Mnohaměsíční práce, kdy jsme s kolegou mapovali, jak funguje trh s nájemními byty v Česku. Po severozápadních Čechách jsme se zaměřili na Moravskoslezský kraj, kde nájemní bydlení v podstatě nepodléhá tržním pravidlům. Více než 40 tisíc bytů totiž drží jediný majitel a stát tu trh s byty ani nenechal pořádně vzniknout.
Data potvrzují, že dlouhodobý byznys model velkých majitelů bytů profituje mimo jiné na vybírání nájemného, které je významně kryto státními dávkami na bydlení.
Velké díky všem za věcnou diskusi.
Děkujeme všem čtenářům a čtenářkám za postřehy i sdílení vlastních zkušeností. Smyslem analýzy je mj. ukázat, jak jsou v různých místech republiky možnosti velmi odlišné a že co se někde jeví jako samozřejmost, je v jiném místě naprosto nedostupná varianta.
Mapa v článku je interaktivní, zachytili jsme na ní všechna města a obce v ČR a je možné si zazoomovat libovolné místo, které vás zajímá. Kliknutím na vybraný bod se pak ukáží další detaily.
A zase ten covid. Proč se k němu vracíme? Protože je vysoce infekční a šíří se velmi rychle a snadno. "Jedná se o jeden z nejvíce infekčních virů v historii lidstva,“ říká pro Seznam Zprávy profesor Zdeněk Hel.
Strašení, nebo zlehčování? Na veřejnosti se pravidelně objevují snahy o bagatelizování covidu a jeho následků tím, že se označuje za pouhou „rýmičku“. Smyslem analýzy není šířit paniku, ale popsat stav věcí. Víme, že se virus rozmnožuje ve střevech, játrech, ledvinách a v endotelových buňkách celého těla. Může způsobit vážné komplikace i u pacientů, u kterých není na sliznici detekovatelný.
I nyní tedy platí, že onemocnění se nemá podceňovat a lidé nemají zbytečně riskovat vlastní zdraví ani zdraví svých blízkých. Jedna z málo popsaných kapitol je kupříkladu tzv. long covid, tedy dlouhodobé následky onemocnění, které se nedaří mírnit ani mnoho měsíců po prodělání samotné nákazy.
Srdečně zdravíme všechny čtenáře s věcnými připomínkami.
Na úvod, aby nezapadlo: Romové Matovičovi pomohli, ale do parlamentu by se dostal i bez nich.
Při propočtu výsledků voleb, kdy hnutí OĽaNO získalo více než 260 tisíc hlasů, můžeme porovnat, zda to byly právě romské komunity, kdo mu doslova zachránil politickou kariéru. A odpověď zní, že nikoli.
I při „škrtnutí“ všech obcí, kde mají Romové více než polovinu obyvatel, což v součtu činí přes sedmdesát tisíc hlasů celkem (z toho zhruba polovinu získalo OĽaNO), by se hnutí do parlamentu dostalo. Jako koalice muselo překročit nikoli pětiprocentní, ale sedmiprocentní kvórum a výsledek by byl sice těsnější, ale stále by šlo o vcelku pohodlných 8 procent.
Život na dávkách není výhra, ale past - pro nás pro všechny. Představa, že lidé na dávkách žijí v pohodlí, je zcela mylná. Ve skutečnosti je to pro většinu hanba a takové stigma, že spousta lidí o dávky ani nežádá, i když by na ně měla nárok.
Systém dávek nastavila pomocí zákonů politická reprezentace, kterou jsme si zvolili. Nelze tedy obviňovat ty, kdo ho legálně využívají.
Majorita si navíc jen obtížně připouští, že do této pasti často lidi sama žene - ať už předsudky, nebo nedostupným bydlením - zvláště pak pro někoho. Stačí se vcítit do situace, kdy Roma třikrát odmítnou v práci, protože... (dosaďte si důvody sami), nebo když mu každý nájemní byt zmizí záhadně před nosem, i když pro bílého žadatele bude zítra zase volný, protože... (dosaďte si důvody sami). Co může dělat?
Můžete se rozčilovat a tvrdit, že lidi, kteří se nesnaží, si dávku vůbec nezaslouží. Jenže v podobné situaci by ztratila motivaci většina lidí. Když vás stále někdo odmítá, je přechod na dávky dost pochopitelná reakce.
Když už nejvyšší politici a další lidé lidí v řídích funkcích veřejných i soukromých institucí nastavili, že společnost takto negativně vnímá, že někomu je třeba pomoct, jsou to oni, kdo tenhle stav musí napravit, a ne se na tom stále přiživovat.
Volby u našich sousedů rozhodně budou napínavé - výsledek je totiž velmi nejistý. Jedním z rozhodujících faktorů jsou strany balancující na hraně 5% kvóra pro vstup do parlamentu, kam se nyní může dostat až 11 stran, což by znamenalo velké roztříštění politické scény a komplikované sestavování vládní koalice.
Snadno také může nastat situace, že bude vládní většinu skládat kontroverzní Robert Fico s extremisty.
Reálné šance na premiérské křeslo mají podle sázkových kurzů Robert Fico (Směr-SD), Michal Šimečka (Progresivní Slovensko) a Peter Pellegrini (Hlas-SD).
Na začátku letošních prázdnin jsme se s kolegou Michalem Škopem podívali, jak řetězce nasazují ceny v různých zemích (vidíme, že velice různě a že z toho ČR zdaleka nevychází nejlevněji) a zda se u nich vyplatí nakupovat běžné potraviny a spotřební zboží v zahraničí, když má člověk tu možnost. Třeba v Německu jsou ceny v sítích drogerií DM na necelých 80 % těch v Česku. A třeba Ikea má ceny v ČR nejvyšší (interaktivně v průvodním článku - stačí kliknout na vybraný bod).
Vycházeli jsme z údajů, které jsou dostupné online v různých obchodních sítích. Pro každý řetězec jsme porovnali průměrně 22 položek, z nichž každou jsme dohledali pod jejím identifikačním kódem, aby nedošlo k záměně podobného zboží s různými parametry apod.
Všechny ceny jsme sjednotili na české koruny podle jednotného aktuálního kurzu.
U každého ze řetězců je zachyceno, jak se ceny za porovnávané zboží v jednotlivých zemích odchylují od průměru.
(Co se týče kupní síly, to je ještě trochu jiná kapitola - zpracovali jsme ji následně zde: Odkaz )
Cílem průzkumu cen bylo porovnat ceny řetězců u nás a v sousedních zemích (plus v destinacích, kam Češi často jezdí na dovolenou). Co se týče kupní síly, té se samozřejmě budeme věnovat a už ji máme rozpracovanou. Ta se mimochodem liší i v Praze a Ústeckém kraji i mezi dalšími regiony.
Zde je cílem ukázat, jak řetězce nasazují ceny v různých zemích (vidíme, že velice různě a že z toho ČR zdaleka nevychází nejlevněji) a zda se u nich vyplatí nakupovat běžné potraviny a spotřební zboží v zahraničí, když má člověk tu možnost.
Skládáte bankovky a hledáte tam divný věci? To se dělalo už za bolševika, dal se tam například najít například "slavík, co utekl za kopečky" (v době, kdy Waldemar Matuška - historicky první držitel ceny Zlatý slavík z roku 1962 - emigroval do USA v roce 1986). Už nevím, na které to bylo bankovce, ale lidi se tím dost bavili. No a teď hledá na složených bankovkách slovenský politik Marián Kotleba rovnou ďábla. Zde je návod:
Obrazový návod najdete na mém twitterovém účtu: Odkaz 1
Než začnete komentovat a argumentovat fáráním do dolů či muži na stavbách, dejte vědět, jestli vy sami fáráte, nebo jakou fyzicky extrémně náročnou profesi vykonáváte (třeba zdravotní sestra).
Proč řešíme média? Protože podávají obrázek o tom, co se děje doma i ve světě. Protože mj. vybírají, o čem se dozvíme. A právě proto je to důležité. Bez dobrých a spolehlivých informací se člověk nemůže kvalifikovaně rozhodovat.
Jinak aktuální stav je tento:
🔵 Ve veřejnoprávních médiích v České republice dominují ve vedoucích pozicích muži. Ženy ve vedení těchto médií tvoří pouze čtvrtinu.
🔵 V tištěných a on-line médiích s největším dosahem a celostátní působností je v současnosti jediná šéfredaktorka - z 18 porovnávaných tištěných deníků a týdeníků a 21 zpravodajských a publicistických webů.
🔵 V širším vedení soukromých médií (zástupci šéfredaktorů, vedoucí rubrik) je pouze čtvrtina žen, zatímco muži ovládají tři čtvrtiny vedoucích pozic.
🔵 V mediálních radách v České republice je méně než pětina žen. Ze 40 členů a členek pouze sedm jsou ženy.
V tom, kdo by měl udělat první krok, je společnost spíše konzervativní.
Zdaleka největší nepoměr panuje u pozvání na rande nebo u žádosti o ruku: 81 % lidí si myslí, že nabídku k sňatku má učinit muž, pouhá 2 % si myslí, že by to měla být žena.
Nejvyšší, ale stále nízká očekávání jsou u žen v případě prvního dotyku: 15 % lidí si myslí, že by tento krok měla první učinit žena. 34 % lidí to očekává od mužů a 49 % si myslí, že to je jedno.
Podobné je to s prvním sexem: čtvrtina lidí čeká, že první krok učiní muž, pouze 13 % si myslí, že by to měla být žena. Oslovení nebo vyznání citů se také čeká častěji u mužů.
Za zmínku stojí nedorozumění, které panuje kolem svádění k sexu. Pětina mužů čeká na signály od partnerky a myslí si, že by měla začít ona. S tím ale souhlasí jen 7 % žen.
Když v pátek ministerstvo vnitra zveřejnilo všechny uchazeče a uchazečky o Hrad, podívali jsme s Michalem Škopem hodně zblízka na to, kdo přesně je nominoval. A mimo jiné jsme natrefili na to, že takový Jaroslav Bašta nominoval sám sebe (plus jeho straničtí kolegové, samozřejmě, ale kdyby si to nepodepsal on sám, neměl by podpisů dost). To mu umožňuje síla jeho poslaneckého podpisu, který vydá za 2500 podpisů občanských.
Další velká zajímavost pro nás byla, že politici ANO nepodpořili výlučně Andreje Babiše, ale i další kandidáty - čekali jsme absolutní stranickou disciplínu. A taková Denisa Rohanová u nich získala rovnou šest podpisů.
A nakonec Josef Středula, který kandiduje jen díky tomu, že zákon o volbě prezidenta nemá v tuto chvíli jednoznačné vyznění a že ministerstvo vnitra umožňuje, aby každý zákonodárce mohl podpořit více kandidatur.
Výchozí podmínky pro vznik exekuce jsou spíše náhodné, následky se ale projevují stále stejně.
Mladým dospělým exekuce výrazně omezily životní šance. Zatížení dluhy je mnohdy dovedlo k práci načerno a k životu na ubytovnách/u obchodníků s chudobou, neboť na jiné nedosáhnou.
Stát a veřejnoprávní subjekty mají přitom na vzniku dětských exekucí největší podíl. Jak vyplývá z dat z Rejstříku zahájených exekucí, dětské dlužníky „vyráběly“ především příspěvkové organizace státu a samospráv, jako jsou např. fakultní nemocnice nebo dopravní podniky.
V dalším dílu se zaměříme na to, jak je možné, že děti dluží kromě zmíněných nemocnic například také mobilním operátorům či úvěrovým společnostem.
Rekapitulace k volební kalkulačce: Je to nástroj, jak se zorientovat v tom, jaká stanoviska vlastně strany nebo uskupení, v tomto případě jednotlivé osobnosti zastávají. V komunální kalkulačce zjišťujeme, jak by chtěli spravovat město, v senátní jsou otázky týkající se kompetencí senátorů a senátorek. Je snadné si ji otestovat (dejte nejdřív samé odpovědi "ano", pak samé "ne" a dostanete protichůdné seznamy - ergo žádná strana ani kandidát nevyskakuje vždy nahoře, nikomu se nestraní.
Jsou za tím měsíce dobrovolnické práce desítek lidí, kteří by to nikdy nedělali, kdyby to bylo jakkoli vychýlené. Z otázek jsme nevynechali ani jeden jediný subjekt, oslovili jsme všechny beze zbytku, upomínali je, psali si mailem, na sociálních sítích, telefonovali si. A valná většina z nich se zapojila. Proč by to dělali, kdyby si mysleli, že je někdo zvýhodněný? Mnoho z těch, co zatím neodpověděli, teď volají a chtějí se ještě zapojit - takže kalkulačku denně aktualizujeme i o tyhle opozdilce.
Rekapitulace k volební kalkulačce: Je to nástroj, jak se zorientovat v tom, jaká stanoviska vlastně strany nebo uskupení zastávají. Jak by chtěli spravovat město. Je snadné si ji otestovat (dejte nejdřív samé odpovědi "ano", pak samé "ne" a dostanete protichůdné seznamy - ergo žádná strana nevyskakuje vždy nahoře, nikomu se nestraní.
Jsou za tím měsíce dobrovolnické práce desítek lidí, kteří by to nikdy nedělali, kdyby to bylo jakkoli vychýlené. Z otázek jsme nevynechali ani jeden jediný subjekt, oslovili jsme všechny beze zbytku, upomínali je, psali si mailem, na sociálních sítích, telefonovali si. A valná většina z nich se zapojila. Proč by to dělali, kdyby si mysleli, že je někdo zvýhodněný? Mnoho z těch, co zatím neodpověděli, teď volají a chtějí se ještě zapojit - takže kalkulačku denně aktualizujeme i o tyhle opozdilce.
Milí přátelé, po včerejším startu s 15 městy jich v tuto chvíli máme nasazeno již 23.
Konkrétně (řazeno dle počtu obyvatel):
Praha hl. m.
Brno
Ostrava
Plzeň
Liberec
Olomouc
České Budějovice
Hradec Králové
Ústí nad Labem
Pardubice
Zlín
Kladno
Most
Jihlava
Karviná
Teplice
Karlovy Vary
Děčín
Jablonec nad Nisou
Česká Lípa
Třebíč
Třinec
Písek
Mnoho měsíců příprav, konzultací, studia - a je tu zase: nová volební kalkulačka, tentokrát pro 35 českých, moravských a slezských měst.
Je vhodná pro všechny, kdo se nenechávají zmítat emocemi a chtějí si v klidu rozmyslet, kam se vlastně jejich město má ubírat a jaké by ho chtěli. Jak je popsáno v průvodním textu: jde o porovnání preferencí či hodnotového nastavení, nikoli o vnucování, koho volit. Přesto je tahle otázka (koho volit?) na místě stále dokola. Mimo jiné i proto, že celostátní politika se v té komunální mnohdy zrcadlí jen pramálo.
Aktualizace: Skupina polských poslanců se sešla s vedením PKN Orlen a potvrzuje to, co vyšlo z našich výpočtů, tedy že zvýšení cen benzínu není odůvodněno zvýšením výrobních nákladů.
A zde je hlavní shrnutí celé analýzy:
Zatímco před dvěma lety tvořily daně (spotřební + DPH) téměř 70 % ceny benzínu (Češi touto dobou tankovali zhruba za 25 korun za litr), nyní tvoří daně zhruba 40 % (tankuje se zhruba za 47 korun za litr).
Zdražení pohonných hmot ovlivňují dvě hlavní složky: rostoucí ceny ropy a zvýšené marže.
Ministerstvo financí naplánovalo kontroly marží čerpacích stanic, data ale ukazují, že velká část těchto marží končí v rafineriích, nikoli u pumpařů.
Údaje pocházejí z oficiálních otevřených datových sad, které denně aktualizované publikuje Poslanecká sněmovna.
Analýzy z těchto dat pak pravidelně zaměřujeme nejen na samotnou docházku poslanců, ale také na to, jak při hlasováních drží stranickou linii.
Postupem času s každým novým funkčním obdobím Sněmovny dat přibývá a je možné sledovat i vývoj v čase.
Zájemci si mohou prohlédnout celé minulé funkční období, kde jsme tento vývoj zachytili (a chystáme se k tomu do budoucna znovu u Sněmovny stávající): Odkaz 1
579
Sledujících
0
Sleduje
579
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Děkujeme všem za věcnou diskusi. Ani kalkulačka, ani žádná analýza samozřejmě nevolí za vás, do volebních místností musíte dojít sami 🙂
Zároveň kalkulačka, ale i inventura hlasování a analýza docházky a hlavně pak blízkosti hlasování samozřejmě dílčím způsobem pomáhají v rozhodování. A dlužno zmínit, že příprava otázek není úplně banální záležitost, spousta kandidujících osobností totiž ani nemá volební program, vybírají si jen několik kontroverzních témat, na kterých točí svou veřejnou komunikaci. Lidé pak mají pocit, že se s nimi shodují, ale je to jen maličká výseč toho, co se v europarlamentu skutečně projednává.
Proto mnoho měsíců dopředu připravujeme témata, abychom zachytili realitu co nejpřesněji. Aktuálnost a relevanci témat konzultujeme s experty z výzkumných agentur, profesních a neziskových organizací.
Odkaz 1
Odkaz
2 odpovědi