Přesně tak. Ona totiž ta ohleduplnost, kterou se autor ohání, znamená to, že se "ohlížím" po lidech kolem a automaticky se chovám tak, aby bylo všechno v pořádku, tj. aby si měl starý člověk kam sednout. Kdo má v uších sluchátka, zírá do mobilu a místo uvolňuje až na požádání, chová se bohužel opravdu bezohledně. Něco jiného je několikahodinová jízda vlakem a něco jiného je MHD.

A tmu v 8.00. To si v létě nedovedu představit, kolikrát ještě před devátou dělám na zahradě nebo se vracím z výletu. Letní čas mi naprosto vyhovuje.

Dám Vám příklad - žena se jmenuje María Toledo. V knize bude věta "Vážně jste viděli Toledo?" Bude se myslet, že viděli tu ženu, ale klidně mohli vidět město Toledo atp. Když ale napíšeme "Vážně jste viděli Toleda/Toledovou?", je poznat, že jde o lidi. Takových situací je plno a hlavně v beletrii nejde vždycky použít křestní jméno nebo pan/paní, tam už je pak zase trochu odlišný význam. Nepřechylovat a skloňovat pomocí -ová by teoreticky mohlo jít, ale muselo by se to hodně promyslet a upravit pravidla. A stejně by asi plno lidí křičelo, že např. Krejčíková nehraje s Gauffovou, ale s Gauff....

Naprosto souhlasím. Mnoho lidí si totiž neuvědomuje, že příjmení není jen nějaký popisek pod fotkou nebo v seznamu sportovkyň. Je to slovo, které musí fungovat v systému jazyka, v případě češtiny se tedy musí dát skloňovat. Pokud bychom nepřechylovali, všechna příjmení cizinek by byla nesklonná a věty by mnohdy nedávaly smysl. Jazyk si může "dovolit" pár nesklonných výjimek, ale ne takové množství slov. Zajímalo by mě, jestli ti zastánci nepřechylování někdy četli nějakou přeloženou knihu. Co kdyby si zkusili všechna příjmení cizinek nahradit nepřechýlenými (já to zkoušela) - mnohá místa by prostě nedávala smysl, někde bychom ani nepoznali, že jde o jméno člověka. Čeština zkrátka nemůže mít tolik nesklonných slov. Jinak přechylují i jiné jazyky nebo jinak odlišují mužská a ženská příjmení, to není nějaký český vynález.

Máte pravdu, mně na tom tradičním rozdělení prací vadí právě to, že ty tzv. mužské práce se dělají jednou za čas, ty tzv. ženské prakticky denně. Natírání plotu, sestavování nábytku, výměna baterie u umyvadla, to je pro mě zábava a dělám to ráda, ale žehlení, mytí nádobí, vytírání atp. je otrava.... A musí se to dělat mnohonásobně častěji.

Já to znám hlavně z heraldiky a pak z románských jazyků a tam je to opravdu motto, něco, čím se daná osoba chce řídit. (Ale vždycky v kladném slova smyslu, jako mravní zásada nebo tak něco.)

Samozřejmě že nepřechylování znamená neskloňování. Čeština nemá žádnou možnost jak nepřechýlené ženské příjmení skloňovat. Právě proto ho přechyluje, aby šlo skloňovat a tudíž mohlo fungovat v systému jazyka. Autor jako jeden z mála nenapsal paskvil "moderátorky Petry Svobody", což je češtinský nesmysl na druhou, bohužel již hojně používaný. (Krejčíková hrála s Osakou místo s Osaka atp.) I když to končí na -a, není to křestní jméno, nelze to skloňovat!

Také v práci nemáme sprchu. A dojít si před vyšetřením ještě domů je scifi. Takže to řeším těmi ubrousky, jenže - ono z práce ke gynekologovi to taky nemám nejblíž - takže co teď?

Slova mužatka a bába mají mužské protějšky chlap a děda? To jako vážně?

A kdo by podle vás ten debl na olympiádě měl hrát, když ne nejlepší světoví deblisté? Ti z druhé stovky žebříčku? To, že spousta singlistů hraje výborně i debl je známá věc a pořadatelé by se tomu měli přizůsobit!

To nekupuju, kolikrát zkouším (ze zoufalství) i takové, které mi jsou vyloženě velké, jenže v místě, kde bych potřebovala prostor pro malíčky, už je ten "oblouk" a mně to tlačí. Vím, že většina lidí má malíček o hodně kratší než palec, jenže já prostě bohužel ne.

Nemáte pravdu, ještě jsem nesehnala boty, které by mě netlačily do malíčků. Nemám nohu zvlášť širokou, ale mám malíčky skoro stejně dlouhé jako ostatní prsty. Ve všech botách včetně BF mám pro malíčky málo místa.

Ano, v určitých situacích by to pomohlo, ale nelze to zavést jako všeobecné pravidlo. Ne vždy jde o "pana a paní", co třeba u dětí? A v beletrii je mnoho situací, kdy by to působilo rušivě. Totéž platí o křestním jménu - mnohdy by pomohlo ho uvést, ale ne vždy to lze.

Není to OK, ale u nich nemáme jinou možnost, jak vyjádřit, že se příjmení nepřechylují. (U cizinek to víme, u Češek je to výjimka.) Jazyk si může dovolit pár výjimek, ale pokud by se trend nepřechylování u Češek rozšířil, čeština by měla problém a asi by se musel najít nějaký způsob, jak to skloňovat.

Je to proto, že to příjmení není jen nějaký popisek pod fotkou, ale jako slovo musí fungovat v systému jazyka. Pokud bychom nepřechylovali, všechna příjmení cizinek by byla nesklonná a ve větách by mnohdy nedávala smysl. Zkuste si vzít nějakou přeloženou beletrii a všechna ženská příjmení nahradit nepřechýlenými tvary - vzniknou paskvily vět, někdy ani nepznáte, že jde o ženské jméno. Slovo zkrátka musí v jazyce fungovat i jinak než v nějakém senamu jmen. (Př. John řekl Grant, že potkal Osaka. nebo: John řekl Grantové, že potkal Osakovou. Co zní srozumitelněji?)

Naprosto souhlasím. Mně ty jejich děsné obličeje tak přitahují pohled, že šaty ani nedokážu pořádně vnímat.Prostě mi to kazí dojem.

Ale ano, pamatuje, já si pamatuji třeba i mnoho zážitků ze školky v přírodě, a že od té doby uplynulo těch "párů let" spoustu. Jistě, některé zážitky čas trochu zkreslí, ale hodně jich zůstane.

Samozřejmě u šedesátníka a sedmdesátníka je to něco jiného, ale psala jsem o tom, proč lidé mají obecně zakódováno zachraňovat napřed mladé a pak až ty starší. Proč instinktivně chráníme děti, zatímco u dospělého ten instinkt takový není. (Viz jak píše paní Nová o člověku, který si stoupl před zbraň, aby chránil cizí dítě.)

Protože když zemřou ti starší, ti mladší budou mít děti a rod bude pokračovat. Když zemřou děti, ti starší už děti třeba mít nebudou moct a rod vymře.

Když se dostanete do krize a přestane se vám dařit, jako se to stalo Markétě, tak to pak asi nebaví nikoho ne? Vás by bavilo, snažit se a stále dokola to kazit? Když se to zlepšilo, logicky už ji to zase baví.