Muslimové útočí na Evropu celá staletí. Ten současný tlak není nic jiného, než naplňování příkazu, My jsme jim to vraceli křížáčkými výpravami se střífavým úspěchem jedné či druhé strany. Už před 500 lety obsadili největší a nejslavnější křesťanský chrám Hagia Sofia v Istambulu a udělali z něj mešitu. Teď změnili taktiku, nikoliv cíl. Jenže tentokrát je sami voláme v bláhové naději, že získáme levnou pracovní silu. Niíc takového se nestane. Ti levní pracovat nebudou a ti drazí si svou odbornost nechaji zaplatit stejně jako Němci. A pak mají mžná pravdu ti, co říkají : "K čemi jsou vám kostely, když jste tady samý bezvěrec? Nechte je nám, my se tam modlit budeme." Kdysi nás před muslimy chránila vlastní víra. Dnes, když vynecháme přetíženou a špatně placenou státní moc, nás nechrání nic.
státní moc není přetížená, ale přebujelá
ještě jsem neviděla tak dlouhý úkol, ale viděla jsme dítě, kterému malý úkol trvá 2 hodiny. Z praxe: víte co považuje dítě v 6té třídě za přiměřený úkol? Překlad nebo úprava max 3 vět do angličtiny. Když jim člověk zadá 5 vět, tak se dohadují..... myslím, že je lepší děti zvykat brzo, že mají povinnosti a ne pak s nimi bojovat v pubertě a dohadovat se, kolik těch vět za domácí úkol udělají.
S tímto názorem zásadně nesouhlasím. V první třídě je nejdůležitější pracovat s dětmi tak, aby je škola bavila a ne, aby nenáviděly nepřiměřené domácí úkoly, což se projeví na vztahu ke škole. Vztah, který si dítě ke škole vytvoří během prvního roku se později velmi špatně mění. A ty dvě hodiny - ano, úkol by pro nás dospělé byl na 20 minut. Úkol byl vypočítat matematický příklad a výsledek porovnat s barvami pod obrázkem, vybrat správnou barvu a obrázek na A4 vybarvit. Těch matematických příkladů bylo asi 50 možná víc. Takže průměrné dítě to samostatně dělá 2 hodiny. A jinak já doma úkol svému dítěti upravila. Vypočítal příklady a vybarvil jen ten příklad, nikoli celé pole, zároveň, protože dítě je matematicky nadané, tak jsem mu ukázala logickou metodu, jak to udělat rychleji, jak se zaměřit na prostor a tvary a pohledem zjistit sjednocující prvky. Tím jsem stáhla dobu úkolu na 30 minut. Jenže prvňáček ještě neumí věci řešit metodicky bez pomoci. Takže ti prvňáčci, co nemají analytické rodiče, prostě vybarvují políčko po políčku.
Podobným prasnicím jsme se vždy smáli. Hlavně při tělocviku, na koupališti, někdy i na zábavě - pokud nebylo víc piv, ty zkrášlují. Teď je ale máme obdivovat?
Jenže za to ty chudáci děti nemohou. Pokud nejsou nemocní, např. se štítnou žlázou, tak je tak vykrmují rodiče. Obezita se pěstuje od raného dětství. A když jste se jim smáli, tak stres z toho doma zajídaly sladkém a díky tomu se pohybovaly v kruhu a jen někdo, většinou dívky z něj dokážou vystoupit v pubertě, bohužel často za cenu anorexie.
Sedačky v letadlech jsou dostatečně široké pro běžnou populaci. Jestli se do nich slečna nevejde tak by se měla zamyslet nad tím jestli by opravdu neměla snížit svou váhu. Jedna věc je body positivity a druhá je morbidní propagace obezity.
To už by nevydělávala tolik peněz. Pro někoho je lepší být tlustá a bohatá, než hubená a chudá.
Stačí mít výšku nad 180 cm a v letadle se necestuje příjemně. Pro nohy tam je místa poskrovnu. Neumím si představit létat na delší vzdálenost. Tu hodinu, dvě to jakžtakž jde, ale déle, to už je mučení.
Stačí si koupit sedadlo v první řadě, tam je pro nohy místa více. Nebo ještě více místa bývá i nouzového východu, tam však nedovolí sedět dětem. Sedadlo si člověk musí koupit dopředu a nečekat na last minute. U last minute člověk musí počítat s případným diskomfortem, protože nejlepší sedadla už bývají koupená.
jednalo se o dobu do anestezie .. pak už to dítě o sobě logicky neví .. je fakt, že i já jako dospělá jsem neměla příjemný pocit po rozloučení a než mě vezli na sál a uspávali ..
Jenže my dospělí si to uvědomujeme víc, to dítě neví co se děje a může být zmatené, ale jen na pár minut, než usne. a věřím, že se k dítěti personál chová přátelsky. Pak se většinou probouzí v přítomnosti rodiče a vše je v pořádku. Chvilkový diskomfort nikomu neublížil, dítě získá zkušenost a pak získá zkušenost, že je zase vše v pořádku. Takový diskomfort připravuje dítě na život. V jesličkách pro nejmenší děti nejsou s rodiči dlouhé hodiny. Spíš si myslím, že je neurotická matka, chudák dítě, asi z něj bude sněhová vločka.
to aby každý učitel zohlednoval, jestli si rodic domů nepořídil školku....prvnaci dostávají krátké úkoly, ale vzhledem k jejich rychlosti, samostatnosti a pod jim to hold zabere vic času... od toho ty úkoly jsou- s každým dalším to pjde rychleji a samostatněji. Jsou ale činnosti, kde rodič musí pomoct např- nastříhat papírovou abecedu....to si lidi musí před pořízením dětí rozmyslet, co chtějí
Ne, je to otázka přiměřenosti. Dvouhodinový domácí úkol nemá v první třídě do dělat, a to ani u dítěte, které je jedináček.
Úplně souhlasím. Aby se děcka a také jejich rodiče jednou z domácích úkolů nepotentovali.
Jenže jde o to, že někteří učitelé nechápou princip přiměřenosti a nad zadáváním úkolů nepřemýšlí, takže se někteří rodiče a děti dokáží z nepřiměřených domácích úkolů potentovat. Příklad - máte tři děti, nejstarší chodí do první třídy, mladší do školky a třetí je miminko. Prvňáček dostane v září domácí úkol na dvě hodiny - prvňáčka to frustruje, frustruje to maminku, tatínek je v práci, musí být u dítěte 1 u úkolu, když jí po 30 minutách potřebuje dítě 2 a za dalších 30 min se vzbudí dítě 3 a vyžaduje přebalit, nakrmit, frustrované dítě jedna začne plakat, že už nemůže, maminka konejší, pak se rozpláče dítě dvě. Po dvou hodinách je úkol hotový, maminka je hotová, tatínek bez večeře a děti uplakané a dítě 1 se v pokojíku schovává pod peřinu s tím, že do školy už nikdy víc nepůjde. Hledání principu přiměřenosti by mělo být hlavním vyučovacím předmětem na pedagogické fakultě. Pak by možná i víc dětí chodilo do školy rádo. (tím neschvaluji postup rodičů v tomto článku)
Domácí úkoly ale právě zrušeny nebyly, ministerstvo školství k tomuto vydalo své stanovisko a nechalo to v kompetenci škol.
To není tak úplně pravda. MŠMT vydalo ohledně domácích úkolů "doporučení", protože domácí úkoly nemají základ v právních předpisech, ale jsou historicky jen zvyklostí. A protože ani školní řád nesmí obsahovat povinnosti, které nevyplývají z právních předpisů, MŠMT doporučilo, aby zadávání domácích úkolů bylo na dobrovolné bázi. Jejich stanovisko je oblečené neoblečené, chtěli vyjít školám vstříc, ale zároveň vědí, že nemají nabito, kdyby totiž nabito měli, nic by jim nebránilo souhlasit s tezí, že školy mají právo zadávat povinné domácí úkoly.
Domácí úkoly zaberou minimálně méně času než dítě stráví hraním různých her či brouzdání na sociálních sítích . Nehledě na to, že policista zneužil služební vybavení (ať se hájí jak se hájí) a hlavně je již trestné, že přitom i vyhrožoval. Tento policista nemá co dělat ve služebním poměru a taktéž i jeho manželka, která byla součástí. Je to ostuda našeho systému.
Jak komu, jak kde. Každé dítě nehraje doma hry, nesurfuje na tabletu/PC/mobilu. Tímto však neschvaluji počin těchto rodičů. Bohužel (a opět to není omluvou pro tyto rodiče) žije ve své bublině i učitelský sbor. Sama jsem toho byla svědkem - 4 proti jedné, naštěstí mi pomohla i paní z OSPOD, takže jsem nebyla nakonec v absolutní nevýhodě. V naší společnosti chybí komunita, jejíž součástí jsou nejen rodiče, ale i škola, proto je těžké se školou komunikovat, a proto slyším od ostatních maminek, můžeme dělat co chceme, stejně se na škole nic nezmění, vedení nic nezmění, všechno odkývají a všechno je pořád stejné, a když to neodkývají, tak je všechno těžké a nejde to. Kdo ví, kde i v tomto případě byla ta prvotní chyba. Neznáme celý příběh, ale jen část a jak píšu po třetí, neschvaluji takové jednání, nemohu však říci, že oni jediní jsou špatní a škola chudák je dobrá a je nevinnou objetí.
Podle zákona jsou rodiče až do 18 let odpovědni za své děti, tedy i za jejich výchovu.
Pokud na své děti rodiče nechtějí mít čas, ať je raději nemají či je dají k adopci těm, co na ně čas najdou i když to pro ně bude znamenat jisté omezení.
Jenže takoví rodiče děti mají a pak trestáme děti za jejich rodiče. Navíc rodiče ze sociálně slabých vrstev nejsou schopní s dětmi udělat matematický úkol v první třídě a musím říci, že některým úkolům jsem nerozuměla ani já se dvěma VŠ. Dále odpovědný rodič může zadávat úkoly sám, nebo požádat učitelku o dobrovolný domácí úkol. Odpovědný rodič zjišťuje úroveň znalostí svého dítěte a tam kde to kulhá, tam se mu věnuje. A pokud se na problém díváme touto optikou, tak povinné úkoly jsou bez relevance. Stačí dobrovolné. Navíc my máme s úkoly stále problémy (tedy já už ne, ale ostatní rodiče), když dítě dostane první měsíc školy v první třídě úkol na dvě hodiny, nebo úkol se kterým si neumí poradit, protože to ve škole nedělaly, a já rodič jsem neměla informaci, že to dítě nedělalo a dítě se mi doma hroutilo....Každý učitel není Jan Amos Komenský, aby nad úkoly přemýšlel. Četla jsem na téma domácích úkolů diplomovou práci s šetřením, ze kterého vyšlo, že se některé učitelky začaly nad úkoly zamýšlet až potom, co měly vlastní děti a některé až přímou konfrontací při šetření. A to je fakt dost děsivá představa. Takže já jsem pro zadávání dobrovolných úkolů, sama jsem požádala o psací úkoly namísto úkolů z matematiky, a zároveň řešit problém nikoli u dětí, které jsou v prvních ročnících výrazněji slabší, ale přímo v jejich rodinách.
No ale panu doktorovi vadí výrazné parfémy. Vzhledem k tomu, že každý normální člověk (myslím muže i ženy), použijí parfém nebo deodorant před odchodem z domova, někdo i v průběhu dne, tak je pozdě si to přečíst na nějaké dementní ceduli. A parfém nebo deodorant je samozřejmá součást hygieny, dle mého. Ano, nemusím výrazné vůně, ale pak si má tu roušku dát pan doktor, když mu to vadí nebo je na to alergický. Fakt nevím, proč by půl hodiny měl mít ordinaci mimo provoz, snad tam má okno, dokonce existují čističky vzduchu, klimatizace a větráky.
Do práce se člověk má vonět toaletní vodou, parfémy jsou na večer na rande, ale třeba do divadla a kina také ne. Na nějaká společenská setkání je vhodná parfémová voda. Jít naparfémovaná k lékaři není opravdu vhodné, jednak z toho může bolet hlava a pak specifický pach je znak některých nemocí. No a když si to dotyčný přečte, tak si může dát příště pozor.
1
Sledujících
8
Sleduje
1
Sledujících
8
Sleduje
🤔Jistě,odborné názory se rozcházejí,to je známá věc. Je tam ale ještě jeden problém. V závěru článku se říká že přestože rodiče nemusí platit nemocnici náklady řízení přesto je ta smutná záležitost už přišla na stovky tisíc korun. Pustit se do právního sporu je velmi drahé,proto se nemálo lidí z finančních důvodu ani ničemu nebrání a k soudu věc nedají. Kdepak by nizkoprijmovi občané,důchodci,invalidé,matky samozivitelky ap.vzali peníze na advokáty. Domáhat se práva ať už úspěšně nebo neúspěšně nemůže každý a to je velký problém.
4 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Může, k tomu slouží institut zastoupení pro bono. Advokát se žádá u ČAK nebo u AK, kteří tuto službu nabízejí. Ovšem nesmí se jednat o šikanózní výkon práva nebo o případ, který by byl jednoznačně neúspěšný.
1 odpověď