Košíčku, kolik je vám let, že důchodce tak dobře znáte?

" Seniorům ke spokojenosti stačí málo", to je zase výžblebt, 40 let pracujete. jste zvyklí na určitou živoní úroveň a najednou odchodem do zaslouženého důchodu jste něco, čemu stačí málo?

Přesně tak. Příbuzná, jediná v rodině obézní, se rozhodla hubnout pod odborným dohledem. Cpala výživové poradkyni neuvěřitelné peníze a když měla po 2 měsících nesmyslných diet stále stejný obvod kolem rovníku, uklidnila ji ta vzdělaná osoba sdělením, že to nevadí, že se jí to sádlo mění ve svaly. Já šla pod stůl, takové svaly anatomie nezná.

Setkala jsem se (pracovně) se dvěmi výživovými poradkyněmi a obě byly téměř monstrózně obézní. Rovněž tak dietolog měl jateční váhu.

Vy nevíte, že změna režimu byla předem dohodnuta oběma stranami a věříte tomu, že režim svrhli studenti a herci? Ten cirkus okolo byl jenom kamufláž pro udržení zdání.

Inu, Amerika - náš vzor!

Jak může tato osoba vůbec něco reprezentovat?

On ji sice chytil za prsa, povalil a zacpal jí ústa, ale co, to je jenom výtržnictví. Hanba našim soudům!

Také mám ráda psy, jsem na ně zvyklá a tím víc mne popouzí, že je někteří lidé neumí vychovat. Nechápou, že se psovi musí věnovat stejně jako dítěti.

A až teď je ten strach a stud přešel?

Připomíná mi to případ sbormistra Kulínského. Po 40 letech se dámy rozpomněly, srotily a zaútočily za účelem získání finančního "odškodnění".

Už je opravdu načase s tímto zacvičit legislativně. Dneska jsou jediní psi, kterých se nemusíte bát, psi myslivečtí, lovečtí. Protože jsou vycepovaní. Venkovští voříšci, zvyklí na lidi a děti, také nikoho nekoušou.

Dneska si každý p.tomec honí pošramocené ego tím, že má velkého zlého psa, kterého se všichni bojí. A když pes potrhá jeho rodinu, omlouvá ho tím, že ho vydráždili.

Když už se tak snaží, tak by se mohla ještě učesat.

Hubí nejen hmyzí škůdce, ale i žížaly, což přínos pro zahradu rozhodně není. Už jste tady psali, že se ten zablešenec chová jako čuně, což mohu rovněž potvrdit. Takže ježka ne.

U nás se šíří hlavně nemoc lživého jazyka.

Oprava: tyto a podobné knížky.

Z deníku kocoura Modroočka jsem četla až jako dospělá a moc se mi to líbilo a líbí. Na Robinsona jsme si jako děti hráli a babička mně ušila z králičí kůže "kozí šišák". Zkoušela jsem i vypálit misku, uplácanou z červenice a politou solným roztokem, ale v kamnech ta teplota prostě nebyla.Tyto s podobné knížky nám něco daly a dnes se jim posmívají jenom .... (doplňte si sám, mně by smazali). Zdravím Vás.

Narodila jsem se v r. 1952, ani jednu z těchto knih jsme neměli jako povinnou četbu, ale četla jsem je všechny a Lovce mamutů a Timura a jeho partu jsem přímo hltala.

Pouze Malý Bobeš mně k srdci nepřirostl.

Už aby to bylo!

Málo.