pane Jablonský, možná by to chtělo nastudovat si zákon o sociálním pojištění. Pracuji v oboru 27 let, hádat se s vámi nebudu. To, co tvrdíte, je blbost. Malý dotaz - proč jsou tedy lidi bez nároku na nemocenskou nebo důchod, když je sociální, podle vás, povinné? Malé povědomí je, ale na vaší straně.
Já to mám tak, že pokud jdu na menší nákup, jdu do obchodu, který má samoobslužné pokladny. Je to rychlejší. Když toho nakupuju hodně, je mi to jedno, ale pokud jsou fronty u pokladen normálních, i s tím jdu na samoobslužnou. Nikdo mi nefuní na záda, nemusím stíhat nařízené vražedné tempo pokladní a pak rychle všechno házet do tašek nebo zpět do vozíku, abych pokladnu uvolnila dalšímu. Prostě u samoobslužné si volím tempo sama a navíc je tam skoro vždy volno.
Tedy, to je ještě šílenější návrh než ten původní. A jak zjistím, kolikátá firma jsem v pořadí s nahlášením? A až brigádník zjistí, že by měl u ostatních platit, bude chodit jen k té první a ty ostatní ostrouhají...........A co když u některé firmy skončí, jak se bude měnit pořadí? Jsem mzdová účetní, postupně zjišťuji, že sehnat mzdovku do firmy, která má hodně dohodářů, začíná být téměř nadlidský úkol. Některé zvažují ukončení, protože ta agenda naroste do obludných rozměrů. To vymýšli lidé, kteří snad v praxi nikdy v životě nebyli.
27
Sledujících
0
Sleduje
27
Sledujících
0
Sleduje
Tak to mě nechává úplně v klidu. Kolekce jsme nikdy nemuseli, na stromek jsme je nevěšeli a nikomu taky extra nechutnaly. Mívali jsme je doma, když byly děti malé a dostávaly se v práci. A dost často jsem figurky na Velikonoce měnila za čokoládová vajíčka. A teď máme 4 vnoučata a ani v jedné rodině dcer se kolekce nechytily....... Pečeme cukroví, vánočky, sladkého je až až.