Může mi někdo vysvětlit, jak se může nechat takhle někdo okrást, když už je těch varování plný internet a každá banka ve svém bankovnictvím varuje před těmito případy? Si teda "vydělal" na důchod.

Tady pomůžou jen hranice, hranice a zase hranice a vytěsnit tuto toxicitu, tady se nikdy nezavděčíte. S radou souhlasím, moc se mi líbila ta pasáž, že "Děti tady nejsou od toho, aby řešily vlastní výchovu a opravovaly chyby maminky s tatínkem." Mne třeba kolikrát mrzí, že rodičům zavolám vždy jen já, oni se ozvou snad jen, když mám narozeniny. Proto si už ani tak často nevoláme a jezdíme za nimi, jen když to opravdu vyjde časově a nemáme jiné povinnosti na baráku nebo zrovna neplánujeme využít náš společný čas na výlety či kamarády. Možná jsem i tak trochu převzala model z dětství, že "se přece nikomu nebudu pchát do zadnice."

Máme 2 dny, 3 dny v kanceláři. Někdy je pro mne lepší pracovat doma, někdy ráda jedu do kanclu. A osobní kontakt s kolegy je k nezaplacení. Doma v kuchyni nezavoláte kolegyni z druhého konce chodby a nepokrafete jen tak, kdo byl kde na dovolené, a nedostanete tak super tipy na krásná ubytování a výborné kavárny 🙂 A kolikrát se v té kancelářské kuchyňce dozvíte pracovní novinky, které vám prostě jen tak nedoplujou přes e-mail nebo slack. Ale zase doma mám větší klid na práci. A sem tam jsem i ráda, že mohu přes den vyprat, zalít si kytky a v klidu se naobědvat mimo počítač, což zase v práci neumím. Ale když jsem byla ze zdravotních důvodů doma 3 týdny, už to bylo na palici a kolegové mi chyběli.

To si ráda poslechnu, taky se to tabu snažím bořit, aspoň ve své bublině a kdo se zeptá, aby bylo čím dál méně žen překvapených, že otěhotnět nejde otřením se o chlapovy trenky a občas to trvá déle.

Klokan dost riskuje s takovými vtipálky tady. Každopádně ve vesnici se zatím neukázal a v lese jsem ho taky zatím nepotkala. Tam sotva potkám živáčka.

Nemít skříň plnou šatů (a jiných hadrů), vybrala bych si. Ale hlavně už žádný umělý materiál, který nedýchá.

Jak z ankety, tak z mnoha příspěvků zde v diskuzi mi je zle. Češi jsou prostě zapšklý národ držící se zuby nehty starých zvyků, které na nich spáchali rodiče, tak proč by je nemohli opakovat na svých dětech a ti na svých dětech.

Už jsem se kdysi k podobnému tématu vyjadřovala a nové poznatky mi dočista otevřely oči. Ano, pohlavky, bití přes zadek nebo přes ruce či jinak dítě trestat, je špatné. Fyzické tresty jsou o zoufalosti a nevědomosti rodičů jakkoli si zjišťovat nové výchovné cesty bez jejich potřeby využití. A rozhodně na tom něco bude, že děti, které byly fyzicky a psychicky trestané, nemají daleko od toho chovat se tak k druhým v dospělosti. Čerpám i z vlastních zkušeností, na které nejsem pyšná. Bohužel ve svém okolí stále vidím, že to rodiče k fyzickým trestům nemají daleko. Ale ono opravdu tak dochází k narušení vnímaní bezpečí dítětem. Domov a rodiče mají být centrem bezpečí. Ale jak bezpečně se má cítit dítě, které dostalo výprask a má jít ještě za trest do svého pokoje, odkud nemá úniku? Jaký vztah se pak začne utvářet mezi dítětem a rodičem? Pryč je doba, kdy byli rodiče nadřazeni nad svého potomka do konce svého života. Mají být bezpečím, oporou, životními přáteli, průvodci. Když fyzicky trestáte dítě, potrestali byste tak i svého partnera?

Jsem rada, ze mam doma chlapa, ktery by klidne na rodicak sel hned. Jedinym kriteriem je u nas to, jestli se mi bude chtit pracovat nebo byt doma s ditetem. Prestoze vydelavam nyni vic, nechce me hnat do prace, pokud to tak nebudu citit. Ja to vidim na prvni pul rok doma a pak uvidime. O praci se nebojim, zamestnavatel vychazi vstric i s castecnymi uvazky.

Stydím se, za to, jaké tu máme zapšklé a rasistické spoluobčany. Holka je mladá a šikovná, buďme rádi, že nás bude reprezentovat nejen v Paříži, ale ještě dalších několik let. Držím jí palce.

Nádhera. Majestátní pták. A taky krásná práce všech, kteří k návratu dopomohli.

Ještě je čeká cesta dolů. Ale klobouk dolů. 12. 5. 24 první Slovenka (Lucia Janičová) na Everestu s podporou kyslíku, a pár dní po ní (21. 5. 24) Lenka Poláčková dokonce bez kyslíkové podpory. Lenky cestu na vrchol už pár týdnů sleduji, smekám velice hluboko, má můj obdiv. A držím palce pro brzký a bezpečný návrat do BC.

Vcera jsem tudy jela z Prahy do jiznich Cech a nestacila jsem koukat, kolik se toho po letech zmenilo. Az pojedu priste (zase za dalsich par let mozna), uz to urcite pofrci.

Rozhodně souhlasím, rodiče jsou prvním příkladem, ze kterého dítě přejímá zvyky a chování. Pokud rodiče moc nedají pohybu a stravě, jsou líní a dají přednost polotovarům a fast foodům, namísto procházky sedí od rána do večera u televize, pak se není čemu divit. Je to zázrak, když se objeví dítě, které tak jako tak chce sportovat. Ani bych se nedivila, kdyby se začaly množit články také o PPP (nejen o anorexii, ale i přejídání a bulimii), protože to bude další důsledek ignorace u všech takových rodičů. Chudáci děti, které již v útlém věku řeší zdravotní problémy, které kolikrát dostihly předchozí generace až na prahu dúchodu.

Mně se ta reklama líbí. Ukazuje to opravdu všestrannost tohoto přístroje. Mám doma o 3 roky staršího bráchu, tvořím na něm v ProCreate a občas využiju i jiné programy, ale na ipadu to nepřeháním. Když někam cestujeme, beru ho s sebou. Koukáme na filmy, seriály, plánujeme trasy a všechno s pak přenese v rámci stejné aplikace do iphonu. Rozhodně nevyužívám plný potenciál ipadu, může natáčet, stříhat, skládat a přehrávat hudbu, upravovat fotky a grafiku. Mně slouží na mé tvořeí. A když maluju, přestanu vnímat okolí.

Tak nevím, nevím, ale před pár lety bych si z těch šatů vybrala tak 2-3, ostatní jsou děs a hrůza a absolutně nepasující na postavy modelek. Jsem ráda, že už mám opět možnost vybírat si i z jiných střihů.

Velebnosti, jdu blejt. Takhle diskriminační návrh tu dlouho nebyl. Ať se radši soustředí na rodinné právo a udělají něco pro to, aby se zjednodušily adopce. Třeba to spousta těch bezdětných párů, které se samy dobrovolně nerozhodly, že nebudou mít děti, ocení mnohem více. A zvedněte daně někde jinde, cigarety a alkohol si o to jen říkají. Třeba na ně konečně ti chudáci, co nemají ani na banán pro dítě, konečně taky mít nebudou.

Já se těším na Česko × Norsko v 02 Areně 🙂 Věřím, že to bude fakt zážitek.

Polabí, škrábala jsem ráno auto, nekoukla na teploměr. Pocitově: byla fakt kosa. Javor, liliovník – spálené listy. Pivoňka to asi nedá, azalky se drží, ale květy spálené. Třešeň – černé plody, jabloň – zatím bojuje. Zelenina – 50:50, zmrzly hlavně papriky a cuketa, u kterých jsem se nechala zlákat teplým počasím. Rajčata to ještě nevzdala. Uvidíme, co nám ještě chcípne. Snad to ty stromy a keře dají.

Letos si znás to počasí dělá apríl, ne?